Minulost a současnost časopisu Lidé města / Urban People ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor - Mirjam Moravcová ****************************************************************************************** Časopis Lidé města / Urban People má za sebou devět let existence, a budeme-li počítat i s sborník, na který v roce 1999 navázal, pak dokonce více než patnáct. Ačkoli nejde o žádné můžeme tuto minulost bilancovat, zvlášť když současně dochází k radikální proměně redakční strategie vydávání časopisu. Určité přiblížení okolností vzniku a dosavadní orientace časo nutné také proto, abychom čtenáře informovali, v čem se bude jeho nová podoba lišit. Původní řada třinácti sborníků Lidé města / Urban Dwellers byla úzce spojena s nově konsti Institutem základů vzdělanosti UK a snažila se zaplnit některé mezery v českém etnografick folkloristickém bádání, jež postupně rozšiřovala do podoby moderní antropologie. Tematicky sborníky byly věnovány jednotlivým aspektům urbánní antropologie, například problematice r přípražských vesnicích, sociálním skupinám, dětem, ženám, folklóru, mezietnickým dialogům založila a řídila Mirjam Moravcová, později ve spolupráci s redakční radou, a své stati v zhruba padesát domácích i zahraničních etnologů, filosofů, historiků a badatelů v příbuzný Dobré přijetí sborníku a poněkud svazující charakter výlučně tematicky zaměřených čísel ve rozhodnutí transformovat jej do vědeckého časopisu, který se věnoval etnologii, antropolog komunikace. Hlavním zájmem jednadvaceti čísel, která vyšla v letech 1999-2007, zůstala měs a problematika mezietnických vztahů a etnických menšin. Časopis Lidé města se však nevyhýb dalším otázkám etnografie a kulturní/sociální antropologie, filosofické, historické nebo l antropologii. Autorský okruh se rozšířil na více než 160 badatelů, studie postupně začaly Časopis řídila redakční rada složená zejména z předních českých a slovenských antropologů avšak i s účastí zahraničních badatelů. Šéfredaktorkou, respektive předsedkyní redakční ra Moravcová, výkonnou redaktorkou prvních dvanácti čísel byla Miloslava Turková, od třinácté stal Jan Kašpar. Od desátého ročníku (2008) dochází ke změně, která má vést k dalšímu zvýšení kvality časop jeho působnosti v domácím i mezinárodním měřítku. Vedení českých čísel převzal Zdeněk R. N rada složená z pracovníků sedmi vědeckých institucí. Pod vedením Hedviky Novotné byla nově redakční rada anglických čísel, v níž jsou zastoupeni badatelé ze sedmi zemí. Protože jde antropologické periodikum vycházející v České republice, časopis nechce být nijak instituc přijímá příspěvky ze všech domácích i zahraničních pracovišť a od jakkoli metodicky orient Jedinou podmínkou publikování antropologických a příbuzných statí je vysoká odbornost, zaj prostřednictvím standardního, oboustranně anonymního recenzního řízení. Lidé města a počátky české antropologie po roce 1989 Z historických důvodů, které již byly explikovány jinde (například v článku Zdeňka R. Nešp Jakoubka v Českém lidu 91, 2004, 1 a v následné diskusi), v Československu před rokem 1989 a kulturní antropologie západního ražení prakticky neexistovala. Pokusy jednotlivých badat etablování, které se datovaly už od šedesátých let, neměly šanci na úspěch nebo byly odsun tehdejší akademické obce. V kontextu doby bylo preferováno pojetí etnografie jako historic paradigmaty pozitivismu a komparativismu, které občas doplňovaly novější „politicky korekt přicházející hlavně ze Sovětského svazu. Tuto převažující skutečnost a dokonce i její přet 1989 ukázal již například Petr Skalník (Sociologický časopis / Czech Sociological Review 3 nebo pro případ migračních studií Helena Nosková (Slezský sborník 95, 1997) a nechceme se místě vracet. Listopadový převrat sice přinesl řadu nadějí na rozvoj společenských věd, jen některé však Jak v případě sociologie ukázal Jiří Večerník a dnes již i další autoři, transformace byla skutečně