Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii a sociální rekonstrukce na Bal ****************************************************************************************** * Selma Muhič - Dizdarevič ****************************************************************************************** International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia and the social reconstructions o Abstrakt Armed conflicts in the former Yugoslavia (FY) took place between 1990-1995 and partially a 1999. The International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY, Tribunal) has b by the United Nations Security Council’s (UN) resolution in May of 1993. It means this Cou existed during the war in Bosnia and Herzegovina (BaH). This article discusses the ICTY’s contribution to jurisprudence of international humanitarian law and social reconstruction the Court by Bosnian legal experts and public in Serbia. Then, the role of the European Un last Balkan wars and establishment of the protectorate in BaH shall be discussed. I use th reconstruction” primarily in the sense of resurgence of foundations of legal state and fre of people and information (free movement of goods was already to certain extent reinstated to show that establishment of the ICTY and its function represents one of the aspects of p relationships of international community subjects towards south-eastern Europe, but at the paternalistic attitude is currently the most suitable possible attitude towards communitie which took part in the recent armed conflicts. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii a sociální rekonstrukce na Balkáně I. Úvod Ozbrojené konflikty na území bývalé Jugoslávie (BJ) trvaly v období 1990-1995 a částečně s do roku 1999. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY, Tribunál) byl zal Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (OSN) v květnu roku 1993, to znamená, že běhe v Bosně a Hercegovině (BaH) soud již existoval. V tomto článku se budu zabývat strukturou přínosem k jurisprudenci mezinárodního humanitárního práva a k sociální rekonstrukci a rec bosenskými právními odborníky a veřejností v Srbsku. Potom se zmíním o roli Evropské unie balkánských válkách a o ustaveném protektorátu v BaH. Termín sociální rekonstrukce zde pou ve smyslu znovuobnovení základů právního státu a volného pohybu osob a informací (volný po již do jisté míry obnoven). Mým cílem je ukázat, že založení ICTY a jeho fungování předsta aspektů paternalistického vztahu subjektů mezinárodního společenství vůči Jihovýchodní Evr že je takový paternalistický vztah v současné době nejvhodnější možný postoj vůči komunitá BJ a které se zúčastnily nedávných ozbrojených konfliktů. Státy, o kterých je řeč, totiž n nebo nejsou připravené převzít zodpovědnost za zločiny spáchané na území BJ a otázka zodpo neustále v těchto společnostech externalizuje, svádí na jiného. V tomto případě se otázka interpretuje jako věc ICTY, který se stal pro skupiny občanů a pro mnohé politické a profe symbolem nadvlády mezinárodního společenství, které vnucuje právo silnějšího. Navzdory tom ze základních cílů ICTY je připravit národní soudy jednotlivých států BJ na tak, aby mohly posuzování válečných zločinů, lze říci, že se tento cíl realizuje velmi pozvolně a nedůsle politická vůle v zemích BJ, aby se splnily základní požadavky ICTY o zadržení nejvýše post komandantů ve válce v BaH. Jak pak lze očekávat nezávislost soudů v zemích BJ v takto citl až hrozba ICTY pomine? Popírání mise ICTY vytváří podmínky k situaci, která se na Balkáně vyskytovala, a sice pro to, aby se zločiny a zločinci propadli do jakési historické mlhy, jedny budou představovat válečné zločince a pro druhé válečné hrdiny. Otázka, které zde če je nutné položit i na globální, tj. celosvětové úrovni je: kdo by měl převzít zodpovědnost potenciálních nebo reálných zločinů, jestli to má být ten, kdo je v pozici tak učinit (jak EU, USA nebo OSN), nebo společnost (stát), v rámci kterého jsou zločiny páchány? Metaforic nese vinu za to, že navzdory existenci informačních technologií pro precizní stanovení, kd i zbrojních technologií, jimiž by se zločinům zabránilo, nebyl zastaven masakr osmi tisíců Srebrenici, ačkoliv už bylo zřejmé, že jsou Srbové z Bosny a Srbska rozhodnuti zločin spác Předtím, než zahájím analýzu struktury a významu, který má ICTY na mezinárodní scéně, je n problému s interpretací typu konfliktu ve válkách v Chorvatsku a BaH. V literatuře, jak od se totiž často setkáváme s označením, že střet v uvedených zemích byl válkou občanskou. Ze strana trvá na tomto označení, a to jak mezi Srby v BaH, Chorvatsku, ale i v samotném Srbs vylíčit konflikt jako vnitřní střet občanů srbské národnosti proti jim nepřátelské většině této interpretace, vznikla jako výsledek vůle těchto občanů změnit svou situaci pod tlakem jako nepřátelské prostředí. Tímto se však opomíjí klíčový prvek války, a sice to, že srbsk jako v některých fázích černohorský a v případě BaH i chorvatský stát spáchaly akt agrese uznaného samostatného bosenského státu a po celou dobu války poskytovaly vojenskou, person a ideologickou pomoc srbské, potažmo chorvatské straně. Rovněž ICTY se potýká s tímto prob s prokazováním, že konflikt byl mezinárodního charakteru a spočíval v agresi na BaH, i kdy skutečnost skrytá na jedné straně tím, že všechny uvedené státy tvořily bezprostředně před jeden stát, a na straně druhé tím, že hlavní ideologické jádro Miloševičovy moci spočívalo že Srbsko ve válce není. Kvůli tomu se v Srbsku už delší dobu zvedá vlna stížností mezi ob válčit v BaH (velké množství občanů Srbska se válek zúčastnilo buď dobrovolně, nebo v rámc propouštění odsouzených z věznic), kteří tam utrpěli trvalé poškození zdraví nebo byli zab jejich pozůstalí nemají nárok na odškodnění, protože Srbsko ve válce nebylo. Kvůli agresor války žaluje BaH před Mezinárodním soudním dvorem (International Court of Justice) Srbsko tento spor byl nedávno ukončen kontroverzním rozhodnutím soudu. Další důležitá a často používána interpretační floskule o válce v BaH, která je komplement interpretací války jako občanské, je tzv. „teorie o třech znepřátelených