Ian Hacking: Sociálna konštrukcia – ale čoho? ****************************************************************************************** * Jan Brabec ****************************************************************************************** Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-805-version1-recenze.pdf"] Ian Hacking: Sociálna konštrukcia – ale čoho? Čo je a čo nie je sociálnou konštrukciou. Ka Bratislava 2006, 354 s. Jak napovídá název knihy, hlavním tématem úvah jejího autora, současného kanadského filoso sociální konstrukce, konkrétně otázka, co je a co není sociální konstrukcí. Filosoficky dů traktování problému dává čtenáři možnost pochopit širší souvislosti a nevyřčené předpoklad sociálního konstruktivismu, teorie, jež se po vydání Bergerovy a Luckmannovy knihy Sociáln reality (1966, česky CDK Brno 1999) stala jedním z nejvlivnějších způsobů uvažování o skut pochopitelně zejména v sociologii. Kniha sestává z osmi kapitol, jež jsou upravenými verzemi samostatně publikovaných článků přednášek. Autor tedy nepodává systematický výklad tématu, spíše jej představuje z různých na velmi různorodých příkladech z oblastí, jako je vývoj zbraní, výzkum dolomitu nebo psan a zneužívání dětí, ukazuje možnosti a meze myšlenky sociálního konstruktivismu. Obecně se kritika konstrukcionismu, jak nejčastěji nazývá teorie vedené myšlenkou, že v posledku cok chápat jako produkt lidských sociálních aktivit, týká absence reflexe v uplatňování takové přístupu ke zkoumanému. Tato nekritičnost se projevuje jednak určitým druhem myšlenkového jednak ideologizací poznání. Společným jmenovatelem těchto dvou výtek je nakonec poukázání konstrukcionismu. Konkrétně autor některé konstrukcionisty usvědčuje z nerozlišování mezi našimi koncepty (p idejemi, klasifikacemi) a věcmi, které jsou jimi uchopovány, pojmenovávány a klasifikovány poznávány. Konstrukcionisté mají tendenci plynule přejít od pojmu a označení k objektu a t nefér. Hacking se v této věci vyjadřuje jasně: to, co může být výsledkem sociální konstruk ne věci. To nicméně nevylučuje, že mezi klasifikujícím označením („typem“) a věcí nedocház platí to pochopitelně pouze pro lidské „objekty“, které mají vědomí a mohou ve svém sebepo jednání reflektovat svou přináležitost k určitému typu, mohou své jednání tomuto typu přiz jednáním mohou ovšem zase přispět k předefinování typu – tuto zpětnou vazbu mezi osobou a (homosexuál, schizofrenik...) nazývá autor lopingovým efektem. Druhá skupina kritických postřehů na adresu konstrukcionismu se týká jeho motivace, kterou čiré poznání, ale angažování se pro věc: „Velmi často jsou středobodem zájmu konstrukcioni moci a řízení. Cílem demaskování je vysvobodit utlačované, ukázat, jak se kategorie poznán v mocenských vztazích“ (s. 93; citace překládám do češtiny). Tuto věc dobře známe z někter oblasti gender studies (k tomu viz Stanislav Komárek: Muž jako evoluční inovace? Eseje o m etologii, životních strategiích a proměnách. Academia, Praha 2012). Postupem konstrukcioni vyvracení vědeckých omylů s cílem dosáhnout poznání, ale demaskování stávajících poznatků Demaskována je jejich mimoteoretická funkce, kterou je v posledku zaručení kulturní autori Ve třetí kapitole (A co přírodní vědy?) autor navrhuje tři kritéria, podle kterých můžeme ke skutečnosti pokládat za konstrukcionistický. (1.) Náhodnost. Konstrukcionisté budou tvr vědy, například fyziky, je de facto náhodný: fyzika se mohla ubírat i jinou cestou, než je podoba, a tato hypotetická alternativní fyzika by byla co do svých výsledků stejně úspěšná co je kritériem vědecké úspěšnosti); (2.) Nominalismus. Hackingova myšlenka, že téma sociá ve vědě je verzí středověkého sporu mezi nominalismem a realismem, je podle našeho mínění jádrem referované knihy, zároveň toto srovnání, jak naznačujeme níže, vyvolává otázky. Kon je moderním nominalismem. Svět nemá žádnou inherentní strukturu, kterou bychom v něm prost poznáváme skrze reprezentace, které si o něm sami vytváříme. Opačný názor (ekvivalent stře realismu), který autor nazývá inherentní strukturismus, naopak tvrdí, že svět, jak se nám strukturu a úkolem vědy je tuto strukturu objevit; (3.) Vysvětlení stability. Podle konstr stabilita vědeckých názorů alespoň částečně dána vnějšími důvody – sociálními faktory, záj nikoli prostě charakterem, „kvalitou“ poznání samotného. Přijmeme-li tuto optiku soupeření dvou vědeckých přístupů ke skutečnosti (náhodnost vs. nu nominalismus vs. inherentní strukturismus, vnější důvody stability vědy vs. vědě inherentn stability), ocitneme se v bludném kruhu vzájemného obviňování z nevědeckosti. Konstrukcion usvědčit „realistickou“ vědu z ideologičnosti – smyslem poznání není ono samo, ale podepře institucionální struktury, ve které zavedená věda zaujímá výsadní postavení vyplývající z objevuje vnitřní uspořádání věcí – je, jak ukazuje autor, vlastně sama známkou jisté „ideo prostě neteoretické motivace poznání. Autor se oběma krajním polohám vyhýbá, a přestože ho o přeceňování myšlenky sociální konstrukce, když podle výše zmíněných kritérií testuje sám zhruba uprostřed mezi oběma extrémy. Už jsem naznačil, že Hacking pracuje poměrně volně s pojmy realismus a nominalismus, když chápe jako moderní verzi nominalismu. Ve středověkém sporu o universalia šlo o ontologický pojmů, universalií. Realismus chápal obecné pojmy jako ve světě skutečně existující entity pokládal za (pouhá) pojmenování, shrnující název třídy podobných konkrétních věcí, jimž je skutečné bytí. Kanadský filosof pak o nominalismu (konstrukcionismu) například říká: „fakt v procesu sociální interakce se světem a zasahováním do jeho záležitostí; ... formy poznán v mikrosociologickém procesu“ (s. 254; kurzíva JB). Kritickou pozornost si tu zaslouží min za prvé, lze jednoduše zaměňovat fakt a obecný pojem? Stěhovavost některých druhů ptáků je je to pojem? Za druhé, ve středověkém sporu nominalismu s realismem šlo, jak bylo řečeno, status obecných pojmů: zda samostatně a skutečně existují. Hacking tu ale řeší problém epi (gnozeologický); jeho výklad o sociální konstrukci můžeme chápat jako odpověď na obecnou o poznáváme; anebo úžeji – je-li naše poznání vždy určitým tříděním, klasifikací – jak vznik vlastnosti mají tyto klasifikace. Tyto nejasnosti, které jsou možná způsobeny snahou o zjednodušení a čtivost textu (nemáme systematický výklad, traktát, ale sadu esejů se společným tématem, ze kterých autor vystup duchaplný glosátor aktuálního dění nejen ve vědě), by neměly překrýt hlavní přínos knihy. dekonstruující a nedogmatický přístup k tématu, které od svého uvedení do intelektuálního bezmála padesáti lety často plnilo spíš funkci nálepky – podobně třeba jako postmoderna –, zainteresované dělila na stoupence a odpůrce, ale u které se natolik rozmlžilo povědomí o označuje, že se pod ni nakonec vešlo ledasco. Tento kritický, leč nikoli odsuzující pohled podmíněn autorovým rozkročením mezi filosofií (epistemologií), sociologií vědění a kogniti sociology může být kniha pobídkou ke kritické reflexi vlastních metod a přístupů, pro filo inspirativní to, jak Hacking tradičně filosofické otázky, například otázku pojmu pojem, ře znalosti sociologie vědění nebo kognitivní vědy. Ve filosofii si obecné pojmy asociujeme s něčím neměnným, věčným, abstraktním a hodnotově si naopak všímá změny a jisté dynamiky ve vytváření pojmů (Dobovými podmíněnostmi myšlení se samozřejmě zabývá i filosofie; nejvýznamněji patrně francouzská epistemologie druhé pol – Foucault, Bachelard, Canguilhem. Z českých filosofů se této otázce věnovali například Mi nebo Zdeněk Vašíček). Poukazuje k sociálním, kulturním a historickým podmínkám vytváření p vůbec a sleduje to, co bychom mohli nazvat distribucí vědění: „jak se hranice poznání form orientace aktuálního poznání“ (s. 244). Filosofie tradičně chápe poznávání jako aktivitu, sama v sobě (poznání pro poznání), autor si naopak všímá rozličných mimoteoretických motiv hranic poznání. V 7. kapitole (Kameny) ukazuje, že i taková věc jako dolomit je částečně „ „konstruovaná“. Například v tom smyslu, že jeho objev a výzkum byl alespoň částečně motivo důvody – zájmem o ropu. Jiný příklad intervence společenské poptávky (kulturně-sociálního podoby a rozsahu vědeckého poznání přináší 6. kapitola (Výzkum a vývoj zbraní). Vojenské v výzkumu stálo v pozadí řady výzkumných programů, které příslušná ministerstva nejen inicio samozřejmě také financovala. Dodejme, že i současný akademický a vědecký provoz může slouž příklad takového vytváření poznatků, jež je alespoň částečně určováno vnějšími činiteli: d ovlivňuje grantová politika to, co, jak a proč bude zkoumáno? Jan Brabec [ URL "LM-513.html "]