Zygmunt Bauman – David Lyon: Tekutý dohled. ****************************************************************************************** * Jan Beseda ****************************************************************************************** Zygmunt Bauman – David Lyon: Tekutý dohled. Broken Books, Olomouc 2013, 160 s. Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-830-version1-recenze.pdf"] Tekutý dohled je do podoby knihy převedená emailová konverzace, která probíhala mezi dvěma Zygmuntem Baumanem, narozeným v Polsku a žijícím ve Velké Británii, a Davidem Lyonem, naro Británii a žijícím v Kanadě. V rámci svého rozhovoru Bauman a Lyon analyzují soudobou spol konceptu „tekutého dohledu“: v rozhovoru i v názvu knihy se propojuje Baumanův zájem o „te doby, kterou analyzoval například ve své knize Liquid Modernity (2000; česky vyšlo jako Te roce 2008), a Lyonův zájem o studium dohledu – Lyon je ředitelem Surveillance Studies Cent University v Kanadě a zakládajícím redaktorem e-časopisu Surveillance & Society. Bauman zastává tezi, že zatímco 19. století a první polovinu 20. století charakterizovaly a řád, klíčovým aspektem současné (post)modernity je „tekutost“. V současnosti se společen stále rychleji proměňují, stávají se tekutými, hůře uchopitelnými, čitelnými a srozumiteln s tím jsme stále více sledováni a stopováni pomocí nových technologií. Jsou o nás ukládána a pravděpodobně i v kvalitě, které jsou s minulostí nesrovnatelné. Zaklínadlem dneška se s big data. Práce s velkými daty získává na významu v čím dál více oblastech lidského života datové žurnalistice (českým příkladem je např. činnost redakce Hospodářských novin, resp. z klíčových sousloví ve vzdělávání bude learning analytics, tj. nástroje k analyzování dat procesu (New Media Horizon 2012, http://www.nmc.org/horizon-project/horizon-reports/horizo ed-edition; navštíveno 19. 5. 2013). S tím vším je spojen dohled, klíčová dimenze modernit Lyonem ho označují za tekutý, protože na rozdíl od předchozích fází moderny nemá pevný zdr Dohled je stále méně spojen s pozorováním konkrétního místa, jako tomu bylo v době Bentham naopak, stále více překračuje geografické hranice. Bauman s Lyonem si jako první příklady rozvoje tekutého dohledu vybírají drony a sociální rozebírají v první kapitole. S tím, jak jde kupředu technologický vývoj, jsou létající dro menší, hůře sledovatelné, ale zato lépe sledující. Bauman také ukazuje na paradox spojený médii. Zatímco dříve byla snaha vyhnout se dohledu, dnes se dobrovolně odhalujeme, chceme abychom nebyli osamělí. Paradoxně je to právě tím, jak stále víc privatizujeme některé své (M. Castells: The Rise of the Network Society, The Information Age. Economy, Society and C Blackwell, Cambridge – Oxford 2000). Díky mikrovlnným troubám nejsme závislí na společném mp3 přehrávačům si nosíme s sebou svoji hudbu, na druhou stranu sdílíme na sociálních sítí konzumovaného jídla a právě poslouchanou muziku. Propojují se tak dva protiklady. Panoptic („neměl bys vědět, kdy tě sledují, aby sis nemyslel, že tě nesledují“) naplňují drony a čí kamerové systémy. Na druhé straně se pak stará panoptická noční můra („nikdy nejsem sám“) („nikdy nebudu sám“). Strach z utajení se tak mění v radost z pozornosti (s. 33). Bič Velk z Orwellova románu 1984 sice hrozí, ale skrytěji – daleko více se uplatňuje Huxleyho vize ovládané slastí (všiml si toho už N. Postman: Ubavit se k smrti. Mladá fronta, Praha 1999) Bauman poukazuje na to, že zatímco začátek moderny byl vítězstvím