stranách" (TTZ). oblíbenou teorií jak u evropské, tak i u „osvícené" srbské a o něco méně i chorvatské veře teorie za válku mohou všichni, všechny tři etnické komunity jsou za ní stejně odpovědné a s nimi zacházet stejně. Tímto se tlumočí jako kontingentní fakta, že je mezi zabitými nejv je mezi uprchlými nejvíce Bosňáků, že je mezi těmi, kteří prošli koncentračními tábory, ne a že je mezi civilními oběťmi zase nejvíce Bosňáků. Jestliže problémem akceptování faktu g v nacistickém Německu byl nedostatek nebo nedostupnost informací a především rudimentární medií, problém akceptování genocidy Bosňáků spočívá v souladu s „postmoderním" charakterem v přemíře informací, respektive nekonečném seznamu jednotlivých událostí, které nás ponech - kdo podává obecnou interpretaci prostého nahromadění medii zprostředkovaných událostí a na tom, aby věci byly právě takto interpretovány? V souladu se zneužitím postmoderních frá charakteru pravdy a s interpretací pravdy jako formy moci, se z obzoru ztrácí fakticko-pol událostí, kdy systematické zabíjení a deportace skupiny lidí vždy stejných národnostních c nelze interpretovat skrz relativistické prizma, jestliže nechceme zároveň otevřít cestu ka násilí. Teorie o třech znepřátelených stranách má pro ty, kteří ji reprezentují, svoji abs a politickou hodnotu: - na abstraktní úrovni tato teorie umožní vyhnout se kontroverzím esencialistického přístu v rámci srbské, respektive chorvatské, společnosti nebylo možné zabránit masovým zločinům. se následně zobecňuje ve smyslu, že je tento druh agrese všudypřítomný a rovnoměrný jako s povahy, nikoliv jednotlivých společností nebo daných okolností. Zločin se vykládá jako zlo člověku, ztrácí se dimenze systematického, ideologicky zakotveného násilí, které má jméno pachatele, tak na straně oběti. - na lokální úrovni spočívá výhoda této teorie, jak je možné vyčíst například z výzkumu, k Středisko pro lidská práva a Klinika mezinárodních lidsko-právních norem Kalifornské unive a Středisko pro lidská práva Univerzity v Sarajevu, v tom, že takto lze částečně zprostit vlastní společnost. Příslušníci jednotlivých národů jsou totiž ochotní akceptovat zodpověd předpokladu upuštění od jakéhokoli jejího stupňování, ať v politické nebo nacionální rovin teorie je též přenášení zodpovědnosti na politické struktury a jejich zkorumpovanost, kdy straně implikuje jistá nevinnost a zmanipulovanost tzv. „obyčejného" člověka. Navzdory tom kruzích intelektuální veřejnosti tato teorie tlumočí jako velkorysost ve srovnání s domina rétorikou, dle které vina byla vždy připisována výlučně druhému národu, jejím výsledkem je možnosti dobrat se k tomu, kdo a proč má status oběti a kdo a proč má status zločince. - a konečně, na politické úrovni, pro interpretaci v rámci EU a částečně i OSN, tato teori jedné straně subvariantu výkladu střetu jako konfliktu mezi divokými balkánskými kmeny, kt pro civilizovanou Evropu nepochopitelný a neřešitelný. Na druhé straně, teorie tří znepřát výborným rámcem pro politiku neutrality, kterou pro sebe Evropa a částečně i OSN vybraly a na předchozím politickém rozhodnutí, že není evropským zájmem se vojensky zapojit do válek cílem války ukončit (tuto roli převzaly po třech letech války, několika stech tisíc zabitý milionech deportovaných Spojené státy americké). Co se týče toho, co znamená být neutrální masové zločiny, má Evropa zkušenost již z dob druhé světové války. Jak je zřejmé, ani na evropské a též ani na balkánské úrovni není jednoznačně vyřešena otá účastnících konfliktů. Tento fakt významným způsobem ovlivňuje jak recepci ICTY v zemích b tak i jednu z funkcí, kterou má ICTY plnit, a sice zaměřovat se na sociální rekonstrukci. II. Vznik a poslání ICTY ICTY byl, jak již bylo řečeno, založen ze strany Rady bezpečnosti Organizace spojených nár roku 1993. Jedná se o ad hoc mezinárodní soud, který se liší od soudů v Norimberku a v Tok výsledkem „spravedlnosti vítězů". První tři roky trvalo etablování soudu a řešily se zákla uzavření smlouvy s Holandskem; jmenování vyšších důstojníků v bývalé Jugoslávii; nabírání vyšetřovatelů, analytiků, správního personálu, tlumočníků; výběr jedenácti soudců do trest rady; adopce pravidel regulujících řízení před soudem, včetně důkazního postupu a vazby. V bylo obzvlášť důležité uzavřít smlouvy s jednotlivými státy v souvislosti se spoluprácí v zadržení obviněných a též smlouvy týkající se přizpůsobení národní legislativy legislativě a v neposlední řadě i smlouvy o výkonu trestu po vynesení rozsudku. První dva roky soud ne žádného z obviněných a fakticky začal fungovat až po ukončení ozbrojeného konfliktu v BaH, ukončen Daytonskou mírovou dohodou v roce 1995. Od roku 1997 soud sleduje tuto strategii: pouze na žaloby vysoce postavených aktérů válek a nevydává již veřejná obvinění. Do konce většina obviněných ocitla ve vazbě buď tak, že byli zadrženi jednotkami SFOR, anebo tak, ž přihlásili, menší část zadržely místní orgány v BJ. Vzhledem k tomu, že tento typ soudu nemá předchůdce, někteří z obviněných okamžitě zpochyb legitimitu. Namítali, že Rada bezpečnosti překročila své pravomoci a že soud není legálně ICTY se s touto otázkou vypořádal v rámci právnické terminologie, která pro nás zde není p je, že článek 9 Statutu soudu stanoví nadřazenost Tribunálu nad národními soudy, včetně so Jugoslávie. Avšak jediná sankce, kterou má soud k dispozici, jestliže některý stát nespolu zadržení a vydání obviněných, je možnost takovou skutečnost nahlásit Radě bezpečnosti. Do pravomoci Tribunálu spadají čtyři kategorie zločinů: závažné porušení Ženevské konvence porušení práv a obyčejů války, genocida a zločiny proti lidskosti. V první kategorii musí základě Statutu ICTY prokázat existenci mezinárodního ozbrojeného konfliktu. Ačkoliv se to několika případech podařilo prokázat (jak v případě zapojení Srbska, tak i Chorvatska), Tr vyhnul obecnému vyjádření ve vztahu k typu konfliktu v BaH a označil ho jako „směsici" ins mezinárodní a vnitřní ozbrojený konflikt (AJIL, 1999: 67). Zde se znovu ukazuje, jak je dů aspektu, zda budeme konflikt v BaH označovat jako občanskou válku či jako agresi na nezávi případě genocidy a u ostatních dvou kategorií