Lenka Budilová – Marek Jakoubek (eds.): Cikánská rodina a příbuzenství. ****************************************************************************************** * Helena Koubková ****************************************************************************************** Lenka Budilová - Marek Jakoubek (eds.): Cikánská rodina a příbuzenství. Dryada, Praha 2007 Sborník editovaný mladou autorskou dvojicí, který se na pultech knihkupectví objevil v pol 2007, zaujme případného čtenáře již na první pohled nebývale hodnotným grafickým designem však kvality knihy rozhodně nekončí. Autoři sborníku, kteří působí v Centru aplikované ant terénního výzkumu při Katedře antropologie FF ZČU a kteří se představované tematice sami j věnují, shromáždili a českému čtenáři předložili jedenáct statí, které tematicky spojuje p příbuzenství u té části obyvatelstva, která u nás bývá nejčastěji označovaná jako Romové, a podobně. Jak však editoři připomínají, „to, co v daném pojetí dělá z Romů Romy, je právě specifických sňatkových vzorcích či členství v charakteristické příbuzenské síti. Romem/Ci člověk nerodí, ale stává se jím (a to často právě účastenstvím v příbuzensky definované sk Kniha tak konečně přináší do antropologického studia příbuzenství v České republice alespo kvůli omezení rozsahem jedné publikace pochopitelně velmi stručný) nástin vývoje zkoumání v zahraničí. Jako velmi užitečné se ukazuje zejména to, že jednotlivé příspěvky pocházejí období: nejstarší archivní data pocházejí z roku 1870, některé zprávy jsou více než třicet naopak stať autorské dvojice editorů celého sborníku čerpá z šest let trvajícího výzkumu, stále ještě probíhá, respektive není definitivně uzavřen. Na západ od našich hranic by se mohl zdát zbytečný, ale právě to, že texty vycházejí z různých metodologických pozic, umož čtenáři lépe pochopit vývoj v oblasti studia příbuzenství, což ještě podtrhuje skutečnost, autorek nejstarších studií, Judith Okely a Teresa San Román, doplnily své studie aktuálním v nichž vysvětlují dobový kontext a teoretické zázemí vzniku původních prací. Jak zdůrazňu sborník se zabývá více problematikou příbuzenství než tím, kdo jsou „Romové" (popř. „Cikán však vymezení těchto pojmů věnují určitý prostor, respektive varují před problémy, které v li na poli antropologického výzkumu nesprávně nakládáno s pojmy sociální kategorie a sociá je-li opomíjena problematika sociální kategorizace a skupinové identifikace. A přestože ne odpovídají současnému antropologickému pohledu na otázky příbuzenství, pozornému čtenáři j posun od zdůrazňování biologických zákonitostí příbuzenství ke zkoumání daného fenoménu z konstrukce reality, tedy k zaznamenávání toho, kdo a v jaké míře je v konkrétní skupině za považován. Jednotlivé stati zpracovávají data získaná dlouhodobými pobyty v terénu na různých místech Evropě. Judith Okely se zabývala travellery ve Velké Británii, Teresa San Román zkoumala c lokality ve Španělsku, podobně jako Paloma Gay y Blasco a Elisa Martin s Juanem F. Gamello Horváthová prováděla své výzkumy v různých oblastech na Slovensku, Elena Marušiáková čerpa výzkumů na Balkáně, Lev Čerenkov a Stéphane Laederich porovnávali reálné poznatky z terénu (hojně upřednostňovaným, „archetypálním") kalderašským modelem, Werner Cohn zpracoval data amerických skupinách, jednak pro srovnání i údaje o skupinách v Evropě, Patrick Williams s pařížské Kalderaše a sami autoři sborníku zkoumají příbuzensky provázanou skupinu usedlého jejíž sňatkové aliance překračují (současné) hranice mezi Českou republikou a Slovenskem. výčtu by povrchní čtenář mohl nabýt dojmu, že pro veškeré zmiňované skupiny (takřka) na ce platit jednotná, společná, tedy „romská" pravidla. Takové mínění - jak připomínají někteří dříve opravdu převládalo a zdá se, že dodnes stojí i za pokusy některých institucí hledat problému" pomocí jednoho, pro celou republiku (či dokonce Evropskou unii) platného receptu pravdou, právě studiem a komparací takto různorodého materiálu se i českému čtenáři v celé vnitřní různorodost a zejména vzájemná diferenciace těch, které jsme si zvykli označovat p termínem „Romové". O tom se mimo jiné zmiňují i Lenka Budilová a Marek Jakoubek ve své stati Příbuzenství, ma sňatkové vzorce. Cigánská příbuzenská síť: „Není tedy divu, že v