Architektura je umění vytvářet místo ****************************************************************************************** * Václav Cílek ****************************************************************************************** Architektura je umění vytvářet místo: Nad knihou Christophera Daye Duch a místo Už před tisíciletím a snad ještě daleko dříve orali mí předkové tuto zem na jižním okraji na svých těžkých selských ramenou všechno, co na ně uvali ten kraj. A on zas naopak přijak i se, zniterněl jím a zduchovněl, nabral samu barvu jejich duše, stal se její částí. Jako mi odevzdán dlouhým řetězcem rodů, byl mi svěřen jako jejich paměť. Pudově ve mně dřímá. O nějaký záměr. Šumí v mé krvi vším, co se v něm kdy událo a přihodilo. Téměř pochybuji, že kterémkoli jiném místě světa stal básníkem. Myslím si, že kdybych vyrostl jinde, těžko byc tvořit. Hans Watzlik (1879-1948), Má krajina, překlad Jan Mareš (antologie Kohoutí věž, BB art, Pr Kameny mají určitou vlastnost, která se vymyká rozumu: stárnou jinak, když trpělivě slouží když se jim proud života zdaleka vyhýbá. Lidmi opuštěné vypadají jakoby schly a praskaly j po léta nedotčená vodou. Lidmi navštěvované houstnou a tvrdnou jako kůra věčně živého stro i v případě, že přítomnost člověka znamená jen přítomnost paměti, a ne starostlivé ruky. Gustaw Herling Grudzinski, Ostrov a jiné prózy, překlad Helena Stachová ( MF, Praha, 2000) Summary: To our ancestors landscape was not only subject of special respect but also of ongoing str Construction of localities, kind of focal points or bases for other incursions, was inhere or even spiritual colonization of nature. They include cloisters, chapels, Stations of the crossroads, and "open spaces" located in front of a bridge or a footbridge. Today, at a ti have seemingly conquered the nature, we rather perceive nature's nostalgic charge of the p distressful or tragic dimension. However, there are some places that are dehumanized, for - decaying industrial zones, Sudetenland or in modern times hypermarkets, places where we need of some reconciliation, fulfillment or neutralization of its genius loci. I am convin important to realize not only the power and coherence of tradition, but also its troubleso primarily by everyday petty struggle for bread. That is exactly the kind of struggle that modern creative person completely. Úvod: hovořit o krajině znamená hovořit o urbanismu Pro naše předky byla krajina nejenom předmětem zvláštní úcty, ale také neustálého zápasu. či dokonce duchovní kolonizace krajiny bylo vytváření míst, jakýchsi ohnisek či základen d Patří mezi ně kláštery, kapličky, boží muka, významné křižovatky a „plácky" před mosty a m v době, kdy jsme již nad krajinou zdánlivě zvítězili, vnímáme spíš nostalgický náboj kraji než její strastiplný či tragický rozměr. Existují však místa z různých důvodů odlidštěná - se industriální zóny, Sudety anebo v době nejnovější hypermarkety, kde vyloženě cítíme nut smiřování, zaplňování či kompenzování náboje místa. Myslím, že je důležité si uvědomit nej promyšlenost tradice, ale také její nepříjemné omezení dané zejména každodenním, malým záp to přesně ten druh zápasu, který by moderního tvořivého člověka zcela ubíjel - ostatně lit století nám o rozporu mezi kreativitou a každodenností zanechala dostatečně dokladů. Hovořit dnes o krajině znamená zejména hovořit o architektuře a urbanismu, protože ty z ne určují budoucí ráz naší země. Nejedná se přitom jen o domy, ale také a někdy zejména o tec stavby, dálnice, vodní nádrže, sklady a parkoviště. V této stati se zaměřuji na některé hlavní téze uváděné v knize architekta Christophera Da místo" (české vydání v nakladatelství ERA, 2004, anglické vydání „Spirit and Place", 2002) kombinují obě hlavní polohy - přemýšlení o místu i zcela praktické návody, jak využít a zv nejlepší vlastnosti. Doslova převzaté citáty jsou v tomto textu uvedeny kurzívou. Cesta k krajiny i architektury není pochopitelně cestou prostých návratů, ale důkladné analýzy sit minulost odkázala pozitivního a co odpudivého? Jaké hodnoty krajinné, stavební i duchovní jaké máme zavrhnout? Původní architektura byla útulná a uměla nasytit duši, ale nikdy nerozšiřovala vědomí. Byl životním stylem strukturovaným podle stereotypů a nikdy neosvobozovala ducha. Tento nedost vyrovnat my. Naši předchůdci tak učinit nemohli. Skrze lepší krajinu, lepší svět Susan Roafová v předmluvě ke knize ukazuje její základní motiv: učinit svět lepším skrze l Josef Horný se v české předmluvě ptá: Proč má dnes na volném trhu realit větší cenu proviz zahrádkářské kolonii na okraji města nebo zastaralý byt před renovací ve sto a více let st pavlačovém domě než byt v