Jiří Woitsch, František Bahenský (eds.): Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska V. Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792-1794. ****************************************************************************************** * Jana Vobecká ****************************************************************************************** Jiří Woitsch, František Bahenský (eds.): Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska V. Žido v Čechách v letech 1792-1794.Etnologický ústav AV ČR, Praha 2007, 135 s. + 42 map v příloz Pátý díl Etnografického atlasu Čech, Moravy a Slezska vznikl stejně jako díly předchozí př Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky. Je koncipován jako interdisciplinární so a rozmístění Židů v Čechách na konci 18. století. S předcházejícími svazky atlasu jej nesp zaměření na etnologicko-historické aspekty předindustriální společnosti českých zemí a met původním archivním výzkumu a historiografickém přístupu. Z hlediska tématu je cenné, že se postavení židovského obyvatelstva v Čechách v raném novověku, protože v minulých desetilet tématu věnována dostatečná pozornost. Autoři vyjadřují naději, že se tento díl Etnografick nepostradatelnou pomůckou pro regionální bádání o dějinách Židů v Čechách i pro jejich kom Hlavním zdrojem pro zpracování atlasu byly soupisy pražských židovských familiantů z roku a soupisy venkovských židovských familiantů z roku 1793. Jedná se o mimořádné prameny zach hospodářskou, sociální a částečně i demografickou situaci Židů v Praze a na českém venkově soupisů venkovských Židů z roku 1793 spočívá mimo jiné také v tom, že se zachovaly pro vše tehdejších krajů. Soupisy vznikly pro účely evidence skutečně usedlých židovských rodin v lokalitách a dovídáme se z nich informace o jménu familianta (většinou muž, který vlastnil číslo a byl tak oprávněn se svojí rodinou legálně pobývat na území Čech), jeho rodinném st manželky a dětí, případně jejich věku (ten byl ovšem uváděn spíše nesystematicky). Dále pr familiant náležel pod vrchnostenskou ochranu, kde byl usedlý a jaký byl jeho způsob obživy bohaté prameny tedy skýtají široké badatelské možnosti, které nebyly doposud plně využity. atlas tak mimo jiné plní úkol zprostředkovatele informací z těchto zdrojů další zaintereso Atlas přibližuje dobový kontext vzniku soupisů, podává zevrubný popis jejich obsahu, způso dobového zpracování. Těžištěm je pak rozbor demografické, sociální a zvláště profesní stru obyvatelstva, jak je čitelný z těchto soupisů a s ohledem na dobová administrativní opatře Atlas je členěn do tří kapitol a obsahuje také samostatné mapové přílohy. Úvodní kapitola o historickém kontextu židovského osídlení Čech, dále o legislativním a správním rámci urč židovské populace od konce 17. do poloviny 19. století. Ve druhé kapitole jsou rámcově pře pražských i venkovských židovských rodin z období 18. a počátku 19. století s logickým důr z let 1792-1794. Třetí část se pak zaměřuje na vlastní rozbor sídelní, demografické a prof familiantských rodin v letech 1792-1794. Na 42 mapách přílohy je v grafické podobě předsta rozložení židovského osídlení. S výjimkou mapy č. 1 zobrazující počet přítomných Židů v je lokalitách, představují všechny ostatní mapy vizualizaci způsobu obživy Židů na území Čech zachycen zejména počet osob věnujících se konkrétním odvětvím řemesla, obchodu a nevýrobní Ačkoli je vydán v rámci řady Etnografických atlasů Čech, Moravy a Slezska, zaměřuje se ten pouze na situaci na území Čech. Jak je zmíněno na s. 47, je to z toho důvodu, že na Moravě židovských rodin uloženy centrálně jako v Čechách, ale rozptýleny především ve fondech arc Prameny jsou tudíž za Moravu dostupné jen torzovitě. Ve Slezsku pak Židé ve sledovaném obd výjimek nežili. Na tvorbě atlasu se jmenovitě podíleli Ivana Ebelová, která je autorkou textové části publ Woitschová a Michal Řezníček, kteří připravili statistické podklady pro textovou i mapovou konkrétnímu kartografickému zobrazení vybrali a datové podklady k mapám připravili Klára W Woitsch. Vlastní kartografické zobrazení je pak dílem Adama Horálka. Atlas může v mnoha ohledech sloužit jako vítaná pomůcka dalším badatelům zabývajícím se pr dějin Židů a židovským osídlením v Čechách. Zde je na místě vyzdvihnout nejzajímavější asp Publikace jasným a čtivým způsobem podává přehled o postavení Židů v Čechách v 18. století správní stránce (Kapitola I). Tento popis je cenný zejména z toho