Znovuzrození nativní kultury v Austrálii - Péče o rodinu a ženská spiritualita ****************************************************************************************** * Jana Kulhánková ****************************************************************************************** Rebirth of native culture in Australia - Family care and female spirituality Abstrakt This article discusses contemporary Aboriginal efforts for cultural self determination and in the context of Indigenous cultural revitalisation. It deals with a case of a how an Ind child care organisation engages in revitalisation of traditional Australian Indigenous cul context. I will address the principles of a women’s Indigenous Family Care centre, Kummara (Queensland) where I volunteered, and maintained an ethnographic research. Kummara is base care, strengthening of women’s business, and reconnecting Aboriginal women to their cultur organisation addresses the consequences of the Stolen Generations which was a forcible sep Aboriginal children from their families, their re-education and Christianisation for the d years (1910-1969) of Australian history. Main points of this study are that Aboriginal wom family care and women’s spirituality in Kummara, contribute to revitalisation of tradition culture. This occurs mainly in education of children and young people (implementing rites parental programs), and in reconnecting to the traditional role of women in family, commun spiritual life. In the Aboriginal context of health, the women in Kummara engage in a proc spiritual and emotional healing. They have adapted their ways of doing this to modern soci influenced by different Western and other cultural concepts while still trying to preserve their ‘traditional’ past. By nature, the women’s perceptions of what is Aboriginal today d personalities differ. Therefore, the process of revitalising the women’s culture seems to Similarly to other Aboriginal institutions, it may also be driven by various political int as it is balancing in between the mainstream and the community demands. I argue that Kumma example of how fruitful, though complicated, it is to find a common definition of Aborigin can be said to be shared. What I can bring into the debate of cultural invention is an ack the women of Kummara are aware of the innovative and adaptable nature of their own culture and understand it as a necessary process of cultural dynamism and change. Znovuzrození nativní kultury v Austrálii - Péče o rodinu a ženská spiritualita Výzkumem původních obyvatel Austrálie a především jejich „tradiční" kultury se zabývali ve Radcliffe-Browna (1931), Émile Durkheima (1912), Clauda Lévi-Strausse (1962), či Freda Mye 1986 atd.). Dnešní Austrálci mají už velmi daleko ke zkreslené klasické představě „domorod třímajícího v jedné ruce bumerang. Od samých počátků kolonizace Brity v roce 1788 se život obyvatel - jen obtížně můžeme v případě stovek různých klanových skupin s různými jazyky i organizací mluvit o jedné kultuře - mění k nepoznání. Předmětem zájmu se pak stávají Austr měst, politické otázky, územní práva a zejména samotná identita dnešních Austrálců. Tvoří 2,4 % australské populace, tj. méně než 500 tisíc. Převážná část sice žije v oblasti velko však stálé bydlí v odlehlých oblastech. Mezi ostatními menšinami v Austrálii jsou na tom z vzdělanostně a socioekonomicky zdaleka nejhůře. Průměrná délka života je u nich o sedmnáct než je australský průměr. Přestože posledních deset let přineslo výrazný pokrok v oblasti vzdělání i existenčních podmínek Austrálců; ve městech stejně jako v odlehlejších komunitá problémy s kriminalitou, alkoholismem, drogovou závislostí, a projevy agrese vůči bílým, i vlastních komunit. V rodinách přibývá domácího násilí, přičemž agresory jsou