Stephen Prothero: RELIGIOUS LITERACY ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Stephen Prothero: Religious Literacy, Harper, San Francisco, 2007 Škarohlídi sice tvrdí, že je to dobrý důkaz tragiky politického vlivu religiozity, nicméně pochybuje o významu náboženství pro americkou vnitřní politiku i mezinárodní působení za v prezidenta, nehledě na jeho důležitost v jiných částech světa. Jiná věc je, není-li toto n (konzervativní evangelikální křesťanství) k politickým účelům jenom zneužíváno a jak vlast náboženské představy běžných Američanů? Přestože se jich totiž zhruba 95 % považuje za věř dary náboženským organizacím dosahují výše 88 miliard dolarů, sociologické výzkumy ukazují polovina Američanů si dokáže vzpomenout byť jen na jediné z Evangelií, většina si (mylně) Ježíš narodil v Jeruzalémě, a deset procent považuje Johanku z Arku za Noemovu ženu. „Amer tak hluboce náboženští jako nesmírně ignorantští pokud jde o náboženství. Jsou mezi nimi p nedovedou vyjmenovat čtyři Evangelia, katolíci, kteří si nepamatují sedm svátostí, a židé vyjmenovat pět knih Mojžíšových" (s. 1). Problém „náboženského analfabetismu" už nějaký čas zaměstnává francouzské sociology nábože J.-P. Willaima a D. Hervieu-Légerovou), ale zatímco v jejich případě slouží k vysvětlení m evropského odnáboženštění a/nebo vývojových procesů uvnitř relativně marginálních církví, Spojených států jde o mnohem víc. Hluboce náboženská společnost, která tápe v základech vl jejíž znalosti jiných náboženství jsou samozřejmě ještě slabší, může být - mírně řečeno - Americký religionista Stephen Prothero, který se s tímto problémem setkal již ve své slavn Americký Ježíš (New York 2003), proto v nové knize ukazuje rozměry této ignorance, hledá j cestu k nápravě. Nejdůležitější kritická výtka, již lze proti Protherově práci vznést, je, že nestojí na vl reprezentativním výzkumu náboženských znalostí současných Američanů - při cenách takového to ovšem do značné míry pochopitelné. Autor proto mohl vycházet jen z již existujících šet ukazují centrální problém, rozhodně ale nejsou dostatečná. Přesto stojí za zmínku, že zása teprve nedávno, v souvislosti se subjektivizací víry ve druhé polovině 20. století, což na straně koincidovalo s aplikací některých rozhodnutí II. Vatikánského koncilu. Podobně nást zaštiťujícího evangelikalismu v protestantských církvích nevedl k hlubším znalostem Písma; křesťané znají Bibli jen o málo lépe než ostatní", zatímco ještě v šedesátých letech si ko protestanti vedli lépe než liberální protestanti a daleko lépe než katolíci (s. 31; všechn samozřejmě týkají pouze Spojených států). Užívaje historická data či indicie, Prothero ukazuje „ráj", tedy situaci, kdy „kolonisté [ v Bibli pouze nevěřili, nýbrž také věděli, co říká" (s. 59). Náboženské znalosti přitom zí i v církvích, podle autora však již tehdy byl stěžejní vliv školy - nebylo-li samo Písmo p biblické obrazy, příběhy a podobenství tvořily standardní „podprahovou" součást výuky. Zat se učí číst prostřednictvím takových skvostů, jako Ema má mísu a máma maso, New England Pr odkazy „In Adam's Fall we sinned all; Heaven to find, the Bible Mind" atd. Teprve v průběh bylo v důsledku denominacionalismu náboženství nahrazováno (obecnější) morálkou, což trvá - „termín křesťanský znamená [spíše] nesouhlas s potraty a homosexuálními sňatky než víru vykoupení" (s. 86). Osvícenská moralizace víry ovšem není jedinou příčinou náboženské negramotnosti. Další je třeba hledat v mylné interpretaci prvního dodatku k americké ústavě, který současně se zar svobody zakazuje spojitost mezi státem a církví či církvemi. Ve 20. století, především v j polovině, totiž došlo k jeho „přehnání" - zatímco byl ze (státních) škol naprosto náležitě konfesionalismus, vyhnány byly i jakékoli jiné zmínky o náboženství, nehledě na jeho nesmí americké historii i současnosti, v literatuře a umění. Vzdělávacích institucí se zmocnil „ režim sekularismu", jak to nazval jiný americký sociolog náboženství J. Casanova, čímž byl nejdůležitější forma předávání základních náboženských znalostí v moderních společnostech. počátku 20. století přispívaly i reformy edukativního procesu, které místo na sumu informa na dovednost vyhledávat je - a v praxi vedly k tomu, že žákům chybí i ty nejzákladnější zn by byli ochotni a schopni někde si je najít. Tímto postojem se Prothero připojil k dlouhé kritiků liberálního vzdělávání, začínající u E. D. Hirschovy Kulturní gramotnosti (Boston Takto detekované příčiny moderního „náboženského analfabetismu" nejsou ničím zcela novým, však nadto dosti odvážně tvrdí, že dalším viníkem byl sám nový protestantismus 19. století od tzv. Druhého velkého probuzení), který posunul důraz „od intelektu na emoce, od doktrín od Bible k Ježíši, od teologie k morálce" (s. 105). Tím došlo k prvnímu velkému přerušení paměti" (D. Hervieu-Léger), změna náboženského vyučování vedla k proměně religijního proží novějším a známějším příčinám současného stavu. Otázkou přitom je, kde hledat „spásu" - te současný stav nízkých náboženských znalostí hluboce věřících Američanů, a to nejen o jejic religijních tradicích? Ačkoli autor nezapomíná na vliv rodiny, církví a médií, i v tomto p hlavní důraz na školský systém. Připomíná, že prvnímu dodatku americké ústavy neodporuje v náboženství (v plurálu) ve státních školách (zatímco vyučování konkrétního náboženství ano tvrdí, že protiústavní vlastně je nevyučování těchto základů americké kultury a dalších ku omezuje informovanost a rozhodovací schopnosti občanů na poli neobyčejného významu. Jako p nápravě sám přidává poměrně obsáhlý výkladový slovník nejfrekventovanějších náboženských p včetně příkladů jejich užití v politické či umělecké sféře (s. 150-233). Přísně vzato, Protherova kniha nepřináší mnoho nového, pouze upozorňuje na nesmírně závažn „náboženského analfabetismu" ve světě, který je „stejně silně náboženský, jako byl svět kd některých oblastech ještě daleko víc" (P. L. Berger). I to však stačí. Pro českého čtenáře připomenout, že i když příčiny americké ignorance vůči náboženským znalostem jsou jen část těmi našimi, jejich důsledky jsou podobné (alespoň v přepočtu per capita). A podobná musí - ze školního vyučování bychom měli konečně vytěsnit ideologický sekularismus, který stál předpokladech úpadku významu religiozity v moderních společnostech, nebo naprosto neadekvá výklady dějin a působení jednotlivých náboženských tradic, včetně výkladů konfesijně podmí (nejen historických) religijních součástí naší kultury i ostatních kultur je totiž nezbytn plnohodnotného občanství - a to i v zemi, jejíž většina obyvatel se (nepříliš oprávněně) p ateisty. Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]