bezbolestná - museli sice odejít někteří nejviditelnější ideologové, nezávisle na výkonnosti, celý systém však zůstal v podstatě nezměněn. Klíčový význam osobních kontaktů kapitálu se uplatnil i v případě badatelů nově vstupujících do vědecké komunity. Naproti t se zahraničními vědci zůstaly minimální nebo jen deklarativní, alespoň ve srovnání s větši postkomunistických zemí. Relativní citační impakt českých společenských věd je dosud druhý 29ti srovnávaných zemí (po Slovensku), poloviční například ve srovnání s Tureckem a čtvrti Maďarsku (NSF - Science and Engineering Indicators, 2006). Jistě to neznamená, že by české byly v mezinárodním srovnání tak špatné, přinejmenším to však ukazuje jejich sebestřednou společenský vliv, fungování v hájemství vlastní „věže ze slonovinové kosti". Nechuť ke skutečné transformaci těžce postihla právě sociální a kulturní antropologii. Obo nestály silné vědecké instituce a velká skupina badatelů, zůstal jen rétorickou frází, nál mohla označovat prakticky cokoliv. Jak bolestínsky vzpomíná například Petr Skalník v již c během krátké doby se ukázalo jako nemožné etablovat antropologii po angloamerickém vzoru, katedry, ústavy a časopisy, a to hlavně proto, že skutečných antropologů bylo v českých ze a jejich celková vědecká činnost také nebyla nijak ohromující. Schůdnější cestou se ukázal pojetí (obecné) antropologie, v němž se střetávali zástupci různých humanitních a společen disciplín, na jejichž průniku zvolna docházelo ke konstituci „nového" oboru formou diskusí a vlastní transdisciplinární práce. Skutečnost, že česká antropologie začala vznikat z nea disciplín a etnologie a folkloristika přitom byly jen jedněmi z mnoha, však není na škodu. proto, že samotné vymezení antropologických věd se země od země podstatně liší, a za druhé že hranice (společensko-)vědních oborů, které stanovilo pozdní 19. a rané 20. století, jso důsledku rozvoje poznání rozvolňovány a překonávány. Touto druhou cestou se vydal i nově založený Institut základů vzdělanosti UK a sborník Lid Dwellers, jehož vydávání Institut převzal od třetího čísla - první číslo vydal Ústav pro e folkloristiku ČSAV, druhé Národopisná společnost jako suplement svého věstníku. Sborníková konkurovat zavedenému časopisu Český lid, jehož doménou nadále zůstala především česká etn dalším existujícím periodickým publikacím, jako například Etnologia Europea Centralis (Brn důraz na prostor střední Evropy, na zařazení českého etnografického materiálu do středoevr a jeho zpřístupnění anglicky mluvící vědecké obci, Národopisné revui (nástupkyni Národopis vydávané ve Strážnici) sledující tradiční lidovou kulturu, folklor a folklorismy, nebo Nár věstníku (Praha), jenž prezentoval práce členů a tím i činnost Národopisné společnosti. Mí chtěla věnovat opomíjené problematice urbánní antropologie a poskytnout jakési základní ka vybudování, respektive orientaci na studium nejvýznamnějších sociálních a etnických proces podobně jako například řada sborníků Češi v cizině, které vydával Ústav pro etnografii a f ČR (dnešní Etnologický ústav AV ČR). Ne všechny vytčené cíle se ovšem podařilo realizovat. Důvodem bylo zejména to, že chyběla badatelská obec, která by do takto koncipovaného periodika mohla přispívat. Redakční rada, Mirjam Moravcové zasedli Jan Havránek, Jiří Kořalka, Jiřina Svobodová, Miloslava Turková a (výkonnou redaktorkou byla Blanka Soukupová), svůj zájem upírala především k osvědčeným et folkloristickým a historickým metodám, přestože jednotlivá čísla sborníku - jichž v letech celkem třináct - vynikala formulací v českém prostředí nových a netradičních témat. Byly t genderově či lokálně „jiní" Pražané (I/1992), rodiny v přípražských vesnicích (II/1993), v studenty a pedagogy (III/1993), žena ve městě (IV/1994), sociální konflikty (V/1994), měst (VI/1994) a folklor (VIII/1996), český obraz jižních Slovanů (VII/1996), mezietnické dialo X/1996, XI/1997), stereotypy a