Gary Alan Fine – Véronique Campion-Vincent – Chip Heath (eds.): Rumor Mills. The Social Impact of Rumor and Legend. ****************************************************************************************** * Petr Janeček ****************************************************************************************** Gary Alan Fine - Véronique Campion-Vincent - Chip Heath (eds.): Rumor Mills. The Social Im Legend. Transaction, New Brunswick 2005. Fenomén fám, tedy neoficiálních, ale nikoli nutně fiktivních informací kolujících v kolekt podání, nestál nikdy v centru pozornosti společenských a humanitních věd. Jako sociální fe příbuzné typy ústně šířených narativů jako klepy (gossip) a pověsti existovaly a existují společností. Jejich sociální relevanci glosovala již celá řada historických náboženských, a historiografických textů - od hebrejské konceptualizace fám jako božího hlasu zvěstované ptáků nebeských", známé ze Starého zákona, římského božstva Fama (nebo jeho řeckých ekviva Feme), nejznámějšího z Vergiliovy Aeneidy, až k středověkým a raněnovověkým kronikářským d popisujícím efekty fám během válek, hladomorů, epidemií a živelních katastrof. Seriózní reflexe fenoménu fám, pomineme-li francouzskojazyčnou tradici výzkumu novinových divers) a německojazyčnou tradici výzkumu tzv. novinových pověstí (Zeitungssagen), začíná druhé světové války v USA a v prvním sledu se jedná o výzkum aplikovaný. V souvislosti se zamezit šíření nepřátelské propagandy se rozbíhají psychologické výzkumy fungování fám, št americkou vládou. Výsledky těchto aplikovaných bádání byly zúročeny nejen založením nejrůz fungujících „klinik fám" a „středisek kontroly fám" po celém anglicky hovořícím světě, ale klasifikací a základních modelů vzniku a fungování fám, které jsou v mnoha ohledech aktuál (viz první větší analytická práce o fámě z pera sociálních psychologů Gordona Allporta a L The Psychology of Rumor z roku 1947). Poté, co problematiku fám do společenskovědního disk psychologové, následoval relativní útlum, oživený až na konci šedesátých let sociology. Pr stala oborem, ve kterém se výzkum fám - vedle psychologie - rozvinul zřejmě nejplodněji. D výzkumu fám se nejvýrazněji zapojili francouzští badatelé (viz proslulá monografie Edgara d´Orléans analyzující antisemitskou fámu kolující ve francouzském městě Orléans z roku 196 výzkumníci ze Spojených států amerických (nejlepšími anglickojazyčnými přehledovými pracem kompendium Tamotsu Shibutaniho Improvised News. A Sociological Study of Rumor z roku 1966 posledních sumarizujících studií Rumor and Gossip. The Social Psychology of Hearsay Ralpha Garyho A. Finea z roku 1976). Další přelomové období výzkumu fám nastalo v osmdesátých letech 20. století, kdy se této p zmocnila slovesná folkloristika. Byla to právě moderní folkloristika, která pomocí koncept legend (vypracovaného severoamerickou folkloristikou, v padesátých letech reanimovanou Ric Dorsonem) dokázala nejen výrazně oživit své tradiční pole výzkumu a badatelské metody, ale razantním způsobem oslovit akademickou obec, a prostřednictvím masových médií a populární širokou veřejnost. Právě komunita výzkumníků urban legends, na konci osmdesátých let preci konceptucontemporary legends, se stala ohniskem, okolo kterého se na konci 20. století sou výzkumy efemérních narativů typických pro postmoderní společnost - tedy i fám. Folkloristé International Society for Contemporary Legend Research (ISCLR) dokázali tímto bádáním doko pozornost odborníků z odlišných disciplín, takže na čas došlo ke folkloristické „konverzi" badatelů z odlišných disciplín - z nejvýraznějších jmenujme alespoň francouzskou badatelku Campion-Vincentovou (původně psycholožka a sociální antropoložka) a severoamerického výzku Alana Finea (původně sociolog). Právě oba zmínění přední badatelé jsou spolu se severoamer psychologem Chipem Heathem editory recenzované publikace, vzešlé z poslední interdisciplin konference Social Impact of Rumor and Legend a zaměřené na společenskou a politickou dynam komunikačních forem. Hlavním cílem setkání uspořádaného za podpory Rockefellerovy nadace v Bellagiu v roce 