muži i ženy. dnes v procesu tzv. usmiřování (reconciliation), neboli „utváření novodobých vztahů mezi A původními obyvateli" a současně dekolonizace, neboli „reflexe všech aspektů kolonizace a z dopadu na původní obyvatelstvo a jeho životní prostředí". Právo Austrálců na svébytnou kul životní prostor však v moderní západní zemi představuje jistou třecí plochu kulturních a p Zcela fundamentálně totiž spadá do politické oblasti, a to otázky land rights, neboli poze Současné zákony požadují, aby Austrálci prokázali vlastnictví půdy tím, že v této oblasti dvou generací nazpátek praktikovali vlastní kulturu, tradice a zvyky s ní spojené. V přípa kteří byli násilně vykořeněni ze svého území je však tato průkaznost v podstatě nemožná. T do velké míry přispívá k formování „novodobých tradic," k dokazování spojení s konkrétním pomocí moderního osvojování si prvků tradiční kultury a hlášení se k jakési obecné ideolog Současně proklamované kulturní sebeuvědomění Austrálců je do velké míry postaveno na situo obětí kolonizace, a na generačním přenosu tohoto traumatu. Současným kulturním trendem v o těchto psychologických následků, stejně jako kulturního sebeurčení, je právě inspirace pův Austrálci tak proklamují své spirituální spojení se zemí a přírodou, duchy předků a přírod Stejně tak prosazují obnovování spirituality, ceremonií a obřadů jako přechodových rituálů a zejména pak práva na australské území. Předmětem vědeckého i populárního diskurzu je, na proklamovaná kultura tradiční a nakolik je vlastně dílem politických zájmů, přání a manipu Kolig 1981 a 2000 či Maddock 2002). Přirozeně jde současně i o protiasimilační snahy, opon kultuře bílé Austrálie (Kolig 2005). Vědecké představy o kultuře Austrálců i otázky jejich se tak postupně proměňují, vychází z paradigmat doby. Početní autoři (Sutton 1988, Creamer 1988, Cowlishawová 1993, Morton 1998, Kolig 2005, Maddock 2002, Merlanová 2005) se dnes vě pojetí nativní kultury a nastiňují nejrůznější teorie její „revitalizace" či „invence". Jd obracení se ke kořenům, k jakési společné mytické minulosti coby jistotám o původnosti. Ve knize The Invention of Tradition definuje Hobsbawm s Rengerem invenci tradice jako „prakti charakteru, s jasným řádem a pravidly, jež mají vštípit určité hodnoty či normy chování pr jejich ritualizace. Ta má pak dokázat jejich dějinnou kontinuitu. Ve skutečnosti však větš k té „vhodné" minulosti, ze které lze v přítomnosti nějakým způsobem těžit." Revitalizací Anders Salomonson (1984) či Denis Chevallier (2005) rozumějí vědomé přijetí určitých dějin spolu s jejich naplněním novými významy. Oba procesy se navzájem doplňují. Revitalizace, n a zpřítomňování prvků dřívější kultury bývá naplněna určitou volbou toho jaká tradice - ať umělecké dílo, oděv, písemný pramen (viz Rukopisy královédvorský a zelenohorský v českém p kulturní prvek - by se měla stát předmětem obnovy. Volba tak bývá pochopitelně utilitarist se však kultura utváří a definuje vědomě, vždy se do určité míry objektivizuje a tím i pře jakémsi umělém světle. Kultura je přirozeně výtvorem neustálé činnosti a do jisté míry naš Kulturní invence či invence tradice tak jak ji chápal Wagner, proto nemá žádný punc vyuměl vymyšlenosti, nýbrž jde spíše o čistě aktivní utváření kultury v jakékoli historické epoše tradiční kultury se však děje prostřednictvím jejího kříšení v moderní společnosti, která míry modernizuje. Někteří autoři proto tvrdí, že ony vzkříšené tradice dávno nejsou skuteč ze svých kořenů. Jiní naopak tvrdí, že skutečné tradice se vynalézají neustále, stejně jak utváří kultura sama. Zatímco Reay (1988), Maddock (2002), či Morton (1998) popírají, že by kultura Austrálců jakkoli podobala té původní, předkoloniální a veškeré snahy o utváření č tak nejsou inspirovány původním