Znovuzaložení Společnosti pro sociální bádání ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Re-Establishment of the Society for Social Research in the 1990s Abstrakt The Society for Social Research was a scientific society that contributed significantly to development of Czech sociology in the pre-Marxist era. Its members cultivated modern empir and rejected the “priest-like” approach of the majority of contemporary sociologists. Howe the latter, this somewhat exclusivist society was, paradoxically, not dissolved after the takeover even though many of its members were opponents of the regime (some of whom fled t The society was closed down only in 1980 after the death of its two chairmen; it was subse established by surviving members after the fall of communism in 1989/90. The Society for S considered itself a non-Marxist alternative to the leading sociological organizations of t it condemned for their communist roots. However, the Society struggled for significant sci social success. It completed only one piece of empirical research and promoted a certain a education; its membership was small and the Society became practically a “one man show” do chairman, the late Bohumil Geist. The Society fell into decline and finally closed down wh ill in 2003. Klíčová slova Sociology – Czech Republic; Society for Social Research; Scientific organizations; Transfo Přestože česká sociologie dosáhla značných úspěchů, nebo možná právě proto, byly její osud dost pohnuté. Oba první prezidenti Československa a řada dalších významných politiků byli sociology - třebaže ve svých funkcích již víceméně „nepraktikujícími" -, po komunistickém 1948 pak byla sociologie naopak prohlášena za „buržoazní pavědu" a na více než deset let z mohla být na jiných základech obnovena v šedesátých letech, a od té doby až do roku 1989 p „režimní", tak reálný socialismus odmítající osoby, koncepce a myšlenkové proudy. Dějiny t jsou dosud zpracovány pouze částečně (Petrusek 2000; 2002; 2004), pro předmarxistické obdo Král 1937; řada drobnějších studií), nebo ze silně marxistické perspektivy (Galla 1968; Va zatímco archivní výzkum, který opravuje letitá interpretační klišé i záměrné dezinterpreta vykladačů, dosud dospěl pouze k charakterizaci sociologických institucí působících před ro 2007). V této studii proto chceme představit jednu z nejdůležitějších sociologických vědec která působila v období první republiky a po druhé světové válce, která však paradoxně nez únoru 1948, ačkoli byla tehdejšímu režimu na hony vzdálená. Ačkoli příslušná literatura nezávisle na svých ideologických východiscích tvrdí opak (Petr 185; Vaněk 1986: 208), Společnost pro sociální bádání komunistický režim přece jen nepřeži jejího zakladatele Josefa Krále (1978) a dalšího významného představitele Josefa Voráčka ( pozůstalí členové shodli na tom, že její další existence nemá smysl, a své rozhodnutí nezá zlikvidovat stvrdili odevzdáním razítka společnosti odboru vnitřních věcí Národního výboru 17. září 1980. Někteří z nich vstoupili do Československé demografické společnosti, kde po Václava Sekery vytvořili skupinu pro sociální demografii, což byl už původně Voráčkův plán ta záhy přestala vyvíjet jakoukoli činnost. Již 20. prosince 1989 se však zůstavší - Bohum Miroslav Glykner, Helena Janišová a Vladimír Rauscher - znovu sešli a sepsali provolání ke studentům; kromě obnovy Společnosti přitom chtěli založit také společnost, případně ústav Následovaly dopisy odboru vnitřních věcí Národního výboru hl. m. Prahy (20. prosince 1989 1990) a ministerstvu vnitra (5. února 1990), které vzhledem k předchozímu zániku Společnos novou registraci. Rozhodnutím ministerstva vnitra z 1. března 1990 s platností od 19. břez byly schváleny stanovy obnovené společnosti, čímž začala právně existovat, ještě před tím tradicích a obnovení Geist s Glyknerem informovali prakticky všechna česká média, z nichž krátkou informaci o této události skutečně uveřejnila. Na následujících stranách se proto zaměříme na její fungování a aktivity ve svobodné spole konečného zániku na počátku nového tisíciletí. Ještě než tuto prakticky neznámou, byť niko stránku české sociologie po roce 1989 otevřeme, bude nutné alespoň zběžně popsat „starou" sociální badání (!) a střípky z její existence v období vlády komunistického režimu. Společnost pro sociální badání - před komunistickým převratem a po něm Ačkoli byla Společnost pro sociální badání - „badání" v názvu se původně skutečně psalo s oficiálně založena 21. května 1937 v Praze Josefem Králem a patnácti dalšími sociology pra prehistorie sahá až na počátek třicátých let. Brzy poté, co se čeští a slovenští sociologo Masarykovy sociologické společnosti, která měla zastřešovat a podporovat všechny aktivní d o tento obor (1925), v ní totiž začaly neshody mezi tzv. pražskou sociologickou školou, př hlavně Josefem Králem, Otakarem Machotkou, Janem Mertlem a Zdeňkem Ullrichem, a školou brn můžeme řadit I. Arnošta Bláhu, Emanuela Chalupného, J. L. Fischera a většinu ostatních soc literatura, včetně důkladné studie o pražské škole z pera Jiřiny Šiklové (1968), dávala ty souvislosti především s Královou ješitností a osobními antipatiemi mezi vůdčími postavami marxističtí historikové sociologie dále kořenili poukazem na údajnou společenskou neangažo sociologů, na rozdíl od těch brněnských (Macků 1968; Obrdlíková 1966). Posledně uvedený dů vyvrácen (Nešpor 2007: 19), a i když nelze podceňovat motivy vědecké závisti a uražené ješ ne, že mezi některými „pražskými" a „brněnskými" sociology dokonce byly vedeny soudní spor nebyly nejdůležitějšími, alespoň na „sektářské" pražské straně. Podle vzpomínek Machotkovy ženy sdíleli „naši mladí sociologové" - Machotka, Mertl a Ullri že „sociologie musí být empirickou vědou, založenou na skutečnosti. Musí popisovat společn jak je, a neuvádět, jak má být. Naši sociologové tehdejší doby moralizovali, poukazovali n má společnost napravit. Proti tomu se ‚naši mladí sociologové‘ přísně postavili, ponecháva kněžím" (Machotka 2001: 148-149). Jinak řečeno, chtěli pěstovat sociologii a sociální vědy opravdu vědeckými a empirickými" (Král - Souček 1938: 89), zejména prostřednictvím repreze kvantitativních výzkumů, které představovaly opozici jak vůči Bláhovu (a Masarykovu) moral tak proti Chalupného outdatované „lenoškové" (armchair) sociální filosofii. Podle jejich n „východisko i hledisko Chalupného ... zůstává přes některé jednotlivosti a přes četné pole totéž jako u Masaryka ... názory Chalupného vynikají často bystrými postřehy a opírají se znalost faktů, ale celá práce trpí rozvláčností ... a ne dosti vědeckou a objektivní metod a zkresluje, místo aby nestranně popisovala a vykládala" (Král 1937: 192). Vzhledem k Chal došlo logicky ke střetu, poprvé po vydání Machotkovy a Ullrichovy Sociologie v moderním ži 1928 a později ještě několikrát, takže Král a jeho věrní z Masarykovy sociologické společn třicátých let demonstrativně vystoupili. Zatímco tato společnost už v té době, od roku 193 časopis Sociologická revue, jehož většinu tvořila příliš teoretická pojednání a všeobsažná rubrika, „pražští" sociologové založili konkurenční revui Sociální problémy (později Socio problémy), která se více než sociologií měla zabývat československou společností a jejím c „součinnost jednotlivých sociálních věd na základě sociologickém za účelem objektivního a výzkumu společnosti a skutečná spolupráce theorie i prakse, při níž život dává podněty věd jindy opět přijímá, pro účelnou úpravu společenského řádu" (Sociální problémy 1931: 1; o f časopisů podrobněji Nešpor 2007: 53-56). Kolem časopisu a úzkého okruhu jeho vydavatelů, kteří v roce 1934 založili i sociologickou konkurenční projekt, tentokrát proti Sociologické knihovně Masarykovy společnosti, řízené se postupně začali sdružovat další spolupracovníci, nikdy jich však nebylo větší množství. pojatých výzkumů, jichž tento kruh stačil zorganizovat osm (Ullrich 1937), aniž je všechny vydávání časopisu a neformálních diskusních setkání svých členů totiž nevyvíjel žádnou čin veřejných přednášek byla záměrně okrajová, a i když v roce 1937 skutečně došlo k založení pro sociální badání, jednací řád byl stanoven velmi obecně; deklarativně bylo řečeno, že „ svých stanovách spíše než pouhý jednací řád přísný pracovní řád" (Král - Souček 1938: 89; č. 1). Předsedou Společnosti se stal Josef Král, místopředsedou statistik Antonín Boháč, v dále činní J. Souček, L. Šauer a Z. Ullrich. Kromě založení konkurenční vědecké společnost pouhých šestnáct členů oproti několika desítkám (až stovkám) členů Masarykovy sociologické přitom nové napětí vyvolala publikace hesla „Sociologie" v Ottově slovníku naučném nové do „naši mladí sociologové" se ostře vymezili vůči jeho autorovi a svému učiteli, Břetislavu Král 1969: 396-397). Současně je však třeba připomenout, že existovala-li v meziválečném Č moderní vědecká sociologie, srovnatelná se zahraničím a do jisté míry i s dalším vývojem o právě v prostředí pražské sociologické školy a nikoli mezi „brněnskými" sociology, ačkoli ne-akademici - se aktivně a úspěšně zapojili do tvorby sociálního zákonodárství a podobnýc Během druhé světové