Burt Feintuch (ed.): EIGHT WORDS FOR THE STUDY OF EXPRESSIVE CULTURE ****************************************************************************************** * Petr Janeček ****************************************************************************************** Burt Feintuch (ed.): EIGHT WORDS FOR THE STUDY OF EXPRESSIVE CULTURE, University of Illino and Chicago, 2003 Používání základní odborné terminologie může v některých případech sklouznout do jakési „t v jejímž rámci jsou pak některé termíny, byť často považované za problematické, běžně použ podpory jejich alespoň bazálního vysvětlení částí vědecké obce. Prezentovaná práce, kolekt osmi severoamerických folkloristů, editovaná Burtem Feintuchem (v letech 1990-1995 působíc editor Journal of American Folklore, v jehož čísle 430/1995 byla publikována raná verze vě obsažených v recenzované práci), je pokusem, pokud se budeme držet výše uvedené metafory, o úplnou likvidaci jistého typu takovéto tiché dohody, jako spíše o zvýšení její „hlasitos jejích účastníků, transparentnosti - jinými slovy o ujasnění vývoje, konceptualizace a pou takovýchto základních pojmů, „keywords" v oboru současné folkloristiky. Skupina, umění, text, žánr, performance, kontext, tradice, identita - termíny, s kterými p folkloristických studií, ale které běžně používá i lingvistická a kulturní antropologie, c či humanitní a sociální vědy pracující s texty obecně. Každému z těchto klíčových termínů kapitola z pera osmi odborníků, jejichž specializace sahá od rozličných podob slovesné fol ať už feministicky (Deborah A. Kapchan), afroamericky (Trudier Harris-Lopez) či na prostře jazyky mluvích komunit orientované (Dorothy Noyes), až k autorům zaměřeným na etnomuzikolo Titon), výzkum tradičních festivit (Roger D. Abrahams), tradiční materiální kulturu (Henry konceptem folklife ovlivněnou muzeologickou práci (Mary Hufford). Celek práce, předsedou A Society Jackem Santinem takřka yankeeovsky neskromně označená za "...one of the most signi published in the field of folklore for decades..." (s. 1 - a v kontextu úspěšnosti snahy o terminologických diskuzí v koherentním textu takto označené bezesporu oprávněně), však dal výše zmíněné specializace autorů jednotlivých esejů. Výběr folkloristiky jako explanační d účely prezentované práce editor zdůvodňuje jednak více než stopadesátiletou zkušeností tét analýzou projevů expresivní kultury (většinou lokálních, nekanonických, „lidových"), jejím tradici - tedy kontinuitu kulturní kreativity, a v neposlední řadě implicitním kulturním r disciplíny ("From long before it was fashionable, folklorists claimed that culture is plur Hned na počátku je však nutné upozornit, že snaha editora práce rozhodně nesměřovala k vyt paradigmaticky, natožpak edukačně laděného „readeru" či „handbooku", dogmaticky vysvětlují pojmy disciplíny. Naopak - autoři všech osmi esejů prezentují velmi volně strukturované te problematiku spjatou s daným termínem ze všech možných úhlů pohledu, a jasné definici vybr se často záměrně vyhýbající. V každém z esejů je prostor věnován genezi dobového uchopení v intencích folkloristiky a příbuzných disciplín (s akcentem na kulturní a lingvistickou a sociologii, literární vědu a filozofii), přičemž formálním pojítkem celého díla - kromě es formy všech textů - je pohyb všech úvah v aktuálním interdisciplinárním diskurzu výzkumů e kultury, tedy americké „metadisciplíny" zkoumající otázky tradiční kulturní antropologií ( jejího - v tomto případě omezujícího - konceptu holisticky pojaté abstrahované „kultury") pokládané, tedy jakým konkrétním způsobem jsou kulturní normy vyjadřovány konkrétnímiestet Studia tohoto typu (je relevantní je označit za etnografií komunikace a performativními st ovlivněnou postfolkloristiku?) se slovy editora práce zaměřují na analýzu expressive cultu na problematiku sociálně zakládané