obecném povědomí přetrváv názor, že ‚Romové? (rozuměj: ‚Romové obecně?, tedy ti, kteří stojí na druhé straně etnické je všechny společně postavili, jako vojáky do řady) by měli dbát o památník romského holoc u Písku, ačkoli sub-skupiny českých a moravských Romů, jejichž členové byli za druhé světo vyhlazeni (a jejichž památce je tento památník věnován), nemají s Romy, kteří přišli na úz po roce 1945 ze Slovenska a kteří tvoří naprostou většinu dnešních ‚romských populací v ČR společného" (s. 20). Na podobné nebezpečí, tedy na otázku posuzování Romů jako jednotné sk i další autoři (Lev Čerenkov a Stéphane Laederich, Judith Okely, Teresa San Román), když v snahami zástupců oficiálních institucí hledat „představitele Romů", kteří by dokázali větš tlumočit požadavky těch, které zastupují. Předpokládá se, že případným uspokojením těchto dospělo k odstranění „romského problému", aniž by ovšem zodpovědné osoby jakkoliv uvažoval hledat představitele neexistující skupiny či jedno řešení pro nesmírně vnitřně diferencova předem odsouzeno k fatálnímu neúspěchu. Ten je však často zpětně přiřčen nikoliv zadavatel problematiky, ale právě oné neexistující „skupině". Kromě problematiky (konstruování) příbuzenství přinášejí stati i některé další antropologi poznatky. Elena Marušiaková či Lenka Budilová a Marek Jakoubek například upozorňují na neb (nejen badatelů) přenášet konkrétní poznatky získané u jedné zkoumané skupiny na osoby, kt (v jiném prostředí, v jiných podmínkách, podle jiných pravidel). Na důležitost znalosti ja ale i lingvistiky obecně upozorňuje mimo jiné Werner Cohn, vnímání romštiny jako specifick „romství" zpochybňuje Elena Marušiaková zmínkou o množství místních jazykových výpůjček v dialektech romštiny a o změnách užívaného jazyka u různých skupin. Mnozí autoři rovněž upo konstitutivní prvky utváření hranic mezi „my" a „oni" na úrovni jednotlivých romských skup Martin a Juan F. Gamella či Teresa San Román a další připomínají nejen rostoucí různorodos jednotlivých skupin, která je často zapříčiněna změnou životních podmínek a zásahy „zvenčí různých institucí, ale i současnou polarizaci romských skupin na ose ekonomické, z níž nás rozrůzňování požadavků jednotlivých socio-ekonomických vrstev. Kromě otázek antropologických však sborník nastoluje i otázky z oblasti užití jazyka. Jedn jmen z těch jazyků, které jako písma neužívají latinku (v tomto případě Čerenkov versus Tc o otázku přechylování ženských jmen v češtině. Ústav pro jazyk český v této otázce doporuč přechylovat, a to na jedné straně proto, že bez flexivní koncovky nemusí být (v případě če dostatečně pevně zafixovaný slovosled) vždy zřejmé, zda je jméno podmětem, či předmětem vě pádě je. Na druhé straně jsou o (nejen flexivní) koncovky běžně doplňována i mužská jména, jejich změně (např. koncepce J. A. Barnese, nikoliv koncepce J. A. Barnes), čímž padá výtk že ženská jména jsou přechylováním v češtině komolena. Tím nemá být řečeno, že by nebyla, skloňováním komolena i ta mužská. Knihu Cikánská rodina a příbuzenství užitečně doplňují medailony jednotlivých autorů a vku fotografie Tomáše Hirta. Ty v tomto případě nemají za cíl „upřesnit" čtenářům představu o se jednotlivé texty zabývají, neboť pocházejí pouze z prostředí cigánských osad na východn Nejsou to tedy dokumentární snímky, ale ilustrace v uměleckém smyslu tohoto slova, které v o realitě zprostředkovávají čtenáři zvláštní pocit bezčasí, který příchozí v těchto lokali zažívají a který je tak těžké vyjádřit slovy. Tím jsou celému textu bližší a užitečnější n dokumentace. Zvláštní přílohu pak tvoří vložený grafický záznam příbuzenských vztahů česko příbuzenské skupiny, kterou zkoumali Lenka Budilová a Marek Jakoubek. Za hlavní přínos cel rozhodně považovat nejen velmi erudovaný výběr textů (a většinou i jejich překlad, ve spol Fouskovou a Martinou Hurdovou), které se vztahují k dané problematice, ale zejména to, že o specializované studie, rozhodně nelze říci, že by šlo o publikaci pro úzký okruh vyhraně Závěry, ke kterým jednotliví autoři na základě pečlivého zkoumání terénu i statistických d mají totiž co říci nejen odborníkům na příbuzenství, ale i pracovníkům nejrůznějších insti bývá přidělována povinnost řešit tzv. romskou problematiku. Helena Koubková [ URL "LM-224.html "]