2003 nebylo analyzovat jednotlivé syžety fám a pověstí, jak je tomu zvykem setkání folkloristů, ale především zkoumat jejich politický a sociální kontext. Zvláštní d kladen na problémové okruhy korupce exekutivy, skandálů a pomluv souvisejících se světem o rasových, náboženských a etnických předsudků. Centrální otázky konference se soustřeďovaly pravdivosti fám, individuální víry ve fámy, geneze fám, pravdivosti fám a veřejné kontroly Sborník sumarizuje ty nejzajímavější příspěvky z konference, která probíhala v celkem šest blocích věnovaných vztahu fám a nábožensky motivovaných násilností, vztahu fám a etnických konfliktů, obchodnímu zneužívání fám, víře v konspirační teorie, psychologii procesu šířen fám a populární kultury. Středně rozsáhlá publikace obsahuje celkem 14 příspěvků od celkem z rozsáhlého spektra společenských věd - od folkloristiky, sociologie a (sociální) psychol kulturní antropologii, historiografii, teatrologii a afroamerickým studiím. Jednotlivé pří dovedným způsobem rozděleny do tří tematických sekcí (The Social Production of Conflict an The Spread of Rumors a The Creation of Plausibility) a doplněny úvodními slovy jednotlivýc publikace obsahuje i úvodní esej, úvodní slovo, závěrečnou studii sumarizující výsledky ko spatřovaný, ale velmi cenný a v tomto případě i výjimečně vydařený počin) a jmenný rejstří První tematická sekce The Social Production of Conflict and Prejudice, zaměřená na sociáln geneze fám, je věnována především xenofobním fámám (dle archaické, ale dodnes aktuální kla amerického psychologa Roberta H. Knappa z roku 1944 takzvaným wedge-drivers, tj. fámám umě jednotlivé segmenty populace, nejčastěji na základě etnických, náboženských, genderových n diferencí), které představují společensky nejzávažnější druh fám. Jak ve své předmluvě uvá Fine (s. 1-7), komunikační formy typu fám nebo klepů se velmi často objevují v souvislosti konfliktními situacemi, jako jsou sociální a politické nepokoje či rasově a nábožensky mot Jak přesvědčivě dokázala sociální psychologie, jsou to právě fámy, které jsou jedním z nej faktorů přispívajících nejen k diseminaci xenofobních stereotypů, ale i ke zcela reálné di otevřenému násilí. Například podle údajů severoamerické Kernerovy komise pro občanské nepo 1968 byla více než polovina tzv. násilných rasových nepokojů šedesátých let primárně způso výrazně posílena xenofobními fámami (s. 3). Přes nepochybný sociální význam fám byla tomut věnována minimální odborná reflexe, přestože jsou tyto narativy v běžné sociální praxi sou často cíleně využívány k politickým (dezinformační kampaně, aktivity tajných služeb) nebo účelům (virální marketing, word of mouth marketing). Sociální význam fám v současnosti par vzrostl s razantním rozšířením internetu, který pro soudobou společnost představuje nejen informačních kanálů, ale který je dnes především primárním médiem pro diseminaci fám a dez Z příspěvků první tematické sekce zaujme především dvojice případových studií dokumentujíc vycházející z etnických a náboženských stereotypů z per proslulého psychologického antropo Kakara a rakouského etnologa Ingo Schneidera. Kakarova studie Rumors and Religious Riots ( prezentuje fámy kolující v roce 2002 v indickém státě Gudžarát během nepokojů mezi hinduis muslimskou populací, způsobených tragédií v Godhře 27. února 2002, kdy byl vlak převážejíc náboženské odnože hinduistických nacionalistů přepaden davem muslimů. Studie se soustřeďuj hlavních motivů fám kolujících mezi populací (nasbíraných především v září 2002 v počtu cc které se týkaly především připravovaného útoku na komunitu a které využívaly tradiční folk jako záměrné hromadné otravování jídla a domnělé brutální útoky cílené na ženy a malé děti na celé studii je zřejmě komparace tematiky fám kolujících mezi hinduisty a muslimy, která téměř polovina fám v obou komunitách byla téměř identická a lišila se pouze přehozeným „zn za iniciátora nepokojů a násilností byli vždy stereotypně označování „ti druzí". Jedinými výjimkami se ukázaly obavy muslimů z násilné konverze ze strany hinduistů a související sn své víry na straně jedné a obavy hinduistů