důvodu, že byl vytvořen autentických dobových pramenů, které jsou v atlase také velmi pečlivě citovány. Umožní tak není specialistou na archivní prameny a správní otázky, orientovat se v relativně složité jejíž znalost je nezbytná pro pochopení konkrétních aspektů života Židů v Čechách. Kapitola II poskytuje velmi přehledný popis soupisů židovských obyvatel na venkově a v Pra těmi z roku 1723, respektive 1729, a konče soupisy z roku 1811. U každého z nich je uveden vzniku, účel, obsah a rozsah, v jakém se pramen zachoval. Cenné je pak také porovnání jedn mezi sebou a pokus o zhodnocení vzájemné jejich kompatibility (s. 45). Autoři docházejí k použití pramenů pro sledování vývoje židovského osídlení, případně demografického chování je komplikované. Z toho důvodu se také v atlase zaměřují pouze na soupisy z let 1792-94. V je možná škoda, že autoři nediskutují otázku důvěryhodnosti dat, tedy to, zda soupisy zach méně spolehlivě počet židovských rodin, respektive obyvatel skutečně v Čechách přítomných. familiantského zákona omezujícího povolený počet židovských rodin bydlících v Čechách je t velmi důležitá pro další práci s oficiálně zjištěnými daty. Otázka možnosti podhodnocování soupisech v atlasu bohužel není vůbec diskutována. Ve třetí kapitole věnující se rozboru údajů ze soupisů z let 1792-1794 je velmi zajímavý z III.1.2., že se i přes platnost familiantského zákona a dalších restriktivních opatření, k regulovat počet Židů na území Čech, ukazuje, že velikostí a počtem dětí se židovské rodiny nelišily od těch křesťanských. Počet dětí se tak v průměrné křesťanské i židovské rodině p do čtyř. Tento závěr je velmi důležitý pro další úvahy o reprodukčním chování Židů (o popu úrovni porodnosti a úmrtnosti a jejich vzájemném vztahu) i při úvahách nad celkovým efekte zákona. V nejobsáhlejší části, podkapitole III.2., která se věnuje rozboru zaměstnání a zp Židů, autoři vypracovali vlastní klasifikaci profesí, která umožnila přehledně roztřídit v způsoby obživy Židů. V části věnující se jednotlivým profesím je vždy stručně popsána gene angažmá v daném odvětví. To vytváří kontext, ve kterém je možné pochopit tradičně specific skladbu Židů. Kapitola o profesní skladbě jinak zůstává velmi popisná a nevyužívá možnost regionální odlišnosti v profesní skladbě Židů. Je škoda, že do oddílů o struktuře židovský zařazeny tabulkové přehledy o počtech familiantů vykonávajících jednotlivé profese tříděné Tato data přitom museli mít autoři k dispozici, jelikož z nich vytvořili koláčové grafy s podíly. Absence kvantitativních údajů je naneštěstí velkou překážkou pro další využití pub kteří by chtěli dále analyzovat profesní skladbu židovského obyvatelstva. Další zajímavá p badatelského zájmu, která v atlase zůstala opomenuta, je rozmístění židovských familiantů a německých jazykových oblastech Čech a případné odlišnosti v intenzitě osídlení a profesn Rozdíly v tomto směru existovaly a měly své důsledky i později ve spojitosti s industriali emancipací mezi Čechy a Němci. Obsáhlé mapové přílohy k publikaci náleží jako samostatná část. Je velmi záslužné, že se a náročného úkolu vektorizace dat a použili moderní kartografické metody a programy pro zpra výstupů. Téměř všechny mapy ze souboru slouží jako vizualizace absolutních počtů Židů prac jednotlivých profesních kategoriích. Takové výstupy ovšem svou výpovědní hodnotou nemohou chybějící analýzu a vypovídají jen málo o regionálních rozdílech v profesní skladbě. Poněk dojmem působí to, že v mapách není zanesena Praha (s výjimkou mapy č. 1) a její absence ne ani v mapových přílohách vysvětlena. Pátý díl Etnografického atlasu poskytuje zasvěcený přehled pramenů ke studiu demografické situace českých Židů v 18. století. Jeho hlavním cílem je popis židovské populace tak, jak v soupisech familiantů z konce 18. století, rezignuje však na hlubší analytické cíle, kter jak vytěžení pramene samotného, tak porovnání s dalšími prameny. Zvolený přístup je u atla a jeho zpracování je v tomto směru velmi dobré. Publikaci nicméně citelně chybí tabulkové absolutními údaji, které by dalším badatelům umožnily s daty tak ojedinělého pramene, jaký 1792-1794 bezesporu jsou, dále pracovat. Ani samostatně vydaná mapová příloha (42 nevázaný neoznačených map) není pro uživatele úplně praktická. Přesto lze vydání této ojedinělé pub uvítat a lze očekávat, že se stane užitečnou pomůckou všem zájemcům o tuto dlouho opomíjen Jana Vobecká [ URL "LM-419.html "]