O původu a zdrojích proměn české podnikatelské elity ****************************************************************************************** * Vladimír Benáček ****************************************************************************************** Origins and Sources of the Czech Entrepreneurial Elite Abstrakt Based on the Czech experiences from the post-communist reforms, the aim of the paper is to on why the early stages of transition in all post-communist societies offered so many oppo nomenclature and why the access to capital ownership could not avoid asset stripping. Spec is given to the corrective processes of economic re-adjustments when the social order conv to a more standard capitalist organization. The main characteristics of these evolutionary were: parallel restructuring at economic, political, social a legal levels; high speed of notwithstanding the detours on the path; non-violence in domestic negotiations. The Europe very important disciplining role in that respect. In the Czech case, we have identified four groups involved in the run for a position among entrepreneurial elite. The initially large gains of the nomenklatura gradually eroded when opened to international competition, with a parallel increase in endowments of human (entr and economic capitals. As a result, the former nomenklatura was partially squeezed out of sector, which was occupied by better-skilled foreign and domestic entrepreneurs. The exiti partially defected to sectors less open to competition, where the alignment with social ca and bureaucracy retained its power. Their future position depends on the pending reforms o administration and on the search for a more efficient social model. Klíčová slova Entrepreneurship; economic, social and cultural capital; GDP per capita; efficiency of mar institutions Přestože transformace české ekonomiky je už téměř deset let za svým vrcholem, uzavírat tut kapitolu českého ekonomického rozvoje jako „minulost" by bylo zatím předčasné. Česko, jako otevřených ekonomik světa, zřejmě čeká další vlna přizpůsobování měnícím se poměrům na scé Mnohé bude záviset na tom, zda se splní očekávání, že mezinárodní kapitálové toky se u nás se tak najednou bude muset stát čistým exportérem kapitálu. To bude znamenat prudké zvýšen českou podnikatelskou elitu, protože právě na ni toto břímě dalšího rozvoje dopadne. To zn podnikatelé by v té době měli být přinejmenším stejně schopní jako jejich konkurenti, aby výnosy byly společenským přínosem. Jinou otázkou, kterou zde však otevírat nebudeme, je, z podnikatelské institucionální prostředí se stane nápomocným podnikatelskému duchu (Benáček Aspirací tohoto článku je podívat se na české podnikatelské kruhy z opačného časového hled počínaje jejich minulostí. Podíváme se na cestu, kterou současná podnikatelská elita musel zhodnotíme základy, na nichž lze stavět v budoucnosti. Z tohoto historického pohledu se ná plná zvratů. České země zachytily nástup kapitalismu poměrně pozdě a v podstatě až do polo patřily k té zaostalejší půlce Evropy se silnými feudálními vztahy k podnikání. První vlaš reformy Marie Terezie a Josefa II. po ztrátě Slezska jako ekonomicky nejrozvinutější části Podnikání v manufakturách se však české populace výrazněji nedotklo. Zlom nastal až po roc odrazilo na nových obrozeneckých myšlenkách o národní prosperitě prostřednictvím ekonomick jazykového) bohatství. Nositeli nových myšlenek se stali zejména František Palacký a Karel Havlíček Borovský, jej přetrval až do konce století (Bažantová 2000). Postava liberálního (až kosmopolitního) int přesahujícího svým pohledem na růst bohatství hranice mocnářství, tak začala výrazně kontr předešlým pohledem na totéž z pozice feudálního statkáře nebo vesnického mlynáře, kde rozh úspěchu bylo lokální přerozdělování statků a solidarita s vrchností. To také českou společ 1866 začalo výrazně odlišovat od zbytku Evropy na východ od Německa. Ukázkovým představite dynamického podnikání v Česku se stal sice Tomáš Baťa (1876-1932), nicméně ten pouze rozši vytvořené jinými, například stavitelem Josefem Hlávkou (1831-1908) a nestory těžkého průmy Škodou (1839-1900) a Františkem Křižíkem (1847-1941). Mezi dalšími průkopníky českého podn vzpomenout například i E. Kolbena (1862-1943) a J. Preisse (1870-1946). České země se tak během pouhých dvou generací posunuly už před I. světovou válkou ze zaost regionu mezi průmyslově vyspělé země světa. Pokud s použitím historických dat o HDP na hla Good (1996), Maddison (1989), Kaser a Radice (1985), Butschek (1995) a Solimano (1993), od českých zemí (včetně vyspělé německé menšiny) ve světě, pak zjistíme, že česká pozice mezi s více než 1 milionem obyvatel byla následující: 13. místo (v roce 1913), 12. (1929), 15. místo (v roce 1950). Relativní česká pozice vůči zemím OECD (členům z roku 1985) ležela v na úrovni mezi 80-85 % jejich průměru HDP na hlavu. Odhad v přepočtu vůči nynějším členský by ležel v pásmu 100-120 % jejich průměru, tj. těsně nad jejich úrovní, a to po celé sledo 1913-1950. Více informací o historickém vývoji HDP uvádí Benáček (2003). Podstatnou pro naše téma je otázka, jak se na tomto náhle akcelerovaném růstu do bodu jeho 1912 podílelo české podnikatelství. Úvahu