Věda musí být srozumitelná ****************************************************************************************** * Richard Robert Ernst ****************************************************************************************** Varujete před vírou ve schopnost vědy vyřešit všechny problémy lidstva, počínaje oteplován odstranění hladu. Zároveň ale říkáte, že věda je rozhodujícím faktorem vývoje. Není v tom Není. Věda může sama o sobě udělat mnohé. Ale pokud nebude politický rámec odpovídat skute lidí a stavu světa, vyvolá to jen nové problémy. Například genetika. Geneticky modifikovan pomoci vyřešit problém hladu ve světě. Ale čeho jsme svědky? Například vývoj osiva odolnéh škůdcům a podobně není levný. Tak se toho zmocnily velké společnosti, které náklady na výz na konečný produkt. Výsledkem pak je, že osivo je drahé a rolníci v rozvojových zemích si dovolit. Poznatky vědy tedy zase slouží jen zemědělcům v bohatých státech. Ti pak docilují tlačí ceny potravin dolů - a tím ruinují zemědělce v rozvojových zemích. Pokud se nezmění probíhá aplikace vědy na konkrétní potřeby, výsledky se nedostaví. Opět budeme mít nadprod bohatých a hlad na straně chudých. Tudy cesta nevede. Povinností vědců je varovat před tak postupy. Ukazovat na souvislosti. Jinak budou v roli čarodějnických učňů, kteří pracují po vypouštějí do světa věci, které vyvolávají jen další problémy nebo prohlubují ty dřívější. Vy jste ovšem přírodovědec. Dokonce stojíte na samém Olympu vědy, uvážíme-li, že jste laur ceny. Ovšem v poslední době vystupujete spíše jako morální filozof, který překračuje hrani tom je možné při troše vůle najít rozpor typu „ševče drž se svého kopyta". Kdo jiný než člověk, který je zvyklý uvažovat racionálně, snaží se pochopit síly, které dr tento svět a blíží se i na práh poznání o elementárních základech života, by neměl mít pří přemýšlet v souvislostech i o dopadu toho, co dělá? Jsem přesvědčen o tom, že právě přírod mají povinnost překračovat hranice svého oboru. Vidět souvislosti, upozorňovat na šance a před riziky. A ty jsou dnes spíše v politice než ve vědě. To je ale obecné konstatování, i když zřejmě pravdivé. Proč zřejmě? Žijeme v unipolárním světě. Dopustili jsme, aby o zásadních věcech rozhodoval země: Spojené státy. To má drastické důsledky. Spojené státy podle svého uvážení válčí, bl mezinárodních dohod, které by mohly zmírnit třeba postup oteplování této planety, blokují rozdělení obchodu, spotřebovávají nejvíce energetických zdrojů a podobně. To zní velmi antiamericky. Pozor: varuji před politikou Spojených států tak, jak ji prožíváme nyní. Vždy zdůrazňuji: Spojených státech prožil nejkrásnější roky svého vědeckého života. Vážím si otevřenosti, v a vstřícnosti Američanů. Mé námitky jsou proti politice Spojených států reprezentované sou garniturou. Někdo to shrnul slovy: "Spojené státy uvaří večeři a Evropa umyje nádobí." To Ovšem zatím to vypadá tak, že Evropě tento stav vyhovuje. Čeká, až Spojené státy něco podn reaguje, někdy prudce odmítavě, někdy zdrženlivěji, nejčastěji ale až po akci... No jistě. Evropa potřebuje více sebevědomí. Potřebuje vyšší stupeň integrace. Jedině silná Evropa dokáže čelit globálním výzvám. Ale zatím je to tak, že si evropské národy spíše kon Konkurence je v hospodářském životě nezbytná, ale cesta ke spravedlivějšímu rozdělení stat i šancí vede přes spolupráci. A té se nám nedostává. Takže Evropa kovaná z jednoho kusu, Evropa jako tavící kotlík, ve kterém splyne všechno do