války činnost Společnosti pro sociální badání mimo neformální setkáván respektive byla protektorátními úřady zakázána, na rozdíl od Masarykovy společnosti, která svého názvu a pod jejímiž křídly probíhala řada ne vždy neproblematických aktivit (podrobn 2007: 39-40). K obnovení činnosti došlo 26. června 1946, kdy byl výbor doplněn o F. Dědka, J. Voráčka, ze Společnosti byl naopak vyloučen Jan Mertl, který se zkompromitoval spolupra Společnost pro sociální badání ovšem nadále zůstávala spíše exkluzivním spolkem, negativně většině domácí sociologické obce, podle Vaňka měla necelých dvacet členů (Vaněk 1986: 208) však pražští sociologové začali usilovat o zřízení nezávislého sociologického ústavu, kter soustavný komplexní výzkum „našeho státu a naší národní společnosti". Král podal návrh na 10. června 1946 a schůze členů I. třídy o týden později souhlasila a ustavila přípravnou k z „pražských" sociologů a jejich přátel. Ústav však nakonec nikdy nevznikl a nedochovala s písemná svědectví o jednání této přípravné komise. Čeští sociologové - „pražští" i „brněnš plné ruce práce s organizací výuky sociologie na vysokých školách, včetně nově založených, přitom ani na ostrou vzájemnou kritiku, protože například řečeno slovy Josefa Krále „je si aby při tomto rozšiřování sociologie na našich vysokých školách byla také zaručena vysokoš jejích představitelů. V té věci je si ještě leccos přáti. Někteří z těchto přednášečů nema postačující literární činnosti a tomu odpovídají také obsahově příslušné přednášky" (Král Masarykovy sociologické společnosti se zase museli vyrovnávat s problémy, které přineslo p angažmá a někteří členové, již tehdy společnost vedli, takže ani oni v krátkém poválečném příliš nepracovali - obě konkurenční školy a vědecké společnosti navíc začaly čelit komuni samotné sociologie, což se jim po únoru 1948 nakonec nepodařilo. „Brněnští" sociologové zřejmě doufali, že se jim pro jejich levicové názory i dřívější akt situaci ustát; dokonce i někdejší antimarxista Chalupný totiž v poválečné euforii publikov níž zvažoval „sociologický" charakter díla J. V. Stalina. Osud oboru však byl už zpečetěn. „převlékačů kabátů", kteří zakotvili v jiných disciplínách, byla sociologie na počátku pad institucionálně zrušena, byly zakázány vysokoškolské přednášky, zastaveny oba sociologické a ukončena činnost Masarykovy sociologické společnosti. „Pražští" sociologové na tom byli protože se likvidaci své disciplíny postavili ostrým perem (J. Král) nebo oponovali komuni v politické činnosti (O. Machotka), takže když Akční výbor Filosofické fakulty UK 4. březn přednášet osmi „nejreakčnějším" profesorům nebo docentům, byli mezi nimi i dva sociologové Machotka a Zdeněk Ullrich. Oba proto raději rychle emigrovali, a i když zůstavší Josef Krá za záchranu svého semináře, nemohl tomuto zániku čelit a v roce 1951 byl penzionován (Petr 36-39). Sociologie pak byla jako akademická disciplína obnovena až v polovině šedesátých l návaznost na starší domácí oborovou tradici byla velice omezená a prakticky výlučně čerpaj brněnské sociologické školy. Během této likvidace, při níž vzala za své i Masarykova sociologická společnost, stejně ja sociologické spolky, se však paradoxně stalo, že Společnost pro sociální badání nebyla zru výbory, které po únoru 1948 zlikvidovaly velkou část občanských a vědeckých spolků, totiž tvořeny jejich členy (Masarykovu sociologickou společnost takto zrušili Č. Císař, K. Galla Sommer, L. Svoboda a J. Zelenka), což v případě miniaturní společnosti pražských sociologů nešlo. Emigranti z ní prozíravě vystoupili ještě před svým odchodem za hranice, což lze do v případě Zdeňka Ullricha, a akční výbor ve složení J. Král, V. Sekera a J. Voráček na své pochopitelně neshledal nic závadného. Ministerstvo informací sice ještě v roce 1948 snížil pro vydávání vědeckého časopisu natolik, že se to rovnalo jeho zániku (formální zánik časo a sociální problémy nastal až na počátku roku 1950), a společnost nesměla vyvíjet ani žádn činnost, k jejímu zákazu však nedošlo. Malý rozsah a veřejná známost a naopak značné odhod tedy způsobily, že Společnost pro sociální bádání - po druhé světové válce se už ve všech objevuje dlouhé „a" - nezanikla a přestála i likvidaci posledních živořících „nesocialisti ve druhé polovině padesátých let, během níž z příbuzných organizací zanikl například Slezs 2007: 45). Král sice byl v roce 1958 Komisí pro organizaci vědeckých společností při ČSAV připojili k nějaké společnosti pod touto organizací, nicméně následujícího roku „s projeve oznamoval, že nemůže dojít ani ke sloučení se statistickou společností (protože nakonec ne ani se společností demografickou (která byla státním výborem, jmenovaným náměstkem předsed protože neexistuje sociologická společnost, rozhodli se tedy pro další (samostatnou) činno „nabízí své služby pro případné sociální výzkumy, jež by podnikal některý veřejný orgán ne vědecká společnost ve veřejném zájmu". Členové Společnosti pro sociální bádání - podle zpr jich bylo čtrnáct, aniž směli přijímat nové členy - se soukromě scházeli a diskutovali akt a sociologické otázky, sami pro sebe si pořádali přednášky, a když Jaroslav Klofáč v Rudém 1963) zmínil „faktickou neexistenci" jejich společnosti, ohradili se proti tomu alespoň do Noví čeští sociologové šedesátých let už krátce na to byli s to založit Československou so společnost při ČSAV, k čemuž došlo 10. dubna 1964, a nabídli sloučení Královi a jeho soupu tentokrát snad už skutečně z kolegiálních důvodů, nikoli proto, aby je tím měli pod kontro pro sociální bádání však po zralé úvaze odmítla. Marxista Antonín Vaněk toto nespojení vys ze strany marxistických sociologů, přes Královy údajné pokusy o sloučení (Vaněk 1986: 208) správnější je však výklad Miloslava Petruska, podle kterého oficiální společnost sice bala hranici dovoleného, „nicméně její existence byla podmíněna konformitou vůči vládnoucí ideo spojenou s iluzí, že socialismus je možné proměnit (v neposlední řadě pomocí ‚sociologický ve snesitelný a konec konců lidský režim. Právě odpor k této konformitě vedl členy Královy tomu, že se s ČSSS nikdy neintegrovali" (Petrusek 2002: 185). Pouze v roce 1968 byl Král z předsedou ČSSS a nakrátko směl svá stanoviska obhajovat i veřejně (polemika s Karlem Gallo Sociologického časopisu; Galla 1968, 1969; Král 1969), v roce 1970 byl však donucen se čle výboru oficiální společnosti - procházející normalizací - vzdát a nadále mohl působit opět Stěžoval si vědeckému kolegiu pro filosofii a sociologii ČSAV, že nakladatelství Academia zrušilo jeho edici Masarykových Základů konkrétní logiky, jím řízená Společnost pro sociál pokračovala ve své (skromné a neveřejné) činnosti až do jeho, respektive Voráčkovy smrti. řečeno výše, zanikla na podzim 1980 a o její obnovení o devět let později se zasloužili po členové, nejmladší studenti Králova sociologického semináře na FF UK. Obnovení Společnosti a osudný omyl Bohumila Geista Pražští studenti sociologie z přelomu čtyřicátých a padesátých let, pokud neemigrovali, pr úskalími komunistického režimu různě a až na výjimky se nemohli podílet na obnovování česk sociologie v šedesátých letech. Ze známějších postav například Jiří Musil pracoval ve výzk hygieny a později na fakultě architektury ČVUT, Helena Janišová zakotvila v útvaru hlavníh a Bohumil Geist, jehož druhým zájmem byla muzikologie, na pražské konzervatoři a pak jako personalista na železničním Ústředním dopravním institutu. Obnovení Společnosti pro sociál přitom spojeno právě s posledně jmenovaným, zatímco Musil - který formálně nebyl jejím čle 1990 nakrátko stal ředitelem obnoveného Sociologického ústavu akademie věd. Kromě provolání na podporu stávkujících studentů a dopisů žádajících obnovu Společnosti pr bádání začali už v listopadu 1989 Bohumil Geist s Miroslavem Glyknerem oslovovat širší veř především akademickou, které připomínali vynikající představitele předkomunistické epochy - Boháče, Dědka, Jiránka, Krále, Machotku, Patočku, Pertolda, Pešku, Příhodu, Součka, Uhlí Voráčka „a řadu dalších" (ačkoli ve skutečnosti vyjmenovali prakticky všechny, až na nešťa - a vyzývali vědce ke vstupu. Kritizovali přitom existenci marxistické sociologie, z jejíh nich v polovině sedmdesátých let (!) vznikla ČSSS, tvořená lidmi, kteří „ze sociologie zna s případnou charakteristikou buržoazní pavědy", ale kteří se i po převratu „s neuvěřitelno snaží ‚obrozovat‘ vědu či pod jinými více nebo méně průhlednými pláštíky se ‚aktivně zapoj společenského a kulturního dění společnosti." V obnovené Společnosti místo toho nabízeli n „profesora sociologie" (!) T. G. Masaryka a zprostředkování kontaktů se světem, potažmo bu sociologie, která podle jejich názoru od likvidace na přelomu čtyřicátých a padesátých let neexistovala. Přes proklamativní charakter takovýchto prohlášení, kterých výbor obnovující Společnost se je zjevné, že jeho informovanost o starších tradicích české sociologie - včetně jeho vlast částečná. Je to pochopitelné ze dvou důvodů. Za prvé se členové Společnosti pro sociální b sociologii nezajímali téměř programově, protože zrušila „jejich" obor a vyřadila je z akad takže i když se někteří