Václav Kaška: Neukáznění a neangažovaní. Disciplinace členů Komunistické strany Československa v letech 1948–1952. ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-810-version1-recenze.pdf"] Václav Kaška: Neukáznění a neangažovaní. Disciplinace členů Komunistické strany Českoslove 1948–1952. Ústav pro studium totalitních režimů + Conditio humana, Praha – Brno 2014, 291 Po krátkém období snahy o zapomnění, případně zcela jednostranných pohledů se v posledních dostává čtyřicetiletému období vlády komunistického režimu v Československu stále větší po historiků i laické veřejnosti, leckdy ve spojení se znechucením nad aktuálním stavem spole romantizující nostalgií, jindy zase s neomarxistickými a dalšími trendy čerpanými ze západ Vedou-li tyto (a další) motivace k odpovědnému historickému studiu, ke snaze o hlubší poro a jejím aktérům, či k odmítání aprioristických černobílých hodnotících soudů, je to důvod žádné jednoznačné a konečné „vyrovnání s minulosti“ (doufejme) nemohou přinést. Stejně jak minulost nebyla černobílou a monolitní, nemělo by takové být ani její hodnocení. V množstv o dějinách československého komunismu v epoše, kdy přinejmenším formálně představoval „vůd společnosti“, by neměla uniknout pozornosti knižně publikovaná disertace brněnského histor Kašky, přestože vykazuje řadu zjevných nedostatků. Jako každý začínající badatel si autor zprvu stanovil zcela nereálné cíle (vytvoření nověj k dosud nepřekonaným, třebaže nikoli bezproblémovým Rupnikovým dějinám KSČ do roku 1948), slevoval věcně, tematicky, časově i regionálně a také – což považuji za jediný nedostatek – pramennou orientací výlučně na stranické archivy. Ač vybaven solidní znalostí zahraniční a sociálněvědních přístupů, omezil se mnohdy na pouhé převyprávění a/nebo sumarizaci velké prostudovaných pramenů, čtenářsky leckdy úmorné, aniž by se z nich pokusil vytěžit určité nebo hlubší analýzy. Logickým důsledkem je, že kniha vlastně postrádá závěr a je ukončena tím“ jednotlivých pasáží (někdy dokonce doslovným), vedoucím k dosti banálnímu zjištění, ž nebyli pouze pasivními objekty a nejednali přesně podle vnitrostranických norem a příkazů. rámci lokálně možného, různě manévrovali a příkazy shora si přizpůsobovali, zčásti se jim disponovali vlastní vůlí“ (s. 267). Po snad až příliš obsáhlých prolegomenálních pasážích je kniha dále členěna na pět meritor první z nich je věnována normativním textům a jazyku disciplinace běžných straníků i komun funkcionářů, druhá orgánům a mechanismům jejího provádění, třetí (6) konkrétním typům poru vnitrostranických norem a čtvrtá příslušným stranickým soudům a trestům. Pátá kapitola pak „regionální miscelanea“, popis fungování a vztahů jednotlivých stranických orgánů nebo i k osob v komunistické hierarchii jižní Moravy. Stejně jako v předchozích případech však plat a regionální materiál slouží při vědomí svých specifik k porozumění záležitostem celostátn a/nebo dopadu. Ilustrativní je v tomto směru v jedné z předchozích kapitol obšírněji popis Šling“, u něhož stojí za zmínku, že autor přesvědčivě ukázal, že k zatčení a popravě tohot funkcionáře nevedly pouze vnější důvody (Moskvou vyžadovaná čistka, Šlingův původ a válečn Velké Británii apod.), ale rovněž jeho konkrétní jednání na regionální úrovni, respektive nespokojenost a kritika ze strany významných závodních a okresních organizací KSČ (s. 166) je na mnoha místech knihy nikoli jen deklarovaná, ale prakticky provedená „řečová“ orienta narativní struktury a rituály (vnitrostranické) komunikace. V kapitole o organizaci a formách stranické disciplinace zaujme kupříkladu teze o zvýšení v souvislosti s dysfunkčností systému desítkářů a instruktorů, importovaného ze Sovětského v diskusích o porušování vnitrostranických norem a snahách o nápravu se zase trvale uplatň argument o větší problematičnosti poúnorových a nedělnických členů strany (s. 118). Kaška zkoumal na šesti vybraných případech (absence na schůzích, neplacení stranických příspěvků a nenošení odznaků, osobní spory, nezákonné obohacování a tzv. diktátorské praktiky (šling následně věnoval pozornost také příslušným disciplinárním trestům nebo jejich absenci. Uká to, jak daleko měla realita poúnorové, dvouapůlmilionové komunistické strany k deklarovaný především význam osobních a skupinových charakteristik a vzájemných vazeb, stejně jako sys raně komunistického režimu. Zároveň si uvědomil, že „neukáznění a neangažovaní“ členové a komunistické strany tvořili jen část a „neproblematičtí, přizpůsobiví a loajální členové a jejichž činnost nemusí být v dochovaných pramenech tolik patrná, měli [samozřejmě] uvnitř místo“ (s. 268). Přes tuto deklaraci je zjevné, že tematická a pramenná orientace na porušování stranických sebou nese optické zkreslení stejného druhu jako studium jakékoli trestněprávní agendy neb protokolů. Je škoda, že se autor nepokusil alespoň o hrubou kvantifikaci odchylek od dekla nebo o jiný typ plastičtějšího uchopení fungování poúnorové komunistické strany. Rovněž tv životě členů KSČ … není dost dobře možné ani dobré oddělovat tzv. stranický život od mimos dění“ (s. 207), zůstalo namnoze v manifestní rovině, z důvodu již zmiňovaného omezení výlu archivy. Řada v knize prezentovaných příběhů proto zůstává neukončena, nejsou zjevné ani d loajality aktérů, ačkoli o jejich existenci nemůžeme pochybovat. Vzhledem k regionálnímu z na jižní Moravu překvapuje především nezájem o problematiku religiozity, ačkoli byla evide (včetně konfliktů mezi stranickou a církevní loajalitou, o nichž psal kupř. Ondřej Matějka jiná specifika nejen tohoto regionu v analýzách zohledněna byla (novoosídlenectví, zvláštn Brna). Z hlediska antropologizující historie je škoda, že výklad zůstal „na povrchu“. Auto pramenů úřední povahy objektivisticky popisuje sociální jednání a jeho důsledky, jednotliv tvoří „černé skříňky“, do jejichž nitra a motivací čtenářům nenechá nahlédnout. I kdyby př neexistovaly žádné vzpomínky a egodokumenty a nebyl by možný ani orálněhistorický výzkum, vyhýbá až překvapivě, v rovině konstrukce by to jistě bylo možné a po mém soudu nanejvýš ž Kniha Neukáznění a neangažovaní nepřesahuje své téma, časový a místní horizont a i v jejic řadu nedostatků. Jde však o poctivě provedenou práci, která má nepopiratelnou hodnotu a sv kresbou lokálního fungování komunistické strany na jižní Moravě v prvních pěti letech komu přispívá poznání víc než mnohé uspěchané syntézy. Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]