kaše? Ne. To je model Spojených států, díky kterému se dostaly tak daleko. Ale to je model neopa Evropu se nehodí. Nemůžeme hodit přes palubu bohaté kulturní dědictví. My musíme zachovat Evropy. Samozřejmě že nebude snadné jít cestou integrace a zároveň dbát na kulturní pestro vyžadovat všechnu naši kreativitu. To nemůžeme překrýt jen technologiemi. Vždyť i Spojené z mnohosti, ona jednolitost americké kultury je jen zdánlivá. Dokázaly spojit tradice půvo propojit je s latinoamerickými prvky, ba dokonce prvky africkými, dokážou integrovat přist celého světa. To je jedinečné a zdůrazňuji, neopakovatelné. I Američané vědí, že věda a z technologie mohou kvést jen na poli obdělaném kulturou. My v Evropě stojíme před komplexní vědu to znamená: musíme se otevírat. A přitom neztratit to, co ze starého kontinentu dělá pole. Ovšem tvrdí se, že USA byly vůdčí velmocí dvacátého století. Teď nastupují nové. Především Tedy státy, které mají úplně jiné kořeny a kulturu. Nebylo by tedy prospěšnější smíření se Spojených států, vždyť jde o jedinou zemí, která dokáže takovému náporu čelit. Ostatně jde západní. Potřebujeme multipolární svět. Já z nástupu nových sil strach nemám. Nevidím v nich ohrože Připomeňme si: Když v šedesátých letech nastupovalo Japonsko, také tu byl strach. Ano, Jap část našich trhů, prosadili se i technologicky, a po jistou dobu to vypadalo, že jsou k ne Ale právě tento prvoplánový konflikt vyvolal do života obrovskou kreativitu. V Evropě, ve státech i jinde ve světě. Dnes Japonsko takové ohrožení, jak tvrdili mnozí proroci, nepřed Integrovalo se do globálního dění jako sice silný, nikoli ale ohrožující partner. A tak to jde o Čínu, Indii a podobné země. Opakuji: unipolarita není dobrá. Bipolarita, jak jsme ji studené války, je nebezpečná. Takže multipolarita. Na jedné straně Čína, Japonsko, Indie a a také evropské. A opakuji: Evropa integrovaná, nikoli slitá v jednu masu. Tato centra mus rovnováhu. Pokud se to nepodaří, budou Evropa, potažmo i USA, ztrácet svou váhu. Vývoj se Vyzdvihujete nutnost takzvaného etického, tedy zodpovědného výzkumu. Jsou etické hranice, jít. Třeba právě v genetice. Ale neplatí to všude. Naši nanovědci třeba konstatují: Přes p poznatků z nanovědy pochází právě z Číny. A připouštějí, že to je také proto, že si tam ne velké starosti s možnými následky. Není to znepokojivé? Zřejmě ano. Ale třeba právě Čína se nachází v přechodné a velmi obtížné fázi. Teď jí jde o každou cenu. A tak potlačuje i etická hlediska. Ale ukazuje se, že i to má své hranice. Čí ekologické i sociální problémy. Myslím si, že než na Čínu křičet spíše pomůže, když jí bud Ona se dokáže propracovat k rozumu. Ale bude potřebovat čas. Ostatně myslím si, že i zaved demokracie v Číně je něco, co tato země ani nemůže udělat přes noc. Jsem přesvědčený, že Č chvíli potřebuje struktury, které má. Jinak neudrží zemi pohromadě. Vraťme se opět na zem, konkrétně k vědě. Jste přírodovědec. Tedy species, které je stále v Evropský letecký a kosmický koncern EADS hledá zoufale techniky, matematiky, fyziky, prost vzdělané. Co dělat, aby se tento neutěšený stav napravil? Pozor! Spojené státy mají ještě větší nouzi o přírodovědně vzdělané lidi než Evropa! Na pě procent doktorandů v oboru přírodních věd pochází z Asie! A ti lidé nezůstávají v USA, ale I to je příčina, proč Východ tak rychle dohání Západ. I v Americe tedy máme problém s tím, přírodních věd strach. Nerozumějí jim a kladou si otázky - kam to všechno vede? To se musí strachu