není nutné prokazování mezinárodního ozbroje Tribunál, na základě Statutu, rozlišuje přímou a velící zodpovědnost. Přelíčení v případě zodpovědnosti se stalo prioritou Tribunálu vzhledem k tomu, že jsou jeho kapacity časově o totiž přestává soudit na základě následujícího rozvrhu: sběr důkazů skončil v roce 2004, p první instanci skončí v roce 2008 a celková práce Tribunálu má skončit v roce 2010. Proto nucen orientovat se na špičky hierarchie, ale zároveň je to důvodem, proč se některým obvi vydržet v úkrytu dalších tři a půl roku. Tento postup ukončení práce Tribunálu se označuje strategie a je regulován rezolucí Rady bezpečnosti číslo 1053. Z pohledu sociální rekonstr o které je řeč, tato strategie představuje opačný signál ve srovnání se základní misí soud spočívá v poselství, že zločiny budou potrestány, pokud ne na úrovni národní, tak na úrovn spravedlnosti. Problém je zde v tom, že tímto spravedlnost získává jakýsi dočasný charakte dočasnosti vyvolává ještě větší závislost místních společností, které očekávají, že ICTY d kterou musí udělat v časově omezeném úseku, a potom bude jeho, už tak omezená donucovací m redukována. Z pohledu sociální rekonstrukce, která je zatížená balastem nedávných válek, v mrtvých a zraněných a ještě větším počtem přestěhovaných ať už interně nebo do cizích zemí jako dočasný vnější prvek, jako varianta příběhu o spravedlnosti a pravdě silnějšího. Nicm velmi slabé kapacitě vládnutí ve všech bývalých jugoslávských republikách, samotný fakt, ž dozorčí instance, která vyvíjí nátlak na trvalý vývoj místní legislativy týkající se soudn oblasti válečných zločinů, zůstává jediným zdrojem možných změn. Jinak hrozí, že by reálně překryla kontroverzní mlha dějin. Obzvlášť důležitý přínos Tribunálu se týká vnímání činu znásilnění jako předmětu mezinárod práva, jelikož znásilnění je zahrnuto pod typ zločinu proti lidskosti, pokud je spáchané v ozbrojeného konfliktu a jeho objektem je civilní obyvatelstvo. Ani Statut ICTY ani Ženevsk 1949 však neuvádí explicitně znásilnění jako vážné porušení konvence či nějakou jinou form co se velmi obtížně prokazuje a co je zároveň podstatou znásilnění jako válečného zločinu, vykonávání činu znásilnění jako formy etnických čistek. Kromě masového a systematického zn obtížně klasifikuje a vůbec se právně nedefinuje systematické oplozování žen znásilňováním byly zadržované v koncentračních táborech do vysokého stupně těhotenství a posléze propušt ženy byly vystaveny buď infanticidě, anebo porodu a výchově dítěte, které bylo zplozeno zn genetickou výbavu zločince. Není mi známo, zda-li je tato forma zločinu specifická pro cho válečných a politických struktur v BaH nad Bosňačkami, tj. zda li se tento druh „prodlouže vyskytuje i v nějakém jiném historickém kontextu, považuji však za nutné zde upozornit na chování: zde se totiž nejedná o genocidní cíl zničení, ale o zločin o nic méně závažný, kt zneužitím biologické zranitelnosti ženského těla bolest prodloužit i v dalším průběhu živo v další generaci. Z pohledu feministicky zaměřené kritiky u tohoto zločinu dochází ke stře klíčových prvků lidské existence, a sice univerzální povahy dítěte (genetický kód je zde v potenciál, který se dá do jisté, zatím ještě neurčené míry, ovlivnit) a specifické povahy mužské agrese. V rámci této agrese jsou muži z nepřátelské strany typickým cílem vyhlazení a děti jsou většinou prostředkem pro působení bolesti zase těmto mužům - což je relativně využití znásilnění ve válkách. Avšak z pohledu ženy mělo již zmíněné rozšíření zločinu za a bolestivé existenční dilema: porodit dítě, které je plodem agrese na vlastní tělo a kter potenciál typu chování zločince (je též možné, že ne), a které té ženě zároveň patří i nep nechat medicínsky odstranit dítě ve fázi, kdy to zákon obvykle nedovoluje, a přitom riskov dítěti, které za nic nemůže. Jurisprudence Tribunálu se však zaměřuje pouze na akt znásiln aby se, v závislosti na okolnostech, znásilnění jako válečný zločin definovalo jako zločin ale též i jako vážné porušení Ženevské konvence a jako porušení zákonů a obyčejů války. Vynesení rozsudků vyvolává vždy četné diskuze v zemích BJ. Kromě interpretačního modelu, d rozsudek byl vždy vnímán jako nedostatečně přísný, pokud šlo o příslušníka jiného národu, nespravedlivě přísný, pokud šlo o příslušníka vlastního národu, zejména špatně byla akcept řízení. Nejznámějším příkladem je soudní proces se Slobodanem Miloševićem, který zemřel, a rozsudku, a přitom patřil mezi nejvýše postavené obviněné činitele, které měl Tribunál k d V případě příliš mírných trestů byl zvlášť sporným případ Dražena Eredemoviće, který se př zhruba sedmdesáti Bosňáků v Srebrenici a byl odsouzen k pěti letům vězení. Jelikož mu soud započítal čas strávený ve vazbě během líčení, dostane se na svobodu po zhruba třech letech rozsudku. Argumenty Tribunálu pro takto mírný trest byly následující: že Erdemović byl mla spáchal zločin (bylo mu 23 let), že svého činu litoval a že náprava je možná, že má manžel se dobrovolně k činu přiznal a důsledně spolupracoval s Tribunálem na svém a na jiných pří zločin spáchal pod nátlakem. Tribunál totiž přihlédl k jeho tvrzení, že existovalo reálné obviněný byl zabit, kdyby odmítnul příkaz vraždit (AJIL, 1999: 90). Uveďme zde, i když to ve svém rozsudku, že Erdemović byl do jisté míry typický případ chaosu, vyvolaného válkou dobře ilustruje důvody pro potíže s pochopením podstaty konfliktů, jak z perspektivy mezin domácí veřejnosti: Erdemović je totiž etnický Chorvat, který se ocitl ve službách bosensko organizace, to znamená, že ve jménu masakru organizovaného ze srbské strany Erdemović jako masový zločin nad Bosňáky. Než se vrátím k otázce polehčujících okolnosti, všimněme si, že případ Erdemoviće jakožto jménem Srbů spáchal zločin nad Bosňáky" (používám zde uvozovky, abych se nemusela neustále smyslu, že se nejedná o národy jako celky, ale o jednotlivce a polticko-válečný establishm tezi některých balkánologů, že jenom velký, totální a důkladný zločin musel být spáchán v přetrhla hustá mezinacionální tkáň, která se vytvářela v dlouhém časovém období mezi národ Dvě z polehčujících okolností vyvolaly zvlášť bouřlivé