kreativity, "...creative expression in its social conte 1), či na výzkum, slovy Della Hymese "...the capacity for aesthetic experience, for shapin felt values into meaningful, apposite form ... present in all communities..." (Hymes, Dell Nature and Sun Myth. Journal of American Folklore 88, 1975, s. 346). Takovéto širší vymeze podložené mimo jiné konceptem affecting presences (estetických forem a performancí každode základního materiálu výzkumu (ke konceptu affectu viz jednu z vlivných podob současného di kultury teoreticky zakládající vlivnou práci z roku 1971 The Affecting Presence: An Essay Anthropology, z pera Roberta P. Armstronga) je pro šíři teoretických uchopení problematiky „hesel" knihy bezesporu přínosem. Většina autorů se vytvoření závazné definice „svého" poj menší mírou úspěchu vyhýbá a pohybuje se mezi historickým popisem dobové konceptualizace d folkloristice, kritikou těchto konceptualizací a směřováním k alternativám, vše ve výše uv sociálně zakládané kreativity, tedy konkrétních individuálních symbolických aktivit. Všech do větší či menší míry etnografický základ, tj. jejich autoři prezentují své úvahy nad dan příklady vzatými z konkrétních terénních výzkumů. Na těchto řádcích je nemožné stručně vys problematiky všech esejů, dotkněme se proto jen krátce několika zajímavých postřehů z vybr zdaleka však nepostihujících celek struktury daných textů. Esej Group (Dorothy Noyes, s. 7 - 41) analyzuje jeden z centrálních konceptů nejen folklor ale prakticky všech sociálních věd. Folkloristika ve své dlouhé historii ve svých výzkumec preferovala malé, kulturně definované skupiny oproti větším - nejdříve favorizováním národ proti multietnickému impériu, poté favorizováním etnické (etnografické) či sociální skupin (národnímu, státnímu) celku, až nakonec obrátila svoji pozornost k malým, tváří v tvář int komunitám. Přesto je ale skupina jako analytický pojem pro folkloristiku dle autorky velmi Na konkrétním etnografickém případu sociálních interakcí při americkém „etnickém festivalu autorka ukazuje analytickou nemožnost v rámci pojmu „skupina" vědecky zachytit probíhající dle použitého kontextu lze v daném okamžiku zachytit simultánní prezenci mnoha skupin, při participant je členem několika z nich zároveň. Sociologicky definovaný koncept skupiny je hloubky sociálních a kulturních vztahů mezi jejími členy nedostačující. Pro konkrétní prác daty proto autorka navrhuje používat spojení dvou konceptů. Jedním z nich je koncept sociá network, naznačený vlastně již ve 40. letech 20. století antropologem Radcliffem-Brownem j empirického testování teorií strukturálního funkcionalismu), který dokáže (alespoň v rámci používané sociologií a sociální antropologií), lépe uchopit sociální realitu v její mnohot z nich je koncept komunity (community), kulturně definované skupiny, vytvářené (invented) smyslu dnes již paradigmatické práce Ericha Hobsbawma a Terrence Rangera. Pokud k těmto dv autorky přidáme ještě koncept performance (interakčně-performační folkloristický koncept s na moment interakce mezi vypravěčem a posluchači, inspirovaný sociálními vědami, do americ uvedený Danem Ben-Amosem, duchovním „vůdcem" nesourodého hnutí Richardem M. Dorsonem kdysi jako „kontextualisté" (Dorson, Richard M.: Folklore and Folklife.The University of Chicago 1972, s. 45 - 47), a nejrázněji pak tzv. texaskou školou), získáme výsledný soubor prvků n navrhovanou definici. Noyes prezentuje svoji folkloristickou definici skupiny spojením kon sítě, kulturně vytvářené komunity během performance ("The community of the social imaginar a dialectical tension with the empirical world of day-to-day contacts. ...This productive complex object we denote with the word group..." s. 33). Genre (Trudier Harris-Lopez, s. 99 - 120), esej pojednávající o jednom z nejvýznamnějších termínů, obsahuje především solidně