Geert Hofstede, Gert Jan Hofstede: KULTURY A ORGANIZACE. SOFTWARE LIDSKÉ MYSLI ****************************************************************************************** * Inna Čábelková ****************************************************************************************** Geert Hofstede, Gert Jan Hofstede: Kultury a organizace. Software lidské mysli, z anglické přeložil Ludek Kolman, nakladatelství LINDE, 2006 Ačkoliv v zemích Koruny české je Geert Hofstede znám poměrně málo, ve světovém žebříčku ci jedno z prvních míst. Mezi nizozemskými vědci - Nizozemsko je domovská země autora - byl v zebřičku citovanosti úplně první. První vydání Kultur a organizací v angličtině vyšlo již v roce 1991. Pak v roce 2005 vyšlo přepracované vydání druhé, na kterém již autor spolupracoval se svým synem Gertem Janem Ho češtině první vydání vyšlo v roce 1999 velmi malým nákladem na Filosofické fakultě jako je publikace. Tomu odpovídala i kvalita tisku. Do většiny knihkupectví se podle mých informac vůbec nedostala. Druhé vydání, přeložené do češtiny vyšlo v roce 2006 již v knižní podobě knihkupce. Presto je v České republice kniha ještě pořad málo dostupná. V první části knihy autoři představují koncept klasifikace národních kultur, neboli pravid při interakcích s jinými, ve kterých se jednotlivé národy navzájem liší. Klasifikace má pě nutno podotknout, že klasifikace je vhodná jen pro porovnání kultur národních a nikoliv pr osobních profilů jednotlivců nebo menších skupin lidí. Kulturní dimenze Hofstedeho (původn jenom jednoho autora) vycházeli ze čtyř základních problémů, které společnost musí vyřešit mohla hladce fungovat. Tyto problémy byly vymezeny již v roce 1954 americkým sociologem Al a americkým psychologem Danielem Levinsonem, kteří, na základě studia anglicky psané antro literatury o národních kulturách navrhli čtyři základní okruhy, které jsou zásadní pro fun společností. Tyto okruhy jsou: 1. Vztah k autoritě 2. Sebepojetí jedince, v oblastech a) Vztahů mezi jedincem a společností b) Individuálního chápání mužské a ženské identity 3. Způsoby zacházení s konflikty, včetně zvládání agrese a vyjadřování citů. (Inkeles a Le (původně 1954), s. 447 a násl.) Uvedené čtyři okruhy odpovídají prvním čtyřem dimenzím Hofstedeho: 1. Dimenze vzdálenosti moci (v originále power distance) - velká vzdálenost moci vyjadřuje vzdálenost mezi nadřízeným a podřízeným, kde nadřízený je vnímán jako jedinec existenciáln podřízeného a nerovnost ve společnosti je daná existenciální nerovnosti mezi lidmi. Na dru vzdálenost mocí vyjadřuje malou emoční vzdálenost mezi nadřízeným a podřízeným a nerovnost je brána jen jako nerovnost rolí, která nevyjadřuje existenciální rozdíly mezi jedincí. Pr s velkou vzdálenosti moci je typický velký rozsah nekontrolované moci dané jednotlivcům co chováni podřízených odlišné od společnosti s malou vzdálenosti moci a občas i ekonomicky n - zde nejde tak moc o tom být v něčem nejlepší nebo nejefektivnější, ale spíše o to, mít d s nadřízeným. Z etického hlediska tento model předpokládá poslušnost od podřízeného a bran podřízené ze strany nadřízeného. Nakolik se tento předpoklad projevuje v praxi je ovšem di straně druhé pro společnosti s malou vzdálenosti moci je typické, že moc, daná jednotlivci kontrolovaná existujícími zákony. Z hlediska podřízeného, je větší důraz kladen na osobní vztahy s nadřízeným, ačkoliv nelze říci, že by vztahy neměly žádný význam. 2. Dimenze individualizmu - kolektivizmu (v originále individualism-collectivism) vymezuje vztahu ke své skupině, přičemž skupina je většinou dostatečně malá na to, aby se její člen znali. Snad nejdůležitější skupinou v tomto ohledu je rodina. Individualistický model chov že se jednotlivci vnímají jako samostatné entity do velké míry nezávislé na ostatních člen Vlastní zájem jednotlivců s velkou pravděpodobnosti má přednost před zájmem skupiny. Moc s jednotlivcem je relativně malá. Podle kolektivistického modelu jednotlivci vnímají sami se část své skupiny a až potom, jako jednotlivé entity. V tomto modelu, zájem skupiny převlád jednotlivců. Moc skupiny nad jejími členy je velká. Zde je nutno podotknout, že stejně jako v případě ostatních dimenzí většina národních kult dvěma extrémy, což znamená, že nelze říct, že obyvatelé jednotlivých zemí vnímají sami seb nezávislé jednotlivce a vůbec ne jako členy svých skupin a opačně - jen jako členy skupin nezávislé jednotlivce. Vždy jsou přítomné oba póly, kulturní dimenze jen naznačují poměr o jinýma národními kulturami: 1. Dimenze maskulinity - femininity (v originále masculinity-femininity) zahrnuje více psy jevů, specifických pro skupinu lidi, a může být