debaty. Za prvé byla položena otázk spoluprácí s Tribunálem vzniká nárok na zmírnění trestu. Tato spolupráce není zahrnuta jak na jejímž základě by vznikal nárok na zmírnění trestu, a zde vyvstává otázka, zda-li vražd civilistů může být prominuta jakýmikoli okolnostmi. Z tohoto aspektu po sobě trest pro Erd dojem výsměchu spravedlnosti a takto ho pochopila organizace „Ženy Srebrenice". Za druhé, položit otázku, co znamená povinnost uposlechnout příkaz ve vztahu k velící a přímé zodpov je známo, soud v Norimberku tuto argumentaci pro obranu neuznával, ICTY se ale rozhodl ten akceptovat, jedná-li se o vojáky nižší hodnosti, což je nepochybně případ Erdemoviće. Tako je v souladu s článkem 7 Statutu ICTY, který explicitně uvádí, že „fakt, že obviněná osoba na základě příkazu vlády nebo nadřízeného, nezbaví obviněného trestní zodpovědnosti, ale m potaz jako polehčující okolnost při vynesení rozsudku, pokud Mezinárodní soud rozhodne, že spravedlnosti" (Dostupné z: http://www.un.org/icty/legaldoc-e/index.htm). Jestliže vezmeme z funkcí existence soudních orgánů, a sice že trest působí i odstrašujícím způsobem, v pří Tribunálu u Erdemoviće není jasné, jak máme chápat vztah mezi profilem masového vraha a vy (5 let za 70 zabitých). Rozhodnutími, jako je toto, Tribunál přispívá k nepochopení své mi externalizuje svoji pozici ve vztahu k místním balkánským společnostem. Mezi pozitivní stránky existence ICTY patří bezesporu vývoj dosud nevídané jurisprudence z mezinárodního trestního práva. Až doposud byla jedinými zdroji pro mezinárodní trestní prá let stará rozhodnutí Soudů v Norimberku a Tokiu. Rozsudky ICTY ovlivňují nejen ICTR (Mezin tribunál pro zločiny spáchané ve Rwandě), ale působí také na stálý Mezinárodní trestní sou soudy a tribunály v dané právní oblasti. Kromě těchto aktivit sleduje ICTY trestní zákony zemích a ujišťuje se, že jsou v souladu se základními právními principy. Jak již bylo zmíněno, ICTY je soud dočasného charakteru. V souladu se strategií dokončení, Tribunálu informoval Radu bezpečnosti, že Tribunál nebude schopen do data, které je stanov ukončení činnosti ICTY, soudit další obviněné nebo ty, kteří jsou na útěku, včetně válečný Karadžiće a Ratka Mladiće, pokud některé případy nebudou postoupeny jiným soudům (AJIL 1, Strategie ukončení spočívá na dvou základních principech: soudit jen ty nejvýš postavené a případy místním národním soudům. Mezi takové soudy patří buď soudy zemí, kde zločiny byly kde byl obviněný zadržen, anebo jakýkoliv soud, který má jurisdikci pro rozhodování a je o případ převzít. Z toho vyplývá, že se nejedná pouze o soudy bývalých jugoslávských republi právě od nich očekává převzetí největší části břemena v rozhodování. Všechny tři země, které se válek zúčastnily, to znamená Bosna a Hercegovina, Chorvatsko a soudy úzce zaměřené na rozhodování ve věcech válečných zločinů, ale jen v BaH může mezinár prosadit akceptovatelná pravidla řízení. I samotní jednotliví představitelé Tribunálu jsou že soudy v bývalé Jugoslávii nejsou schopné převzít případy obviněných před ICTY, pokud má zajištěno respektování mezinárodních standardů dodržování lidských práv a spravedlivého pr světle se jeví jako rozporuplná tendence Tribunálu ukončit práci v souladu se strategií do tendence poskytnout každému obviněnému záruky spravedlivého procesu, protože se na to nedo Tribunál dospěl k rozhodnutí, že případy obviněných střední a nižší hodnosti budou postoup soudům částí bývalé Jugoslávie, jakkoliv by se obtížně sháněla autorita, včetně právních o která by tvrdila nebo zaručila respektování nutných standardů. Jak je zřejmé, ICTY má svou klíčovou a precedentní hodnotu z pohledu etablování pravidel m trestního práva, budoucího stálého trestního soudu a pro posílení konceptů mezinárodní spr zodpovědnosti. Tímto, kromě dalších opatření, revolucionizuje chápání suverenity národnost Je jistým paradoxem, že tento posun v chápání suverenity světu ponechávají právě národy, k schopny rozuzlit uzel národ/stát/území/občan, tj. které prováděly brutální politiku deport jiných národů na územích, kde měly přesilu. Politický establishment jednotlivých balkánský s úmyslem expanze teritoria a národa a nejen, že tohoto cíle nedosáhl, nýbrž suverenita ka států je v současné době křehčí než kdykoliv předtím. ICTY byl kritizován z více stran: za prvé se mu vytýká, že je drahý. Od doby svého ustanov 1993 do roku 2005 se náklady Tribunálu vyšplhaly na více než šest set milionů amerických d se mu vytýká, že pokud cílem ustanovení Tribunálu bylo odvrátit zločiny, tento cíl splněn byl Tribunál ustanoven v roce 1993 během trvání války v BaH a plně funkční byl v roce 1999 Kosovu. Ačkoliv Tribunál veřejně proklamoval, že zločiny bude soudit, nezabránilo to ani s zločinů typu toho v Srebrenici z roku 1995, které měly kvůli svému rozsahu i četné svědky zločince). Právě kvůli tomu někteří z kritiků Tribunálu tvrdí, že jeho ustanovení bylo nej způsobem, jak si ulehčit svědomí z četných promarněných šancí zločinům zabránit. Co se týč zločinů systematicky prováděným po celou dobu války, připomeňme triviální skutečnost, že s nějakou překážku technické povahy, jako na příklad o vojenskou přesilu srbských armádních se v podstatě o bezvýznamnost obětí pro Evropu a o politickou neochotu zločinům zabránit. století v Evropě skončilo znovu obrazem hladových lidí v koncentračních táborech, a to, že právo na občanství ve jménu práva čistoty krve, nechalo především Evropany a dále i orgány povzbuzenými na to, aby použily své technické přesily a zločinům zabránily. Bez ohledu na považuji kritiku ICTY v tomto smyslu za neopodstatněnou. Jeho existence je tak významná v smyslu, že se motivy jeho ustanovení zdají být daleko méně důležité. Poněkud cynicky se dá li existence ICTY znamením špatného svědomí členských zemí OSN, tak už samotná existence t daleko víc, než se dalo očekávat soudě na dle jejich chování během války. Daleko podstatně který se však netýká pouze Balkánu, je to, že ustanovení ICTY, ICTR a ICC (Mezinárodní tre představuje začátek budování legálního rámce mezinárodního, nadstátního a nadnacionálního spravedlnosti, se všemi nástrahami, které s sebou toto budování