podaný popis vývoje pojmu, a to převážně v intencích a folkloristiky. V deskritivním průřezu vývoje disciplíny tak můžeme sledovat postupnou kumu kdy k „tradičním" folklórním žánrům jako pohádka či pověst byly postupně přidány žánry typ (personal experience narrative), čímž došlo k zdůraznění role individua vytvářejícího dano novější době pak vliv nových médií způsobil explozi moderních, stále ještě neetablovaných telephone pranks přes městské pověsti (urban legends), xerox (office) lore, media lore, po graphic lore, apod). Absolutní stanovení hranic jednotlivých folklórních žánrů se dle auto jako problematické nejen proto, že tyto žánry byly původně inspirovány jak termíny vypůjče emické mluvy, tak z literární vědy zkoumající fixované texty (a proto neschopné adekvátně performační komunikace), tak především proto, že klasifikace forem přenášených v podobě pr podstaty věci problematická. Přesto je ale koncept žánru pro moderní folkloristiku stále u nezbytný základ udávající terminologii a základní systém klasifikace ("From its humble beg system of classification it has progressed to become the springboard for connecting folklo several disciplines that emphasize the linguistic constructedness of all forms of discours shortest conversational exchange to the briefest construction of a riddle to the complicat of an epic..." s. 116). Esej Tradice (Henry Glassie, s. 176 - 197), zabývající se centrálním a v mnoha ohledech ne pojmem disciplíny, nabízí pozoruhodnou analýzu velkého počtu možných kontextů tohoto termí použití v historiografii, médiích a folkloristice, a zdůrazňuje nutnost jeho chápání jako konstrukce (s. 179). Kritice je v jeho konceptu ale podrobeno klasické invention of tradit Erich - Ranger, Terrence (eds.): The Invention of Tradition. Camridge University Press, Ca - přesné povědomí o tradici získáme dle autora pouze v případě, pokud zohledníme v současn antropologii velmi diskutovanou otázku distribuce moci (power), tedy pokud se ptáme proč a tradice vytvořena. Zajímavé je i autorovo historické srovnání konceptů tradice a kultury. primárně temporální koncept, spjatý s minulostí i budoucností, zatímco kultura je synchron pojem synchronní kultury se etabloval především díky dominanci kulturní antropologie, přeh na excesy diachronického evolucionismu, která tak v první polovině 20. století vytvořila k úplně zbavený historie. Existence sociálních jevů probíhajících v čase jako akulturace či však zavedení časové osy nutně vyžadovala, což vedlo jednak k vzniku širších teoretických neoevolucionismus, jednak k restrukturalizaci antropologického konceptu kultury v jeho nej jako srovnávání dvou statických stavů dané kultury. Jiné disciplíny, ve svých výzkumech pr koncepty tradice a kultury, však dle Glassieho žádné převratné výsledky nepřinesly: "...su ethnohistory remains peripheral, cultural history has not matured..." (s. 181). Autorovo n ale navrhované řešení této problematiky je pak prosté spojení pojmu kultury s pojmem tradi resists time - tradition is a temporal concept. Now define tradition as culture´s dynamic, by which culture exists, and it emerges as the swing term between culture and history, the necessary to the success of a cultural history that would bring anthropology and history, the mediating agent, into productive alliance..." (s. 181). Esej Art (Gerald L. Pocius, s. 42 - 68) mimo jiné napadá ideu překotných kulturních relati je koncept umění vlastní pouze západní kultuře) poukazem na kulturní univerzalitu emického jistých technik, většinou spjatých s tradičním předáváním určité dovednosti (skill), danou považovanou za cosi výjimečného - existenci takovýchto tradovaných, komunitou výrazně pozi technik pak můžeme zřejmě považovat za antropologickou univerzálii, a jakýsi transkulturní Esej Performance (Deborah A. Kapchan, s. 121 - 145) se zabývá především