vzorem, podle Suttona, Cowlishawové nebo Koliga je vznikaj „reflexivní a invenční", což zahrnuje jak revitalizaci některých kulturních prvků z tradič stejně jako kulturní výměnu s moderní australskou a obecně západní společností. Zatímco Su hovoří o „kulturním sebeuvědomění", Cowlishowová (1993) zastává teorii o utváření „kultury pojem je našemu prostředí vlastní v kontextu debat o kulturní identitě Romů či jiných etni nejčastěji znevýhodněných minorit. Přejděme nyní k otázce, jak souvisí kulturní obnova Austrálců s rodinnou péčí a ženskou sp Až do šedesátých let dvacátého století nebyli Austrálci oficiálně přítomni v australských dějepisu. Nahlíželo se na ně jako na primitivní a zaostalé, nepříslušející mezi ostatní ci občany. Jelikož od osídlení Austrálie docházelo k přirozenému a později i nucenému míšení ani se nevědělo, kdo vlastně ještě je Austrálec. Až do konce 60.let se pak skutečným kréde kulturní i etnická absorpce, rozptýlení se v západní populaci. Současně s tím jsou ti „čis považováni za skutečné či autentické, zatímco ti částečně západní za „téměř Evropany". Ste politiky asimilace byla postupná ztráta specifické kultury. Austrálci se měli stát součást v ideálním případě držiteli stejných práv a možností, stejné svobody i závazků. Nicméně te znamenal rapidní změnu, a to dokonalé vymizení tradičního způsobu života. Docházelo k nási obyvatel do křesťanských misií a rezervací, stejně jako násilnému odebírání dětí z rodin - které měly jednoho rodiče Evropana. Těmto dětem se dnes říká „ukradené generace" (Stolen G nejen o oficiální politiku vlády v rozmezí let 1910 až 1969, ale i o projev obecného stere Austrálců jako neschopných postarat se o vlastní děti. Tento typ institucionalizace pokrač sedmdesátých let, kdy došlo k zásadním politickým změnám - především díky tlaku z pro-Aust Od této chvíle měly děti zůstávat v péči rodičů či alespoň v prostředí komunity a jejich p tím nejkrajnějším řešením. I v tom případě však děti měly zůstat přednostně v nativních ro odlišnému přístupu v péči o rodinu a děti se konečně dostalo jakéhosi uznání a systematick různá rodinná centra a podpůrné programy. Teprve referendum z roku 1967 zahrnulo Austrálce sčítání. V řešení jejich existenčních problémů se angažuje Commonwealth - poskytováním byd péče, vzdělání a práce. V již zmiňovaném procesu dekolonizace prochází změnou celý austral a sociální systém. Sedmdesátá léta jsou ve znamení takzvané self-determination a self-mana zakládají komunitní instituce sociální péče řízené Austrálci. Ve svých základech tyto orga spojují západní a nativní pojetí zdraví a sociálního blaha v určitý funkční celek. Personá v takzvaném „budování komunity" (community building), modelu, jenž byl založen ve Spojenýc coby reakce na ekonomickou krizi ze sedmdesátých let. Prosazuje se komunitní, sdílené řeše respektování tradičních nativních směrnic péče (tj. respekt ke starším, k rolím muže a žen sdílení dojmů a pocitů) a spíše navádění klientů k vlastní svépomoci. Můžeme si klást otáz tyto nativní organizace úspěšné a skutečně nápomocné, kde získávají možnosti financování, jejich tradiční způsoby pomáhání naplňovat. Mohou být vůbec názory všech pracovníků na jej naplnění komunitních ideálů jednotné? Těmto otázkám se budu věnovat v následujícím textu. některé poznatky z vlastního výzkumu v organizaci rodinné péče, Kummara, a rovněž v praxi kulturní invence, která se v oblasti Pacifiku studuje již od osmdesátých let. Kummara - Watching over Children Kummara (znamená „péče o děti") je organizace nativních žen, založená a vedená Austrálkami státě Queensland. Jedná se o neziskovou organizaci, z větší části sponzorovanou vládou, je pomáhat rodinám Austrálců. Kummara usiluje zejména o to, aby se upevnily vztahy a respekt dětmi, vymezily se role matky