symboly (XII/1998) a kulturní kontakty a konflikty (XIII/19 spíše tradiční, avšak tematicky a materiálově bohatá orientace však v tomto období přináše výhody, které vynikají například ve srovnání s dobově významným původně studentským časopi vycházel od roku 1999 (poslední číslo vyšlo po dvouleté přestávce v roce 2003). Zatímco Cargo usilovalo o teoretické a metodické inovace, věcně jistě správně, avšak bez o stávající možnosti české badatelské obce a s poněkud blahovolným spoléháním na budoucí pro generace vědců, takže později se stále častěji muselo uchylovat například k překladům již textů, „skrovnější" a tematicky sevřenější orientace sborníku Lidé města / Urban Dwellers soustavnější práci a pozvolné rozvíjení „antropologie zdola". Drobná, každodenní práce na se přitom vyplatila, protože sborník se po necelé dekádě své existence mohl v roce 1999 tr ve skutečný odborný časopis, vedle zmiňovaného Carga jediný antropologický časopis v České Desetiletý odstup přitom potvrzuje správnost tohoto rozhodnutí, neboť Lidé města přes všec postupně odstraňované nedostatky stále vycházejí a poskytují tak publikační platformu rozš doufejme - také zkvalitňující se antropologické obci i širší zainteresované veřejnosti. Lidé města jako česká antropologická revue První číslo revue Lidé města vyšlo v roce 1999 s podtitulem „Revue pro etnologii, antropol komunikace" jako společný ediční počin Institutu základů vzdělanosti Univerzity Karlovy v Občanského sdružení pro výzkum etnických, národnostních a sociálních otázek ETHNOS. V době byliLidé města koncipováni jako časopis volně řazených čísel s pevnou strukturou zařazovan V ní vedle studií a filosofických úvah (pojatých ve výchozím projektu jako myšlenkový vstu tematického okruhu čísla) měly své pevné místo materiály, dokumenty doby (autentické prame způsobu života), zpravodajství o aktuálně probíhajících výzkumech, diskuse, recenze, zpráv dění a anotovaná bibliografie. Ta registrovala práce z problematiky mezietnických vztahů, způsobu života města, práce české, ale zejména zahraniční - včetně v té době spíše opomíje z východní a jihovýchodní Evropy. V této struktuře a s prvořadým zacílením na problematiku kulturněantropologickou a etnologickou, v publikačním prostoru otevřeném českým i zahranič vyšlo v letech 1999-2003 dvanáct tematicky zaměřených čísel (1/1999 - 12/2003). Programové navázání na původní sborníkovou řadu se přitom projevilo také v ponechání shodn vedoucí redaktorky Mirjam Moravcové, došlo pouze k rozšíření redakční rady o zástupce větš (alespoň částečně) antropologicky orientovaných pracovišť a rozdílných výzkumných perspekt případě i o zástupce zahraniční badatelské obce. V nové redakční radě proto spolu s šéfred Věra Halászová, Jaroslava Kadeřábková, Josef Kandert, Kateřina Klápšťová, Jiří Kraus, Zden Rychlík, Franz Schindler, Blanka Soukupová, Aleš Svoboda, Miloslava Turková, Lubomír Tylln Vrhel. Časopis v uvedeném období přinesl celkem 157 statí, dokumentů, materiálů a rozsáhle příspěvků, z nichž bylo 23 (15 %) z per členů redakční rady. Tento podíl ukazuje na otevře domácí badatelské obci zdaleka nebyla a není běžnou, je však nezbytnou známkou odborné kva a jeho vlivu, měřitelného prostřednictvím píšících autorů a čtenářů. Nedostatkem bylo publ 72 recenzí, jež jsou dalším nezbytným kanálem transmise vědeckých informací a katalyzátore podněcují rozvoj oboru; na druhou stranu relativní počet šesti recenzí na jedno číslo neby poměrech vůbec špatný a časopis Lidé města nadto o dalších vědeckých dílech publikoval ale především díky neúnavné práci Mirjam Moravcové, Kateřiny Klápšťové a Dany Bittnerové. Pokud jde o tematické zaměření, v prvých dvanácti číslech revue jednoznačně převážila prob mezietnických vztahů a etnických menšin. Byla řešena v podstatě v pěti kontextech: (1.) v kontaktních zón mezietnické komunikace (1/1999, 3/2000, 5/2001, 6/2001, 9/2003, 11/2003, 1 v souvislostech kulturní osobitosti