nám pomůže řešit existence rozsáhlého vnitřního relativně volného světového obchodu až do roku 1928. Výrazný český ekonomický předstih opr Rakouska-Uherska, například 40% náskok před Maďarskem a 60% náskok před jeho polsko-ukraji které sdílely stejné institucionální prostředí a mohly využívat podobné tržní mechanismy, vysvětlen jen jiným přístupem Čechů k podnikání, konkurenci, obchodu a kultuře zacházení s Zásadním momentem vzestupu české národní ekonomiky bylo soupeření Čechů s etnickými menšin které si jako první uvědomovaly stěžejní význam ekonomického předstihu před českou majorit prostřednictvím této síly chtěly v českých zemích získat dominantní postavení. Relativně d kterou si české země za období 1860-1913 vybudovaly vůči světu a vůči svým sousedům, si pa 1920-1950, kdy tlak domácí "konkurence" polevil, nadále pouze uchovávali a dále nezvyšoval Nicméně situace před volbami v r. 1946 byla výjimečná: české země s válkou téměř nedotčený se poprvé ocitly na ekonomické špičce celého středoevropského regionu, před nímž stálo dlo rekonstrukce. Na Česko čekaly mimořádné příležitosti, které později přivedly Rakousko k ho zázraku. Rozhodujícími faktory rozvoje v té době byly podnikatelské kapacity, jejich nepor kapitál a vysoké úspory jako základ pro nový finanční kapitál - to je právě to, co mělo te Československo výrazně nad evropským průměrem. Přesto se hlasy veřejnosti přihlásily k opa rozvoji bez podnikatelství, které bylo obětováno rozvoji zdánlivě bez rizika, čemuž měla n komunistické byrokracie a spojenectví se Sovětským Svazem „na věčné časy". Jako šok v porovnání s předchozí relativně dobrou ekonomickou pozicí ve světě se dle světo jeví český vývoj v roce 1950-1993, kdy docházelo k neustálému poklesu v rankingu. Dle dat v roce 1996 Česko v HDP v paritě kupní síly na obyvatele zaujímalo 33. příčku mezi zeměmi než 1 milionem obyvatel. Zajímavé je, že tato pozice byla stejná jako ranking na konci osm to znamená, že nebyla výsledkem propadu v období 1990-94. Například vůči Rakousku to předs kolem 55 % jeho HDP na hlavu dle parity kupní síly. Propad v podnikatelských schopnostech se však odráží mnohem více v zaostávání v HDP podle tržního kurzu. Zde to je vůči Rakousku % v roce 1996, a to i po reálném zhodnocení koruny o 32 % v období 1992-95. Hluboce podhod koruny totiž jen odrážel tehdejší neschopnost reálné ekonomiky prosadit se na světových tr výrobky, a to jak v exportu, tak ve schopnosti odolávat importu domácí konkurencí. To je z že podnikatelské schopnosti ekonomických subjektů (tj. rozhodování o efektivní alokaci zdr za světem stále více zaostávaly. Možnost nápravy byla jediná: hluboce restrukturalizovat n skladbu, ale především samotné podnikání. V období 1987-96 se Česko i přes svou relativní vyspělost měřenou v paritě kupní síly na s propadalo v soutěži s podstatně chudšími zeměmi, jakými byly například Mexiko, Chile nebo roce 1996 tak český HDP na hlavu dosahoval 62 % úrovně zemí OECD v paritě kupní síly (PKS) v paritě tržního kurzu (PTK). Zaostávání české konkurenční schopnosti na světových trzích znamenalo jeden z největších ekonomických propadů vyspělých zemí v historii kapitalismu. Z 1996 vůči nynějším zemím EU-27 tak bylo zhruba na úrovni jejich 79 % dle PKS a 32 % dle PT Situace v roce 2006 však signalizuje výrazné zlepšování: Česko je 29. zemí v rankingu podl podle PTK . V relaci k zemím EU-27 je na úrovni 45 % jejich průměru dle PTK. Situace podni uplatnění se ve světové konkurenci pomocí inovací, marketingu a přitahování zahraničního k výrazně lepšit, což také dokládají data o reálných kilogramových cenách (v eurech) českého před vstupem Česka do EU, které v období 1994-2004 rostly tempem téměř 13 %, zatímco impor tempem 1,6 % (viz Graf 1). Graf 1: Vývoj kilogramových cen českého vývozu a dovozu v eurech Zdroj: Databáze exportu a importu ČSÚ, Praha, 2007 Výše uvedená data a historické okolnosti poukazují na to, že české podnikání bylo za posle vystaveno třem výrazným zlomům v trendu, přičemž ještě na začátku devadesátých let byli mn pamětníci svědky všech tří jejich období - tj. rozkvětu ve dvacátých létech, úpadku po roc rozmachu po roce 1989. Následující otázkou je, na čem mohlo podnikání po roce 1989 stavět. Výchozí charakteristiky pro podnikání na počátku transformace Pokud u nás v roce 1990 stále byli přítomni očití svědkové českého kapitalismu před II. sv respektive pokud odkaz tohoto období nebyl zapomenut a jistá část obyvatelstva stále prakt podnikatelské principy výroby a směny, společnost mohla stavět na následujících principech charakterizovaly české ekonomické instituce před rokem 1939 (dle analýz de Ménila a Maurel demokratické pojetí svobod, včetně liberálního postoje vůči náboženství a jiným národnoste státě; restriktivní měnová politika, konvertibilita měny, stabilní kurz a vysoké (inflací neohrož kombinace tržní konkurence s parciálními kontrolami mezinárodních obchodních výměn, kartel byrokratickými intervencemi, které však ctily nadřazenost tržních signálů nad zásahy státu vymáhání soukromých vlastnických práv; výrazná konkurence na mezinárodní a lokální úrovni nejen mezi podniky, ale také mezi česko komunitou a místními německými a židovskými minoritami; intenzivní