problematikou obje analytického uchopení aktu performance. Na konkrétním příkladu performance prodavačky vyvo zboží na marockém trhu ukazuje, že prostý folkloristický či etnolingvistický zápis situace úplné porozumění - je třeba se seznámit s daleko širším kontextem (v tomto případě gendero historickém), přičemž právě problém historicity performance je při jejích synchronních ana často opomíjen. Esej Context (Mary Hufford, s. 146 - 175) podobně na příkladu nekomplikované dětské hry uk kontextové analýzy a nutnost rozlišení několika kontextuálních úrovní při popisu performan kontextem počínaje a kulturním kontextem, jakožto nejvyšší kontextuální úrovní, konče. Hodnocení souboru tématicky rozdílných a obsahově nevyrovnaných esejů je vždy poměrně obtí zvláště v případě publikace, jejíž podstatnou část lze bezesporu označit za kvalitativně n lišící se jen kvantitativní mírou pozornosti věnované historii pojmů či pokusům o jejich f Santinovo hodnocení práce jako jedné z nejvýznamějších událostí ve folkloristice prověří t stejně jako čas relativizoval dobově militantně revoluční proklamace performativního sborn Perspectives in Folklore (1972), který se také okamžitě nestal milníkem, který by disciplí způsobem jako mávnutím kouzelného proutku transformoval. Prezentovaná práce ale rozhodně p nejfundovanější, nejobsáhlejší, v jistém smyslu nejprovokativnější (byť nikoliv nejpřehled teoretických diskuzí nad danými pojmy v kontextu severoamerické folkloristiky. Toto hodnoc částečně vyplývá i z faktu, že vedle celé řady učebních a několika spíše encyklopedických Dorsonova práce American Folklore (1959) či jím editované opus magnum americké folkloristi of American Folklore (1986)) americká folkloristika podobné serióznější dílo zatím postrád se nabízí snad jen v tomto okamžiku s více než deset let starou, ale koncepčně relativně p prací editovanou Richardem Baumanem (Richard Bauman (ed.): Folklore, Cultural Performances Entertainments. A Communications-centered Handbook. Oxford University Press, London - New Hloubka některých esejů v termínech jejich prezentace teoretické literatury a dovedné anal implicitního pozadí termínů je v recenzované práci skutečně impozantní, přesto se ale míst pocitu ztráty čehosi významného - recenzovaná práce jako celek totiž postrádá hlubší jedno který by prokázal validitu diskurzu expresivní kultury na hlubším teoretickém základě. Bau takovýto pojem nebudí, ač obsahuje (vedle obecných hesel typu Oral Culture, Genre, Perform řadu „tradičních", pro autory prezentované práce často vědecky zdiskreditovaných a antikvá definujících jednotlivé folklorní žánry jako Folktale, Proverb, či Riddle. Baumanova práce je totiž vědomě pevně zakotvená v intencích performačního obratu americké folkloristiky 70 století, a obsahuje jasně definovaný koncept zkoumané problematiky (1.sociálně konstituova expresivní formy kultury, 3. sociálně konstituované expresivní kulturní formy vytvářející 4. rozdílné hodnocení těchto forem participanty, 5. mezikulturní a historická variace těch běžná dostupnost těchto forem členům dané komunity). Feintuchem editovaná práce, zaštiťují recenze prezentovaným konceptem expresivní kultury, dojem jasnosti a výstižnosti ale rozho naopak její eklektičnost a sklony k literárnímu interpretativismu, stojícímu zcela mimo ko sociálně konstruované reality, v některých esejích převažují. Interdisciplinární projekt v kultury je ale teprve v počátcích - a pokud nebudeme po knize považovat výraznou proklamac vědeckého paradigmatu, ale „pouze" soubor excelentních solidně bibliograficky (s akcentem produkci a základy folkloristiky světové) podložených esejů, zklamáni rozhodně nebudeme. K fundovanější a inovativnější analýzu základní odborné terminologie folkloristiky nejen v a světovém kontextu nalezneme totiž jen velice těžko. Petr Janeček [ URL "LM-193.html "]