nese. Jedna z těchto nástr následujících otázkách: - kdo je tím subjektem, který bude aktérem spravedlnosti - do jaké míry může být neutrální systém spravedlnosti, který je nerovnoměrně financován j - jsou principy mezinárodního trestního práva skutečně do takové míry univerzální, že lze akceptovaly všechny země - a konečně, jak bude upravená oblast trestání a vynucování případných trestů, to znamená, spravedlnost vykonávat Jedná se o skupinu otázek, kterou mezinárodnímu společenství zanechávají poslední balkánsk Doposud jsem se zabývala významem Tribunálu z pohledu mezinárodního společenství. ICTY sam specifický ohlas v zemích BJ a mezi jednotlivými profesními skupinami, jejichž činnost exi významně ovlivňuje. III. Recepce ICTY mezi právními odborníky v BaH a u veřejnosti v Srbsku Jak mezi laickou, tak i v rámci odborné veřejnosti, která dlouhodobě sleduje vývoj situace období po skončení studené války, je známo, že ICTY není populární ani pozitivně akceptova občanů bez ohledu na národnost, ani ze strany politických a jiných mocenských struktur. Po však mají vůči ICTY poněkud ambivalentní vztah, mimo jiné i proto, že jsou finančními toky ze strany mezinárodních organizací, významně provázány s požadavky Tribunálu vůči jednotli Kořeny odmítavého postoje vůči Tribunálu je však třeba hledat částečně ve způsobu chování společenství v regionu během trvání válek, částečně ve způsobu, jakým byly konflikty vyřeš nevyřešeny), a částečně v politické nevyspělosti národů v daném regionu. Pokud se jedná o první skupinu důvodů, ta vychází z toho, že různí aktéři, a to střídavě i instance EU, nebyli schopni najít způsob, jak zabránit provádění politiky čisté rasy na ev neuspěli v odeslání signálu, že se systematické, státem prováděné násilí nevyplatí. Naopak vypořádání se s konfliktem násilí jen prohloubil. Zde není prostor pro analýzu důvodů, kte mezinárodního společenství v popsaném směru, nicméně je vhodné zmínit se o současném použi (záměrně s velkým „m", protože intencí v komunistickém období přiděleného pojmenování bylo odlišit od náboženství, které se v místních jazycích píše s malým počátečním písmenem. Zmi termín nebyl ani tenkrát jednoznačně akceptován zejména ze strany bosňáckých intelektuálů. národ. Tento název měl významnou symbolickou hodnotu při odlišných interpretacích toho, pr zabráněno genocidě nad Bosňáky. Proto se, ze současné perspektivy „války proti terorizmu", co je cílem Evropanů, když volají po vzniku tzv. „evropského islámu"? Evropané, kteří mají islámu, jaký má většina evropských národů vůči svým variantám křesťanství, to znamená seku k jedné, v podstatě soukromé záležitosti, jsou právě Bosňáci. To je islám Evropanů, respek islám, tj. typ vztahu k náboženství převažující v evropském prostoru, a to znamená předevš symbol, pouto s tradicí a soukromá záležitost. Vztah k Bosňákům jakožto k původnímu evrops byl příležitostí, aby Evropa ukázala, že střet s muslimy není otázkou popírání náboženství netolerantní interpretace islámu jako víry. Tato příležitost zůstala nevyužitá. Pokud jde o druhou skupinu důvodů, je nutné připomenout, že intervence sil NATO pod vedení potřebou ukončit ozbrojený konflikt v regionu, nikoliv snahou potrestat ty, kteří konflikt prováděli politiku etnických čistek. Z tohoto důvodu nedošlo v post-válečných balkánských k procesu obdobnému denacifikaci v post-hitlerovském Německu. Naopak, bosenští Srbové dost autonomie hraničící se samostatným státem, jakkoliv tato autonomie byla vytvořena fyzickým nesrbských spoluobčanů. Hned poté, kdy byla válka zastavena, došlo ke změně, když se z ned se kterými mezinárodní organizace jednaly, stávají obvinění z válečných zločinů. Je to mat samotnou srbskou komunitu: Radovan Karadžić, politický vůdce bosenských Srbů, byl do roku jednání, který si užíval plnou svobodu pohybu, po roce 1995 se z něj stal nejvíce hledaný se dosud nepodařilo zadržet. Z perspektivy bývalých jugoslávských národů je ICTY vnímán ja vynucený orgán pro vykonávání spravedlnosti tak, jak jí chápe mezinárodní orgán, a proto j které vysílá, hodně důležité. Jedním z takových matoucích signálů je i otázka, zda-li je n přípustné ustanovení moci fyzickým zničením nebo deportací spoluobčanů jiné národnosti či vlastní národnosti, ale odlišného názoru? Pokud to není přípustné, proč bosenští Srbové ta v podobě Republiky Srbské, která v současné době, po prohlášení nezávislosti Černé Hory, v referenda o vlastní nezávislostí? Pokud je tomu naopak, pokud je za nějakých okolností z t či pragmatických" důvodů přípustné získat moc takovým způsobem, tak za co jsou vlastně něk Srbové před Tribunálem obžalováni? Vývoj postojů mezinárodních aktérů k válkám v bývalé Ju značné míry zatěžuje recepci ICTY v regionu a jeho roli v sociální rekonstrukci. Mluvíme-li o politické nevyspělosti místních národů na Balkáně nebo jejich politických pře říci, že ta se projevuje především v důkladné a trvalé neschopnosti samostatně vyřešit pro a z nich vyplývajících zločinů. Kromě toho, nevyspělost se projevuje i v tom, že ačkoliv v podepsaly celou řadu právních dokumentů zavazujících je ke spolupráci s Tribunálem včetně obviněných a jejich předání Tribunálu, přesto vyvolávají dojem, že povinnosti plní nedosta a z pocitu donucení. To znamená, že ICTY není vnímán jako typ instituce, který pomáhá v tr do doby, než se vytvoří podmínky, aby tuto činnost vykonávaly místní soudy, ale jako polit nutný pro získání finančních prostředků od mezinárodních orgánů nebo pro integraci do Evro Všechny tři státy zřídily za účelem zkoumání válečných zločinů soudy, které založil a fina vyčítá se jim mimo jiné: nedostatek pravomoci; korupce v řadách soudců a na příslušných mi vliv nacionalistických stran a kriminálních skupin; nedostatečné vynucování soudních rozho finanční závislost soudců na politickém systému; jmenování soudců pod vlivem politiky a ne zkušeností (HRC, 2000: 6). Ukázkou zmatku, který panuje v řadách místních obyvatel, je i shrnutí výsledku výzkumu, kt Centrum pro lidská práva a Mezinárodní klinika pro lidská práva Univerzity v Berkeley v Ka spolupráci s Centrem pro lidská práva Univerzity v Sarajevu pod názvem: Spravedlnost, zodp sociální