a kulturních konceptů jako součásti identity menšinové (1/1999, 8/2002, 11/2003), (3.) v souvislostech uvědomované etnické identity (5/2001, 8/20 (4.) v souvislostech významu vzdělání v adaptačních a integračních procesech - mimo jiné p multikulturních postojů v občanských společnostech (3/2000, 8/2002, 9/2003), a konečně (5. konstruování, transformace a fungování etnických obrazů a stereotypů a jejich dopadů na me (2/1999, 3/2000, 7/2002). Diskurs se přitom orientoval nejen na občanskou společnost České menšiny a imigrační skupiny, ale také na prostor dalších států střední a jihovýchodní Evro Bulharsko, Kypr, Litva, Německo, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Švýcarsko); jedinečně se dot Sibiře a indiánského obyvatelstva USA (8/2002). Práce vztahující se k teoriím pojetí národ dopadu teorií biologismu na vývoj evropské společnosti druhé poloviny 19. a prvých desetil které měly vyvolat odbornou diskusi, zůstaly na stránkách revue bohužel bez odezvy (4/2000 11/2003). Druhým problémovým okruhem, který nalezl rozsáhlejší místo na stránkách prvých dvanácti čí kultury a sociálního fungování různě definovaných generačních, profesních a společenských pozornosti se dostalo především kultuře a sociálním kontaktům uvnitř dětských skupin - hrá stereotypům, zvykovým tradicím společenského a rodinného charakteru (1/1999, 2/1999, 4/200 10/2003, 11/2003). Pozornost všakbyla věnována i sociálně vyloučeným (bezdomovci, žebráci, handicapovaní) (10/2003, 11/2003), kultuře a společenským tenzím mládeže (extrémisté, horo 9/3003) a gamblerství jako současnému fenoménu globalizující se euroamerické společnosti ( Třetí výrazný problémový okruh prací se vztahoval ke stále významnějším otázkám religiozit moderních společností a jejich sociokulturních a historických souvislostí. Kladeny byly ze dopadů víry a náboženství na kulturní a společenský vývoj konkrétních společností či skupi historických změn etických kodexů (1/1999, 12/2003), nábožensky motivovaných migrací (2/19 5/2001, 8/2002), sektářského hnutí (12/2003) a v neposlední řadě v souvislostech významu a oficiálních i alternativních náboženství na žitou kulturu a duchovní svět některých skupin obyvatelstva (10/2003, 12/2003). K celkové orientaci časopisu nezanedbatelnou měrou přispě filosofické úvahy a eseje překračující původně zamýšlenou hranici myšlenkových vstupů do j tematických čísel. V různých myšlenkových rovinách byla rozvíjena především fenomenologie koncept filosofie (7/2001, 4/2000 - 6/2001, 8/2002, 9/2003). Revue Lidé města vstupovala do života se záměrem otevřít se všem existujícím i nově vznika přístupům ke zkoumané realitě města. Tímto rozhodnutím redakce reagovala na skutečnost, že století se (nejen) v evropském prostoru počet i význam městské populace zvyšoval, městské vytvořilo hybnou sílu moderní společnosti a rozhodující sílu společnosti postmoderní. V so to právě obyvatelstvo města, které především přijímá imigrační vlny a fakticky realizuje m multikulturní soužití. Revue proto chtěla dát prostor pro analýzu, kontextualizaci a inter fenoménů ve smyslu nově se utvářející globální kultury na straně jedné a uchovávání, inova tvorby kulturních specifik na straně druhé. V takto nastaveném myšlenkovém rámci chtěla re sledovat všechny sociální vrstvy společnosti. Tématické zaměření publikovaných prací se mě na každodennost, způsob myšlení, postoje, vztahy uvnitř i přes hranice skupin, sdílenou of i kulturu alternativní - a v této souvislosti také na subkultury, vznikající jako výraz hl cílů a skupinové identity. Prioritní akcent na občanskou společnost České republiky a česk prostor neznamenal uzavření se jiným kulturním prostorům. Byl jistým startovním východiske přesvědčení, že neodmyslitelnou povinností a předností antropologů je studovat vlastní spo jedinečnosti i ve vztazích k jiným kulturám. Netradičně široce pojatý „fakultní" časopis Vnitřní vývoj českých společenských a