z podpory muslimů ze strany pákistánských teror organizací na straně druhé. Zajímavé je i autorovo srovnání s fámami kolujícími v roce 199 v roce 1969 v Ahmedábádu a především s fámami kolujícími v době násilností během vzniku ne a Pákistánu v roce 1947, které byly, až na dobovou proměnu technologie, v podstatě identic kolujícími v roce 2002. Dobově i geograficky relativně limitovaná studie tak nabízí širší kontinuitou fám a nad diachronním studiem těchto narativů, které nejsou možná až tak efemé většina folkloristů, ale které mohou vykazovat pevné vazby na kulturní stereotypy dané spo dlouhém časovém rozpětí. Druhá zajímavá studie z pera známého rakouského badatele současných pověstí Mafia in Meran and Legends Surrounding the „Leather Connection" (s. 61-77) ukazuje na příkladu lokálně sp negativních obchodních pověstí (mercantile legends) význam xenofobních stereotypů pro vzni tohoto typu narativů. Většinu starousedlíků ve zkoumané komunitě, severoitalském historick centru regionu Jižní Tyrolsko, tvoří německy mluvící obyvatelé, přičemž jedním z hlavních místní populaci je turistický ruch, především prodej kožených výrobků pro německé a rakous konci osmdesátých a počátku devadesátých let 20. století toto tradicionalistické město zaz obchodníků z jižní Itálie, kteří díky nízkým cenám svého zboží způsobeným nižšími výrobním ovládli místní obchod s koženými výrobky. Nebývalý rozmach levných italských obchodů s kož být německy mluvící meranskou veřejností vysvětlován údajným spojením italských obchodníků celém městě se tak začaly šířit fámy a pověsti o údajném praní špinavých peněz získaných z zbraní a prostituce; většina italských obchodů měla být pouhými zástěrkami pro kriminální značnou rozšířenost těchto xenofobních fám vyplývajících z tradičních protiitalských stere že údajné spojení meranských obchodů s mafií začala zkoumat média, samospráva i exekutiva, fámy italské obchodníky výrazněji poškodit. Schneiderův příspěvek si sice neklade širší in ambice, ale rozhodně představuje další zajímavý důkaz xenofobního základu evropských obcho (paralelou může být známá orleánská fáma z roku 1969 z oblasti obchodu s módou, která měla výrazně antisemitský podtext), díky kterému se, alespoň dle teorie severoamerického folklo Warda, tyto narativy výrazně odlišují od amerických obchodních pověstí, které čerpají spíš nedůvěry k odlidštěným korporacím a světu velkého obchodu obecně. Psychologicky orientovaná druhá sekce The Spread of Rumors, uvedená vstupním slovem Chipa motivací individuí i kolektivů k šíření fám a snaží se najít odpověď na otázku, proč jsou které mají na sociální život obvykle výrazně negativní vliv, společností vůbec šířeny. Tat zřejmě nejpřínosnější část celé publikace, především kvůli úvodní studii Prashanta Bordii DiFonza Psychological Motivation in Rumor Spread (s. 87-101), která na základě sumarizace psychologických studií na toto téma přesvědčivě analyzuje motivační postoje individuí k vy hodnocení a následnému šíření fám. Na rozdíl od starších prací, které jako hlavní motivaci fám uváděly zbavování se pocitů nejistoty a obav, vidí oba autoři hlavní důvod pro disemin konstruování sociálních vazeb a zvyšování sebevědomí individua. Třemi hlavními důvody pro tak dle autorů fact-finding, relationship-building a self-enhancement (s. 88, 97-98). Z da druhé sekce zaujme mimo jiné i práce francouzské folkloristky Véronique Campion-Vincentové současné pověsti a fámy, která se ale nevyhýbá ani historickým exkurzům, From Evil Others Dominant Pattern in Conspiracy Theories Today (s. 103-122), která si všímá zajímavého posu euro-americkém konstruování paranoidních konspiračních teorií. Zatímco tradiční pověsti a hledaly konspiraci u „těch druhých" (typicky cizinců nebo etnických a náboženských menšin) přetrvává i v mnoha pověstech současných, soudobé sofistikované konspirační teorie (jejich rozšíření autorka datuje od Francouzské revoluce a rozvoje demokratických společností, kte oslabily tradiční hodnotu důvěry v nejvyššího, Bohem dosazeného představitele státu) vidí zdroj zla nikoli někoho zvenčí, ale elity vlastního státu, nejčastěji