rekonstrukce: Studie bosenských soudců a žalobců. Výzkum byl proveden v roce 2000 studie z řad všech tří národů scházela, dle soudu výzkumníků, jasná představa o procedurác a byly špatně informovány o jeho práci. Respondenti z řad srbského a chorvatského národa v jako „politickou" organizaci, což znamenalo organizaci zaujatou a neschopnou poskytování s procesu. Pokud jde o odpověď na otázku, zda se genocida odehrála, a pokud ano, kdo je za n právní experti z řad Bosňáků byli toho názoru, že ji spáchali Srbové, zatímco bosenští Srb že nemají dostatek informací, aby určili, jestli se genocida odehrála, nebo že jí spáchali strany, a bosenští Chorvati tvrdili jen, že genocidu spáchali všechny tři strany. Jen nepa respondentů výzkumu věřila, že jsou procesy před Tribunálem cestou k dosažení sociální rek ačkoliv je to jedna z funkcí, kterou by ICTY měl splnit. Autoři jsou dokonce názoru, že je zhodnotit předpoklad, že je vzpomínaní - ve formě právního zápisu - cesta k sociální rekon 37), a to bez ohledu na to, zda se jedná o odmítání vzpomínat ze strany obětí nebo agresor poněkud nejasně, dodávají, že se jedná o názor těch, kteří byli do konfliktů zapojeni, zat společenství by mělo položit otázku, kde jsou meze amnézie. Není jasné, proč by místo zloč vzpomínat mezinárodní společenství a jestli je správné místní národy podporovat v jejich s historickou zkušenost potlačovat. Je to nejen morálně neakceptovatelné kvůli obětem, ale t kvůli vzniku dalšího podobného konfliktu v regionu. Vztah k dějinám v komunistické Jugoslá ideologicky zabarvený a též spočíval na potlačování nepříjemných zkušeností z druhé světov častým názorem, že potlačování otevřenosti v kritické analýze mezinacionálních konfliktů z války bylo jedním z důvodů propuknutí konfliktu v době nedávné. Studie obecně prokazuje to v názorech na to, co se stalo, kdo je za co zodpovědný a jak dál řešit budoucnost země, do má stát zůstat sjednocený. Zvlášť znepokojující na tom je, že se jedná o studii provedenou profesionály, tedy lidmi vyššího vzdělání, než má zbytek populace, a též majícími více zku přístupu k informacím, které jím poskytuje ICTY o detailech příprav a provedení zločinů. N interpretace událostí z válek konflikt pořád přetrvává. Pro potřeby tohoto článku je však většina bosenských soudců a žalobců nevnímá činnost ICTY jako cestu k sociální rekonstrukc uvádí odlišné důvody (od neúčinnosti až po zaujatost). Situace ve zbytku populace je ještě Pokud jde o vnímání Tribunálu a otázek s ním souvisejících v zemi, která válčila po dobu s převážně na cizím, ale také i na vlastním území, tj. v Srbsku, shrnu zde některé výsledky provedlo Bělehradské centrum pro lidská práva. Výzkum byl proveden v roce 2004 pod názvem: domácím právním orgánům pro válečné zločiny a Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalo Haagu: - 55% dotázaných si myslí, že by rozhodování před domácím soudem spíše přispělo k odhalení válečných zločinech, protože by svědci byli ochotnější sdělit pravdu před takovým soudem, názoru, že tomu tak není, protože skutečná pravda nikdy nebude dostupná řadovým občanům. - vyšší procento respondentů by bylo ochotno svědčit před domácím soudem nežli, před ICTY. si myslí, že Srbsko nemá spolupracovat s ICTY bez ohledu na cenu, kterou kvůli tomu zaplat spolupráce nutná jen v takové míře, aby se odvrátila hrozba znovuzavedení sankcí; 37% že j podmínkou pro integraci Srbska do světového společenství a že je to cesta ke spravedlnosti - 74% respondentů zastává názor, že je účelem procesů o válečných zločinech před ICTY: bud světového řádu pod vedením USA; ospravedlnění agrese NATO z roku 1999 prostřednictvím obvi Srbů; svalení veškeré viny na Srby a tím přivedení Srbska do stavu závislosti na mezinárod Pro tuto skupinu je v činnosti Tribunálu nejpodezřelejší způsob, jakým byl ustanoven. 22% si naopak myslí, že je účelem procesů zamezit opakování zločinů v budoucnu a ukázat, že zl beztrestně páchat. Výzkum, mimo jiné, dokládá, že dotázaní občané Srbska toho většinou vědí málo o událostech a že drtivá většina sleduje pouze zločiny, u kterých věří, že byly spáchány nad Srby. Tent ilustrativní pro výše uvedenou tezi, že je v zemích bývalé Jugoslávie Tribunál vnímán jako nátlaku, vynucený zevnějšku, ale také že je velmi pravděpodobné, pokud by ICTY nebyl ustan žádné procesy pro válečné zločiny nekonaly nebo by se eventuálně týkaly zločinců „z druhé V Bosně a Hercegovině válka trvala nejdéle a byla nejrozsáhlejší. Proto je relevantní urči nedokázala válku zastavit, ale zároveň převzala hlavní část spravování post-daytonské Bosn IV. Role Evropské unie v post-daytonské Bosně a Hercegovině Daytonská mírová dohoda vytvořila v BaH slabý centrální stát a dvě oddělené entity, které jako Federace Bosny a Hercegoviny a Republika Srbská. V BaH existují, kvůli daytonské doho tři národy, čtyři ústavy a četné kantonální konstitutivní dokumenty. Cílem dohody bylo zas ale dohoda byla de facto používaná a kritizovaná jako náčrt pro budování státu. Jedním z p této dohody bylo, že žádná strana nedostane vše, o co usilovala, ale též že žádná strana n připravena. Proto je vnímáno, že chorvatská strana získala stupeň autonomie přesahující ma příslušníků, ale nezískala samostatnou „entitu". Srbská strana získala stát ve státě, ale samostatnosti za účelem možného sloučení se Srbskem. Bosňácká strana pak získala celistvos státu, ale nezískala to, že všichni občané budou mít práva qua občané, a nequa příslušníci národů. Ponechejme zde stranou, na kolik lze tyto zájmy identifikovat s celou národnostní li jsou všechny zájmy ve stejné míře v souladu s lidskými, občanskými a menšinovými právní To, co zbývá jako pozůstatek takto organizovaného státu, je vítězství, které prosazovaly v politické struktury kolem srbské a chorvatské skupiny, a sice princip etnicity, nikoliv ob důsledků tohoto principu je též to, že je post-daytonská BaH jistým druhem etnické pseudod nejpatrnější vyloučenost všech občanů, kteří se nedeklarují jako příslušníci jednoho ze tř uspokojit mocenské nároky výše uvedených národů nutně vytvořila deficit v možnostech ostat řečeno, pokud je občan BaH zároveň i židovské nebo romské národnosti, jeho