závislost ekonomiky na obchodních výměnách, a to zejména se západní a jižní Evr vysoký stupeň dělby práce a specializace v odvětvích náročných na práci a lidský kapitál. Je charakteristické, že po pouhých třech letech intenzivní restrukturalizace (1990-92) se dokázala vrátit k těmto principům, které se předtím po dobu 50 let politické síly snažily vyvracet. Návrat k „normálu" probíhal někdy až do překvapujících detailů, mezi něž patřil exportu do Německa z 8,3 % v roce 1989 na 33,3 % v roce 1992, čímž se česká teritoriální s dostala téměř do struktury z roku 1928 (Benáček 2003). Stavět na principech českého kapitalismu první republiky se však nezačalo jen od devadesát těchto principů přežívala během komunistické éry, a to zejména tam, kde lidé a podniky byl výkon, který by jim zaručil vzestup životní úrovně, což bylo nejčastější při melouchaření jakož i při obchodech naturální směny jak mezi jednotlivci, tak mezi podniky. Tyto operace jisté podnikatelské schopnosti, i když to nebyly schopnosti charakterizující velkopodnikán na vlastní iniciativě a na práci pro soukromé užití by na tom komunistická společnost byla hůř, protože centrální plánování (respektive autokratické rozhodování v hierarchiích) nezn nízký stupeň uspokojování spotřebitelských preferencí, ale také vysoce nerovnoměrné rozděl příležitostí - například příležitostí inovovat a uplatnit svůj talent. Uvedené parametry chování a institucionálního zázemí pracovních možností představují první v Česku po roce 1989. Tyto determinanty byly zřejmě silnější než v jiných post-komunistick byl kapitalismus v minulosti méně rozvinutý. Nicméně československá společnost trpěla vůči zemím jiným deficitem: téměř neexistujícím soukromým sektorem v zemědělství, řemeslech a s 1950. Například podíl soukromého sektoru na HDP v roce 1989 byl u nás méně než 2 %, zatímc Německu to bylo 8,5 %, v Maďarsku 14 % a v Polsku 26 % (Janáček 2000). U nás měl tudíž sou mnohem méně segmentů ekonomiky, kde by se mohl legálně zakonzervovat. Jeho původně vyšší p místních podmínkách tímto opatřením výrazně oslaboval. „Kapitalistický" kořen post-komunistického podnikání mezi českými subjekty (v dalším označ skupina I.) začíná u nás u soukromých zemědělců, řemeslníků, zelinářů a umělců. Nicméně je protagonisty byli představitelé šedé ekonomiky - obchodníci ve státních službách, melouchá administrátoři povolení a osvědčení, jakož i zástupci zcela nelegálního černého trhu. Druhý kořen podnikání je nutné hledat ve způsobu fungování reálného socialismu, jakkoli to Vysvětlení však nabízejí samotné principy podnikatelství (entrepreneurship), kterému nemoh ani řízení příkazové ekonomiky. Podle Marshalla a Schumpetera jsou podnikatelé lidé obdaře organizovat, re-organizovat a inovovat. Stávají se tak ekonomickými subjekty konstruktivní je stěžejním principem ekonomického rozvoje všech společností, jakkoli rozdílné mohou být vztahy. Podle Eswarana a Kotwala (1989) role podnikatele spočívá ve schopnosti rozhodovat výnosech a nést současně riziko ztrát. Z tohoto důvodu podnikatelé nejsou jen pouhými pasi kapitálu (jakými jsou například rentiéři), ale aktivními hráči, kteří musí dbát o jeho roz což vyžaduje jeho riskantní realokace do nových alternativ užití. Jinak se bohatství spole zmenšovat. Ani tomuto aspektu ekonomického rozvoje se komunistický systém řízení nemohl za přežití vyhnout. Nejzajímavější definici podnikatele však z tohoto pohledu nabízí Leibenstein (1995). Podle podnikatelem ten subjekt, který kromě vybavenosti kapitálem má i manažerské schopnosti, ji lidi, výrobu a prodej a které mu umožňují vyrovnat se s tržními a institucionálními nedost řečeno, pokud by trhy a jejich instituce byly ve stavu absolutní dokonalosti, pak by zde m podnikatele vůbec nebylo. Optimální rovnovážnou realokaci výroby by nakonec mohly dělat au by jen zpracovávaly informace o cenách a množstvích z aukcí mezi nabídkou a poptávkou. Tak prostředí však zatím nikdo nevytvořil. To znamená, že to není „neviditelná ruka" trhu, ale velice viditelných podnikatelů, které musí nést tíhu rozvoje v prozaických podmínkách neúp nedokonalých kontraktů a rizika. Pak platí, že čím jsou trhy a tržní instituce nedokonalej důvtipu a rizika se musí vyžadovat od podnikatelů a o to větší pak musí být jejich zisková Ekonomická teorie také dokládá, že zisky v dokonalých podmínkách konvergují k nule, s čímž i váha podnikatelství ve společnosti. Na základě uvedeného pak Marshall a Leibenstein mohl podnikatelství nejen jako samostatný výrobní faktor, ale zejména jako vůdčí výrobní faktor systémů v kombinaci s financemi a technickými znalostmi. Mezi efektivitami trhů a podnikat tak existují vztahy substituce, jejichž vzájemně působící výsledný produkt nicméně klesá s deformacemi tržních vztahů. Jinak řečeno, podnikatelské aktivity mohou sice tržní deformac ekonomik částečně kompenzovat, nikoli ale plně nahradit. Navíc v totalitárních systémech r vsadit na konkurenci a osobní iniciativu jednotlivců, kterou si nakonec přivlastní podnika autokraté. Na nedostatky a následný kolaps příkazových ekonomik se proto musíme dívat nejen z pohledu neefektivních trhů, ale zejména z hlediska jejich neschopnosti dohnat pomocí podnikání ned jejich trhů. V