reprezentovaného taj Vedle inspirativního historického přehledu hlavních znaků konspiračních teorií autorka nak že lidé věřící konspiračním teoriím tvoří zřejmě jen velmi malý, ale díky moderním médiím segment populace, díky kterému je možné nabýt pocitu, že lidé ve vyspělých zemích již zcel v pokrok a přijali nedůvěru k elitám vlastní společnosti, která je typická pro dnešní méně Na druhou stranu masový rozmach soudobých konspiračních teorií kritizujících představitele moci rozhodně z moderních fám nevytlačil tradiční „zákeřné cizince" - tedy etnické, nábože minority (s. 117). Konspirační teorie, severoamerickým folkloristou Billem Elvisem trefně nazývané contempora jsou skutečně nesmírně zajímavými subkulturami intelektuálního disentu (s. 103), které si sociálních věd bezesporu zaslouží - na sousedním Slovensku se studiu konspiračních teorií plodně věnuje folkloristka Zuzana Panczová. Třetí velice podnětnou studií druhé sekce je p kulturních a medicínských antropologů Pamely Feldman-Savelsbergové, Flaviena T. Ndonka a S Rumor Begets Rumor: Collective Memory, Ethnic Conflict, and Reproductive Rumours in Camero která zkoumá fámy související s odmítáním vakcín (považovaných za skrytý sterilizační nást (údajně kontaminovaných virem HIV) v současném Kamerunu. Teoreticky i metodologicky preciz studie je skvělým příkladem nejen antropologické práce v terénu, ale i využití historickéh cílem stvořit sevřenou studii, která je podnětná nejen pro folkloristiku a kulturní antrop pro antropologii aplikovanou, neboť pomáhá pochopit myšlenkové stereotypy lokální populace negativní zdravotní následky. Závěrečná sekce The Creation of Plausibility, doplněná úvodním slovem známé folkloristky z afroamerickou problematiku Patricie A. Turnerové (dvojice jejích knih I Heard It Through T Rumor in African-American Culture z roku 1993 a Whispers on the Color Line. Rumor and Race z roku 2001 patří k tomu nejzajímavějšímu, co se na poli moderního výzkumu fám v posledníc objevilo), se zabývá problematikou věrohodnosti fám a snaží se zkoumat mechanismy, jakými jejímu utvrzování a následné diseminaci. Ze studií této sekce zřejmě nejvíce zaujmou čtyři z nich, s názvem Celebrating Arabs and Grateful Terrorists: Rumor and the Politics of Plau (s. 189­-205) z pera nezvyklého tandemu sociologa Garyho Alana Finea a filosofa Irfana Kha nekonvenčním způsobem analyzuje současné pověsti a fámy o islámských teroristech, tedy tém 2001 ve světové folkloristice až nezdravě populární (několik studií o tomto tématu např. n folkloristé!). Druhá zajímavá studie Beyond Rumor and Legend: Some Aspects of Academic Com 207-222) skotského psychologa Sandy Hobbse se zabývá akademickým folklorem, konkrétně fikt spojenými s postavou slavného amerického psychologa B. F. Skinnera (1904-1990). Třetí inte z pera zřejmě největšího současného francouzského odborníka na fámy a současné pověsti, so Bruno Renarda Negatory Rumors. From the Denial of Reality to Conspiracy Theory (s. 223-239 specifickému a pro postmoderní společnost typickému druhu fám vyvracejícímu obecně uznávan časem mutují do svérazných konspiračních teorií. Příkladem mohou být fámy o zdánlivé smrti Presley), fámy o dvojnících (např. jugoslávský maršál Tito zemřel již v šedesátých letech jeho dvojník), fámy o mediálních manipulacích s realitou (např. američtí astronauté nikdy Měsíci, útok na Pentagon 11. září 2001 byl zinscenován americkou vládou). Pozornost si zas studie antropologizující historičky Luisy Whiteové Social Construction and Social Conseque Evidence (s. 241-254), která zkoumá dynamiku a sociální funkci fám o vampirických únosech sbírání krve v v současné Africe (především Keně a Ugandě). Celý sborník je zakončen závěr rozebírajícím sedm základních problémových okruhů, „otázek", kterými editoři vymezují pole fám a soudobých pověstí: 1. Jaký je vztah fám a jejich pravdivosti?; 2. Jakou roli hraje v 3. Jakou úlohu hraje u fám věrohodnost evidence?; 4. Jsou klasifikace fám stále účelné?; 5 definovat fámu?; 6. Jak dlouho mohou fámy existovat v sociálním životě?; a 7. Jak můžeme v fám aplikovat v sociálním životě? Recenzovaná