soukromí, dnes se stává komoditou, kterou nabízíme ostatním, abychom se nestali outsidery (vtipně to paroduje seri 2010, 14x04). Kdo není vidět, je podezřelý. Stáváme se zbožím a zároveň jeho marketérem a 41). Jsme spotřební společností, ve které jsme jak spotřebiteli, tak zároveň spotřebním zb většině oblastí uspět, musí být viděn a musí umět ze sebe udělat produkt (s. 42). Lyon se vnitřní význam zprostředkování pomocí sociálních sítí. Táže se, zda jsou digitálně zprostř pro svou techničnost diskreditovány, nebo zda naopak digitální svět sociální sféře pomáhá říká, že je to nejednoznačné, protože sociální média jsou jako nůž, kterým si můžeme namaz i podřezávat hrdla (s. 53). Jsme v rozporuplné situaci, chceme mít zároveň bezpečí i svobo možné. Dobrým, i když v knize neuvedeným příkladem je dnešní obliba adrenalinových sportů. V druhé kapitole Lyon s Baumanem diskutují o teoretických modelech dohledu. Začínají s roz panoptika. Dle Baumana není panoptikon mrtvý, ale rozhodně se nejedná o univerzální vzorec domníval Foucault. Panoptikon se využívá pro dohled nad „nezvladatelnými“ oblastmi naší sp jsou věznice nebo psychiatrické léčebny (s. 61). Proces řízení směřuje od hierarchického b dohledu, kdy se potlačují určité části osobnosti, od modelu šéf-podřízený k modelu kupec ( zboží (zaměstnanec), který využívá celou osobnost zaměstnance, jehož výkon je motivován hr bude nahrazen výhodnějším zbožím (zaměstnancem). Přesto zde určitá forma minipanoptika zůs formě služebních mobilních telefonů, které nutí zaměstnance být kdykoliv k zastižení, a ve ve služebních autech (ani tento příklad Bauman neuvádí). Dále autoři rozebírají pojem ban- francouzského profesora bezpečnostních studií Didiera Biga. Ban-opticon je způsob používán technologií na nadnárodní úrovni pro rozhodování o tom, kdo má být vystaven specifickému d dohled přitom není jednolitý, ale fragmentovaný a heterogenní. Ban-opticon má tyto hlavní výjimečný stav se stává rutinou, za druhé se pak vytváří profilování (vylučování určitých kvůli jejich budoucímu chování) a za třetí „normalizace“ nevyloučených skupin (vede k jeji pohyb osob, zboží atd.) (s. 67). Bauman souhlasí, že Bigův ban-optikon je příkladem filoso (srov. Z. Bauman: Globalizace – důsledky pro člověka. Mladá fronta, Praha 1997), kdy není uvnitř, jako to činilo panoptikum, ale vně. Následuje rozbor pojmu synoptikon norského soc Mathiensena, podle kterého dnes již „hrstka nesleduje mnohé“, ale za působení dnešních mas sledují hrstku“ (s. 72). Zde ovšem Bauman s Lyonem opomíjejí fakt, že už jsme se dostali d a tím pádem i sledování, jak říká Vin Crosby, kdy mnozí komunikují s mnohými a mnohými jso mnohé chtějí sledovat (model many to many). Ve třetí kapitole autoři probírají jednání na dálku, distancování a automatizaci. Bauman s svým analýzám moderny a připomíná, že posvátným slovem moderny je Rozum vtělený do Řádu. Ř Benthamovým panoptikem, taylorismem a Fordovou pásovou výrobou a Le Corbusierovou představ „stroje na bydlení“ (s. 82). Řád, který má být cestou k dokonalosti a který na této cestě „zbytečné“. Řád, jehož součástí je destrukce, která odstraňuje překážky stojící v cestě do rámci snahy o dokonalost jsou nastoleny procesy distancování se od konečného výsledku a et jednání jedinců v tomto procesu se stává neviditelným. Dochází tak k adiaforizaci, procesu zneškodňuje mravní odpor proti nemorálním činům ve prospěch výlučné aplikace kritéria dosa účinku. Bauman připomíná, že vyvrcholením tohoto procesu (moderny) je