moderním panelákovém sídlišti oceněném státní cenou? Stejně tak, ptát, jak je možné, že tolik obdivovanou lidovou architekturu stavěli celá staletí bez arc vzdělání? Kde se stala chyba, že jsme si nechali vnutit všechny ty krásné, vědecké a stylo ve kterých se necítíme dobře? První část odpovědi by se mohla pohybovat v tom smyslu, že málo respektujeme to základní - duch. Ch. Day říká: Duch místa živí přístup a činy těch, kteří ho řídí, stavějí spravují a proto divu, že se necítíme dobře v supermarketech ovládaných pojmem „ber", který není dopl prostřednictvím řemesel a služeb..... Kde se zničí místo, tam se zničí i kultura, následuj osobní znehodnocení... Každý region měl strukturální systém odpovídající materiálům, klima - což je něco, co by se z rozmaru nemělo zahodit. Tento systém do velké míry určoval způso Rozměry místního stavebního dřeva omezovaly délku trámů a tím i rozsah klenebních polí a š způsobovalo vnitřní jednotnost všech budov v dané oblasti, dokonce i v rozmezí několika st Tento duch místa má jako každá jiná osobnost celou řadu vlastností, které jsou jak zcela p přízemní, tak i vznešené. Duch místa není poetickou koncepcí romantiků, ale způsob, jak mí ovlivňuje naše těla, organizaci práce i pocity. Day k tomu říká: Stejně jako nám změna pro dokáže ulevit od stresu, může nám i naše každodenní okolí dodat energii, vyrovnat nálady, tlaku a inspirovat či motivovat... Jakmile pochopíme, jak na nás okolí působí, dokážeme ut která slouží k užitku v nich žijícím lidem. Prostředí připravované ne za účelem něco vyjád nálady, pocity a vnitřní rozvoj, může prospívat fyzickému, psychickému i sociálnímu zdraví kořenům individuality. Toto je jeden z klíčových postřehů knihy - většina architektonických i urbanistických fore vyjádřit nějakou aktuální myšlenku, která pokud nebyla chybná hned na počátku, tak nejspíš generace zhořkne, a nikoliv dát svobodu. Může to být myšlenka elity jako u vznosných vil n rovnostářství jako u sídliště, „barokní" postoj dramatických emocí i vědecky strohé funkci bez života. V USA se běžně stavějí recyklované domy a obchody na jedno použití, protože ka kupců bude mít jiný názor na svět. Jednodušší je vytvářet taková místa, kde se dá prožít v osudů. Sociální síť: pozvolně! Day říká, že sociální sítě rostou, ale nelze je dodat na klíč. V kdysi malém ruském městě časů SSSR vybudována obrovská továrna na traktory, takže se během jednoho desetiletí jeho 90x! To způsobilo značné sociální problémy. Co se dá s takovým místem dělat? Tým urbanistů prvních kroků: 1. ustanovit městské centrum s knihovnou a kavárnou 2. otevřít pekárnu 3. vystavět hotýlek, aby turisté obdivující místní památky podpořili sebeúctu místních oby Dále navrhli postavit skleník, který by fungoval jako protihluková bariéra místní silnice profitoval ze světel automobilů; a sestrojit dřevěná schodiště propojující jednotlivé domy sociálního celku. Day říká: U měst i u zalesněné krajiny platí, že čím více úrovní přeskočíme, tím promyšlen požadovaný zásah a tím větší je dopad na genia loci.... Oddělení krásy od praktické stránk následek návrhy krásných budov, které nelze postavit, a zmrzačení těch nejcitlivějších náv necitelnou, praktickou rovinu. Toto rozpojení odlučuje, co cítíme, od toho, co děláme, tak být frivolní, umělá a nepoužitelná; a užitnost je tak obyčejná, že ji odmítáme. První krok Prvním krokem k nápravě je zjistit, co se na místě původně nacházelo. Pak můžeme uvolnit p kvality. Jaký byl původní tvar krajiny? Jaké fyzikální síly jí tento tvar vtiskly? Kudy te je dnes vedena mimo dohled? Jak ovlivňoval vítr okraj lesa a tedy i horizont a uzavřenost místa byla suchá či mokrá, větrná či chráněná, která teplá a která ošlehaná větrem a promr Druhý krok Víme-li kdo jsme a odkud přicházíme, má naše identita pevné základy. Bez této znalosti se vědění má dopad na naše zdraví, jak psychické, tak tělesné. Také posiluje nebo nebo oslabu soudržnost, hodnoty a stabilitu....Jde také o schopnost míst poskytnout nám jistotu, zakoř vytvářet místa, kam lidé patří; místa, která náleží tam, kde jsou, a budovy, které na tato Ze stavby máme dobrý pocit, jen je-li správně zakotvena do časové a kulturní kontinuity. Ale zbytek dlouhé cesty je otevřený. Byl bych rád, kdyby se nám podařilo postupovat podle - nalézt minulost a kolem ní vybudovat sociální síť tak aby krása místa a krajiny působila způsobem na všechny bývalé rány a na všechny budoucí osudy. Použitá literatura: Christian Day: (2004), Duch a místo.1-273. ERA. Brno. ISBN 80-86517-95-0. Josef Kroutvor a Mary Schneider: (2004), Putování a listování. Poutnická knížka od Šumavy horám. 1-121. BB art. ISBN 80-7341-228-4. Praha. Václav Cílek [ URL "LM-121.html "]