cesta k řídícím organům je v podstatě institucionálně uzavřená. Dalším důsledkem Daytonské dohody je i to, státní správy volí vždy nejdříve na základě národnostní příslušnosti a teprve pak eventuál volebního programu či schopností. Tímto se z Bosny a Hercegoviny stává jakýsi experimentál především pro Evropskou unii s prozatímním velmi špatným výsledkem, pokud jde o rozvoj dem toho, Daytonská dohoda umožnila mezinárodním aktérům stanovit agendu post-válečné přechodn aniž by měli jakoukoliv zodpovědnost vůči občanům BaH (Chander, 2005: 64). První fáze vývoje v BaH v post-daytonském období poznamenalo ustanovení Úřadu Vysokého kom of the High Representative, OHR). Tato fáze trvala od 1995-1999. Úřad byl založen, financo strany Rady pro zavedení míru (Peace Implementation Council, PIC), jejímž členem byla i Česká Republika. V druhé fázi do rozhodovacích strukturách směrem ke kompetenci Evropské unie. Tímto se monopol nad výklade Daytonské dohody stává jakýmsi „majetkem" EU, samotný proces budování společnosti dle Dayt se stává evropskou záležitostí. Od roku 2000 EU převzala sociální rekonstrukci v BaH do sv Jedná se o zásadní posun, poněvadž Daytonská mírová dohoda byla záležitostí USA, což vyvol EU jistý pocit neoprávněné vyloučenosti. Paradoxem je, že se země EU cítily odříznuté od r procesu poté, co omezovaly a zastavovaly americkou iniciativu válku ukončit použitím zbran bylo zřejmé, že žádná jiná politika, kterou prosazovala EU, toho nedosáhne. Angažmá evrops rámci sil OSN se omezovalo na facilitaci války pod ideologickým deštníkem o třech znepřáte a o relativizmu pravdy. Poté, co americká armáda v rámci NATO uzel přestříhla, válku zasta k jednání všechny třistáty, které se války zúčastnily, ergo, tři roky, během kterých EU ne nebo neměla politický zájem ozbrojený konflikt zastavit, země EU se cítily dotčeny, že je kontrolou USA. Proto lobovaly pro zapojení OSN do dozoru nad implementací mírové dohody, a odmítly, země EU přišly s iniciativou pro založení PIC. Daytonská mírová dohoda se obtížně hodnotí, poněvadž je „založená na arbitrárním ad hoc po mezinárodních sil za účelem nastolení jedinečného režimu post-konfliktní externí regulace, jakéhokoliv předchozího historického precedentu." (ibid. 2005: 67). Daytonská mírová dohod primární cíl vybudování státu a sociální rekonstrukci, nikoliv pouhé zastavení války. Prot 1997 přítomnost mezinárodní administrativy prodloužena na neomezenou dobu a trvá dodnes. P tím, že až skončí mandát současného Vysokého představitele, a po konání voleb v BaH, EU se z BaH stáhnout, což vyvolává silné obavy v řadách občanů BaH, kteří jsou si dobře vědomí, EU nic zásadního nevyřešila a že tudíž může snadno dojít k obnovení konfliktu. Zde je dalš pro moji tezi, že ačkoliv je nutnost cizí administrativy jistým důkazem paternalistického straně a určité nesvéprávnosti místních společností na straně druhé, je to zatím jediná zá eskalaci konfliktů nedojde. S převzetím moci v Bosně a Hercegovině ze strany EU vznikl i nový zdroj legitimizace příto neomezené moci cizí správy: tím zdrojem bylo připravování BaH pro vstup do EU. Dokládají t úst Carla Bildta coby Zvláštního emisara Generálního sekretáře OSN pro Balkán: „diskuze se strategie stahování mezinárodního společenství z Bosny a Hercegoviny k, místo toho, strate Bosny a Hercegoviny do mezinárodního společenství obecně a do Evropy zvlášť" (Bildt, dostu www.bildt.net/index.asp?artid=176). Avšak pokud jde o realizaci vytyčeného cíle, EU nepočí spoluprácí s občany BaH, pouze s neformálními konzultacemi s jejími představiteli. Došlo k ozbrojených sil z SFOR (Stabilisation Force in Bosnia and Hercegovina) na EUFOR (European Bosnia and Hercegovina), Vysoký představitel je nejen zástupce PIC, ale zároveň i Speciáln BaH. Někteří autoři, jako na příklad David Chandler, srovnávají pravomoci, které má Vysoký před vztahu k bosenským zástupcům s pravomocemi a stylem vládnutí „absolutistického císaře" (Ch z: http://www.spiked-online.com/Printable/0000000CAE83.htm). Přitom samotná EU kritizovala Evropy rozsah pravomocí Vysokého představitele, protože považovala jeho pravomoci za nekom s demokratickým charakterem státu a jeho suverenitou. Jeho pozice v současné podobě blokuj samostatného vládnutí, jehož existence je předpokladem vstupu do EU. Konečně, klíčový argu takové struktuře moci EU vidí v tom, že se zmíněným stylem vládnutí vytváří „kultura závis tom participuje nejen OHR, ale i ICTY tím, že soudí pro válečné zločiny a tímto osvobozuje od povinnosti soudit a potrestat vlastní občany. Jakkoliv tato kritika vychází z řad někte zdá se, že všechny slabiny politiky, kterou EU v Bosně prosazuje, zůstávají nezměněné. Též Direktorát pro evropskou integraci počítá se spoluprácí evropských úředníků a Direktorátu tisíce předpisů obsažených v programu partnerství s EU. Znovu se tudíž očekává od bosenský jen pasivní podřízení se požadavkům EU vedené myšlenkou, že je to cena, kterou je nutné za bylo dosaženo cíle, a sice vstupu do EU. Otázkou zůstává, jestli má vstup do EU smysl, pok společenské diskuze veřejnost nedozví, co je hlubší myšlenkou zapojení do EU, mimo akcepto množství předpisů. V. Závěr ICTY má svou nespornou funkci pro mezinárodní společnost v globálním měřítku, zejména tím, právní standardy mezinárodního trestního práva a konkretizuje tak koncept mezinárodní spra Podmínky k vývoji tohoto konceptu vznikaly v delším časovém úseku, avšak iniciativa za jeh zakotvení nepochybně vznikla po událostech v bývalé Jugoslávii. Války v BJ totiž zuřily v ve zbytku Evropy zbavující se komunistických režimů a návratu do „evropské rodiny". Zatímc země prožívaly podstatné změny směrem k otevřeným, ekonomicky aktivním společnostem, země chaotickou a krvavou dezintegraci, která je, s výjimkou Slovinska, přivedla do katastrofál situace s nestabilními režimy podezřelého demokratického charakteru. Bývalá Jugoslávie byl dobu své existence, zdrojem pracovní síly pro ekonomicky vyspělejší evropské a severoameri Během posledních válek vznikla jako jejich hlavní důsledek masová migrace všech společensk tedy také vzdělaných a ekonomicky aktivních, která v BaH byla nuceného a v Srbsku a Chorva