čistém centrálním plánování vojenského typu je rovněž málo místa pro podnik byrokrat na vrcholu, který na vše nestačí, byť by měl organizátorské (tj. podnikatelské) s maršálů Montgomeryho nebo Žukova. Nicméně, pokud efektivní růst spotřeby v plánovacím syst než nula (což zřejmě byl, i když šlo o číslo mnohem menší než oficiálně vykazovaný růst vý pak tento jeho rozvoj se musí připsat podnikatelským aktivitám, které se v něm generovaly většinou spontánně. Podobně, protože ani období transformace nemůže být už z definice považováno za perfektní náročnost jeho restrukturalizace je ze začátku téměř bytostně závislá na podnikatelských a nemohou vzniknout z ničeho a naráz. Pád komunismu proto souvisí s vědomím lidí s vyššími p schopnostmi, a to zejména z řad nomenklatury (tj. komunistických řídících špiček), že přec zlepšení. Toto vysvětlení nám umožňuje vrátit se při hledání druhého kořene soudobého českého podnik totality a zaměřit se na komunistickou nomenklaturu. Tu budeme dále označovat jako skupinu nutností vsadit více na podnikatelské prvky u nás se vyznačovalo období Husákovy a Brežněv kdy společnost v krizi bylo nutno „povzbudit" ekonomickou injekcí, což vyžadovalo přidat d byrokratického řízení prvek podnikání. Co na tom bylo inovativní? Představovalo to zvýšení autonomie manažerské byrokracie, která splnění plánového zadání dostávala vyšší soukromou odměnu a jednak mohla tuto autonomii zn obohacovat se přivlastněním si části společenských zdrojů bohatství a moci. Byrokratovi se dvě orientace: vnitřní nebo vnější. U té první se manažersky schopnější subjekt mohl snaži efektivitu inovacemi a zvýšit tak svou šanci podílet se osobně na přivlastnění si zvýšenéh to ohrožovalo jeho samého nebo jeho okolí. U vnější orientace šlo o koluze s vnějším okolí získání privilegií. Tam dle dohody s byrokraciemi, buď na stejné nebo nadřazené úrovni, se plán, vyšší ceny, nižší restrikce na znečištění okolí nebo více pracovníků, investic, ener (viz Quandt - Tříska 1991). To mu zase dávalo k dispozici vyšší zdroje, které se mohly vyu prospěch. Tak se komunistické „podnikání" mohlo měnit na systém legální a ilegální akumula Zvyšujícímu se počtu milionářů pak už ke štěstí chyběla jen větší práva k zainvestování to soukromých aktivit. Ta však nabízel jen kapitalismus. Komunistická nomenklatura 70. a 80. let určitě nepatřila mezi podnikatele Marshallova nebo typu, kladly se však na ni vyšší nároky na kvalifikaci a původní stalinskou vojenskou subo nahrazovala lokální autonomie, iniciativa a prvky managementu a kapitálových zisků. To jim rozvíjet bohatší vyjednávací strategie a povýšit podnik (respektive koalici podniků) na je nadřazenou centrálním plánovacím procesům (Mlčoch 1991). Nomenklaturní elita se tak začala role podnikatelů, a to na úrovni velkopodnikatelů. Nastínili jsme dva kořeny českého podnikání, které se už od prvních týdnů po pádu totality hlásilo o přístup k příležitostem. Je nutno zdůraznit, že uvedené dva zdroje pocházely ze odlišných společenských skupin a také jejich orientace byly výrazně jiné. Takže zatímco sk staré „kapitalistické" kořeny svého uplatnění se rekrutovala převážně z řad řemeslníků, ku s nelegálními praktikami na mikroúrovni spotřebitelských interakcí, skupina s novými „komu kořeny se rekrutovala z větší části z řad nomenklatury ochraňované zákony a zaměřovala se transakce mezi podniky. Následující tabulka představuje různé pohledy, jak se tyto dvě sku Jak uvidíme, odlišné postoje k charakteristikám jejich situace silně ovlivnily jejich dalš Tabulka 1: Převažující charakteristiky dvou typů podnikatelů na počátcích transformace Charakteristika Kapitalistické kořeny (sk. I.) Socialistické kořeny Typ tržního prostředí Dokonalá konkurence Nedokonalá konkurence Postoj k trhům Rozvoj trhů jako spojenců Omezování trhů jako k Postoj ke stranické organizovanosNegativní nebo neutrální Pozitivní Rozsah aktivit Malé neformální sítě Korporace a vazby mez Oborové sféry aktivity Služby s nízkou organizační koluzí mPrůmysl a finanční se organizační koluzí su Kontakty se státní byrokracií Příležitostné nebo náhodné Soustavné a v rámci s Původní zdroj moci Intenzivní výrobní kooperace a Sítě osobních vazeb u konkurenceschopnost prodeje politických koncesích Zdroje důchodů za totality Nelegální nebo neoficiální Legální bonusy a prém Zdroje dodatečného kapitálu nad rLidský kapitál a obchodní dovednostiSociální kapitál ve f neformálních sítích Výkon své moci Ekonomická zručnost a její přímá konByrokratické kanály m cash-flow závislosti Společenská prestiž Nízká Vysoká Otevřenost vůči riziku Vysoká a nepřenosná Nízká a převoditelná Závislost na typu vlastnictví kapSoukromé vlastnictví Kolektivní vlastnictv Z charakteristik uvedených ve sloupcích pro skupinu I a skupinu II vyplývá, že institucion jejich světů se výrazně liší. V mnoha případech to jsou až vzájemně protikladné podmínky h až se systémově antagonistickým prostředím. Dalo by se z toho pak usuzovat, že každá z těc skupin bude od té druhé kulturně až natolik vzdálená, že s ní nebude schopna vést politick dialog. Vstup do podnikání a závislost na různých formách kapitálu Pokud bychom se pokusili aplikovat na faktory určující vývoj ekonomiky sociologicko-ekonom