Douglas J. Davies: STRUČNÉ DĚJINY SMRTI ****************************************************************************************** * Olga Nešporová ****************************************************************************************** Douglas J. Davies: Stručné dějiny smrti, Volvox Globator, Praha, 2007 V posledních dvou desetiletích se českému čtenáři konečně dostalo několika prací, které se problematikou za minulého politického režimu značně marginalizovanou, avšak pro život každ zásadní, a sice smrtí. Většina z těchto knih byla určena širokému publiku a snažila se pos lidem provázejícím umírající nebo pomoci truchlícím vyrovnat se smrtí blízkého. Překlad no (originál vyšel v roce 2005) britského teologa a religionisty Douglase J. Daviese je fundo prací, která přináší stručné pojednání o smrti v lidských dějinách, ovšem se současnou náv aktuální dění i myšlenkové tendence v současné britské a potažmo evropské společnosti. Davies je skutečným odborníkem v pojednávané oblasti, v posledních letech vydal několik kn na problematiku smrti a pohřebních rituálů (Encyclopedia of Cremation, (ed.) 2005, Death, Belief, 2002, 1997) a podrobněji se věnoval též antropologii, (Anthropology and Theology, v recenzované knize zmiňuje většinu nejvlivnějších „klasických" antropologických teorií so smrtí. Velikost knihy (zejména její česká verze, anglický originál je o poznání větší a díky veli také čitelnější) vzhledem k zvolenému tématu navozuje na první pohled pocit neadekvátnosti jedná o knihu, která určitě stojí za přečtení. Je sice stručná, ovšem nikoliv povrchní. Au z přesvědčení, že chápání smrti vždy přispívá k chápání života samého a to se mu v knize p uplatnit. Prostřednictvím popisů přistupování ke smrti a pohřebním rituálům se tak čtenář o přístupu k životu v různých kulturách i historických epochách. Hojně jsou přitom využívá myšlenky a koncepty, protože to je oblast, která má ke smrti co říci a zároveň oblast, pro které byla smrt po většinu dějin lidmi uchopována. Opominuty však nejsou ani nejdůležitějš společenskovědních disciplín zabývajících se smrtí, velmi stručně jsou pojednány práce his filosofické, antropologické, sociologické, psychologické i oblast výtvarného umění a hudby Témata byla volena s ohledem na aktuální zájem současných mladých lidí, autor přitom vychá a reakcí studentů University v Durhamu, kde přednáší. Tak se mu podařilo ve směsi kratičký střídat zamyšlení nad přístupy volenými v minulosti a tím, co se děje v současnosti. Úspěš současného člověka a činí téma naléhavým. Věnuje se především představám o posmrtném život rituálům. Například z koncepcí sociální antropologie uvádí ty nejzákladnější, a to práci J který sepsal nejobsáhlejší výčet mýtů o smrti (The Immortality and the Worship of the Deat Bronislawa Malinowského, který byl přesvědčen, že pohřební rituály a náboženství vůbec exi proto, aby pomáhaly společenstvím i jednotlivcům vyrovnat se se ztrátou jejich členů. Neop koncepci Arnolda von Gennepa o přechodových rituálech, během kterých se mění status člověk rituály, česky 1996) a rovněž teorii o duálních pohřbech jeho součastníka, Francouze Rober Samozřejmě zmínil i jeho vlivného učitele Emila Durkheima, a to především v souvislosti se sebevraždami. Všechny tyto vlivné teorie knihou prolínají, nejedná se o jejich suchý výčet, ale jsou pos v rámci jednotlivých témat. Často bez přímé souvislosti s názvy kapitol, proto je ocenění rejstříku na konci knihy. Jednotlivé kapitoly se postupně věnují následujícím tématickým o posmrtný život (kap. 1), loučení se životem a ztráta blízkého (kap. 2), pohřební rituály ( vyrovnání se se smrtí s akcentací ekologického přesvědčení rozšiřujícího se v současné záp (kap. 4), pojímání smrti ve výtvarném umění, literatuře a hudbě (kap. 5), různé typy naděj smrti a s nimi související místa uložení ostatků (kap. 6), strach ze smrti a způsoby jeho myšlenkových koncepcích křesťanských, ve filosofii a dalších disciplínách (kap. 7), závěre pojednává o smysluplné a zbytečné smrti a potažmo i o smysluplném či zbytečném životě (kap Nejedná se v žádném případě o vyčerpávající souhrn, nicméně jsou zmíněny nejvlivnější (záp a myšlenky, vážící se k tématu a pak už je pouze na čtenáři, která z nich ho v krátkém pře natolik, aby se s ní podrobněji seznámil. Do knihy daného rozsahu nelze podrobně popsat vš myšlenky, které se k problematice smrti vztahují a autorův nadhled nelze než ocenit. Nejen rozsahu přináší mnoho informací, ale především rozkrývá možné pohledy a poukazuje k hlubší problémům, přičemž zároveň vzbuzuje touhu přemýšlet dál o vyřčeném. Nepochybně k tomu přis teologické zázemí. Dotknul se nejen starých mýtických tradic, ale i koncepcí světových náb křesťanství, judaismu, hinduismu, buddhismu, islámu), jakož i současných koncepcí nenábože smrti přitom prezentoval jako dějiny naděje, ať již vztahované do budoucnosti nebo minulos naděje podle něj tvoří přesah smrti. V závěru knihy autor přinesl poznatky o současné západní (britské) společnosti a blízkém b přistupování ke smrti a pohřebním rituálům. Mimo jiné je přesvědčen, že: „se v mínění lidí a tudíž i ‚smysl smrti‘, přesouvá z oblasti jakéhosi konečného posmrtného života směrem k a soukromého uspokojení, ať už v osobním životě nebo v mezilidských vztazích, nebo k neuti ‚pozemskému‘ zájmu o budoucnost druhu a ekologickou budoucnost planety." (s. 155). Jinak ř smrti dnes již není v západních společnostech tak často jako dříve prostředkován vírou v b život, ale lidé se více zaměřují na sebe samy, ke svému životu, případně k ekologickým myš se jejich životního prostředí. Tuto skutečnost popisuje Davies jako přechod od eschatologi identity, které bylo běžné v tradičním křesťanství, k retrospektivnímu nebo ekologickému n V knize jsou nastíněny mnohé velmi zajímavé myšlenky, střídavě jsem při jejím čtení litova nebyla věnována větší pozornost. Po dočtení jsem však dospěla k přesvědčení, že namísto zo implicitně nastolených otázek může být důležitější, když o nich budou čtenáři dál sami roz se totiž mnohdy o záležitosti, jejichž promýšlení může mít přímý dopad na náš každodenní ž se, že to byl záměr autora a všem, kdo si chtějí popřemýšlet o životě a smrti knihu vřele základní inspiraci. Olga Nešporová [ URL "LM-270.html "]