holocaust. Neméně po pak je, že již nevytváříme technologie se záměrem určitým způsobem konat, ale že děláme ur proto, že jsme na to vymysleli technologii (s. 87). Mezi etikou a technologií se rozšiřuje lze zabíjet pouhým stisknutím tlačítka a oběť přitom může být tisíce kilometrů vzdálená. P operátor dronu, který dá pokyn k palbě, protože si myslí, že objekty na jeho obrazovce jso podotýká, že jednání na dálku se objevuje v čím dál větším počtu oblastí, například v prác celních úředníků: objekty jsou lustrovány již před nástupem do letadla a hranice se tak ro tekutými. Ve čtvrté kapitole autoři rozebírají, jak je dohled zaváděn ve jménu bezpečí. S vytvářením paradoxně vzniká pocit nebezpečí. Problém je, že nebezpečí je neviditelné. To vede k snaze abychom potencionální nebezpečí mohli vyloučit a předejít mu. A čím více dat k monitorován tím více hrozí, že se člověk může dostat do kategorie vyloučených. Lyon udává příklad nors kteří si stěžovali na přemíru bezpečnostních opatření, protože museli mnohokrát denně proj kontrolou, až se skutečně „cítili jako zločinci“ (s. 101). V páté kapitole zaměřují autoři pozornost na tzv. nová média a konzumerismus. Na příkladu ukazují, jak komerčním společnostem přenecháváme data o svém chování a preferencích a jak těchto dat tříděni do různých kategorií spotřebitelů. Navíc jsme podněcováni k tomu, abych sdíleli a užívali si slast z toho, že jsme sledováni. Pomocí nových médií si kolem sebe vy v níž je „pouze“ to, co chceme vědět. Bauman podotýká, že nová média velmi usnadňují vytvá protože nabízejí spotřebitelům zboží na základě znalostí jejich preferencí. Zákazník tak a se jedná o reklamu, ale naopak je spokojen, že se mu vychází vstříc. Amazon v současnosti tom, že by odesílal zboží ještě před jeho objednáním na základě našich minulých preferencí V šesté kapitole se rozhovor stáčí k etickému zkoumání dohledu. Lyon otevírá debatu tvrzen že nový dohled potřebuje novou etiku. Problémem je, že technologické změny jsou příliš ryc podotýká, že problémy souvisí s tím, že zatímco informace byly odtrženy od lidských zdrojů čím dál více „informatizována“ (s. 131). Na více úrovních je o nich sbíráno více informací poznamenává, že jsme více a více rozebíráni na jednotlivé prvky, a jako příklad uvádí sezn které vybírají partnery na základě požadovaných a potencionálně kompatibilních vlastností. je tak v tomto procesu rozložena. V tomto procesu rozkladu pak do jisté míry mizí Lévinasů tvář, skrze niž objevujeme svoji lidskost. V poslední kapitole se autoři zamýšlejí nad tím, zda nám zbývá ještě nějaká naděje na změn směřujeme k další totalitě. Bauman podotýká, že i v mezních situacích, jako byly koncentra nebylo možné zcela potlačit lidskou volbu a lidství. A že prostor pro volbu a svobodu zde Autorům se v jejich dialogu podařilo poměrně dobře zachytit problémy spjaté s dohledem v s společnosti. Nevýhodou formátu knihy je, že některým oblastem nevěnují tak hlubokou pozorn si zasloužily. Uniká jim například, že sociální sítě a média webu 2.0 jsou založeny na kom „mnozí k mnohým“. Nejsme jenom sledováni, ale také chceme více sledovat ostatní, a to neje sociálních sítích. Jako příklad lze uvést rozmach reality show v oblasti zábavy a snahu ko mocenský aparát pomocí transparentního zveřejňování většího množství dat o jeho aktivitách knihy je svěží jazyk plný metafor a až na výjimky velmi dobrý překlad Martina Rychlíka. Kn stát doporučenou četbou pro dnešní studenty sociálních věd. Jan Beseda [ URL "LM-107.html "]