humanitních věd, mladou antropologii nevyjímaje, ved tisíciletí k některým problematickým jevům. Převážně rétorický důraz na kvantitativní strá aktivit bez ohledu na jejich kvalitu a vliv, stejně jako zmnožení počtu výzkumných pracovi etablování regionálních univerzit a jejich konkurenční boj o zdroje, vyvolaly spíše instit oborové uzavírání než skutečnou spolupráci a rozvoj. Jednotlivé univerzity, katedry nebo v a jejich oddělení začaly vydávat vlastní časopisy a sborníky, počet konferencí narostl k n Samo za sebe ostatně mluví, že podle analýzy Martina Macháčka a Evy Kolcunové i v exaktní polovina tuzemských docentů a profesorů habilitovaných, respektive jmenovaných v letech 19 nepublikovala v impaktovaných časopisech, a pokud by ze souboru byly vyloučeny české a slo podíl publikujících by se zmenšil na pouhých 11 procent docentů a 15 procent profesorů (Fi 55, 2005, 11-12). Stalo se přeci mnohem snazší založit si „vlastní", nikým nečtený fakultn častěji jen v úsporné internetové podobě... V této situaci se může zdát proměna časopisu Lidé města, který od roku 2004 dostal anglick People, výrazem právě uvedené tendence k uzavřenosti, „zdomácnění" a zbezvýznamnění, jež s v tolika jiných případech. Hlubší pohled však ukazuje něco zcela jiného. Fakulta humanitní která se stala jediným vydavatelem tohoto periodika, na sebe vzala úkol zajišťování fungov a jeho technického servisu, který nadále nabízí jako publikační platformu celé vědecké obc úvodního provolání tehdejšího děkana FHS UK Jana Sokola došlo dokonce k dalšímu tematickém časopisu: „chceme pokrývat celou oblast kulturní, filosofické a historické antropologie, h sociolingvistiky, etnologie a etnografie, samozřejmě včetně oborů příbuzných." Tomuto zámě i rozšíření redakční rady o renomované pracovníky z antropologie i dalších příbuzných obor postupně zasedli Dana Bittnerová, Marie Dohnalová, Marek Halbich, Miloš Havelka, Miroslav Kandert, Jan Kašpar, Josef Kružík, Mirjam Moravcová, Zdeněk R. Nešpor, Miloslav Petrusek, Franz Schindler, Marek Skovajsa, Věra Sokolová, Lubomír Tyllner a František Vrhel. Tím byl krok nejen k rozšíření působnosti revue, ale přímo k jejímu zmezinárodnění a k zavedení an čemuž došlo v roce 2007). Od čísla 1/2004-13 začala revue Lidé města / Urban People vycházet třikrát do roka (v lete však vyšla pouze dvě čísla), nová redakce však uchovala myšlenkové zacílení, zásadu meziob základní skladbu rubrik časopisu. Položila nicméně větší důraz na recenzní činnost, utlumi rubriku a oddíl anotované bibliografie. Oddíl výzkumů pojala jako příležitostný, stejně ja diskuse a nově začleněný oddíl cílených interview (rozhovory na určité téma, biografické r osobnostmi kulturního a politického života). Zásadněji nová redakce zasáhla do tematické s Problematika filosofické, historické, lingvistické a politické antropologie a také problem humánní etologie byla v kontextu revue nadále deklarována jako rovnocenná problematice soc antropologie a etnologie. Ač nebyla preferována, problematika mezietnických vztahů a etnických menšin nadále zůstala v obsahové struktuře revue. Orientovala se ovšem téměř výlučně na český kulturní prostor. bádání se staly především etnické menšiny v České republice a proces jejich společenské a (1/2004-13, 1/2005-15, 1/2006-18), jejich duchovní svět (1/2004-13) a nově se formující ob v české společnosti (2/2005-16). Vhled do kulturní situace etnik žijících mimo území České bohužel zůstal jedinečným solitérem (1/2005-15). Problematika náboženství a víry ustoupila byla sledována především v kontextu historického vývoje české společnosti (3/2005-17, 2/20 tomu byla zvýrazněna problematika společenských postojů české populace. Analyzovány byly s orientace různých generačních skupin Čechů (2/2005-16), vztah k vlastenectví jako součásti (3/2005-17, 2/2006-19), proces reintegrace západních reemigrantů do občanské společnosti Č (1/2005-15) a expanze Čechů na Podkarpatskou Rus (Zakarpatskou Ukrajinu) v epoše dvacátých 20. století (3/2005-17). Relativně velký prostor získaly studie z oblasti filosofické antropologie a dále především a shrnující pohledy na problémy formulované z pozice různých oborů, které se v současnosti antropologické. Jednalo se například o eseje o filosofických konceptech antických myslitel 20. století (1/2004-13, 2/2005-16, 2/2005-17, 1/2006-18) a filosofické úvahy na téma kvali etiky mezilidských vztahů (1/2005-15, 2/2005-16, 1/2005-18, 2/2006-19), o úvahy na téma vz a kulturní determinace člověka (2/2005-14, 2/2005-16, 2/2006-19) či o studie estetické (1/ Teoretický diskurs vedený z pozic historické antropologie se soustředil na otázky konceptů národní tradice a identity (1/2004-13, 3/2005-17).V jediném diskusním zamyšlení se v reakc českých historiků zaměřil také na otázku historismu a jeho vazby k filosofii dějin (1/2004 vývoje a dějin oboru se orientovaly na sociální a kulturní antropologii, byly formulovány zamyšlení a jako dílčí příspěvky k budoucím dějinám české etnologie a antropologie 20. sto však v revui Lidé města jen malý prostor (1/2005-15, 2/2005-16). Přes deklaraci oborové plurality a tematické šíře zůstaly oblasti antropologického bádání, redakce revue Lidé města spíše opomíjely. Stati z oblasti politické antropologie se objevi revue jen výjimečně, a to přestože jejich zaměření plně korespondovalo s cíli časopisu. Po jako syntetizující analýzy politického a společenského vývoje v Československu a v České r epoše 20. století (4/2000, 5/2001, 8/2002, 9/2003) a jednak nověji jako teoretické úvahy o politických teoriích (1/2004-13, 3/2005-16). V kontrastu ke vstupní koncepci problematika života města 19. a 20. století zůstala na stránkách revue spíše okrajovou záležitostí, a t redakcích. Otázky každodennosti města byly formulovány především v souvislostech s dětskou hudební kulturou (6/2001, 10/2003, 1/2006-18), v souvislostech rodinného a společenského ž 3/2000, 6/2001, 9/2003, 10/2003, 12/2003) a také v kontextu globalizačních procesů dneška 1/2004-13, 1/2005-15, 1/2006-18). Téma každodennosti města nenašlo své autory. Zájem o stu života města v obsahové skladbě revue ustoupil intenzivnímu zájmu o studium postojů, vztah procesů. Na okraji zájmu zůstala i oblast metodologie antropologické práce. V samostatných položena otázka antropologie historické (6/2001), lingvistické (7/2002, 9/2003) a otázka b sociolingvistického výzkumu a jejich výpovědní hodnoty (4/2000, 6/2001). Je samozřejmě otázkou, bylo-li při současném stavu českých společenských a humanitních věd více. Vědecký časopis netvoří redakční rady, které mohou usměrňovat jen jeho základní orie připravovat tematicky zaměřená čísla, ale především jeho autoři a čtenáři. A zde je nutno dochází k rozvoji naší antropologické obce, nicméně tento rozvoj je zatím pouze pomalý. Ja krok vedoucí k mezinárodní srovnatelnosti se proto jevilo rozšíření působnosti časopisu př republiky, a to nejen, jako tomu bylo v prvních ročnících, do sféry českojazyčných zahrani z oblasti antropologie a historie, na které časopis vždy pamatoval. Tato transformace zapo 2007 prvním „pokusným" vydáním tematicky zaměřeného anglického čísla, které připravila nov redakční rada (anglické stati se však v časopise Lidé města / Urban People objevily již v vyvrcholila o rok později zásadním přebudováním redakčních rad i celkové koncepce revue. Další vědecká orientace časopisu Do desátého ročníku své „řádné" existence časopis vstupuje s novým vedením, ambicemi i úko od samého začátku byl tribunou, v níž publikovali pracovníci různého odborného zaměření, a řadě domácích i zahraničních institucí, a příležitostně i studenti, tento rozměr chceme na a současně položit důraz na rigoróznost anonymního recenzního řízení, které je - spolu s p redakčních rad - jedinou zárukou kvality periodika. Časopis může těžit ze skutečnosti, že je jediným recenzovaným antropologickým periodikem v