a otce, stejně jako ženy a muže a aby rodiny ve městě zůstáv a žily v odpovídajících podmínkách. Jedná se do velké míry právě o snahu předejít dalším i bílých sociálních pracovníků v nativních rodinách, opětovného odebírání dětí a rozpadu rod klade velký důraz na roli ženy a matky, coby vychovatelky a živitelky dětí. To má několik z nich je tradiční, čímž míním předkoloniální model péče o děti, podle kterého připadala r a živitelky dětí do věku puberty jejich matce či babičce. Od iniciace pak výchovu chlapců zatímco dívky zůstaly do založení vlastní rodiny v péči starších žen. Výchova dětí a jejic byly v původních austrálských společnostech věcí celé komunity. Každý, kdo s nimi byl spří přátelstvím k jejich otci, byl za jejich výživu, výchovu a socializaci částečně zodpovědný rodinnému uspořádání, ve kterém má dítě více než jednoho rodiče a samotné rodičovství je d spíše projevy blízkosti, než skutečnou příbuzností. Myers pak výchově přisuzuje zásadní vl individuální a současně sociální identity. Individualita člověka je v tradiční společnosti proměnlivá, neboť podléhá zásadním transgresím v jedincově životě. Jsou jimi kojení dětí, iniciace mladých mužů, prováděná těmi staršími a jejich přebírání celého komplexu „vědění, povinnosti jej nést po smrti stařešinů (elders). V Myersově podání se tak sociální identit za chodu, vlivem působení aktivit jeho opatrovatelů. Je složité domýšlet, jaký vliv pak mo tradičního uspořádání společností Austrálců na jejich vnímání sebe sama i světa kolem. Dalším důvodem proč ženy v Kummaře tolik zdůrazňují odpovědnost ženy za děti, jsou aktuáln události ke kterým dochází v odlehlých komunitách v Severním Teritoriu. Stává se, že muži respektovaní stařešinové - sexuálně obtěžují nezletilé děti. Jedná se přitom o členky vlas Na vinně může být jejich opilost, ale také dezintegrace mužské sociální role, oslabení muž autority, nejasnost dříve těžce zpochybnitelných pravidel společenského styku a podobně. Z ženské a mužské záležitosti, práce a povinnosti jasně vymezeny, dnes jsou jejich definice ostatně jako v naší, západní společnosti. Konkrétně nativní ženy však s příchodem Evropanů pozici značnou degradaci. Černé ženy byly pro bílé muže pouhé objekty a staly se jimi doko muže, jež mohli být ovlivněni právě chováním kolonizátorů. Podle mnoha nativních autorek j Hugginsové (1998) či Larissy Behrendtové (1993) však přezíravý postoj ze strany většinové převládá dodnes. Jedním z hlubších cílů Kummary je proto jasné vymezení dnešní domény a úl prostředí města. V neposlední řadě je podtrhování ženské role podmíněno tím, že to byli právě mužští sociál kdo rozhodoval o osudu rodin v době australské politiky asimilace. To oni odebírali děti z rozhodovali o tom, které jsou příliš světlé a podstoupí nucenou převýchovu, vzdělání a chr zmíněné „ukradené generace"). Cílem Kummary je dnes zabránit tomu, aby bílí sociální praco zasahovali do fungování nativních rodin, a aby odebírání dětí z těchto rodin - z nejrůzněj bylo nejčastějším řešením problému. Nově vzniklé nativní organizace rodinné péče (např. Aboriginal and Torres Strait Islander či Aboriginal Islander Child Care Agency) však vznikaly ve spolupráci s bílými sociálními Austrálci kteří v nich působili, se univerzitně vzdělávali a účastnili se nejrůznějších vý sociální péče. Členy nativních organizací byli přirozeně muži i ženy, ale i zde jako na vě dominovali muži (viz.citace). To vše vedlo členku organizace,zabývající se rodinnou péčí, vlastní, čistě ženské centrum péče o rodinu a děti. Vznik Kummary coby ženské organizace b více vlivy a stejně tak se dodnes vyvíjí její směřování. Prvotním cílem je pomáhat rodinám dětí, tj. podporovat sociálně znevýhodněné rodiny, nasměrovat je do dalších podpůrných ins pečovatelských služeb, zastupovat