Markéta Svobodová: Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století. Ideové, stavební a typologické proměny. ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Markéta Svobodová: Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století. Ideové, st typologické proměny. Artefactum, Praha 2013, 182 s. Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-828-version1-recenze.pdf"] Rozšíření kremační propagandy, konsekventní výstavba krematorií a postupný nárůst podílu p českých zemích od konce 19. století, které až do jejich odsunu/vyhnání zasahovaly rovněž č dlouho v evropských poměrech zcela výjimečné a dodnes platí, že Česká republika je jedním této oblasti. Nepřekvapuje proto, že se tato oblast stala předmětem historického (A. Kudlá Z. R. Nešpor), sociálněantropologického (O. Nešporová), teologicko-právního (T. Kotrlý) a řadě uměleckohistorického studia – Markéta Svobodová (původně Večeřáková) k ní publikuje j devadesátých let. První moderní monografie věnovaná českým krematoriím je však očividným z především proto, že výtvarně dobře vypravená kniha neobsahuje příliš mnoho textu a snad i komplexní pohled na studovanou problematiku, který se zdá slibovat titul. Ve skutečnosti jde o úzce uměleckohistorický popis šestnácti staveb, rozhodně ani v těchto vyčerpávající, ačkoli celkem jich byl v českých zemích postaven dvojnásobek (tvrzení o 27 postavených do roku 2000 na s. 147 je samozřejmě mylné, odpovídá pouze jejich současnému p uniká především typ tzv. kremačních továren, slabě zastoupena jsou však i ostatní kremator poloviny století a vůbec není uvažováno o provizorních krematoriích, která vznikla konverz staveb, ačkoli i ta měla specifickou estetiku. Jestliže recenzovaná kniha nepostihuje ani a architektonické typy kremačních staveb v českých zemích, ještě horší je to v případě zas výstavby, funkce a provozu do dobových sociokulturních, případně politických či náboženský V tomto směru autorka neprovedla žádný vlastní výzkum a sekundární literatura, z níž čerpá nedostatečná – z české citelně postrádám novější historické studie, včetně těch zaměřených kremačního hnutí, ze zahraniční přinejmenším díla Hilary J. Graingerové, která je jistě ne odbornicí na proměny kremační architektury (pominutí Petera Juppa, Stephena Prothera či To a dalších autorů je však stejně problematické). Titulem díla slibovaný kontext je proto zp povrchně (odkaz na Bachélardův esej Psychoanalýza ohně přitom působí až komicky) a v řadě pozitivně lze hodnotit jen většinu „medailonů“ konkrétních popisovaných staveb, a to přede meziválečné období. První česká, respektive také německá krematoria na českém území jsou reprezentována dvanác mezi nimiž chybí jen obě provizorní krematoria a větší diskuse o nerealizovaných stavbách. nicméně shromáždila alespoň základní údaje o výstavbě a provedení jednotlivých staveb, kte odpovídajícím uměleckohistorickým popisem, a povšimla si rovněž dobových diskusí. Kupříkla Wiesnerova brněnského krematoria jako nového typu či pasáž o střetu mezi novoklasicismem a jsou proto odpovídající, i když výklad mohl být rozsáhlejší a hlubší. Poválečné období je tomu zpracováno jen nedostatečně a nejsem si jist ani výpovědní hodnotou zvolených případů Praha-Motol, Ústí nad Labem, Zlín): moderní stavby se stylovou ambicí by měla vedle uveden zastupovat rovněž krematoria v Českých Budějovicích, Domažlicích, a především v Jihlavě a drobnější civilistní stavby Blatná, Česká Třebová, Jindřichův Hradec a Tábor, zcela pak ch případy“ (Most, řadil bych sem však i Ostravu), už zmiňovaný typ „kremačních továren“ (Kla hlubší diskuse o výstavbě nových krematorií po roce 1989 (Hustopeče, Jihlava, Plzeň, Semil Další etapy (zásadního) vývoje kremační ideologie i jejího („shora“ podporovaného) praktic uskutečňování prostřednictvím výstavby krematorií autorka jednoduše řečeno odbyla, zřejmě diplomní práce – z níž při přípravě knihy evidentně vycházela bez ohledu na téměř dvacetil – byla zaměřena právě jen na období desátých až čtyřicátých let 20. století. Je nanejvýš smutné, dostalo-li se tak významnému společenskému i architektonickému a výtva jakým jsou moderní česká krematoria, tak nedokonalého (prvního moderního) knižního zpracov kontextuální nepřesnosti či vyložené omyly jdou totiž v recenzované knize do desítek a bez nelze přijmout ani všechny uměleckohistorické popisy konkrétních realizovaných staveb. To stávat ani v případě popularizačních prací, nehledě na to, že autorka zřejmě měla vyšší am nich vydání v ústavním nakladatelství Ústavu pro dějiny umění i podpora Ediční rady Akadem lze jen doufat, že kniha bude velice rychle nahrazena nějakou lepší – na této lze asi nejv ilustrační fotografie vytvořené Martinou Novozámskou. Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]