České republice a současně za sebou má bohatou, i když ne vždy zcela bezproblémovou minulo pro nové vedení časopisu závazkem, ne však přítěží nebo omezením. Dosavadní zkušenosti toh zánik studentského časopisu Cargo i obtíže, jimž museli čelit editoři monotematického čísl časopisu / Czech Sociological Review, zaměřeného na sociální antropologii postsocialismu ( ukazují, že česká sociální a kulturní antropologie má ke své definitivní konstituci ještě co divit, neexistuje-li u nás žádné oborové pracoviště, s výjimkou několika vysokoškolskýc se částečně věnují sociální a kulturní antropologii, a není-li komunita sociálních a kultu dostatečně silná, aby produkovala kvalitní texty, které by naplnily samostatné periodikum. některé praktické důvody, proč časopis Lidé města / Urban People nechceme zaměřovat výlučn kulturní antropologii. Podstatnější důvody leží v teoretické a metodologické oblasti. Struktura společenských věd utvořila na přelomu 19. a 20. století, již dávno neodpovídá aktuálním potřebám vědy a výzk její „národní specifika". Sociální antropologie se stýká například s kvalitativní sociolog prostřednictvím orální historie, nemluvě o etnologii a folkloristice. Řada vědců pak kvůli svého zájmu - jako jsou třeba globalizace a transnacionalismus, tematika genderu nebo nábo mnohé další - opouští hranice disciplín a zapojuje do své práce nejrůznější metody a teore celé řady věd o člověku a společnosti. V této situaci by bylo naprosto nesmyslné uzavírat časopis jakkoli jinak než předmětem zájmu v širokém spektru humanitních a společenských vě antropologie je nezbytnou transdisciplinární nadstavbou, „svorníkem", který soustřeďuje po věd o člověku a společnosti a umožňuje jejich aplikaci. Časopis proto chce publikovat text kulturní, historické, politické i filosofické antropologie, z etnologie a folkloristiky, s historie a dalších oblastí, pokud mají antropologické ambice, tedy pokud vypovídají o člov společnosti. Podobně volně chápeme i název časopisu Lidé města / Urban People. Tematické zaměření našeh pouze na urbánní studia by přinášelo podobné problémy a nedostatky jako jeho výlučně sociá kulturněantropologická orientace. Samozřejmě, problematika života městských společenství z tematizoval Marc Augé, jedním z klíčových výzkumných polí současných antropologických stud že v moderních (nejen) západních společnostech v nich žije většina populace. To však nezna odmítali studie venkovského prostředí, umožňují-li současně lepší poznání města a široké š těmito často jen zdánlivými opozity, nebo že bychom nehleděli na historický vývoj těchto s Antropologie města, jak ji chceme pěstovat v tomto časopise, není myslitelná bez historick a širokého kontextu interpretací začínajících na individuální rovině a naopak překračující tradičních urban studies. Výhodou takto koncipované strategie je to, že časopis Lidé města / Urban People může lépe jiné domácí odborné periodikum zůstat otevřený všem perspektivám zkoumání i celé společens humanitní obci. Nechceme konkurovat zavedeným a dobře prosperujícím revuím vycházejícím z perspektiv, nýbrž doplňovat jejich spektrum a plodně s nimi spolupracovat i diskutovat; ja příklady přitom můžeme uvést etnologický časopis Český lid, Sociologický časopis / Czech S Review, religionistické Religio, časopisy pojednávající o moderní historii a metodologii h (Soudobé dějiny, Dějiny - teorie - kritika), orientalistická a další periodika. Proto bych časopis Lidé města / Urban Peoplenemusel publikovat pouze vědecké stati a eseje - jakkoli tvořit jeho jádro - ale také recenze a zprávy z vědeckého života a v neposlední řadě dnes diskuse a polemiky, které budou naše poznání posouvat dále. Lapidárně řečeno, považujeme č prací a jejich kritiku za stejně důležité jako vlastní tvorbu, i z toho důvodu, že se jimi pro nástup dalších badatelských generací. Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "] Mirjam Moravcová [ URL "LM-260.html "]