dobrovolného charakteru (pokud se za dobrovolnou migraci dá označit útěk ze země, která ne žádnou perspektivu vzdělaným lidem a ve které má politická aktivita tragické následky). Ze těchto dvou státu (v Srbsku ještě víc než v Chorvatsku) je zřetelný odliv mozků, tedy migr by měli být součástí odporu proti válečným politickým garniturám a vrstvou stabilizující n společnosti. Velmi hrubě řečeno, v zemích zůstali extremisté a ti, kteří neměli na vybrano jeden z důvodů pro špatnou recepci ICTY v místních společnostech a pro jeho omezené možnos sociální rekonstrukce. Další důvod, jak již bylo zmíněno, spočívá ve způsobu, jakým mezinárodní společenství pros svých četných a často netransparentních orgánů „řešilo" průběh válek v BJ. To, že po celou válek, až na výjimku války v Kosovu, kde ovšem měly hlavní slovo Spojené státy americké, s odmítalo agresora zastavit a naopak se snažilo s ním vyjednávat a pak toho samého agresora kvůli válečným zločinům odsoudit, vyvolalo značné zmatení. Na straně agresora, který neomy že se politika fyzického zničení a deportace nežádoucích vyplatí a že nebude zastavená, pa jeho pohledu nepochopitelné, kvůli čemu je teď postavený před soud. Na straně obětí sice p potvrzuje, že se jednalo skutečně o systematicky vykonávané zločiny, což se celou dobu vál z politických důvodů, ale také, že je spravedlnost pomalá, nedostatečná a někdy i zcela ch Tribunál začal soudit a kdy byla konečně zpřístupněna dokumentace, která jasně dokládala r se stává jasným, že jenom bezvýznamnost obětí v očích Evropanů mohla vést k politice appea nezastavení masového násilí. Otázka, která vyvolala střet v BJ, a sice otázka komplexních vztahů státu, území, občanstv samozřejmě není Evropě cizí. Naopak, do druhé světové války problematika tohoto komplexu r představovala centrální otázku pro drtivou většinu evropských států. Také prostředky, kter rámci střetu kolem uzlu zmíněných vztahů, jako masové deportace a genocidní chování vůči s krví, se pravidelně v Evropě vyskytovaly. V Západní Evropě ale převládal princip občanství konfliktu se přesunulo na neobčany, kteří jsou zároveň rezidenti, tj. na přistěhovalce. V východní Evropě je stále ještě jako největší hrozba z pohledu sociální stability vnímána p národnostních menšin, tedy lidí, kteří jsou sice občané, ale odlišné etnické příslušnosti. Evropě, tedy na prostoru bývalé Jugoslávie, se pak tento problém řešil masovým porušováním práv, což přivedlo společnosti už tak oslabené dlouhou vládou jedné strany a bez zkušenost demokratických způsobů překonávání problémů do stavu trvalé (nikoliv nutné) zpožděnosti. P navzdory četným slabinám a navzdory tomu, že hraje roli četníka a symbolizuje vynucenou sp ICTY reprezentuje bod, ze kterého sociální rekonstrukce může začít, nebo lépe řečeno bod, sociální rekonstrukce začít musí, bez ohledu na to, kdy vzniknou podmínky pro její začátek budou požadavky Tribunálu akceptovány ve společnostech bývalé Jugoslávie jako vlastní zájm na který má Mezinárodní trestní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii omezený vliv. Použitá literatura a zdroje: Beogradski centar za ljudska prava: (2004), Stavovi prema domaćim pravosudnim organima za i Međunarodnom křivičnom tribunalu za bivšu Jugoslaviju u Hagu [online]. [cit. 8.10.2006]. http://www.bgcentar.org.yu/index.php?p=217 Berkeley, The Human Rights Center and the International Human Rights Law Clinic, Universit Berkeley, and the Centre for Human Rights, University of Sarajevo: (2000), Report: Justice and Social Reconstruction: An Interview Study of Bosnian Judges and Prosecutors. Berkeley International Law (18) 102: 5-49 Bildt, Carl: (2000), Is the Peace a Success? [online]. [cit. 7.10.2006]. Dostupné z: http: index.asp?artid=176 Calrson, Eric Steiner: (2006),. The Hidden Prevalence of Male Sexual Agenda During War. Th of Criminology (46) 1: 15-24 Chandler, David: (2005), "From Dayton to Europe". In David Chandler (ed.). Peace without P Years of State-Building in Bosnia. Routledge, an imprint of Taylor & Francis Books Ltd, 63 Chandler, David: (2005), Ten years on: who`s running Bosnia? [online]. [cit. 7.10.2006]. D http://www.spiked-online.com/Printable/0000000CAE83.htm Dedić, Jasminka, Vlasta Jalušić and Jelka Zorn: (2003, The Erased: Organized Inocence and Exclusion. Ljubljana: Mirovni inštitut ICTY: (1996), Sexual Assaults and the ICTY. ICTY Bulletin, 7:5 ICTY: (2006), Statute of the Tribunal [online]. [cit. 5.10.2006]. Dostupné z: http://www.u legaldoc-e/index.htm Mundis, Daryl A.: (2005), The Judical Effects of the "Completion Stretegies" on the ad hoc Criminal Trbiunals. The American Society of International Law American Journal of Internat 142: 1-25 Murphey, Sean D.: (1999), Developments in International Criminal Law: Progress and Jurispr International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia. The American Society of Interna American Journal of International Law (93) 57: 1-34 Situace s chorvatskou rolí ve válce v BaH je o něco složitější a nebudu jí tady rozebírat. a Hercegoviny se vztahovalo na Svazovou republiku Jugoslávii, která se transformovala do S Srbska a Černé Hory, aby z ní v současnosti vznikly Republika Srbsko a Republika Černá Hor samostatné státy. Zde se nebudu zabývat vývojem role Černé Hory ve válkách v BJ. V případě Slovinska je potřeba zmínit se o problému občanů bývalé Jugoslávie, kteří se oci Slovinska po vyhlášení nezávislosti. Jde o tzv. „vymazané lidi", the erased people. Viz. D Zorn, 2003 Je nutné dodat, že pro potřeby takto znásilněných Bosňaček nějakou dobu v BaH fungovaly tz kliniky pro vykonávání potratů, které byly financovány a provozovány mezinárodními organiz jednotlivými zeměmi a které fungovaly na základě tichého souhlasu s výjimkou z pravidla o nutného pro dovolenost vykonání potratu. Zde je nutné připomenout, že téměř všichni soudci v bývalé Jugoslávii byli zároveň i členy strany Jugoslávie. Dostupné z: http://www.bgcentar.org.yu/index.php?p=217, kde jsou též popsané velikost a ty použité metody. Termín, který se běžně používá jak v angličtině, tak v lokálních jazycích pro území s vyso autonomie v BaH Selma Muhič - Dizdarevič [ URL "LM-263.html "]