rodiče při soudních řízeních, organizovat programy rodič budovat síť přátelských vztahů mezi rodinami, a současně komunitu a komunitní svépomoc. Po mateřská školka Koolyangarra, kde mohou pracující rodiče přes den nechávat své děti. Školk všechny a je zde zhruba padesát dětí nativních, australských i příslušníků jiných etnik (n Některé z nich mají specifické problémy, jako nedoslýchavost, nesoustředěnost či autismus. je orientace na primární prevenci a tzv. multifunkční model péče, jež spočívá v celostním problému. Organizace se tak zaměřuje na předcházení problémům se socializací i vzděláváním nejnižšího věku. Děti, které mají problém se soustředěností podstupují nejrůznější lékařsk přičemž důvodem - hlavně u nativních dětí - bývají sluchové problémy. Zatímco většinové or nesoustředěné dítě mohly přesunout do zvláštní školy, Kummara hledá prvotní příčiny. Jak č samy její členky, tato organizace usiluje o změnu ve strukturách sociální péče, a to pomoc přístupu a bránění se odebírání nativních dětí z rodin a jejich umísťování do bílých rodin prosazuje takzvaný Child Placement Principle, podle kterého má dítě, pokud skutečně nemůže rodině, přejít do péče: a) svých příbuzných, b) členů své komunity, c) jiných Austrálců. Ženské otázky, ženský business Poměrně nedávnou oblastí zájmu Kummary se staly ženské otázky, role ženy v moderní společn spiritualita a hledání jakési ženské duchovní obnovy. Doba mého příjezdu (léto 2006) byla příprav již druhé ženské konference jménem See Change. Vedla k ní údajně obecně rostoucí p komunity v Brisbane a okolí řešit ženské otázky. Ženy často hovořily o tzv. „čase pro změn žen." Hlavními tematickými okruhy konferencí byla žena a mateřství, plánování rodičovské v programy primární prevence (například zavádění „moderní" podoby přechodových rituálů pro m prevence kriminality), stejně jako ženská spiritualita a léčení, ženy ve vedoucích pozicíc ženy v moderní australské společnosti - jinými slovy vše, co by ženy označily jako tzv. že (viz.citace). Obou konferencí se zúčastnilo kolem sto padesáti žen ve středním věku z Bris převážně o ženy ekonomicky aktivní, zaměstnané či podnikatelky, do velké míry také vzdělan případě mluvit o vyšším sociálním či symbolickém kapitálu tak, jak tento termín používá Bo rozhodně šlo o ženy socioekonomicky dobře zabezpečené, o jakousi „elitu", jenž se nepotýká problémy jako mnozí původní obyvatelé na ulicích Brisbane. Nicméně je nemožné učinit srovn psychologické, neboť každá z přítomných žen v sobě nesla určitá emocionální traumata, ať s vlastním (krize v rodině, domácí násilí) nebo svých rodičů (ukradené generace), nebo o ono nešťastné postižení kolonialismem a dosavadními předsudky majoritní společnosti vůči Austr Cílem konference bylo najít společnou řeč v zásadních otázkách, kterými se jednotlivé komu Ze zásady společného rozhodování je však nutné, aby se slova ujala širší komunita. Účastni nalézt jasné body v současné roli ženy a oblastí, které se jí týkají. Zabraly se rovněž do co dnes představuje někdejší mytologicky ustanovené vědění a rituály (tzv. Aboriginal Law a současně jak je v moderním světě použít (viz.citace). Některé závěry se zdály být překva odkazování se k vazbám na minulost, sdílené mytologii a spiritualitě, došlo kupodivu i ke kontaktu s přírodou, vodou, ideálu zdravé matky a silné rodiny, posílení ženského hlasu v ale i emocionálního léčení. Zavádění internetových komunikačních skupin a tematických webů komunikace s nativními ženami v Kanadě a Severní Americe svědčily o vysoké úrovni technolo relativizačních úsilí. Došlo i na téma zavedení Dne Matky Země jako svátku spojení Austrál půdou. Toto genderové spojení matky se zemí je však již něčím netradičním, přicházejícím z částečně ekologicky podmíněným, stejně jako samotný