je vždy to, co je nesrozumitelné, nepochopitelné. Takže cesta k nápravě vede přes jak přírodní vědy zbavit jejich tajemnosti a neprůhlednosti a nesrozumitelnosti. Co pro to děláte vy osobně? Kromě toho, že přednášíte o zodpovědnosti vědy... Především zastávám názor, že konkurenceschopnost každé země se opírá o její schopnost rozv je sice drahé a nenese to hned zisky, ale ignorance je mnohem dražší. Dále tvrdím, že konk nezačíná až ve vědeckých laboratořích, ale ve školních lavicích základních škol. Jestliže nedokážou vzbudit zájem, jestliže nejsou ve svém základním výkladu dost srozumitelní a nez pak to univerzity nenahradí. A jaká je praxe? Podívejte. Univerzita v Curychu pořádá alespoň jedenkrát ročně něco, co by se dalo nazvat Prostě vypustí své profesory a vědce do ulic. Postaví stany, jakési „chrámy vědy" a pozve se ptali, sledovali přednášky a prezentace. Takové vytržení z laboratoří je účinné: vědci srozumitelní. Má to odezvu? A jakou! Sám jsem byl překvapený. Lidé chtějí vědět, mají zájem. Jistě. Děti na takové akc Ale přitáhneme rodiče, učitele základních škol. Když pochopí rodič, přenese to na dítě. To rozhodující. Prostě: snažíme se zasít semínko zájmu, byť zprostředkovaně, co nejdříve. To veřejnost, ze kterého chceme těžit. Pro vědce to je šance, jak se přiblížit životu. Jinak specializovaná, tak rozškatulkovaná, že si často nerozumějí ani odborníci z příbuzných obo lidi odrazuje. Tak jdou raději studovat humanitní obory než ty, které se opírají o matemat snad vymyká jen medicína. Ale když lidem ukážeme, jak je svět přírodních věd zajímavý, jak aspekty života, že to jsou obory, které určují budoucnost, tak se k přírodním vědám vrátí snadné ke zvládnutí. Ale vždyť mladí lidé přímo touží po louskání problémů, důležitých pro budoucnost. A k tomu je musíme motivovat. K motivaci patří i to, že lidé, kteří se rozhodn náročné obory, získají společenskou prestiž a také materiální ohodnocení. Ale to bude ješt trvat. Takže budoucnost. Jak ji vidíte vy? Ale jestli teď prohlásíte, že optimisticky, tak vám po řekl, nebudeme věřit. Víte, já se každý večer přímo modlím, aby byl benzin ještě dražší. Dokud bude jeho cena sn se šetřením a hledáním alternativ nepohneme. Člověk se učí pouze z toho, co sám prožil. Po katastrofu, tak v její možnost nevěří. Takže potřebujeme i katastrofy. Třeba v podobě nedo Jinak se nepoučíme. Už jsem řekl, že věda a nové poznatky samy o sobě nic nesvedou, pokud s bádáním varovat, upozorňovat na rizika a trvat na tom, aby je politika vnímala a řešila. s bádáním musíme měnit i náš životní styl, zvyklosti. A musíme svět vnímat komplexně, niko dírkou našeho oboru. Jistě to bude bolet, ale jiná možnost není. Richard Robert Ernst (73), švýcarský chemik, získal v roce 1991 Nobelovu cenu za chemii. O přínos pro rozvoj magnetické rezonance. Svou vědeckou kariéru zahájil studiem na Federální institutu v Curychu, které ukončil v roce 1957. Tam také o pět let později získal hodnost technických věd. V letech 1962 až 1968 pracoval jako výzkumník ve společnosti Varian Assoc Alto v Kalifornii. Po návratu do Curychu vedl výzkumnou skupinu, která se zasloužila o roz rezonance a jejího uplatnění v medicínské diagnostice. Získal řadu dalších prestižních oce Národní akademie věd USA, britské Královské akademie věd, Ruské akademie věd a čestným čle vědeckých společností. V roce 1998 emeritoval a věnuje se filozofickým a etickým aspektům osobním zálibám patří hudba. Richard Robert Ernst [ URL "LM-143.html "]