publikace jako celek rozhodně představuje zajímavou ukázku faktu, že se výzkum nejen psychologové, sociologové a folkloristé, ale široké spektrum dalších společenských a věd, včetně poněkud nečekaných (teatrologie). Ačkoli sborník spojuje různé „národní" tradi fám (minimálně anglosaskou psychologickou a folkloristickou s francouzskou sociologickou, ovšem došlo již na půdě ISCLR v devadesátých letech), je zarážející absence studií z někol oborů, které se studiu fám již delší dobu a s výraznými úspěchy věnují - především politol Přes deklaraci zájmu o pověst v názvu sborník nepřináší pro zájemce o studium současné pov nových či zajímavých informací, které je třeba spíše hledat v aktuálních monografiích jedn autorů, periodikách ISCLR Contemporary Legend a Foaftale News či běžných folkloristických jako Fabula,Journal of Folklore Research, Folklore a Journal of American Folklore. Pro dom studium slovesného folkloru je ale sborník nepochybně přínosný, neboť česká folkloristika efemérních narativů, jako jsou fámy, výrazný deficit. Domácí slovesná folkloristika jako c v minulých desetiletích jako vědní obor dlouhodobě marginalizována, a to jak teoreticky, t personálně. Důvodem pro tragický stav této disciplíny, kde kdysi působila celá řada meziná odborníků, byla primárně ideologická stanoviska, která oproti výrazně „buržoazní" (rozuměj tím i západní) komparativní folkloristice favorizovala výrazně nativistický národopis stud i nemateriální pozůstatky domácí lidové kultury (podobný osud ostatně hrozí personálně stá oslabené slovesné folkloristice i dnes, paradoxně ovšem ze strany nekritické neprofesionál přístupů anglosaské kulturní/sociální antropologie domácími odborníky z mnohdy zcela odliš Česká tradice výzkumu fám ale přesto existuje; vedle raných glos našich předních folkloris Polívka) se fámám na konci osmdesátých let 20. století výrazně věnoval brněnský folklorist inspirovaný pracemi německého folkloristy Rudolfa Schendy. Jakýmsi zázračným zjevením, dom ovšem relativně opomíjeným, je pak české vydání knihy významného francouzského teoretika f Kapferera Fáma, nejstarší médium světa z roku 1992 (která v edičním plánu nakladatelství P ještě z dob minulého režimu kvůli pochvalné recepci této knihy v někdejším Sovětském svazu zřejmě Kapfererovým bojem s fámami souvisejícími s katastrofou jaderné elektrárny v Černob rozhovor s autorem v československé mutaci sovětského časopisu Nová doba 45/5, 1988: 40-42 tradice výzkumu fám ale stále žije, především na Slovensku (viz práce Zuzany Panczové či Z její výraznější oživení u nás nastalo až v posledních letech v souvislosti s domácí recepc výzkumu současných pověstí. Z recenzované publikace - pokud bychom ji skutečně chtěli považovat za reprezentativní pro výzkum fámy, čemuž rozhodně odpovídá minimálně personální složení přispěvatelů sborníku - jeden naprosto zásadní závěr. Teoretické těžiště, z kterého vycházejí ty nejinspirativnějš ke studiu fám, se od „sociologické" fáze vymezené padesátými až sedmdesátými lety 20. stol „folkloristické" fáze osmdesátých až devadesátých let zřejmě navrací do své prvotní, „psyc fáze. Psychologické, konkrétně psychoanalytické výzkumy motivací individua k diseminaci fá asi jedny z mála, které dokáží poskytnout relevantní teoretické modely k výzkumu jejich ší jasně ukázaly dlouholeté výzkumy klepů (gossip), prováděné již od šedesátých let 20. stole Otázkou ale zůstává, nakolik budou z výsledků výzkumu fám schopny těžit do svých teoretick často až příliš zahleděné disciplíny kulturní antropologie a folkloristika, které fámy vět za pouhý nijak nereflektovaný zdroj dat sloužící ke konstrukci nějaké „kultury" na straně či „folklorního žánru" na straně folkloristiky. Jisté je, že fámy není možné považovat za neanalyzované „drby" (jak tvrdí Yasar Abu Ghosh, Jakub Grygar a Marek Skovajsa v Sociologi Czech Sociological Review 43, 2007, 1: 9), nýbrž jde o významný sociální fenomén, který si zaslouží seriózní bádání. Pro teoretický i aplikovaný výzkum soudobé sociální reality by m přínosnější než esoterické konstrukce antropologů a folkloristů. Petr Janeček [ URL "LM-193.html "]