koncept Dne Matky, tedy svátek západní 2005). Co se léčení v rámci komunity týče, na konferenci se představila podivuhodná organi Austrálcům - především ženám - pomoci zapomenout na jejich traumata, odstranit onen zdroj a hanby, pramenící z jejich životních nesnází či jen z denní konfrontace s bílou australsk jejími předsudky. Tato organizace organizuje poměrně nákladné workshopy a skupinové terapi ženy mají naučit zapomenout na minulá příkoří a začít nový život. Pro skutečnou účinnost j podstoupit více workshopů a tak zaplatit více peněz. Takováto forma pomáhání nám evokuje s fungování dnešních sekt. Jiné léčitelky představovaly alternativní formy medicíny jako prá meditací, masáže či aromaterapii. Účastnice uvítaly tyto prezentace s větším či menším nad mé pochyby byly vyvráceny tvrzením, že je naprosto přirozené nechat kulturu jejímu přiroze a nebránit se okolním zdrojům a ideologiím, jsme-li v jejich obklopení jednou nuceni žít ( Jedna z účastnic celou situaci komentovala následovně: „Nerozumím tomu, proč tomuhle říkaj když je to vlastně Old Age?"(konference See Change, 16/10/06). Společným mottem konference aktivit Kummary, bylo dělat věci po svém, nezávisle na západních představách vnucovaných z úspěch měl projekt přechodových rituálů pro dospívající chlapce i dívky, navrhovaný Kummar dospělosti by podle představ Kummary měla pomoci řešit současné problémy mladých lidí, spo vykořeněním, delikvencí, alkoholismem a podobně. Hlavní složku programu, který by probíhal fázích po dva roky, by představovalo vzdělávání, učení se psychickým i fyzickým dovednoste starším a mezilidským vztahům. Jelikož se Kummara pokouší inovovat své programy právě v závislosti na obecných potřebách výsledky konference byly vyhodnoceny, posouzeny a podrobeny dalšímu zpracování. Je otázkou uvedených plánů a programů mohou ženy jednoho dne uskutečnit. Kummara je nezisková organiz převážně státem a vládou a její činnost tak podléhá jejich kontrole. To je dvojsečná zbraň musí své aktivity podřizovat jak zájmům komunity, tak svých sponzorů. Obecně je pro ni mno získávat podporu na rodinné programy a péči o děti. Prosadit finanční podporu konferencí a setkání věnovaných ženským otázkám je mnohem složitější. Momentální zájem organizace je vš v řešení ženské otázky. Skutečné výsledky její činnosti nelze zatím hodnotit právě z důvod jejích aktivit a snah. Zaměřenost na změnu v sociální péči může paradoxně Kummaru znepříst některým klientům. Potřeby Austrálců v těch nejhorších podmínkách na ulici jsou skutečně p existenční, něž zaměření Kummary, nicméně to ji nelze vytýkat, neboť jejím primárním cílem pečovatelské služby. Snahy Kummara - často spojované s péčí o děti či emocionálním „ozdrav komunity - ať jsou jakékoli - je třeba vnímat spíše jako řešení určité kulturní mezery (Og nedostatku v sociální i kulturní péči, kterou otvírá moderní společnost. Otázkou zůstává, tyto formy léčení souvisí s tradiční kulturou Austrálců. Jde o přirozené a plynulé obohaco dostupnými kulturními prvky a jejich vhodné použití či snad o sledování zájmů jedné sociál skupiny Austrálců? Mají tyto novodobé kulturní atributy vůbec vazbu na někdejší tradice? N - analogicky k teoriím kulturní revitalizace a invence - především zpřítomněním záměrně př minulosti? Jisté je, že ani novodobí Austrálci se neubrání kulturní globalizaci - a proč b Jejich otevřenost okolním kulturám a především většinové australské společnosti tak může b vývoji etnických vztahů v multikulturní Austrálii. Použitá literatura: Barnard, A.: (2006), Kalahari revisionism, Vienna and the ‘indigenous peoples' debate. Soc (2006), Vol.14, 1-16 Berndt, C. and D.: (1983), The Aboriginal Australians - the first pioneers. Australia: Pic Behrendt, L.: (1993), The Aboriginal Women and the White lies of the