z nich - například právě Geist - mohli soukromě a částečně i praco příbuzným tématům, mezi domácí oborové špičky nesměli patřit už od ukončení svých studií. intelektuálně působili zneuznaní vědci, kteří byli přinejmenším zbaveni možnosti badatelsk nebyli perzekvováni, a kteří to pochopitelně nesli jako osobní křivdu - typickým případem celoživotní předseda Společnosti pro sociální bádání Josef Král, penzionovaný na počátku p který byl intelektuálně aktivní ještě o čtvrt století později. Za druhé obnovitelé Společn které vyplývají z již řečeného, ztratili kontakt se zahraničním vývojem oboru, který sice ani v případě mnohých „oficiálních" sociologů, mimoakademickým pracovníkům však byl prakti Ze soukromých zdrojů nemohli nakupovat akademické časopisy a knihy, i kdyby k nim přes hra měli omezený přístup k materiálům, které přes železnou oponu dostávaly vědecké a výzkumné Znovuzakladatelé Společnosti pro sociální bádání proto bezprostředně po listopadové revolu nic nebo jen velmi málo o soudobé světové sociologii, i o té české, ať už normalizační neb šedesátých let, jejíž mnozí představitelé byli za normalizace perzekvováni. Obě kategorie splývaly. Prohlášení o obnově Společnosti pro sociální bádání vyšlo tiskem v několika denících a inf i Sociologické aktuality vydávané Sociologickým ústavem ČSAV. Protože obsahovalo výzvu, ab o členství hlásili, Společnost získala několik desítek členů. Vzhledem k exkluzivitě „star pro sociální badání to bylo poněkud paradoxní, stejně jako rozšíření bezmála po celé repub neumožňovalo užší vzájemnou spolupráci. Podle přijaté korespondence a aktualizovaného sezn v průběhu devadesátých let přihlásilo celkem 119 domácích zájemců, z nichž se rovná stovka čas členy Společnosti stala, i když jen část na jejím fungování skutečně participovala a p příspěvky. Jejich motivace a původ byly ještě různorodější. Asi největší skupinu představo kteří se někdy sociologií profesionálně zabývali, vystudovali ji (obvykle v průběhu komuni a byli učiteli nebo podnikovými sociology, případně šlo o odborníky v příbuzných oborech ( psychology) a kteří takto chtěli získat informace o moderní nemarxistické sociologii. Jeji historii Společnosti pro sociální bádání ovšem byly nulové - někteří z nich se například h sociologii v šedesátých letech vystudovali u Karla Gally nebo Jaroslava Klofáče, tedy u Kr oponentů, a právě tuto sociologii považovali (na rozdíl od normalizační) za skvělou. Další tvořili lidé mimo obor se zájmem o sociologii, případně studenti středních škol, které uch na sociologii a spojení se jménem T. G. Masaryka. Zase však šlo o paradox, protože histori pro sociální bádání (ať už o tom její obnovitelé věděli nebo nikoli) nebyla právě bohatá n prvního československého prezidenta, a i když se především Josef Král jeho filosofickým a dílem vědecky zabýval, šlo o zájem navýsost kritický. Členům tohoto typu Bohumil Geist pře existující domácí literatuře, již by měli číst, případně s nimi diskutoval o teoretických je v podobných případech běžné, našli se totiž i tací, již chtěli prostřednictvím nové (sv „vyřešit svět". Konečně třetí, naprosto nejmenší, skupinu zájemců o vstup do Společnosti t aktivní sociologové, z domácích badatelů představovaní prakticky jen Jiřím Šubrtem. Je to vzhledem k tomu, jak se obnovitelé Společnosti pro sociální bádání na popřevratovou akadem dívali, ale i proto, že o ní vlastně (skoro) nic nevěděli. Ani Šubrt se proto ve Společnos bádání nijak výrazně neangažoval. V této situaci byla poněkud troufalá nabídka na výuku sociologie, již obnovená Společnost ministerstva školství 8. ledna 1991 adresovala českým vysokým školám. Je-li dochovaná kore vůbec na ni nereagovaly katedry sociologie na filosofických fakultách a na fakultě žurnali FSV UK) a mimooborová pracoviště odpověděla zdrženlivě s žádostí o bližší specifikaci. Nap nově konstituovaného Institutu základů vzdělanosti UK (dnešní FHS UK) Zdeněk Pinc Geistovi je nezbytné, aby „blíže formulovali svoji nabídku co do forem a podmínek spolupráce i co d orientace, např. ve formě podrobnějších osnov kursů", k čemuž už nedošlo. Transformace čes sociologie proběhla - slovy M. Petruska (2002a) - skutečně „zcela nekrizově", bohužel i po odstranění některých méně kompromitovaných marxistických kádrů. Nejhalasnější stoupenci ma leninské sociologie typu Antonína Vaňka sice museli odejít, ale ke skutečné transformaci d zvolna a odčiňovaly-li se nějaké viny, nejprve došlo na čistky z období normalizace. Ačkol projevil zájem přednášet sociologii na UK, přednost před ním dostali akademičtí sociologov sedmdesátých letech, jmenovitě Miloslav Petrusek, a to především proto, že disponovali mno znalostí oboru. Z Geista se za čtyřicet let působení mimo akademickou sféru chtě nechtě st amatér, sám si své nepřijetí ovšem zdůvodňoval zcela jinak. Podle jeho názoru za ně mohla marxistů, do jejíhož čela se dostal Petrusek (!), což poprvé tematizoval na valné hromadě sociální bádání v květnu 1990. Přímým důsledkem této zkratkovité interpretace se pak stala a oboustranná ignorance, která vedla k další marginalizaci Geista a jeho skupiny. Penzionovaný, ale myšlenkově stále aktivní Geist se totiž pokusil sepsat vlastní sociologi protože (leckdy oprávněně) kritizoval dobově poplatný charakter Malého sociologického slov 1970, a zde do hesla „Sociologie" ukryl všechnu svoji kritiku marxistické sociologie (Geis Překvapivě totiž jmenovitě nekritizoval hlavní koryfeje „zrušení sociologie" ze čtyřicátýc let (např. A. Kolmana, ale i „bývalé sociology" Č. Císaře, K. Gallu či J. Šímu) ani normal byl A. Vaněk a opět K. Galla), nýbrž si vzal na mušku Jiřího Musila, Miloslava Petruska a tedy ty, již se zasloužili o nové založení a vysokou úroveň české sociologie v šedesátých byli namnoze odstraněni, aby se ke skutečné akademické práci mohli vrátit až po roce 1989. které se přinejmenším v úvodních pasážích nemohly vyhnout dobové ideologii, pak Geist vybr které představovaly negativní odpověď na jeho rétorickou otázku, „zda jde vůbec o nějakou spíše o empirický přívěšek dogmatické ideologie" (l.c.). Olej do ohně pak ještě přilili st neobyčejně oblíbeného Petruska, kteří si kopii příslušné stránky z Geistova Slovníku vyvěs Rehabilitovaný vědec se oprávněně musel cítit zaskočen a osobně uražen, protože Geistova p byla formálně správná, ale vůbec nebrala ohled na dobový kontext i jeho celoživotní směřov samizdatových aktivit. Sama o sobě, i s přihlédnutím k množství dalších věcných chyb, kter objevily a vzhledem k době a způsobu jeho zpracování objevit prostě musely, vedla k tomu, aktivního amatéra zanevřel. Naopak Geist, který věnoval obnovování české sociologie nemalé si nebyl ochoten připustit jednostrannost - a snad lze říci i „nesociologičnost" - vlastní začal chápat jakoukoli kritiku ze strany české akademické obce za projev „skrytého marxism rozvoji moderní vědy západního střihu. Tím bylo zpřetrháno jakékoli potenciální spojenectv akademickými sociology a Společností pro sociální bádání. Jenom relativně úspěšnější Společnost byla, pokud jde o oslovování českých sociologů působ zahraničí, respektive jejich příbuzných, pokud již zemřeli, což Geist asi rozumně považova cest, jak proniknout k soudobé světové sociologii. Na jeho výzvu, aby do obnovené společno kladně reagovalo celkem jedenáct lidí, vesměs pamětníků předkomunistické sociologie, jejic spočívala hlavně v tom, že do obnovené Společnosti vstoupili, (občas) platili členské přís posílali knihy pro knihovnu společnosti (i když leckdy asi šlo jen o výsledky „čištění kni přebytečné svazky). Někteří z nich publikovali i krátké texty - hlavně knižní recenze - v bulletinu (Informační list Společnosti pro sociální bádání). Na aktivnější zapojení zahran nebylo pomyšlení, už kvůli jejich vysokému věku, Společnost pro ně představovala především záležitost, případně jeden z mnoha cílů občasných návštěv Prahy. Na domácí akademickou soc ovšem dívali podobně jako Bohumil Geist, částečně asi i kvůli jeho prostřednictví, proto s málo z nich angažovalo jinak než právě prostřednictvím této Společnosti - zatímco někteří mladších sociologů reagovali právě opačně. Větší prostupnosti domácí a exilové sociologie tak bránily mimo jiné i generační bariéry, podobně jako v samotném exilu (srov. Nešpor 200 nejstarší generace exilových sociologů a jejich rodinných příslušníků o Společnost pro soc navíc už v první polovině devadesátých let rapidně opadal, také asi z objektivních důvodů vysokého věku a emeritování na zahraničních univerzitách. Z větších podniků, které spolu s společností zorganizovali, je možné zmínit prakticky jen vydání výboru z esejistických a b prací Otakara Machotky, který připravil jeho syn Pavel (Machotka 2001). Kromě poskytnutí z informací o zahraniční sociologii a společenského styku tedy tato skupina členů Společnost bádání výrazněji nepřispěla. Společnost pro sociální bádání v 90. letech 20. století Geistova skupina vstupovala do rodící se svobodné společnosti s velkými ambicemi. Poté, co 1990 organizačně zformovala a zvolila si předsednictvo, v němž kromě Bohumila Geista zased I. Hušinová, H. Janišová, I. Machová a revizoři D. Lebrová a M. Pykal, rychle