definovaná více způsoby. Nejjednodušší se skrz dichotomii hodnot - průbojnost a asertivita na jedné straně (maskulinní pól) versus s straně druhé (femininní pól); alternativně nutnost být nejlepším (maskulinní pól) na jedné soucit se slabším (femininní pól) na straně druhé. Tato dichotomie souvisí i s genderovym a potažmo i rolí ve společnosti - muži obecně mají tendenci být více průbojní a asertivní kdežto ženy spíše tíhnou ke skromnosti a soucitu (femininní pól). Ovšem, i stupeň maskulin feminity žen se může v jednotlivých společnostech lišit. Podle výzkumu Geerta Hofstedeho r a ženami ve společnostech tíhnoucích k maskulinitě, kde asertivita a průbojnost jsou velic větší než v femininních společnostech, kde je kladem větší důraz na skromnost a soucit. Ji Geerta Hofstedeho, jak muži tak ženy v maskulinních společnostech jsou maskulinnější než j ve femininních společnostech a rozdíl mezi muži a ženami ve stupni maskulinity je velký. V společnostech jak muži tak ženy mají spíše femininní hodnoty přičemž rozdíly mezi muži a ž femininity jsou malé. 2. Dimenze vyhýbaní se nejistotě (v originále uncertainty avoidance) zachycuje stupeň tole nebo jinými slovy to, nakolik členové dané společnosti jsou schopni tolerovat nepředvídate nepředvídatelnou budoucnost. Malá tolerance neznámého se mimo jiného projevuje zvýšeným st úzkosti ve společnosti a zvýšenou potřebou psaných a nepsaných pravidel jelikož pravidla s v interakcích s jinými lidmi. V autoritativních společnostech se malá tolerance neznámého ve velké potřebě silného vůdce, jelikož právě on (ne pravidla) může zaručit řád ve společn budoucnost. Ve společnostech, kde je schopnost tolerovat neznáme velká, se projevuje tende podle aktuálního stavu věci a ne podle předem předepsaných pravidel. Pravidel je relativně 3. Dimenze dlouhodobé vs. krátkodobé orientace zachycuje schopnost a ochotu plánovat vzdál Tato dimenze byla nalezena ve srovnání hodnotových orientací obyvatel evropských zemi a Čí Evropane většinou tuto dimenzi nepovažují za podstatnou. Pro dimenze je charakteristické, že ve větší skupině lidí existence jedinců chovajících se navzájem se velmi vzdálených (například podle velké vzdálenosti moci a malé vzdálenosti mo pravděpodobně povede ke konfliktům, nebo k jednání, které není z hlediska úspěšnosti jedin Například, když se setkají podřízený s velkou vzdáleností moci a nadřízený s malou vzdálen velmi pravděpodobné, že nadřízený bude vnímat podřízeného jako člověka bez vlastní iniciat straně druhé pokud se sejdou nadřízený s velkou vzdáleností moci a podřízený s malou vzdál velmi pravděpodobné, že podřízený bude vnímán jako drzý, neposlušný a nespolehlivý. Nejviditelnější jsou rozdíly mezi modely chování obvykle v jednotlivých zemích při setkává jsou v poslední době čím dál častější. Autoři věnují tomuto problému třetí část své knihy. se zabývá kulturami v organizacích a rozdíly mezi kulturami jak podle typu organizace tak které organizace působí. Kromě popisu jednotlivých dimenzí autoři publikují i skóre jednotlivých zemí na pěti-dimen škále. Tato data jsou snad nejvíce diskutabilní částí knihy jelikož na straně jedné poskyt statistického srovnání zemí a vyvozování vztahů mezi kulturou a jinými sociálními, ekonomi antropologickými jevy, na straně druhé velice zjednodušují kulturní interakce v jednotlivý uvedu jen několik výhrad k těmto datům a jejich použití. Nejčastěji uváděné výhrady ke kulturním indexům jsou následující: 1. Za hranice jednotlivých kulturních oblastí jsou považovány geografické hranice jednotli implicitně předpokládá, že občané jednotlivých zemí jsou kulturně vzato homogenní. To ale, běžného života, není pravda - například v České republice existuje řada minorit kulturně o majoritní populace. Protiargumentem je, že kulturní vzorce, které jsou charakteristické pr představují informaci o typických hodnotách nebo typickém způsobu jednání většiny obyvatel znamená, že náhodně vybraný representant dané země bude jednat určitým způsobem s jistou p menší, než 100 %. 2. Každý člověk je jiný. Nelze házet všechny lidí do jednoho pytle. Zde je protiargumentem vzorce podchycují jen to, co je lidem společné, a nechávají dost prostoru pro individuální jednotlivců. 3. Kultura společnosti se může měnit. To, co platilo za našich babiček, už neplatí. Studie i když se vnější projevy mohou měnit, základní hodnoty společnosti jsou stálé v poměrně dl horizontu (Geert Hofstede uvádí, že rozdíly mezi jednotlivými kulturami lze vystopovat i d lety). Knihu mohu velmi doporučit pro každého, kdo se zabývá odlišnostmi mezi jednotlivými kultur pohybuje v multikulturním prostředí. Inna Čábelková [ URL "LM-124.html "]