kapitálu, jakožto stěžejní charakteristiky autentického kapitalistického podnikání, pak mu u vlastnictví ekonomického (finančního a fyzického) kapitálu. Jak říká Kalecki (1954: 109) předpokladem, aby se někdo stal kapitalistou, je dostat se k vlastnictví kapitálu". Problé transformace byla situace, že v ní bylo množství aspirantů na podnikatele, ale jen hrstka otevřený přístup ke kapitálu. Kupónová privatizace nabízející masová zlomková vlastnictví a zastaralého kapitálu tento problém ve své ideální podobně vůbec neřešila. Malá privatiza konkurzní prodeje a tunelování však ano, i když to poslední bylo na hraně efektivnosti a z špatné. Institucionální bariéry v přístupu k ekonomickému kapitálu byly zpočátku obrovské a k jeho nutno vynakládat jiné druhy kapitálu. Výhodou bylo vlastnictví kulturního kapitálu, které hrálo svou roli a přístup k němu nebyl zcela monopolizován vládnoucí stranou. Komponenty k kapitálu (tj. lidský, etický a podnikatelský kapitál) totiž všude významnou měrou napomáha ekonomického kapitálu. Nicméně, rozhodujícím pro skok mezi podnikatele jako vlastníky ekon se stal přístup k sociálnímu kapitálu (Bourdieu 1985; Eyal - Szelényi - Townsley 1998: 23; Matějů - Lim 1995). Jeho role se mění podle struktury a efektivnosti trhů. Pokud jsou trhy sociálního kapitálu je nízký. Pokud však jsou trhy plné nedokonalostí - jako byly určitě v ekonomiky - jeho role stoupá až do dominance rozhodovacích procesů. Základem komunistické spojení s hierarchickými strukturami, stranickým aparátem, lobbyisty a sítěmi přerozdělová kapitál si udržel na začátku transformace svou dominantní roli, protože nízkou úroveň trhů nahradit nemohlo. Bohužel, rozdělení sociálního kapitálu mezi českou společností bylo asym hlavními beneficienty byli lidé asociováni s komunistickou stranou - nomenklatura. Předešlé úvahy o dvou hlavních zdrojích nového kapitalismu u nás musíme doplnit o zbytek s představuje 75-80 % jejích členů. Mezi touto většinou společnosti se ve svém souhrnu nachá stejný počet lidí, kteří měli schopnosti i ambice být podnikateli, jako tomu bylo u dvou p za komunismu se nezapojili ani do jedné z výše uvedených skupin. Proto je vhodné i tuto sk vyčlenit z ní lidi s vlastnictvím lidského kapitálu a s ambicemi prosadit se s jeho podpor forma podnikání. Další větší podskupinou byli lidé na postech nízkého managementu, kteří m moc nezapadli. Obě tyto podskupiny spojíme do skupiny III., kterou označíme jako „latentní zbytku (tj. ve skupině IV.) se ocitají lidé bez ambicí podnikat, které označíme jako „pasi Abychom si uvědomili přibližné váhy jednotlivých skupin obyvatel, s nimiž pracujeme, intui značně neúplných statistických zjištění) rozdělíme českou populaci následovně: zhruba 10-1 v r. 1989 lze zařadit do skupiny I., 4-8 % do skupiny II., 15-19 % do skupiny III. a zbýva pracovníků do skupiny IV. Jako další otázka k řešení se nyní nabízí problém, jak se uvedené čtyři skupiny společnost noví podnikatelé. Sledovat budeme ale jen ty větší podnikatele, kteří se prosadili jako za tj. nezaměstnávali jen sami sebe jako fyzickou osobu. Navíc museli mít minimální finanční vystihuje počet podnikatelů zaregistrovaných jako právnické osoby. V roce 1992 bylo zaregi 80 tisíc právnických osob, což nám umožňuje odhadnout počet námi sledovaných „velkých" pod tisíc z celkového počtu 5,4 milionu zaměstnaných osob v roce 1992, tj. necelé 3 % zaměstna Vazba mezi výše uvedenými čtyřmi teoreticky vymezenými skupinami a omezeními reálně existu (využitých níže) bude samozřejmě hodně volná. Nicméně i tak si čtenář bude moci intuitivně šance, které jednotlivé skupiny měly pro přechod mezi velké podnikatele. Kvantitativní odhad mobility do pozice podnikatelů pomocí stylizovaných faktů V minulých sociologických studiích najdeme jen velice málo pokusů o takovou kvantifikaci. tohoto druhu nabízí studie J. Vítečkové (1993). Bohužel, kvantifikaci úspěchů lidí s „kapi kořeny podnikání budeme moci zhodnotit pouze nepřímo. O to víc údajů nám Vítečková nabízí podnikatelských přechodů mezi různými skupinami nomenklatury. Následující simulační odhady vyhodnocením ve struktuře přechodů uvedených v Tabulce 2 ve sloupci D. Tabulka 2: Struktura nových českých podnikatelů v r. 1992 dle jejich stranického původu v sociálních přechodů založený na stylizovaných faktech) Pozice v komunisOdhady počtů jejiPodíl na celku v Původní pozice 1Podíly předeš-lýcPravděp managementu pracovníků v r. 1989 „nových" podnikatelů v přechod dle (A) r. (D) C v % před r. 1990 (A) 1992 před r. 1990 (E), př (C) dle (D) E = C / Vrcholová (a) 38 000 0,7 % 17 600 11 % 46,3 % Střední (b) 224 000 4,2 % 25 600 16 % 11,4 % Nízká (c) 885 000 16,5 % 70 400 44 % 8,0 % Žádná (latentní 4 227 000 78,7 % 46 400 29 % 1,1 % pasivní) (d) CELKEM 5 374 000 100 % 160 000 100 % 3,0 % Zdroj: Vlastní odhady s využitím dat J. Vítečkové (1993), uvedených ve sloupci D. Sloupce A a B se týkají struktury pracovníků v roce 1989 podle jejich nomenklaturní pozice hierarchii, které jsou naším vlastním odhadem. Sloupce C a D se týkají struktury nových če z r. 1992, rozdělených rovněž podle jejich minulé nomenklaturní pozice. Výsledný sloupec E pravděpodobnost přechodu z minulých nomenklaturních struktur mezi nové „velké" podnikatele Podrobnější rozbor těchto dat lze získat ve studii Benáček (2007). Mezi zajímavé implikace patří například následující: a) S klesajícím postavením mezi nomenklaturními kádry výrazně klesá pravděpodobnost stát s počátečním stadiu transformace. Být ve vrcholové řídící funkci za komunismu bylo proto výz přestupu do kapitalistického podnikání. b) Zhruba 37-42 % nových velkých kapitalistů mělo za sebou členství v komunistické straně něco přes polovinu z nich představovaly vyšší nomenklaturní kádry. Ačkoli období po r. 199 další možný vstup těchto kádrů mezi podnikatele, jejich řady však už byly vyčerpány a naví forma kapitalismu představovala zvýšené nebezpečí jejich vypadnutí z rolí úspěšných podnik c) Pouze malý zlomek lidí (1,1 %), kteří se během totality neangažovali ve straně a součas žádnou pozici v tehdejším managementu, uspěl v brzkém přechodu mezi významnější podnikatel ještě na tuto skupinu aplikovali hypotézu, že 20 % jejich členů bylo dobře vybaveno lidský (tj. s technickými a organizačními schopnostmi označující „latentní podnikatele"), což jim třiapůlnásobně zvýšit šanci na to být podnikatelem - pak pasivní outsideři (skupina IV.) m šanci se jimi skutečně stát. To je jen jeden člověk z 270, na rozdíl od vysoké nomenklatur téměř jedna ze dvou. d) Pravděpodobnost skupiny III., tj. „latentních kandidátů", stát se podnikateli by tak by je jen mírně nad 3% průměrem mezi celou populací. Pak by bylo zřejmé, že počáteční fáze tr umožňovala jen velice malou mobilitu ve skupině stranicky neangažovaných lidí s vysokým li což také poukazuje na hned zkraje prosazovaný „negativní výběr" (tzv. adverse selection) a selekci nové podnikatelské elity. e) Přestože data a struktura Tabulky 2 nám neumožňují kvantifikovat stupeň podnikatelské m ze skupiny I. (s kapitalistickými kořeny), příslušnost jejich členů převážně do dvou nejni nomenklaturních pozic (v Tabulce 2 označených jako (c) a (d)) naznačuje, že jejich úspěšno být vysoká. Jiné studie potvrzují, že zkušenosti z malého podnikání v komunistických podmí vhodné k pronikání do sfér velkých podnikatelů v kapitalistických podmínkách. Například Wi a Winiecki et al. (2004) dokládají, že v Polsku začaly po liberalizaci ekonomiky bankrotov podniky, ale v podobné míře i staré soukromé podniky. V závislosti na odvětví redukovaly s malých a středních podniků své stavy o 40-75 %, když začali do hry vstupovat noví domácí i podnikatelé. Podnikatelé v pozdějších stadiích transformace Transformace reálného socialismu do kapitalismu byla ve všech postkomunistických zemích zd nemožností nahradit dostatečně rychle předchozí institucionální řád novým uspořádáním práv Nedostatky na obou těchto frontách ani u nás nedokázaly dát výraznější preference lidem s a dominantní silou se tak staly vazby sociálního kapitálu, které však stranily nomenklatur Kolize mezi očekáváními taženými „zdola" společnosti a lidmi ochraňovanými institucionální nabíledni ve všech post-komunistických zemích, což se projevovalo jejich politickou nestab projevila zásadní změnou vlády a novou vlnou transformace v období 1998-2001. Nové institu však začaly vytvářet konkurenčně a tržně silnější prostředí pro výběr podnikatelských elit tomu, že dřívější „negativní selekce" byla od poloviny devadesátých let vystavena revizi. Už od poloviny devadesátých let bylo zřejmé, že význam sociálního kapitálu pro výběr podni výrazně klesat a na jeho místo nastoupí odborné schopnosti a přístup k finančnímu kapitálu kontrolován institucemi vlastnických práv. České právo se výrazně zlepšovalo s tím, jak se zaváděly instituce komunitárního práva (acquis communautaire) a jak se stupňovaly tlaky na vymáhání soudy. Je také nutné zdůraznit, že domácí reformní síly byly už od počátku devade výrazně posilovány tlakem zvenčí. Nebyly to jen instrukce Mezinárodního měnového fondu a S (promítnuté například do tzv. Washingtonského konsensu). Prvořadou roli sehrála Evropská k na institucionální prostředí vedené motivací ke vstupu do EU. Navíc do české ekonomiky zač hromadně proudit zahraniční kapitál a s ním i vysoká podnikatelská kultura. Méně výkonní p straně právnických osob byli tlačeni do konkurzů a vyrovnání, jak to dokumentuje Graf 2. Graf 2: Počet bankrotů v české ekonomice Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti, 2002 Otázkou je, koho nové institucionální podmínky podpořily a na koho v podnikání dopadly jej na výkonnost, konkurenční schopnost a morální profil. Otevírání ekonomického prostředí nov zahraničním i domácím podnikům výrazně zablokovalo postup podnikatelů s dluhy, tj. podnika z přerozdělování majetku (tunelování) a neschopným jeho rozmnožování, například zaváděním a technologických inovací. To v první řadě postihlo podnikatele, jejichž jedinou komparati byly konexe v privatizačním období nebo vyšší sklon k podvodům při plnění kontraktů. Poměr se začal čistit sektor takzvaných mezinárodně obchodovatelných statků, v němž brzy začali zahraniční podnikatelé. Pokud se v této sféře uplatňoval sociální kapitál, pak to byly vaz společnosti, přičemž význam vazeb na národní byrokracii (například za účelem zisku privile okrajovým. Na druhé straně změny v sektoru mezinárodně neobchodovatelných statků (například u