pokračoval r základny, takže na první valnou hromadu 19. května 1990 fyzicky dorazilo plných 35 osob. V stanovila jako aktuální úkoly rozšiřování vědomí o domácí předkomunistické sociologické tr informací o sociolozích - emigrantech, a o současné zahraniční sociologii, obojí prostředn a nově vydávaných textů, přičemž informace a kontakt se západními sociologickými asociacem zahraniční členové Společnosti. Množství kontaktovaných sociologických nebo sociologii pří společností a badatelských pracovišť je vskutku úctyhodné, blížilo se stovce, a asi 29 z n zdvořile odpovědělo a povzbudilo Společnost pro sociální bádání k nové práci. Víc se o ni takže s výjimkou bližších vztahů ke krajanské Společnosti pro vědy a umění, daných personá zahraničních členů Společnosti pro sociální bádání, lze považovat za úspěch pouze obnovení Mezinárodní sociologické asociaci na základě Geistova dopisu z 1. května 1990. Kolektivním se Společnost pro sociální bádání stala ještě téhož roku, přičemž byl rétoricky vyzdvižen v období do roku 1948 (včetně přínosu T. G. Masaryka, ačkoli ten mezi její členy nikdy nep pozvánek na mezinárodní sociologické kongresy, zasílání některých časopisů a povinnosti pl poplatky z toho však nic nevyplývalo. Naopak poslední povinnost byla značně problematická chronickému nedostatku financí, a i když se členský poplatek občas uvolili zapravit zahran svých vlastních peněz, bylo složité jejich převádění. Už v roce 1995 proto praktická pokla zvážit, zda toto čistě formální členství nezrušit, vedení obnovené Společnosti pro sociáln něm však zakládalo ze symbolických důvodů. Příspěvky Mezinárodní sociologické asociaci tak celá devadesátá léta, naopak v letech 2000-02 Společnost pro sociální bádání zůstala dlužn ani nikdo faktury neposílal - členství v mezinárodní organizaci tím skončilo. Osudy domácích projektů a vlastní organizace Společnosti nebyly příliš odlišné. Předsednic zpočátku horlivě oslovovalo nejrůznější státní a později i neziskové organizace s žádostí přidělení zázemí nebo dotace, prostřednictvím ministerstva školství i přímo kontaktovalo v a akademii věd, nicméně tyto akce nevedly k žádnému konkrétnímu výsledku. Opatrný zájem pr mimooborová pracoviště a ze sociologických pouze Institut pro výzkum veřejného mínění, pot s transformačními problémy organizace dříve výrazně poplatné stranické linii. Ani v těchto nicméně nebylo ničeho dosaženo; vzhledem k tomu, že spolupracovníkem IVVM tehdy byl i zakl prvního Čs. ústavu pro výzkum veřejného mínění a člověk, který se osobně znal s řadou před předkomunistické Společnosti pro sociální badání, Čeněk Adamec (srov. Adamec 1996), to byl důvodů. Společnost proto začala pořádat lidové vzdělávací přednášky o sociologii v prostor a v rámci Lidové univerzity Městské knihovny v Praze, přičemž prvních se občas účastnili i členové, druhé představovaly ucelený kurz sociologie a sociální psychologie pro laiky, ved Geistem a jeho manželkou Drahomírou. Zpracován byl cyklus patnácti socio-ekonomických před vycházely z toho, čím se Geist zabýval před rokem 1989, a dále byly navrhovány semestrální sociologie, Základy sociální psychologie, Sociologie organizace, Participativní management problémy učení, Sociologie výchovy, Úvod do psychologie, Personální management a Využití p sociologie v denní praxi managera a semináře na témata jako Stres a frustrace, Metody sebe získat souhlas jiných, Metody sociální organizace podniku a Jak vidíme svět a jak svět vid výsledky však nepřinesly a zakrátko byly hostitelskými institucemi vypovězeny pro malý záj Když Geist chtěl v roce 1995 opakovat přednášky v Městské knihovně, dostal striktní odpově možné na jaře 92 akceptovat 30 Vašich přednášek s průměrnou účastí 15 posluchačů, není to důvodů] možné dnes." Činnost Společnosti proto od roku 1993 představovalo pouze vydávání o publikací, jejich prodej a neustálé - povětšině neúspěšné - žádosti o grantovou podporu. S nápadem, aby obnovená Společnost získávala prostředky na svoji činnost prodejem publikac přišla vdova po Ondřeji Machotkovi, která pečovatelům o jeho odkaz věnovala několik desíte výtisků Machotkova díla The Unconscious in Social Relations z roku 1964. Ty byly komisioná prostřednictvím pražského knihkupectví B. Fišera a později, když už Společnost měla také v spolu s nimi prostřednictvím zásilkového prodeje, jež zaujal hlavně knihovny akademických Nejúspěšnějším vlastním dílem přitom byl soupis sociologických a příbuzných odborných časo i v Československu, jenž se snažil pokrýt i předkomunistické časopisy často efemérního dos zpracován v letech 1990-92 a v průběhu devadesátých let vyšel v rozšiřované a doplňované p třikrát (Geist - Králová 1992). Naopak naprostým debaklem skončil první a jediný pokus vyd odborných statí sepsaných členy této společnosti, včetně zahraničních, protože o něj nebyl se vyprodával za cenu ani zdaleka nedosahující výše nákladů (Sborník statí 1997). Nezdařil z hlavních plánů obnovitelů, totiž navázání na vydávání časopisu Sociální problémy. Poněva nezískali dotaci a nebylo ani dost příspěvků, což jasně ukazoval nešťastný případ se Sborn na Geistův návrh Společnost od dalších pokusů o obnovení časopisu dočasně rezignovala. Zůs čtvrtletního vydávání svého Informačního listu, který měl spíše organizační a osvětový cha vycházel v tištěné podobě, později již jenom jako e-mailová příloha, až na přelomu tisícil Za touto činností, jež byla včetně (nevelkých) honorářů placena ze zdrojů Společnosti, nes samostatný sociologický výzkum; jednalo se pouze o práci s literaturou, podobně jako v pří Sociologického a Psychologického slovníku. Nebylo to však proto, že by se členové Společno bádání pod vedením B. Geista o něco takového nepokoušeli, naopak využívali doslova všech p jak získat prostředky na výzkum, které by použili také na financování další činnosti. Opak o podporu orgány státní správy a po jejím vzniku Grantovou agenturu ČR, projekt Phare, Nad občanské společnosti, Nadaci pro rozvoj životního prostředí, Nadaci českého literárního fo Bölla, Nadaci Via, Democracy Network, Institute for East West Studies, Open Society Fund, et Milieu, Regional Environmental Center, sdružení Environmental Parthership, velké domácí podniky a zřejmě i další subjekty. Nabízeli projekty jako Možnosti občanů v přístupu k inf životním prostředí, Parlamentní praxe politických stran v plnění volebních programů v obla prostředí, Sociálně-analytické středisko občanské problematiky zaměstnanosti občanů mostec Sociální readaptace a integrace rizikových kategorií a další. Přes opakované žádosti však studie pro Ministerstvo životního prostředí nikdy neuspěli, což si předsednictvo vykládalo působení „jedinců s negativními vztahy k SSB" v posuzovacích grémiích, nebo konkrétněji: „ podávat žádosti na další nadace jako např. na Vzdělávací nadaci Jana Husa, v jejíž komisi I kdyby to však byla pravda, sotva bylo možné předpokládat, že „Petruskovy dlouhé prsty" s zahraničí a že dokázal absolutně ovlivňovat rozhodnutí tak široké skupiny organizací, jako agentury a nadace, komerční subjekty a orgány státní a regionální správy. Pravděpodobné je projekty Společnosti pro sociální bádání opakovaně neuspěly v konkurenci s jinými projekty že jejich předkladatelé nemohli vykázat žádnou dosavadní odbornou činnost. Jediným rozsáhl projektem, který obnovená Společnost skutečně realizovala, proto byla zakázka saarbrückens Sozialforschung und Sozialwirtschaft v letech 1995-96 v hodnotě asi 350.000,- Kč. Západoněmecký ústav chtěl srovnat transformaci v bývalé NDR a v České republice, případně a proto si zadal zpracování případových studií sociální organizace malých a středních podn republice v polovině devadesátých let s ohledem na jejich podporu ze strany státu. Výzkum jednak prostřednictvím obecných studií o české transformaci, vycházejících hlavně z běžně makroekonomických dat, a ve druhé fázi prostřednictvím celkových 75 interview s představit podniků pokrývajících různá průmyslová odvětví ve Středočeském a Severočeském kraji a s je organizacemi. I přes problematičnost teoretického zázemí výzkumu a jeho provádění, jež vyv ze strany zadavatele, je přitom třeba některé výsledky šetření ocenit. Výzkumná zpráva, ji prakticky výlučně Bohumil Geist (výzkumu se za Společnost sice účastnilo více osob, ale vě nebyla s to dodat požadované výstupy), upozorňovala na velké rozšíření korupčních praktik, účinné státní podpory malého a středního podnikání, legislativní problémy a negativní fung sektoru, v jejichž důsledku „tak jako slábne důvěra majitelů malých a středních podniků v efektivní pomoc a podporu ze strany vlády a státu v jejich podnikatelském úsilí, tak také nadšení obyvatel České republiky v tržní ekonomiku v podobě, v jaké ji praktikuje vláda a orgány" (Sociální organizace 1996: 83). Důsledkem měly být „politické implikace, projevují vyhraněnějšími preferencemi určitých politických orientací nebo rezervovaností k dosavadní 84). Ačkoli zpracovatelé zprávy ignorovali prakticky všechno domácí i zahraniční bádání v včetně významných ekonomicko-sociologických studií Jiřího Večerníka, a metodologie jejich příliš šťastně zvolena, není jim možné upřít dobré