feminist movement imp Aboriginal women in rights, Australian Feminist law Journal, Vol.1, 27- 44 Bourdieu, P.: (1984), Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste. London: Routledge Chapman, R. and Munro, L.: (2001), "Walking Together". The development of Indigenous multi strength-based service practice. Highgate Hill (QLD): Kummara Research incorporated Cowlishaw, G.: (1993), Introduction: representing racial issues. Oceania 63(3), 183-94. Hobsbawm, E. and Ranger, T.: (1983), The Invention of Tradition. Cambridge: Cambridge Univ Huggins, J.: (1998), Sister girl: The writings of an Aboriginal activist and historian. St University of Queensland Press Kolig, E.: (2002), Introduction: Cultural revival, the construction of Indigeneity, and th In: . In: Kolig, E. and Muckler, H. 2002. Politics of Indigeneity in the South Pacific. Ha Lévi-Strauss, C.: (2001), Totemismus dnes. Praha: Dauphin Maddock, K.: (2002), Revival, renaissance, and the meaning of modern constructions in Australia. In: Kolig, E. and Muckler, H. 2002. Politics of Indigeneity in the South Pacifi Hamburg: LIT Myers, F.: (1993), Place, Identity, and Exchange: The Transformation of Nurturance to Soci Reproduction over the Life-Cycle in a Kin-Based Society. In: J. Fajans, ed., Exchanging Products: Producing Exchange. Oceania Monograph, 43, 33-57 Ogburn, W. F.: (1964), On Culture and Social Change. Otis Dudley Duncan (eds.) Chicago: Phoenix Books; University of Chicago Press Radcliffe-Brown, A.R.: (1930), The Social Organisation of Aboriginal Tribes. Part 1. Ocean 1/1, 34-63 Sutton, P.: (1988), Myth as history, history as myth. In Keen, I. (Ed.) Being Black: Abori cultures in ‘settled' Australia. Canberra: Aboriginal Studies Press Wagner, R.: (1975), The Invention of Culture. New Jersey: Prentice-Hall Anthropology Serie Podle statistik je dnes přes 30% Austrálců alespoň vyučených, 38% zaměstnaných, a 30% má v (Health and Welfare of Australia's Aboriginal and Torres Strait Islander Peoples. Australi Health and Welfare. Commonwealth of Australia. Canberra 2005). Merlan 2005:485 Thaman 2003:1 Hobsawm a Renger (1983:2) Dřívější označení full-blood a half-blood jsou dnes již politicky nekorektní. Více o rodinném uspořádání v tradiční společnosti. například Myers (1993) či Berndts (1983 Hlavní mluvčí komunity jsou často muži. Hovoří i za ženy. My ale chceme, aby ženy směly ml sebe. Většina australské vlády je maskulinní, v politice není dostatek žen, které by rozho řízení. Musíme se vrátit ke své roli v komunitě. Chceme, aby ženy rozhodovaly za své rodin jsem s mnoha ženami a všechny říkají to samé - „teď je řada na ženách" (členka organizace rozhovor, 10/08/06). „Je to cokoli, co souvisí s ženskými záležitostmi, ženskou sexualitou, fyzičnem, vírou a p jsou čistě a jen ženské záležitosti" (členka organizace Kummara, osobní rozhovor, 25/08/06 Austrálci měli tradičně velmi přesné vymezení ženských a mužských záležitostí, takzvaných women's business, dvou navzájem přísně uzavřených oblastí (viz. například Berndts 1983). „Nejde o to vynalézt novou, ale znovu postavit starou kulturu Austrálců na někdejších prin organizace Kummara, osobní rozhovor, 25/08/06). „Musíme prostě posílit to, co jsme kdysi v praktikovaly. Jde o to opět uvést do chodu. Stejně jako se móda točí pořád dokola, tak i n našem nitru. Musíme ji jen zpřítomnit" (členka organizace Kummara, osobní rozhovor, 25/08/ „Většina lidí si myslí, že se chceme vrátit do minulosti a obnovit nějaké staré tradice.Al úplně nejde. Za žádnou cenu se dnes nemůžeme ztotožnit ani s někdejšími tradicemi, ani se kulturou. Co je vlastně ona autentická kultura, o které všichni mluví? Máme podle nich žít boomerang?" (členka organizace Kummara, osobní rozhovor, 12/10/06). Jana Kulhánková [ URL "LM-231.html "]