státníc energetice, dopravě, veřejných utilitách, zdravotnictví, vzdělání, bezpečnosti nebo obraně mnohem méně intenzivně. Jejich trhy a váha konkurence jsou zde výrazně slabší a vazby na v administrativu nebo politické strany byly u nich v mnohém zachovány. Část méně úspěšných d podnikatelů vystavených mezinárodní konkurenci našla proto v tomto sektoru útočiště a přev kapitál. Takto v závětří mohli nadále uplatňovat mocenské prostředky sociálního kapitálu a redistributivní koalice za účelem přerozdělování státních prostředků ve svůj prospěch. Role nomenklatury mezi podnikateli začala s koncem prvních dvou vln privatizace upadat, po bylo v jiných tranzitivních zemích otevřených vlivu politik EU. Nebyla to ale jen generačn odchody starší nomenklatury do důchodu. Výraznějším faktorem byly změny v institucionálním se začalo výrazně přiklánět k modelu „kapitalistických kořenů". Následné vlny druhotních r a bankrotů se tak začaly otáčet ve prospěch mladší generace podnikatelů, která neměla prop komunistické sítě. K podobným závěrům o vytlačování sociálního kapitálu lidským a zahranič kapitálem došli i Machonin et al. (2006) a Tuček (2006). Pád značné části staro-nové hospo znovu evolučním procesem bez jakýchkoli výraznějších střetů, které by se uchylovaly k nási (Kornai 2005). Převážná část změn byla absorbována politickými strukturami, přičemž vzájem součástí této hry. Analýza Lakiho a Szalaiové (2006) došla k podobným závěrům v maďarském podnikatelském pros chaotickém období prvních vln privatizace a negativním výběru ve prospěch staré elity došl devadesátých let ke střetu domácích podnikatelů se zahraničním kapitálem, který vyzněl výr zahraničí. Dokonce se začaly ozývat hlasy, zda slabost autentické národní elity není proje ztráty maďarské národní integrity a suverenity. Ke konci devadesátých let však začalo být karta obrací a národní podnikatelé začínají být důstojnými protihráči zahraničního kapitál sociologické studie pocházela většina úspěšných maďarských velkopodnikatelů ze sektoru mal podnikání na zelené louce, který nebyl asociován s bývalými státními molochy. Dle rozboru Zamrazilové (2007) firmy pod zahraniční kontrolou vytvářely v roce 2005 čtvrti přičemž jejich růst byl vyšší než růst domácího sektoru. V současné době zahraniční kapitá přibližně třetinu HDP. Předchozí trend rozevírání nůžek v produktivitě mezi zahraničními a se ke konci devadesátých let zastavil a dokonce můžeme mluvit o otočení tohoto trendu. Oba ekonomika se stane dvourychlostní (duální), podobně jako je tomu ve většině rozvojových ze nenaplnily. České podnikatele nicméně zřejmě čeká zkouška jejich schopností, pokud nastane scénář, totiž že prudký růst ekonomiky musí zákonitě vést k otočení kapitálových toků. Pok firmy začnou od nás odcházet a pokud i český kapitál se začne přelévat do zahraničí, nárok podnikatele se budou ještě zvyšovat. Český růst pak bude z velké části záviset na jejich s Duální charakter české podnikatelské elity však může nabrat nový směr. Místo původní dicho nomenklaturními a autentickými podnikateli první poloviny devadesátých let, respektive dic domácími a zahraničními kapitalisty na přelomu tisíciletí, se může začít rýsovat nová dich podnikateli v mezinárodně otevřených sektorech, kde bude rozhodovat podnikatelský a lidský podnikateli (respektive pseudo-podnikateli) v sektorech uzavřených mezinárodní konkurenci státní byrokracie, kde rozhodujícím faktorem úspěchu budou vazby v sítích sociálního kapit tento podnikatelský antagonismus nepodaří veřejné administrativě a občanské společnosti vy bude suboptimální, protože zhruba 40 % HDP nebude pod tlakem reálného růstu, ale bude „doh zbytku ekonomiky pouhými cenovými injekcemi. Závěr Článek se zabývá otázkami vzniku české podnikatelské elity v historickém pohledu. Kořeny v českého podnikání založené ve druhé polovině 19. století přetrvaly ve své slabší formě i z vývoje v roce 1948. Nicméně čtyřicet let komunistického přístupu k podnikání vytvořilo od minulého století nové specifické formy, které byly propojené se stranickou nomenklaturou. navíc náchylné k účasti na „sametových revolucích", které se v krátkém sledu uskutečnily t ve třiceti zemích komunistického světa. Vývoj podnikání po roce 1989 byl určován silovými ke třem druhům kapitálu: ekonomickému, kulturnímu a sociálnímu. Mezní užitečnost těchto ka v čase výrazně měnila. Počáteční zásadní vliv sociálního kapitálu, který nahrával nomenkla vyčerpával a do hry výrazněji vstupoval kulturní (lidský a podnikatelský) kapitál. Tím, ja orientace podnikání, jak se ekonomika otevírala zahraničnímu kapitálu a jak původní redist byly vytlačovány produktivními motivacemi, i struktura podnikatelů začala konvergovat k zá standardům. Nicméně riziko podnikatelské duality zůstává jak u nás, tak v ostatních postko zemích, stále otevřené. Vladimír Benáček je vědeckým pracovníkem Sociologického ústavu AV ČR a současně docentem e Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Externě přednáší také na Anglo-American College výzkum se zaměřuje na oblasti mezinárodní ekonomie, integrace, efektivnosti výroby, meziná malých a středních podniků a komparativních studií ekonomické politiky. Publikoval v řadě zahraničních časopisů, dále např. statě „Spontaneous Entrepreneurship Versus the Insider , of State-Owned Enterprises" (pp. 67-91 in Encouraging Entrepreneurship in Eastern Europe. 