pozorovací schopnosti a oprávněnou pred ekonomicko-politického vývoje. V době svého vzniku zpráva nicméně zcela zapadla a kvůli po nedostatkům nebyla výrazněji využita ani zahraničním zadavatelem (srov. Vom Kombinat zum K 247n.). Zpracování uvedeného výzkumu současně bylo - vedle prvopočátků - obdobím největšího fungov pro sociální bádání jako organizace. Na počátku devadesátých let se objevily úvahy, že by Společnost měla členit do několika sekcí - největší zájem přitom byl o obecnou sociologii, podniku a sociologii mládeže -, nicméně jediným odborem, který skutečně vznikl, byla redak sekce, která vydávala výše uvedený bulletin. Ke skutečnému fungování nevedla ani snaha Z. sekci sociální ekologie a sociologie venkova v roce 1991. Naopak redakčně-publicistická se 1990 až 25 členů, z nichž se dokázalo sejít i osm, jejich nadšení však postupně sláblo a n nejednalo než o soukromou iniciativu dvou, tří zapálených osob. V ostatních činnostech Spo vzpruhu právě uvedený výzkum, také proto že představoval zdroj chronicky se nedostávajícíc běžné fungování Společnosti i odměny řešitelům. Po jeho ukončení, na které nenavazoval žád již Společnost fakticky přestávala existovat. Většina jejích členů buď zemřela nebo z ní v nejčastěji prostě přestala platit členské poplatky a ztratila zájem. Valné hromady, které konaly, měly zřídkakdy více než deset účastníků a lépe na tom nebyly ani schůze předsednic vždy dorazil usnášeníschopný počet členů, kteří se z tohoto důvodu také poměrně rychle měn apely na větší aktivitu členů, včetně platební morálky stran členských příspěvků, se prost Po úmrtí M. Glyknera v roce 1992 tak prakticky celá organizace zůstala pouze na bedrech B. něj byli „posledními Mohykány" Společnosti pro sociální bádání především Jiří Fanta, progr na FSV UK, bývalá podniková socioložka Michaela Králová, ekonomka Dobromila Lebrová a Pave před rokem 1989 na Ústavu marxismu-leninismu Pedagogické fakulty v Hradci Králové. S výjim nikdo z nich neaspiroval na vědeckou sociologii, v oboru ani náznakem nepublikoval a ani n na trvání Společnosti. Její zánik proto na sebe nenechal dlouho čekat. Dlouhodobá nemoc Bohumila Geista, která jej upoutávala na nemocniční lůžko a prakticky mu činnost, vedla v roce 2003 k jeho rezignaci na post předsedy Společnosti. 17. května téhož bez jeho účasti sešla valná hromada (v počtu pěti osob), která mu vyslovila poděkování, po konstatovala, že „Společnost pro sociální bádání nemalou měrou přispěla k demokratizačnímu zemi a stala se také protipólem a kritikem přetrvávajících nevědeckých tendencí ve společe v našem státě", musela však připustit, že členská základna Společnosti prakticky zanikla a nepodařilo - údajně proto, že „u různých grantových agentur a nadací ... dosud zasedají li s totalitním režimem" - získat finanční prostředky na výzkum a provoz. Proto valná hromada ukončit činnost do konce roku 2003, čímž pověřila dosavadního předsedu. Geist proti tomuto bojoval, argumentoval prostřednictvím stanov společnosti, že od svého odstoupení nebyl pře hromada mu tudíž nemá co poroučet. Dosáhl však jen toho, že se Jiří Fanta promptně vzdal m i členství ve Společnosti, proto požádal Dobromilu Lebrovou, aby zrušila účet - s lítostí „celá záležitost zvolna končí" a všichni ostatní se snaží „ze všeho vyvlíknout". Obnovená sociální bádání tak přinejmenším fakticky přestala existovat v roce 2003, a protože o mate z její činnosti vznikly, nikdo nejevil zájem, zůstaly v držení neúnavného organizátora a ( Glyknera) jediné hybné síly tohoto sdružení, Bohumila Geista. Po jeho smrti byla tato píse prostřednictvím autora této studie deponována do Archivu Akademie věd ČR, kam věcně příslu se tam tak s velice torzovitými písemnými pozůstatky po činnosti původní Společnosti pro s uloženými v pozůstalosti Josefa Krále. Závěr Miloslav Petrusek oprávněně napsal, že „česká sociologie byla vždycky nebývale hašteřivá, dobách, kdy se díky Guthu-Jarkovskému a gentlemanovi na Hradě vědělo dost dobře, co je eti 2002a: 8), a toto konstatování platí o Společnosti pro sociální badání/bádání povýtce. Prá členové (a Emanuel Chalupný) v období před nástupem marxismu tvořili největší protipól kli fungování, které sice občas akademicky zahnívalo, ale chtělo být vědou nejen o všech, nýbr všechny. Kritika se však z obou stran nesla ve velice rozdílném duchu. Zatímco Chalupný os napadal Masaryka, metodicky k němu měl velice blízko a „naši mladí sociologové" ze Společn badání tuto metodu kritizovali a snažili se vůči ní nabízet modernější alternativu. Po jej (v případě Mertla), odchodu do exilu (jejž zvolili Machotka a Ullrich) či brzkém úmrtí (co Boháče) zůstala Společnost na bedrech Josefa Krále a fungovala jako elitní, uzavřený disku sociologů, kteří se stavěli kriticky vůči komunistickému režimu - ten to však paradoxně ne masovou Masarykovu sociologickou společnost, jejíž představitelé mu stáli mnohem blíž, nao Společnost pro sociální bádání v skrytu existovala až do roku 1980 a pak bez jakéhokoli oh byla o devět let později obnovena svými posledními členy a neúspěšně se pokusila stát se a popřevratové většinové akademické sociologii různých směrů, již jako celek pokládala za od historického materialismu. Zůstala-li i Společnost pro sociální bádání devadesátých let a počátku nového tisíciletí v sociologické obci okrajovou, kromě navázání na někdejší tradici to bylo asi jediné, co ji předmarxistickou společností vlastně pojilo. Srovnáme-li například stanovy obou vědeckých nich evidentně navazují na první, ovšem se signifikantními posuny v podobě explicitního př Masarykovu odkazu, možnosti přijímat „dotace" a podobně (viz přílohy 1. a 2.). Zatímco pův vědomě chtěla být exkluzivní pracovní skupinou, která se příliš nezdržovala organizačními a pouze zastřešovala empirické výzkumy a publikační činnost svých členů, společnost obnove usilovala o to stát se „náhradou" za „marxistickou" Československou sociologickou společno organizací zaměřenou kromě vlastní odborné práce na formální sebeorganizaci a lidovýchovu. práci se jí nedostávalo ani prostředků ani sil. Dokázala sice mobilizovat exilové sociolog emigrantů a jejich potomky, ale nedisponovala aktuálním sociologickým poznáním a samostatn provedla pouze jeden, sice zajímavý, ale jdoucí mimo aktuální sociologii. Neudělení grantů spolupráce s domácími akademickými orgány si její představitelé vysvětlovali přetrváváním struktur", které identifikovali dost chybně, aniž jim na druhou stranu vadilo, že mezi jej předsednictvu) působili předlistopadoví pracovníci kateder marxismu-leninismu, nebo i dřív s profesními korporacemi, v nichž byl tento vliv ještě patrný. Kromě nesprávného hodnocení české sociologie, jež začala vznikat bez návaznosti na předmarxistickou tradici v šedesátý její transformace po roce 1989 zřejmě členové Společnosti pro sociální bádání nedisponoval poznáním moderních sociologických přístupů, jež by jim otevřely cestu k odborné práci. Vin vlády komunistického režimu se i ti z nich, kteří se aplikované sociologii věnovali, stali zaujatými amatéry. Obnovená Společnost pro sociální bádání, jejíž hybnou silou byl „pohrobek" původní společn Geist, nebyla s to přežít v konkurenci s moderními akademickými a vědeckými institucemi, a organizačně. Ne nevýznamnou měrou, i když také ne nejšťastnějším způsobem, přispěla k disk české sociologické obce na počátku devadesátých let, záhy však ztratila na významu a v sou nemocí a úmrtím svého organizátora na počátku třetího tisíciletí přestala existovat. Její stejně zajímavé jako osudy její předchůdkyně, protože ukazují způsob fungování sociologie v prostředí totalitního režimu a jeho transformace, důležitost osobních vazeb, zájmů a sít symbolických a tradičních spojení) i v moderní akademické práci, a v neposlední řadě obtíž mentality. Přestože členové Společnosti pro sociální bádání chtěli jakoby „vrátit" českou roku 1948, neuvědomili si, kolik ze způsobu myšlení i rétoriky komunistického období vlast byť je vždy vyčítali „těm druhým". Petruskův stesk nad tím, že „vůbec nepoužíváme sociolog jako pramene poznání. Není-li sociologie jen samoúčelnou hrou ... právě porozumění tomu ko sociologických interpretací nový a užitečný smysl" (Petrusek 2002a: 9), tedy plně platí i ačkoli výsledkem činnosti obnovené Společnosti nebyla ani tolik odborná práce, jako spíš n úhledně seřazených organizačních spisů a výstupy popularizační povahy. Zdeněk R. Nešpor je vědeckým pracovníkem Sociologického ústavu AV ČR a odborným asistentem humanitních studií UK. Zabývá se dějinami a sociologií náboženství, příležitostně si k tom témata z historie, sociologie, sociální antropologie a religionistiky. Publikoval necelou studií v ČR i v zahraničí, je autorem nebo editorem třinácti knih. V poslední době vydal m za bolest... Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.-80. let (Brno 2006), Náboženství n doby. Česká lidová zbožnost 18. a 19. století (Ústí nad Labem 2006) a Sociologie náboženst Lužným; Praha 2007). Použitá literatura Adamec, Čeněk. 1996. Počátky výzkumu veřejného mínění v českých zemích. Praha: ÚSD AV ČR. Bláha, Inocenc Arnošt. 1997. Československá sociologie. Od svého vzniku do roku 1948. Brno Galla, Karel. 