Petr Pokorný a kol.: Hermeneutika jako teorie porozumění. ****************************************************************************************** * Jan Sokol ****************************************************************************************** Petr Pokorný a kol.: Hermeneutika jako teorie porozumění. Vyšehrad, Praha 2005, 512 s. Knihu profesora Petra Pokorného a jeho spolupracovníků, zejména z Evangelické teologické f tři mírně nesourodé části. První je Pokorného systematický výklad hermeneutiky, sice nakon k hermeneutice biblické, nicméně platný a použitelný i kdekoli jinde. Při zpracování této vysokoškolské učebnice Pokorný jednak zúročil vlastní dlouholetou práci na interpretaci st jednak ji zde založil na pozoruhodně širokém základu lingvistickém i filosofickém. Po stručném úvodu následují čtyři hlavní části, totiž systematický přehled moderní lingvis filosofických exkurzů, výklad o textu, čtenáři a tradici, o metodách interpretace a konečn výkladu. Všechny kapitoly a kapitolky jsou vzorně uspořádané, takže čtenáře vedou k system a přemýšlení, a za každou následuje seznam literatury k dalšímu studiu. Tento praktický oh pedagoga si zaslouží zvláštní ocenění. Také autorovo pečlivé rozlišení mezi synchronními a přístupy a soustavný výklad exegetických škol 20. století je v české literatuře - pokud ví Pokorný nepřehlíží osvědčené autority, náležitou pozornost věnuje Augustinovi, Lutherovi, i Bultmannovi, opírá se však hlavně o Saussura, Gadamera, Ricoeura a Grondina. Příklady př hlavně z biblistiky, která také poskytuje nejbohatší materiál. Pokud má recenzent vyjádřit i nějakou pochybnost, týkala by se trochu zjednodušující předs „kódu" a řeči jako „kódování" (s. 24), kde by bylo na místě vysvětlit meze této ve věku po chytlavé a nebezpečné metafory. Obecné tvrzení exegetů a teologů poloviny 20. století, že dnešnímu člověku cizí" (s. 76), by možná dnes také zasloužilo jistou revizi. Podobně tvrze sám je text, který zásadně, svou vlastní povahou, není určen k překládání" (s. 154) neodpo skutečnosti a je možná i dnes příliš kategorické. Mnohem obtížnější je recenzovat druhou část knihy, tvořenou více méně nezávislými studiemi epochách a postavách hermeneutiky, překladu a výkladu. Vynikají zde studie R. Dostálové o překládání, L. Karfíkové o patristické exegezi a J. Čapka o Heideggerově filosofické herme část je výběrem exegezí jednotlivých textů, a tedy příkladů k dříve vyložené systematické biblických exegezí se věnuje krátkým perikopám nebo dokonce jednotlivým veršům a má tedy z jinou povahu než interpretace folklorní pohádky od H. Šmahelové. Recenzent by zde uvítal a interpretace méně detailní, k čemuž má nejblíže už klasický text Součkův. Kniha je vcelku pozoruhodným výsledkem soustavné a soustředěné snahy o vědecky i filosofic rozumění a výklad obtížných textů. Její cenu ještě zvyšují pečlivě udělané rejstříky a teo jistě využijí. Byla by ale škoda, kdyby kniha unikla pozornosti filosofů, literárních vědc překladatelů, kteří se zabývají jinými texty, a přesto by zde našli cenné a přitom přístup Jan Sokol [ URL "LM-362.html "]