2006), „Three Dimensions of Modern Social Governance: Markets, Hierarchies and Kinships" ( Democratic Governance in the CEECs: Challenges and Response for the XXI Century. NISPAcee, 2006). V roce 2006 vydal edici díla významného českého ekonoma Josefa Macka How Do We Thin the Wals of Reasoning (Karolinum, Praha 2006). Použitá literatura Bažantová, I. 2000. Karel Havlíček Borovský - liberální politik a ekonom. Praha: Právnická Benáček, V. 2007. On the Origins of Entrepreneurship in Transition Countries: The Case of Entrepreneurial Elite. Praha: FSV UK. Benáček, V. 2003. „Historical Perspectives of Growth, Integration and Policies for Catchin Transition Countries." Prague Economic Papers 2003, 1: 3-17. Benáček, V. 2006. „The Rise of Grand Entrepreneurs in Czechia and Its Contest for Capitali časopis / Czech Sociological Review 42, 2006, 6: 1151-1170. Bourdieu, P. 1985. „Forms of Capital." Pp. 241-258 in J. Richardson (ed.): Handbook of The in the Sociology of Education. New York: Greenwood Press. Butschek, F.: 1995. „Austria and Germany - Were There Common Economic Roots?" Pp. 139-153 (ed.): Fra Spazio e Tempo. Neapol: Il Novecento Publ. de Ménil, G. - Maurelová, M. 1993. „Trading with Neighbours in Turbulent Times. Lessons fr of the Austro-Hungarian Empire in 1919." Paris: Delta. Eswaran, M. - Kotwal, A. 1989. „Why Are Capitalists the Bosses." Economic Journal 99, 1989 Eyal, G. - Szelényi, I. - Townsley, E. 1998. Making Capitalism without Capitalists. The Ne in Eastern Europe. London: Verso. Good, D. F. 1996. Economic Growth in Europe's Third World. Central and Eastern Europe 1879 Paper, University of Minnesota, Dept. of History. Janáček, K. 2000. Privatisation in the Czech Republic. Results, Problems and Open Issues. 10-year Review of Transitional Economies." Vienna: WIIW. Kalecki, M. 1954. Entrepreneurship, Capital and Investment. Selected Essays on the Dynamic Capitalist Economy. Cambridge: Cambridge University Press. Kaser, M. - Radice, E. 1985. The Economic History of Eastern Europe, 1919-1975. Oxford: Cl Kornai, J. 2005. „The Great Transformation of Central Eastern Europe. Success and Disappoi Economics of Transition 14, 2005: 207-244. Laki, M. - Szalai, J. 2006. „The Puzzle of Success. Hungarian Grand Entrepreneurs at the T Millennium." Occasional Papers (Princeton, East European Studies) 75, 2006. Leibenstein, H. 1995. The Supply of Entrepreneurship. New York: Oxford University Press. Maddison, A. 1989. The World in the 20th Century. Paris: OECD. Machonin, P. - Tuček, M. - Hartoš, P. - Nekola, M. 2006. „České ekonomické a politické eli postsocialistické transformace." Pp. 39-70 in M. Tuček (ed.): České elity po patnácti lete Praha: Sociologický ústav AV ČR. Matějů, P. 1993. Determinants of Economic Success in the First Stage of the Post-communist The Czech Republic 1989-92. Prague: Institute of Sociology. Matějů, P. 1997. „Elite Research in the Czech Republic." Pp. 61-76 in H. Best - U. Becker Transition. Elite Research in Central and Eastern Europe. Opladen: Leske und Budrich. Matějů, P. - Lim, N. 1995. „Who Has Gotten Ahead after the Fall of Communism? The Case of Republic." Czech Sociological Review 3, 1995, 2: 117-136. Mlčoch, L. 1990. Behaviour of the Czechoslovak Enterprise Sector. Research Paper No. 384. of Science. Quandt, R.E. - Tříska, D. (ed.). 1990. Optimal Decisions in Markets and Planned Economics. Westview Press. Solimano, A. 1993. The Economies of Central and Eastern Europe: A Historical and Internati Washington: World Bank. Vítečková, J. 1993. „Soukromé podnikání na startu." Profit / Ekonomika 36, 1993. Winiecki, J. 2000. „Crucial Relationship between the Privatized Sector and the Generic Pri Post-Communist Privatization." Communist and Post-Communist Studies 33, 2000: 505-515. Winiecki, J. - Benáček, V. - Laki, M. 2004. The Private Sector after Communism. New Entrep in Transition Economies. New York: Routledge. Zamrazilová, E. 2007. „Přímé zahraniční investice v české ekonomice: rizika duality a role Politická ekonomie 55, 2007, 5: 579-602. Viz například statistiky Mezinárodního měnového fondu EconStats - World Economic Outlook n http://www.econstats.com/weo/V019.htm. V literatuře se používá ještě jeho dělení na kapitál sítí a kapitál relační a politický - dělení nebude rozhodující. Tento odhad je konzistentní se závěry studií Matějů (1997) a Machonina a kol.(2006: 45-79) ve druhé z uvedených analýz je odhadován podíl bývalé nomenklatury na počtech podnikatelů úrovni 36,8 %, aniž se rozlišuje mezi vysokými, středními nebo nízkými nomenklaturními kád Odhad 20 % vychází z faktu, že v české populaci mělo vysokoškolské nebo vyšší středoškolsk 20 % zaměstnaných lidí. Toto tvrzení je samozřejmě podmíněno přesností odhadu velikosti skupiny "latentních kandid kapitálem, která by mohla být i o něco menší než náš odhad 20 %. Nicméně i tak by byla tat přechodů omezena celkovou kvótou 46 400 nových podnikatelů z veškeré populace neangažované managementu, kterou nemohla zcela vyčerpat (viz sloupec C v tabulce 2). Vladimír Benáček [ URL "LM-103.html "]