1968. „Vývojové tendence české sociologie." Sociologický časopis 4, 1968, 3: Galla, Karel. 1969. „K článku prof. J. Krále." Sociologický časopis 5, 1969, 4: 403-406. Geist, Bohumil. 1966. Co nevíte o jazzu. Praha: Panton. Geist, Bohumil. 1970a. Původ hudby. Praha: Supraphon. Geist, Bohumil. 1970b. Psychologický slovník. Praha: Nadas (2. rozšířené vyd. Vodnář 2000) Geist, Bohumil. 1992a. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing. Geist, Bohumil. 1992b. Autogenní trénink duševních sil. Vzdorujeme stresu! Praha: Road (2. 1998, 3. vyd. Vodnář 2004). Geist, Bohumil. 2005. Akustika. Jevy a souvislosti v hudební teorii a praxi. Praha: Muziku Geist, Bohumil - Králová, Michaela. 1992. Periodika s tématikou sociologie a souvisejících disciplín. Praha: Společnost pro sociální bádání (2. vyd. 1993, 3. vyd. 1997). Geist, Bohumil - Svobodová, Marie. 1992. Soupis cizojazyčných hudebních periodik. Jinočany Janišová, Helena. 1998. Zdeněk Ullrich. Příspěvek k dějinám československé sociologie let Praha: Sociologické nakladatelství. Král, Josef. 1937. „Sociologie." Pp. 183-220 in Týž: Československá filosofie. Nástin vývo disciplín. Praha: Melantrich. Král, Josef - Souček, Jan. 1938. „Ze Společnosti pro sociální bádání." Sociologie a sociál 1938, 1-2: 89-92. Král, Josef. 1947. „Sociologie a prof. A. Kolman; Nová mysl." Sociologie a sociální problé 155-159; 3: 245-246. Král, Josef. 1969. „Několik poznámek k číslu 3/IV 1968 Sociologického časopisu o českoslov sociologii." Sociologický časopis 5, 1969, 4: 393-402. Macků, Jan. 1968. Vybrané kapitoly z dějin československé sociologie. Praha: Socialistická Machotka, Otakar. 2001. Mezi domovem a exilem. Praha: Maroli. Mleziva, Emil. 2000. Encyklopedie lži, podvádění a klamání s příklady a obrana proti nim. Nešpor, Zdeněk R. „Tschechische Exilwissenschaftler und -künstler als Remigranten in die T Republik nach 1989." Pp. 408-439 in Antonín Kostlán - Alice Velková (Hgg.): Wissenschaft i Tschechoslowakei als Kreuzweg 1918-1989. Prag 2004: VCDV. Nešpor, Zdeněk R. 2005. „Reemigrace českých západních emigrantů v 90. letech 20. století z ekonomické sociologie." Sociologický časopis/Czech Sociological Review 41, 2005, 1: 31-55. Nešpor, Zdeněk R. 2007. Institucionální zázemí české sociologie před nástupem marxismu. Pr Obrdlíková, Juliána (ed.). 1966. Brněnská sociologická škola. Brno: UJEP + Městský výbor S akademie. Petrusek, Miloslav. 2000. „Co bylo, když sociologie nebyla. Osudy zakázané a zhanobené věd 35-49 in H. Barvíková (ed.): Věda v Československu v letech 1953-1963. Praha: Archiv AV ČR Petrusek, Miloslav. 2002. „Peripetie Masarykovy české sociologické společnosti (nejen v le Sociologický časopis/Czech Sociological Review 38, 2002, 1-2: 184-189. Petrusek, Miloslav. 2002a. „Poučení ze zcela nekrizového vývoje české sociologie let 1989- Sociologický časopis/Czech Sociological Review 38, 2002, 1-2: 7-15. Petrusek, Miloslav. 2004. „Výuka sociologie v čase tání a v časech normalizace (1964-1989) vztahu vědění a moci, vědy a politiky, reality a mýtotvorby." Sociologický časopis/Czech S Review 40, 2004, 5: 597-607. Sborník statí. 1997. Sborník statí Společnosti pro sociální bádání. Praha: Společnost pro Sociální organizace. 1996. Sociální organizace malých a středních průmyslových podniků v Č případová studie. Závěrečná zpráva výzkumu socio-ekonomických faktorů transformace národní České republice. Praha: Společnost pro sociální bádání. Sociální problémy. 1931. „K programu nové revue." Sociální problémy 1, 1931, 1: 1-2. Šiklová, Jiřina. 1968. „K dějinám pražské sociologické školy mezi světovými válkami." AUC 4/1968: 13-25. Ullrich, Zdeněk. 1937. „Sociologické výzkumy skupiny Sociálních problémů." Sociologie a so 5, 1937, 1: 53-60; 4: 306-320. Vaněk, Antonín. 1981. Přehled dějiny české a slovenské sociologie. Od nejstarších dob do r Skriptum FF UK. Praha: SPN. Vaněk, Antonín. 1985. Kapitoly z dějin české a slovenské sociologie. AUC - ph. et his. - m XCV/1982. Praha: Univerzita Karlova. Vaněk, Antonín. 1986. Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a socio časopisy - instituce - společnosti. 1848-1980. Praha: Univerzita Karlova. Vom Kombinat zum Kleibetrieb. 1999. Vom Kombinat zum Kleibetrieb - Die Entstelung einer mi Industrie. Ein deutsch-tschechischer Vergleich. Berlin: Sigma. Příloha č. 1 Předválečné stanovy Společnosti pro sociální badání § 1. Účelem SSB jest organizovati a podporovati badání sociologická a sociálně vědecká vůb objektivním a empirickém. § 2. Prostředky k dosažení tohoto cíle jsou: 1. pravidelné pracovní schůze s přednáškami a debatami 2. organizace sociologických výzkumů (příp. zřizování výzkumných skupin) a podpora výzkumů členy společnosti 3. členské schůze rázu organizačního 4. schůze veřejné, jejichž účelem jest šířiti zájem o otázky sociologické a sociálně vědec 5. vydávání vědeckých publikací a odborného časopisu 6. zřízení a udržování odborného archivu a knihovny § 3. Prostředky nutné k uskutečnění těchto cílů opatřuje si společnost: a/ ročními příspěvky členů řádných a příspěvky členů zakládajících b/ výnosem z prodaných publikací spolkových c/ podporou příslušných korporací vědeckých d/ dary a odkazy § 4. Společnost pro sociální badání se skládá: 1. z členů zakládajících 2. z členů řádných 3. z členů dopisujících § 5. Zakládajícím členem SSB může se státi každý jednotlivec nebo korporace, která věnuje peněžitý jednou provždy na badání v sociálních vědách. Zakládající členové jsou voleni na dvoutřetinovou většinou členů přítomných na organizační schůzi. § 6. Prvními řádnými členy jsou zakladatelé SSB, kteří podepsali tyto stanovy. Dalším řádn stává pravidelně vědecký pracovník, který vykonal jako host pozvaný výborem ve SSB přednáš ručení výboru přijat za řádného člena dvoutřetinovou většinou přítomných na členské schůzi jejímž programu příslušný návrh byl výslovně uveden. § 7. Dopisujícím členem může býti zvolen na návrh výboru dvoutřetinovou většinou členů pří organizační schůzi kterýkoliv vědec, jehož práce je v souhlase s účelem spolku, ale který častniti schůzi spolkových. § 8. Práva řádných členů: 1. účastniti se schůzí přednáškových, debatních i organizačních a výzkumů společnosti podn 2. voliti výbor, 2 revisory účtů a členy výzkumných skupin pro kolektivní zpracování vědec 3. doporučovati výboru vědecké pracovníky za členy řádné nebo dopisující a v dorozumění s hosty do pracov. schůzí § 9. Povinnosti řádných členů: 1. účastniti se schůzí přednáškových, debatních i organizačních a veškeré vědecké činnosti 2. platiti členský příspěvek, který určuje na rok členská organ. schůze, 3. odvésti vlastní vědecké publikace, pokud se týkají pracovního oboru společnosti, do spo § 10. Práva a povinnosti dopisujících a zakládajících členů jsou táž jako práva a povinnos vyjímajíc povinnosti účastniti se schůzí, platiti roční členské příspěvky, odváděti svoje knihovny společnosti a práva voliti funkcionáře společnosti a býti za ně volen. § 11. Členem přestává býti ten: 1. kdo své vystoupení ze spolku písemně oznámí výboru, 2. kdo po jeden rok bez náležité omluvy neplní jakoukoliv povinnost členskou, 3. kdo je ze spolku vyloučen. Každý člen SSB má právo navrhnouti výboru vyloučení člena, jehož počínání se příčí účelu s návrhu takovém rozhoduje organizační členské schůze za stejných podmínek jako při přijímán členů. § 12. Sídlo společnosti je Praha, jednací řečí je řeč česká. § 13. Správu SSB řídí pětičlenný výbor, jmenovaný též předsednictvo, který se skládá z pře místopředsedy, jednatele, pokladníka a zapisovatele. Schází se zpravidla jednou za měsíc a se usnášeti za účasti tří členů. Rozhoduje prostou většinou hlasů; při rovnosti hlasů nabý návrh podporovaný předsedou. Do svých schůzí může pozvati též referenty a předsedy výzkumn kolektivní zpracování vědeckých problémů, aby referovali o výsledcích prací komise. Pozvan SSB mají hlas poradní. § 14. Volba výboru koná se na valné hromadě, scházející se každého třetího roku v lednu, p valné hromadě, která se svolává kdykoliv rozhodnutím předsednictva nebo na přání dvoutřeti řádných členů SSB. Mimo výbor volí valná hromada zároveň dva revizory účtů, a to rovněž na tři roky. Svolání valné hromady se oznamuje členům prostým dopisem nebo lístkem a to nejméně deset d Valná hromada se usnáší (mimo omezení obsažená v §§ 18 a 19) prostou většinou přítomných č li se jí aspoň polovina členů řádných. Nesejde-li se dostatečný počet schopný k usnášení, hodiny později nová valná hromada, která rozhoduje za jakéhokoliv počtu přítomných členů. § 15. Členské schůze organizační konají se alespoň dvakráte do roka. Jednají o vnitřních z spolkových. Viz § 5, § 6, § 17, § 8, § 9 odst. 2., § 11. Na schůzích členských (mimo přijí členů) při poradách zvolených badatelských komisí rozhoduje v záležitostech těmto orgánům přidělených prostou většinou za jakékoliv účasti členů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy schůze. § 16. K urovnání sporů vzniklých ze spolkového poměru rozhoduje většinou hlasů tříčlenný s se volí na valné hromadě. § 17. Společnost je navenek zastupována předsedou, v nepřítomnosti jeho místopředsedou, re Veškeré spolkové písemnosti podpisuje předseda (resp. místopředseda) a jednatel, věci týka stránky také pokladník. Vyhlášky spolkové se sdělují členům písemně. § 18. Společnost přestává existovati, rozhodne-li tak na návrh výboru dvoutřetinová většin přítomných na mimořádné valné hromadě k tomu účelu svolané. Majetek Společnosti připadne k sociologického semináře Karlovy university v Praze. § 19. O změnách stanov rozhoduje řádná valná hromada dvoutřetinovou většinou hlasů přítomn [Podpisy:] A. Boháč, K. Čakrt, J. Doležal, H. S. Hauner, J. Korčák, J. Král, O. Machotka, Munk, P. Savickij, V. Sekera, J. Souček, L. Šauer, Z. Ullrich, J. Voráček, V. Vybral. Příloha č. 2 Stanovy Společnosti pro sociální bádání z roku 1990 I. Název, sídlo, působnost, jednací řeč 1. Název: Společnost pro sociální bádání (dále jen SSB). 