Marek Skovajsa: Struktury významu. ****************************************************************************************** * Nicolas Maslowski ****************************************************************************************** Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-804-version1-recenze.pdf"] Marek Skovajsa: Struktury významu. Kultura a jednání v současné sociální teorii. Sociologi nakladatelství (SLON), Praha 2013, 221 s. Marka Skovajsu nejspíše není potřeba detailně představovat, je proděkanem pro vědu na Faku studií Karlovy univerzity v Praze a bývalým dlouholetým šéfredaktorem Sociologického časop Sociological Review v českém a anglickém vydání. Je autorem množství publikací s širokou p jako je transformace ve střední Evropě, politická kultura, ekonomická kultura, zdravotnict společnost a v posledních letech také sociální teorie. Touto syntézou Skovajsa potvrdil sv předními teoretiky sociálních věd v České republice. Struktury významu podávají rozpravu o tom, jak vytvořit model vysvětlující logiku fungován Aby byl tento model správný (jak autor naznačuje od samého začátku), je nutné zvážit, co p správnou úlohu kultury. K tomu je potřeba definovat nejen samotnou kulturu a její struktur materiálních či sociálních kultur na společnost a relativní váhu těchto dvou typů faktorů. Skovajsy model, který bude uznávat vliv obou dvou, na sobě částečně nezávislých elementů; žádného z těchto prvků neudělal vedlejší produkt toho druhého. Jde o distancování se od ma obvykle marxistických a postmarxistických teorií, které mají v sociálních vědách posledníc značný vliv. Tyto teorie obvykle vysvětlují kulturu jako výsledek sociálních struktur a je však člověk chápan jako ten, jenž tvoří smysl a interpretuje svět, který kolem něj existuj vidí symboly a smysly. Skovajsova metoda je přitom veskrze klasická. Kriticky analyzuje te autorů sociálních věd, které si postupně vybudovaly svoji vlastní pozici. Proto zařazuje e teorií do různých klasifikací a rámců, jako například do funkcionalismu, neofunkcionalismu kulturalismu, objektivismu, hermeneutiky, fenomenologie, intencionalismu, konstitutivismu, strukturalismu, materialismu, interakcionismu, interpretativismu a dalších. V první kapitole, která se věnuje Jeffreymu Alexanderovi, je představen nejen autor, ale i které budou Skovajsu provázet celou knihou. Jedná se o nejvýznamnější inspiraci pro celou Alexander je autorem silného programu, který je nazýván kulturní sociologií. Jedná se o uz autonomie kultury (a kulturní autonomní struktury) v sociálních logikách. Navazuje tu na P funkcionalismus. Jde také o autora, který má hermeneutický aspekt, ovlivněný Cliffordem Ge jako systém významů – system of meanings), což vede ke koncepci kulturní logiky, která nen syntaktickou. Marek Skovajsa však ukazuje rovněž nespokojenost a problémy s Alexandrovou t podle něj neumožňuje zachytit vztah kulturního systému a jednání s druhými. Další kapitolu Skovajsa věnuje úvahám o tom, zda je tou správnou cestou použití teorií Ant anebo Talcotta Parsonse. Přivádí jej to k otázkám po autonomii jednání vzhledem ke kultuře vztahu aktéra, aktérství – jak je překládán termín agency – a kultury). Odpověď, ale i nov zamyšlení jsou konstruovány ve spojení s jinou dvojicí autorů, Margaret Archerovou a Willi Nejvíce prostoru (až dvě kapitoly z pěti) však Skovajsa věnuje knize Pierra Bourdieua. Je Bourdieuovy pozice jsou Alexanderovi nejvzdálenější, zabývá se kulturou, jednáním a sociál a zároveň se těší velkému uznání. Tento autor uspořádal svůj model kolem objektivistického a habitu. Dle Skovajsy má však Bourdieu nevyřešené vztahy mezi teorií praxe a tím, čemu ří objektivních struktur. Jeho obvyklé upřednostňování vysvětlování objektivních struktur pře aktérů vede k pokusu o syntézu mezi fenomenologií a objektivistickým přístupem, která je o selhala. Skovajsa přitom věnuje pozornost konkrétní aplikaci Bourdieuovy obecné teorie na a i když svůj výklad ukončuje pomocí trochu jiné argumentační linie, dostává se k podobným Bourdieu. V poslední kapitole a v závěru knihy se Marek Skovajsa snaží nabídnout náčrt syntetického kultury a jednání; opírá se přitom o koncept intencionality a je inspirován Habermasem. Jd objektivního přístupu a subjektivního pojmu, a to prostřednictvím „objektivizací subjektiv jednání“. Tento model je neslučitelný s jakýmkoliv druhem determinismu. Kultura je tehdy d jako „struktura významu“ – vztahová „strukturace významových prvků, ... pouze v záblesku s uvědomění“ (s. 192). Dá se říci, že cestou k porozumění kultuře a společnosti je podle Sko interpretativismu. Kniha je ambiciózní, sofistikovaná a celkově podařená, i když je občas psána až příliš slo koncipována spíše pro odborníky, kteří se příslušnými teoretickými otázkami zabývají. Cenn oživuje zásadní otázky věd o člověku, to znamená pokus o překonání opozice subjektivního a kulturního a materiálního, konkrétního a obecného, autonomního a ovlivňujícího. Přesto vša zanechává určitou pachuť, a to kvůli nedostatkům u několika otázek. Mezi jinými jde napřík vědomí a nevědomí aktérů – autor se zabývá jen vědomým jednáním aktérů, neboť sám přiznává obojí do knihy nevešlo. Nevědomé jednání, anebo nejasná hranice mezi vědomou a nevědomou s však zdají být pro četbu Bourdieua zcela zásadní. Odlišně chápány jsou také antropologické rituály a jejich vliv u Alexandera, jakož i v celém teoretizování ohledně autonomie strukt existuje důležitá platforma porozumění mezi objektivistickými, subjektivistickými a inters přístupy. Tyto otázky by snad mohly být předmětem budoucích Skovajsových úvah. Nicolas Maslowski [ URL "LM-251.html "]