Pierre Clastres: KRONIKA INDIÁNŮ GUAYAKÍ ****************************************************************************************** * Jan Sokol ****************************************************************************************** Pierre Clastres: Kronika indiánů Guayakí, z francouzského originálu Chronique des indiens J. Vacek, Argo, Praha, 2003 Kniha francouzského antropologa, která svého autora už před víc než 30 lety proslavila, je dispozici i v češtině, ve velmi pěkném překladu Jindřicha Vacka. Škoda, že v knize chybí f něž se text jednou odvolává) i mapa; to by se u etnografických publikací stát nemělo. Clas do Paraguaye v roce 1963, právě v době, kdy se poslední zbytky pralesních indiánů začaly s rezervací. Mezi poslední patřili obávaní Guayakiové,Achéové gatu čili „dobří Achéové", jak Autor tedy mohl ještě zažít a pozorovat jejich „přírodní", lovecký život v pralese, i jeho tlakem civilizace. Byl na to dobře vybaven: znal domorodé jazyky i staré zprávy misionářů, setkání s „lidmi doby kamenné" (str. 50) nesmírně těšil. Kniha začíná kouzelným vylíčením porodu uprostřed pralesa, událostí mezi Achéi spíše vzácn autorovi podařilo tuto náladu nadšeného očekávání přenést i na čtenáře. Atmosféra tiché no výmluvný rituál „přijetí", kdy dítě dopadlé na zem musí zvednout muž, jakýsi kmotr, i výkl si Achéové o svém původu vyprávějí, je skutečně brilantní ukázka etnografické práce. I v d se před čtenářem odvíjí běžný život pralesních lovců - v podstatě tak, jak to známe z učeb neuvěřitelně plastické konkrétnosti. Našince pochopitelně překvapí úsilí, které Achéové věnují tomu, aby se co nejostřeji odliš od zvířat: tvarování hlavičky novorozence, zdobení, vytrhávání chlupů, tetování. Že kultur tímhle, to si člověk jinde neuvědomí. Také role muže a ženy je určena velmi prostě: muž ch žena s košíkem; obojí si musí vlastnoručně vyrobit. A že se v kmeni vyskytne homosexuál, k nedaří, a tak nemá ani ženu a chodí s košíkem, na tom Achéům nepřipadá nic mimořádného. Lo v pralese velmi namáhavá a prekérní, takže se kmen rozchází po malých skupinách, které běh stovky kilometrů a přespávají v přístřešcích z listí. Achéové mají velice rádi děti; do tří let je matka nosí na zádech a ani potom jim nic neod jich málo. Tak do počátečního nadšení mladého etnografa začínají pronikat otazníky. Ano, b unášeli, ale proč je tak málo děvčátek a žen? Teprve zde se dozvídáme, že s lidskými život jinak. Rambiangimu zabil blesk maličkého synovce. Nemůže se s tím smířit a „zlo se dalo do 156). Sedí celou noc u ohně a zpívá monotónní zpěv o tom, komu zabije chlapce. Ráno se to nic nemůže". Totéž udělá o pár dní později Japugi. Jednou mu dívka ráno ještě uteče, ale p lukem do hlavy a zabije. Všichni, i rodiče to věděli, a přece se to stalo. Myslíte, že bud pomsta? Kdepak. Matka zabité musí vraha umýt, aby se zbavil poskvrnění krví, a život jde d pomstí zabitého příbuzného tak, že pobije všechny jeho dcery. Tohle všechno Clastres znal už ze zpráv misionářů ze 17. století, které se mu krok za krok až na jedinou věc: kanibalismus. Ten Achéové rozhořčeně odmítali, až mu to jedna stará žen a jeho informátor Tokangi se přizná. A proč to dělají? Protože lidské maso je dobré. Na du si člověk musí dávat neustále pozor. Jsou lstiví a zákeřní a někteří se tam, na onom světě a tak se snaží odvést si živé k sobě. Proto se jim člověk musí vyhýbat a nenechávat za seb kterých by ho mohli najít. Mezi ty nejhorší duchy patří Nebeský had, který působí zatmění nechává spatřit v podobě duhy. Pak musí muži nasadit všechny své síly, aby hada zahnali. Kultura žije z toho, že je oddělená. Dokud je oddělená, nemá alternativu a žije z té neotř že všechno je dobře tak, jak nás to předkové naučili - a jinak to být ani nemůže. Achéové o svých vzdálených - a blízce příbuzných - sousedech vědí jen to, že jsou nepřátelé, „zlí na jejich území nikdy nevkročí. Naopak do jejich území se tlačí „běloši", to jest paraguay kteří se tu usazují, mají políčka, psy, dobytek. Krávu čili „krásné rohy" a hlavně koně, „ indiáni bezmezně obdivují - a sem tam nějakého zkusí ulovit. Následuje trestná výprava se v šedesátých letech se objeví místní člověk, který chce indiánům pomoci a zřídí pro ně sta u tohoto správce, kam se čím dál tím častěji uchylují pro potravu, se Achéové sejdou se sv Kultura, která je oddělovala na život a na smrt, totiž už také přestává působit: mladá dív nechat tetovat, a kmen se s tím mlčky smíří. Ještě jednou se všichni Achéové sejdou slavit všichni už vědí, že je to naposledy. Nádherné, i když trochu smutné čtení. Jan Sokol [ URL "LM-362.html "]