2. Sídlem SSB je Praha. 3. Působnost SSB se vztahuje na ČSR. 4. Jednací řečí SSB je čeština. II. Povaha SSB SSB je zájmovou společností, sdružující občany, jednotlivce i organizace, zabývající se pr profesionálně sociologickým nebo sociálně vědním bádáním, a zájemce o činnost v oblasti so příbuzných společenských věd. SSB působí nezávisle na politických a hospodářských orgánech Má samostatnou právní subjektivitu. Ve své činnosti vychází z dobrovolné práce všech svých spočívající na principech demokracie, svobodného, na vědeckých metodách založeného bádání názorů. III. Cíle SSB Základním cílem SSB je organizování, podporování a rozvíjení sociologického a sociálně věd základě kritického poznání v duchu Masarykových idejí a soudobého světového kontextu. K dosažení tohoto cíle slouží: a/ pracovní schůze, diskuse a semináře, b/ iniciace, organizace a realizace sociologických a sociálně vědních výzkumů, zřizování v odborných sekcí a podpora výzkumů realizovaných členy SSB, c/ přednášková činnost (pořádání přednášek, seminářů, kursů, extenzí apod.), d/ realizace konzultační, poradenské a expertizní činnosti, e/ veřejné schůze, jejichž účelem je rozšiřování zájmu a poznatků z oblasti sociologické a jejich realizace ve společnosti, f/ členské schůze, g/ vydávání odborných publikací a periodika, h/ spolupráce s obdobnými společnostmi a organizacemi domácími i zahraničními, i/ výměnné stáže, j/ zřízení a udržování odborné knihovny a archivu. IV. členství 1. SSB se skládá: a/ z členů zakládajících, b/ z členů řádných. 2. Zakládajícím členem se může stát jednotlivec nebo organizace, který(-á) věnuje SSB větš na sociologické a sociálně vědné bádání. Zakládající člen neplatí roční členské příspěvky. členy jsou rovněž členové výboru obnovené činnosti SSB. 3. Řádným členem SSB se může stát každý, kdo se profesně nebo profesionálně zabývá sociolo sociálně vědním bádáním, jakož i zájemce o činnost v těchto oblastech, souhlasí s posláním na doporučení výboru (předsednictva) SSB přijat 2/3 většinou členů, přítomných na členské 4. Práva členů SSB. Každý člen SSB má právo: - účastnit se schůzí (pracovních, členských, valných hromad) a podílet se na jejich průběh - obracet se na výbor (předsednictvo) s podněty, stížnostmi, doporučeními a dožadovat se r zodpovědnosti za plnění přijatých úkolů a cílů SSB, - volit výbor (předsednictvo), 2 revizory účtů a členy výzkumných týmů pro zpracování odbo - doporučovat výboru (předsednictvu) nové členy, navrhovat vyloučení člena a po dohodě s p hosty do pracovních schůzí, - být volen do výboru, za revizora a do výzkumných týmů. 5. Povinnosti členů SSB. Každý člen SSB je povinen: - účastnit se schůzí (pracovních, členských, valných hromad) a veškeré odborné činnosti SS - platit roční členský příspěvek, který určuje na rok členská schůze, - dodržovat stanovy, plnit přijaté úkoly a cíle, - svědomitě vykonávat přijaté funkce, - odvádět vlastní publikace, pokud se týkají oblasti činností SSB, do knihovny a archivu S 6. Skončení členství. 1. členem SSB přestává být ten, kdo: a/ písemně oznámil výboru (předsednictvu) své vystoupení, b/ po 1 rok neplní bez náležité omluvy jakoukoliv členskou povinnost (viz IV.5.), c/ je ze SSB vyloučen. 2. Každý člen SSB má právo (IV.4.) navrhnout výboru (předsednictvu) vyloučení člena, jehož rozporu s cíli a programem SSB. O návrhu rozhoduje členská schůze za stejných podmínek jak řádných členů (IV.3.). V. Struktura a orgány SSB 1. Struktura SSB je jednostupňová. SSB nevytváří žádné územní (místní) podřízené organizač 2. V čele SSB je 5-ti členný výbor (předsednictvo), který řídí veškerou činnost SSB. 3. Výbor (předsednictvo) se skládá z předsedy, místopředsedy, jednatele, pokladníka a zapi se zpravidla l x měsíčně. Je schopen usnášet se za účasti tří členů. Rozhoduje prostou vět rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. Výbor může do svých schůzí pozvat předsedy a refer týmů a odborných sekcí k referování o výsledcích činnosti týmů a sekcí. Tito pozvaní členo poradní. 4. Pro kolektivní zpracování odborných problémů, organizování a realizaci výzkumných, pora prací, stejně jako pro činnost speciálních odborných disciplín lze zřídit účelové odborné SSB. 5. Mimo výbor se volí dva revizoři účtů. 6. Nejvyšším orgánem SSB je valná hromada. Koná se l x za tři roky. Volí se na ní, na tříl (předsednictvo) a revizoři účtů. Valná hromada se usnáší (vyjma omezení V.11. a VII.) pros přítomných členů, účastní-li se jí alespoň polovina členů. Nesejde-li se ve stanovenou dob koná se o 1/2 hodiny později nová valná hromada, která rozhoduje za jakéhokoliv počtu přít Svolání valné hromady se oznamuje členům prostým dopisem (lístkem) nejméně 14 dní předem. 7. Mimořádná valná hromada se svolává kdykoliv rozhodnutím výboru (předsednictva) nebo na SSB. Způsob a pravidla jednání jsou shodná s týmiž řádné valné hromady. 8. Členské schůze se konají zpravidla 2 x za rok. Jednají o vnitřních záležitostech SSB. Č usnáší (vyjma IV.3., 6., 2.) prostou většinou za jakékoliv účasti členů. Při rovnosti hlas předsedajícího schůze. Členská schůze se svolává obdobně jako valná hromada. 9. SSB je navenek zastupována předsedou, v jeho nepřítomnosti místopředsedou, resp. jednat SSB podepisuje předseda (v jeho nepřítomnosti místopředseda) a jednatel, záležitosti finan pokladník. 10. Oznámení SSB se sdělují členům písemně. 11. SSB přestává existovat, rozhodne-li tak na návrh výboru (předsednictva) 2/3 většina čl mimořádné valné hromadě, svolané k tomuto účelu, účastní-li se jí nadpoloviční většina vše VI. Financování a hospodaření SSB 1. Prostředky na činnost SSB se tvoří z: - členských příspěvků řádných členů a z příspěvků členů zakládajících, - výnosu činnosti SSB (přednáškové, výzkumné, konzultační, publikační ad. činnosti), - podpor, darů a odkazů jednotlivců i organizací, - dotací. 2. SSB hospodaří v souladu s příslušnými právními předpisy na základě členskou schůzí schv 3. Hospodaření SSB schvaluje na základě zprávy výboru (předsednictva) a revizorů účtů každ schůze. VII. 1. O změnách stanov rozhoduje řádná, příp. mimořádná valná hromada 2/3 většinou přítomných li se jí nadpoloviční většina všech členů SSB. 2. SSB je legitimním pokračováním společnosti stejného názvu, založené dne 21. 5. 1937, je zbylými členy obnovena dne 20. 12. 1989. V Praze dne 5. února 1990. Příloha č. 3 Členové Společnosti pro sociální bádání v 90. letech 20. století Přehled je zpracován podle aktualizovaných seznamů členů a korespondence z pozůstalosti B. neregistruje délku trvání členství a jeho povahu (někteří z členů, kteří podali přihlášku, nezaplatili členské příspěvky a neúčastnili se jednání Společnosti). Ballasko, Michael Bardis Panos D. - zahraniční Bartos Otomar J. - zahraniční Bechyně Milan Boublík Václav Beránková Zuzana Bobřík Stanislav Boublík Václav Breuer Miroslav - zahraniční Bukovská Emilie Burianová Jana Cabadaj Josef Doubková Jana Drhová Zuzana Dušková Anna Dvořáková Alžběta Erbanová Soňa Fanta Jiří Formánek Jaroslav Frank Jan Frenclová Zdeňka Fritscher Ludvík Gaňourek Ivan - zahraniční Geist Bohumil Glykner Miroslav Hajda Jan - zahraniční Holíková Stanislava Horna Jarmila - zahraniční Hrabánková Evelyn Hronová Zuzana Hrubý Karel - zahraniční Hudeček Jaroslav Hujslová Helena Hušinová Irena Chutná Božena Chytil Karel Jakl René Jančárek Vlastimil Janišová Helena Jedličková Drahomíra Jeníková Drahomíra Jirešová Beáta Kalábová Milada - zahraniční Kincl Milan Klíma Jan Knotek Jan Kobierský Petr Kocianová Markéta Kolaja Jiří - zahraniční Kolomazník Tomáš Konečná Ivana Košťálová Doubravka Králová Dagmar Králová Michaela Kratochvílová Jana Krejčí Jaroslav - zahraniční Kubát Daniel - zahraniční Kubová Emilie Kudera Jiří Kuderová Emilie Kůrečka Radomír Kuthan Ivo Lebrová Dobromila Machačíková Blanka Machotka Pavel - zahraniční Machová Ivana Mareš Petr Marková Anna Mašát Vladimír Melicharová-Znamenáčková Hana Mikulecká Milena Monzerová Viola Mráček Vladislav Nekvapil Bohumil Neškudla Vladimír Novák Luděk Nováková Renata Okůnek Zdeněk Olšovský Jiří Papřoková Anna Pelikánová Martina Petrová Iva Pindroch Vlastislav Piňos Miroslav Procházka Zdeno Ptáček Josef Pugner Karel Pykal Miloslav Pytela Miroslav Ráček Svatopluk Rauscher Vladimír Rauscherová Marie Ruskovská Iva Růžičková Zuzana Řimsová Hana Sarvaš Štefan Svoboda Milan Svobodová Hana Šmejcová Jana Špinlerová Iva Štěrbáček Viktor Šubrt Jiří Troblová Zdeňka Urbanová Martina Vávra Ivan Vítek Viktor Vítková Radka Voborná Bronislava Wiesner Květoslav Zeman Pavel Vaněk nicméně uvádí, že Společnost fakticky „přestala existovat úmrtím J. Krále a J. Voráč Na předávacím protokolu je podepsán Otakar Havlín, který je nesprávně uveden jako „bývalý společnosti". Podle nedatovaného seznamu členů, ze kterého byli vyškrtnuti zemřelí J. Kohl J. Patočka a J. Voráček, společnost v té době tvořili T. Blochová, V. Boublík, B. Geist, M Havlín, V. Chlumský, F. Jiránek, J. Malý, E. Mleziva, V. Rauscher, M. Rauscherová, V. Seke N. Zuzánková, všichni z Prahy nebo blízkého okolí. Silný důraz na osobnost T. G. Masaryka lze přičíst především B. Geistovi, který byl jeho c obdivovatelem. V padesátých letech o Masarykovi dokonce sepsal dosud nepublikovanou studii Geista (fond od ledna 2008 uložený v Archivu AV ČR Praha), složka „T. G. M.", 57 s. Archiv AV ČR Praha, J. Král, kt. 4, i.