Mezinárodní konference „Jak se umírá v České republice?“ ****************************************************************************************** * Olga Nešporová ****************************************************************************************** Mezinárodní konference „Jak se umírá v České republice?" Praha, 6. října 2007. Otevření veřejné diskuse o smrti a umírání není při v některých ohledech stále ještě platn smrti a kultu mládí v současné české společnosti právě lehkým úkolem. Ujala se jej Asociac hospicové paliativní péče (APHPP), záštitu nad mezinárodní konferencí převzala Pražská onk společnost. Přestože byla konference přístupná širší veřejnosti a mohla oslovit novináře č většina účastníků pocházela z řad zdravotníků, kteří se se smrtí běžně setkávají ve svém p Média, jejichž zástupce bylo možné spočítat na prstech jedné ruky, spíše poskytla doklad o v české společnosti stále tabu a ti, již by měli otvírat nové otázky, namnoze splývají s d tedy jednalo spíše o odbornou záležitost s hlavním akcentem na medicínskou a sociální pers Úvodní slovo pronesla Marie Svatošová, průkopnice moderního hospicového hnutí v České repu prezidentka pořádající organizace. Následně představila generální sekretářka Eva Černá his v roce 2005 vzniklého občanského sdružení Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče poznatky. Upozornila mimo jiné na skutečnost, že podle doporučení Světové zdravotnické org by mělo na sto tisíc obyvatel připadat alespoň pět hospicových lůžek. V souladu s tímto na České republice potřebovali dalších 515 lůžek k těm 310, které již máme. Vzhledem k tomu, hospic (tj. zařízení pečující o terminálně nemocné, přijímající především onkologické paci již medicína nedokáže vyléčit) v České republice vznikl až v polovině devadesátých let dva zatímco ve Velké Británii již v roce 1967, však lze budoucnost vidět optimisticky a očekáv těchto zařízení tak, aby pokryly potřeby obyvatel. Filosofie hospicové paliativní péče tot pomoci nevyléčitelně nemocným od bolesti, v respektování jejich lidské důstojnosti, v udrž kvality života i v jeho závěrečných fázích a v eliminaci osamělosti a strachu umírajících. fyzických je značná pozornost věnována i stránce psychické, sociální a duchovní. Pomoc a p je přitom poskytována také blízkým umírajícího, a to i po jeho smrti, kdy pozůstalí tuto p potřebují. „Cílem je dosažení nejlepší možné kvality života pacientů i jejich rodin." První blok konferenčního programu byl věnován lékařsko-etickým problémům terminálně nemocn O dlouholetých praktických lékařských zkušenostech s ukončováním nevhodné onkologické léčb Vorlíček. Vyšel přitom z negativní skutečnosti odhalené během své lékařské praxe, a sice z více než polovina nemocných s onkologickým nálezem je již v okamžiku stanovení diagnózy ne Pak je na rozhodnutí lékaře, zda přistoupit na nekurativní typ léčby, což zásadně odporuje lékařským principům, jak jsou většinou současných lékařů vnímány. Tento typ léčby se nesna pacienta, nýbrž o prodloužení jeho života a příznivé ovlivnění jeho kvality. Vorlíček rovn na skutečnost, že jedním z nejdůležitějších prvků v léčebném postupu je komunikace s pacie řada lékařů opomíjí. Tematicky navázal Ladislav Kabelka, který promluvil o pravidlech podá analgetik a zbytečných předsudcích vůči nim (sdílených dokonce i mnohými lékaři). Spotřeba je velmi nízká v porovnání s jinými státy vyspělého světa, činí pouhých 5,5 mg na jednoho rok, zatímco například v Austrálii je to 64,9 mg. Mírnění bolesti a utrpení je přitom klíč ovlivňujícím kvalitu života. Možné etické aspekty umírání opřené o myšlenky západních filosofů nastínil Jiří Šimek. Při dva základní modely smrti, se kterými jsme se v historii mohli setkat. První byla rychlá s kterou přiblížil na příkladu Jana Lucemburského, druhou pak smrt jeho syna Karla IV., kter lůžku, obklopen rodinou a blízkými. Referent rovněž připomněl etické aspekty euthanasie a že z filosofického hlediska umocňujícího svobodné konání jedince je euthanasie přijatelným tvrzení však vyvolalo živou diskusi přítomných, vystoupila proti němu například přítomná m Stehlíková a několik onkologů. Následující část konference poskytla možnost srovnat stav v České republice se zahraniční Gottfried von Knoblauch a Ingmar Hornke seznámili posluchače se situací rozvoje paliativní sousedním Německu. Přestože jsou naši sousedé o něco napřed, vyrovnávají se s podobnými pr úmrtnostní statistiky obou zemí jsou obdobné (nejvíce lidí umírá na nemoci oběhové soustav nádory), více než polovina lidí umírá v nemocnicích, přestože si většina obyvatelstva přej specializovaná ambulantní péče se rozvíjí komplikovaně a prostředky na poskytování paliati shánějí obtížně atd. Němečtí lékaři hovořili o „lékařsko-vědecké pokrokové pasti", tedy o finančních zdrojů při stále se rozšiřujících možnostech léčby závislých na velmi drahých p lécích, a z tohoto hlediska rozdělili medicínu na dvě skupiny - lékařskou a ekonomickou me medicína je zaměřena výhradně na pacienta a jeho léčbu, bere v úvahu pouze reálné možnosti medicínské, přičemž zcela opomíjí ekonomické aspekty léčby. Lidově řečeno, léčí pacienta z Naproti tomu tzv. ekonomická medicína vedle pacienta a jeho zdraví při aplikaci léčby zvaž oblasti, jako je ekonomická rozvaha zvolené léčby a její rentabilita. V závěrečné části konference se opět uplatnili čeští odborníci. Právník Jiří Hess obohatil medicínsky zaměřený diskurs o nový pohled, když připomněl základní práva umírajících a poz práva na duchovní služby. Ve svém příspěvku se opíral především o mezinárodní úmluvu o lid biomedicíně (z roku 1997, v ČR vstoupila v platnost v roce 2001), občanský zákoník z roku o pohřebnictví (261/2001 Sb.). Společenskovědní reflexi přístupů ke smrti v moderních spol Olga Nešporová, která připomněla jak klasické autory typu Geoffreye Gorera, Philippa Ari?s Kübler-Rossovou či Norberta Eliase, tak nejnovější přístup britského sociologa Tonyho Walt hlavně konceptem tabuizace smrti a jeho limity. Na závěr programu se o vlastní zkušenosti nemocným a umírajícím s publikem podělil nemocniční kaplan z římskokatolické církve Marek na to, že duchovní potřeby v institucích pečujících o nemocné a umírající nepotřebují pouz jsou důležité rovněž pro personál. Jeho příklady ukázaly, že umírající nemusí být na obtíž mnohému naučit. Konference byla kvalitním rozšířením pohledu na smrt a umírání pro ty, kteří se se smrtí v životě setkávají, avšak vnímají ji poměrně úzce. Všichni jednou budeme umírat, a pokud se o umírající zdokonalit, je dobré zabývat se jí dříve, než se bude týkat nás samotných. Pak dostatek prostoru ani sil na to, abychom ji vylepšili. Olga Nešporová [ URL "LM-270.html "]