č. 414 (korespondence mezi J. Králem, J. Voráčkem a i.č. 415-416 (soudní spor mezi E. Chalupným a J. Králem). Například časopis Sociologie a sociální problémy v roce 1938 odebíralo pouhých 32 předplat osob); Archiv AV ČR Praha, J. Král, kt. 19, i.č. 677, Seznam předplatitelů. „Pražská" a „brněnská" lokalizace obou škol je do značné míry arbitrární konstrukt histori sociologie; v době vzniku „pražské" školy totiž většina jejích členů v hlavním městě nesíd se tam později přesunuli, zatímco v případě „brněnských" kolegů tomu tak bylo napořád a na existovalo spíše několik badatelských směrů (Bláhův, Chalupného, příp. i Fischerův, nemluv angažovaných v politice a státní správě). Archiv AV ČR Praha, ČAVU, kt. 217, i. č. 298, návrh Josefa Krále z 10. 6. 1946. Z Královy písemné pozůstalosti, uložené v Archivu AV ČR v Praze, se bohužel po roce 1989 z pravděpodobně byly odcizeny - jeho vzpomínky na situaci na FF UK po únoru 1948 a v padesát i jeho korespondence s akčním výborem fakulty; zřejmě šlo o materiály, které i dnes mohly kompromitovat. Na druhou stranu je třeba uvést, že Král se soukromně věnoval badatelské či sám dosvědčuje, jednak v nepublikované úvaze o činnosti po roce 1950 (Archiv AV ČR Praha, i.č. 35) a jednak v „učesanější" podobě i v článku pro Sociologický časopis z konce šedesá 1969); srov. také Petrusek 2000. Těžce nesl napadání své vědecké činnosti marxistickými id nimž sepisoval obrany, které nikdy nemohly vyjít (např. polemika s denunciačním článkem D. AV ČR Praha, J. Král, kt. 16, i.č. 570). Archiv AV ČR Praha, J. Král, kt. 19, i.č. 679, dopis Ústřednímu akčnímu výboru NF z 13. 4. Zpráva o stavu společnosti ÚNV hl. m. Prahy z 27. 12. 1949. Podle osobních vzpomínek Jiřího Musila Společnost sice nesměla přijímat nové členy, někteř Krále a jejích dalších představitelů se však neformálně účastnili jejích zasedání (např. H J. Musil). Kromě Krále byli v této době nejaktivnějšími členy A. Boháč (který však zemřel 1950), V. Sekera a J. Voráček, naopak J. Patočka se jednání Společnosti již vůbec neúčastn formálně zůstával jejím členem. Archiv AV ČR Praha, J. Král, listy J. Krále z 4. 6. a 10. 6. 1959. Ibid., list J. Krále redakci Rudého práva z 29. 11. 1963. Podle Musilových vzpomínek Král naopak po zralé úvaze nepřistoupil na jeho návrh, aby se S sociální bádání transformovala do spolku působícího v občanské, nebo dokonce v politické o v úspěch Pražského jara" a nechtěl neuváženým jednáním ztratit skromnou formu samostatné e „jeho" společnost disponovala. Archiv AV ČR Praha, J. Král, kt. 4, i.č. 399, list z června 1972. Srov. publikace Geist 1966, 1970a, a pozdní Geist - Svobodová 1992; Geist 2005. Na ÚDI Geist pracoval na Katedře kádrové a personální práce, sociologie a psychologie. Věn organizaci interních výzkumů a testů ze sociální psychologie a personalistiky, pořádal pře (Úvod do demografie, Základy sociologie, Úvod do sociální analýzy, Sociologie podniku a do se řešení výzkumných úkolů ministerstva dopravy. V jeho pozůstalosti jsou zachovány rukopi zpráv Sociální a pracovní adaptace pracovníků (1976), Sociální řízení (1981), Řízení praco (1982), Metodika výpočtu fluktuace (1986) a Vybrané problémy psychologie pracovní činnosti publikační činnost ovšem byla omezená, kromě muzikologických prací mohl vydat pouze Psycho (Geist 1970b; jako interní tisk, nové vydání 2000), zatímco Základní problémy psychologie osobnosti. Úvod do psychologie I. z roku 1977 zůstaly pouze v rukopisné podobě. Geist se tyto znalosti snažil reparovat prostřednictvím vícekrát vydaného soupisu sociolog (Geist - Králová 1992), podobně jako zpracoval hudební periodika (Geist - Svobodová 1992), Sociologickým slovníkem(Geist 1992). Stojí za zmínku, že počátkem roku 1990 zástupci akademické sociologie obnovení Společnosti přivítali - M. Potůček ji zval ke spolupráci v rámci sociologického fóra OF (Pozůstalost B Korespondence s institucemi, list z 26. 1. 1990) a M. Petrusek do „Masarykovy" Českosloven společnosti (ibid., list z 27. 2. 1990). Později z obou stran zájem opadl na nulu. Pozůstalost B. Geista, fol. Zájemci o členství, list Z. Pince z 4. 2. 1991. Pozůstalost B. Geista, fol. Valné hromady a výroční členské schůze, Zápis z valné hromady Na jiném místě Geist z „kolaborace" obvinil Jiřího Musila apod. Vydání tohoto slovníku ovšem bylo v čase počínající normalizace „malým zázrakem". Slovník sepsán v letech 1967-68 za redakce Zdeňka Strmisky (který emigroval), J. L. Fischera a Mil než však mohl vyjít, bylo nutné z něj „vymazat" řadu (jmen) nepohodlných autorů a některá přepracovat, aby alespoň částečně vyhovovala obnovené oficiální ideologii. Srov. např. Pozůstalost B. Geista, fol. Valné hromady a výroční členské schůze, zápisy z v členských schůzí 4. 5. 1991, 14. 5. 1994 ad. V posledně uvedeném se např. píše, že „také b období docházelo k upevňování a posilování sociálních pozic, na které se různými technikam téměř mafiánskými praktikami vzájemně dosazovali bývale-současní soukmenovci a vyznavači b své bývalé rodné strany", včetně konkrétních - z objektivního hlediska nepříliš náležitých Pozůstalost B. Geista, fol. Valné hromady a výroční členské schůze, Zápis z výroční člensk 1995. Obsahoval přednášky: Megatrendy světového vývoje do roku 2000; Makroekonomická a sociologi současnosti; Public relations podniku, jejich funkce a vytváření; Model Světové banky a če Personální management, jeho principy a práce; Privatizace, její problémy a výhledy fungová světové trendy managementu - participativní management; Nezaměstnanost a spotřebitelské ce úspěšného řízení pracovních skupin v podmínkách trhu; Psychohygiena (nejen) managera; Audi a finanční účetnictví; Fungování podniku (firmy) jako sociálního systému; Sociologické a e poradenství; Tržní ekonomika - zisk firmy, anebo potřeby společnosti; Mezilidské vztahy v motivace. Podobně Geist připravil několik populárně-psychologických pojednání, kromě již výše uveden práci o autogenním tréninku (Geist 1992b). Např. Pozůstalost B. Geista, fol. Korespondence s institucemi, dopis B. Geista Lidové univ 7. 7. 1993. Pozůstalost B. Geista, fol. Korespondence s institucemi, list H. Rudolfové z 16. 1. 1995. Útlý a kvůli nedostatku finančních prostředků edičně nepříliš vydařený Sborník obsahoval p Drhové, J. Fanty, B. Geista, T. Kolomazníka, J. Krejčího, P. Machotky, M. Pelikánové, M. U Volka. Zahraniční přispěvatelé - Krejčí, Machotka a Volek - se spokojili jen s upravenými příspěvků na konferencích nebo jinde publikovaných textů, ostatní sice dodali původní stud menší část z nich dosáhla kvality akademického diskursu. Sborník se (za 20,- Kč) prodával 2002; viz Pozůstalost B. Geista, fol. Valné hromady a výroční členské schůze, Zápis z výro schůze SSB 11. 5. 2002. Ibid., Zápis z výroční členské schůze SSB 23. 5. 1998. Environmentalistickou problematiku do Společnosti pro sociální bádání uvedla Zuzana Drhová zajišťovala spolupráci se Zeleným kruhem, jedinou českou organizací, která se Společností dlouhodobější kontakty. Na toto téma Drhová také psala do Sborníku statí (1997: 2-11). Ani tento úspěch ústící do výzkumné zprávy Možnosti získávání informací o problematice živ a možnosti participace na rozhodování o otázkách životního prostředí nevládních organizací již neopakoval a pokračování studie od tohoto zadavatele Společnost nezískala; k tomu viz Geista, fol. Valné hromady a výroční členské schůze, Zápis z výroční členské schůze SSB 23 Pozůstalost B. Geista, fol. Schůze předsednictva - zápisy, Zápis ze schůze 10. 12. 1999. Navíc je potřeba zmínit, že Petrusek byl ochoten napsat doslov k dílu člena Společnosti E. v nakladatelství spoluvlastněném jeho manželkou vyšlo dílo jiné členky o Z. Ullrichovi (Ja apod. Ve zkrácené podobě vyšlo v Sborník statí 1997: 29-44. Už o dva roky dříve Geistova nemoc způsobila např. to, že Informační list, původně čtvrtle spojit tři čísla do jediného; viz Pozůstalost B. Geista, fol. Zápisy z valných hromad a vý schůzí, Zápis z výroční členské schůze SSB 12. 5. 2001. Pozůstalost B. Geista, Zápis z valné hromady SSB 17. 5. 2003. Ibid., list J. Fanty B. Geistovi z 24. 6. 2006. Ibid., list B. Geista D. Lebrové z 5. 7. 2003. Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]