Měrćin Nowak-Njechorński a časopis Sokołske listy ****************************************************************************************** * Kinga Kijová ****************************************************************************************** Měrćin -Njechorński and His Writing in the Sokołske Listy Magazine Abstrakt Měrćin Nowak–Njechorński was with no doubt one of the most important authors publishing in listy magazine. In fact, in some periods, he was the author of almost the entire content o The activity of Měrćin -Njechorński as editor of this magazine in the years 1928 – 1933 is in this article. In his writings, the Sorbian activist tackled a variety of issues: social and national. He actively promoted the ideas of Sokol and considerably contributed to the patriotic feelings in the generation of Młodoserbs, the “young Sorbians”. His work strongl shape of the Sorbian nation in the period between the wars as well as in the post-war era. Klíčová slova Měrćin Nowak-Njechorński; Sorbs of Lusatia; Sokol; Sokołske Listy Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-867-version1-kijova.pdf"] Měrćin Nowak-Njechorński byl lužickosrbský malíř a spisovatel. Narodil se 13. června roku Sodan, byl nemanželským dítětem Lužické Srbky Ernestiny Sodanec a jejího otčíma, chudého n Wilhelma Emila Neumanna (Měrćinowa 2000: 8). Chlapec vyrůstal v Njechorńu, vesnici vzdálen třináct kilometrů východně od Budyšína. Jeho rodina přitom byla atypická nejen z pohledu m Martina měl s jeho matkou a její sestrou celkem čtyři nemanželské děti), ale také proto, ž jen německy, i když Njechorń tehdy byla lužickosrbská vesnice. Lze tak říci, že Nowak-Njec později stal Lužickým Srbem z vlastní volby. Měrćin měl od útlého dětství nadání na kreslení, a proto se v tomto oboru dále vzdělával v Drážďanech, Praze a Varšavě. V době svých studii v Německu přestal zastávat všeněmecké náz okouzlit slovanskou kulturou, kterou dříve považoval za nízkou a nedokonalou. Bylo to spoj těžkým životem ve velkých německých městech a s nespokojeností s moderním německým uměním. proto rozhodl stát příslušníkem srbského národa, začal se podepisovat Měrćin Nowak místo d Neumann, později dodal i přídomek Njechorński a zapojil se do činnosti v prospěch nejmenší národa. Signifikantní je, že od té doby maloval už téměř výhradně jen obrázky spojené s tr dokonce se pokusil vytvořit národní lužickosrbský sloh. Jeho vzorem byl český malíř Mikolá studoval na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem známých profesorů Jakuba Obrovského, ale hlavně Maxe Švabinského, jehož sloh se výrazně odráží v Nowakových dílech. Obrázky Měr v Lužici dodnes velice známé, a tak lze říci, že se v souladu se svým přáním stal ‚malířem Po objevení své srbské národní identity se Nowak dokonale naučil obě varianty lužické srbš meziválečné době se stal nejplodnějším žurnalistou, který ji užíval. Celkový počet jeho čl přesahuje 200 textů (Scholze 1998: 174), což činí přibližně 3.000 tištěných stran. Byl ved časopisů Sokołske listy a Serbski student, ale psal i do celé řady dalších periodik. Ve st publikoval také knihy, ale ne už v takovém rozsahu. Když byli v roce 1933 byli zatčeni red časopisů, vláda Výmarské republiky uvedla jako důvod publikaci Nowakova textu Z Bratisławy Jeho autor byl také z budyšínské věznice propuštěn jako poslední, po dvou měsících, a to j intervenci svých přátel z Polska a Čech. Nowakovu činnost a práci ve službě národu v této době lze posoudit jako velmi plodnou a př nejdůležitějšími texty jsou články pro Serbske Nowiny: My skoržimy...! (Žalujeme; SN 1929: žabow (Čáp, král žab; později uveřejněno pod titulem Baćon a Žaby; SN 28. 9. a 1. 10. 1929 Tugoměr wokoło chodźi! (Tugoměr chodí okolo; SN 105: 1924). V časopise Serbski student Now například stať Čehodla so 24. julija 1927 Němska powaliła njeje? (Proč 24. června 1927 nep 1, 1927: 11-12), ale k jeho nevýznamnějším dílům patří především články, jenž vyšly v Soko Za druhé světové války byl Měrćin Nowak nucen sloužit jako člen Wehrmachtu, a protože ovlá jazyků, pracoval zde jako překladatel. Byl poslán do Francie, potom do Polska, kde velice svůj osud. Pomáhalo mu umění, a proto i kasárny zdobil svými obrazy. Nowak byl aktivní i p válce jako umělec a národní činitel. Psal knihy a zabýval se kreslením. Dlouhá léta byl př lužickosrbských umělců, za svoji práci získal celou řadu vyznamenaní. Zemřel oslavovaný ve let ve svém rodném domě a celý svůj majetek odkázal lužickosrbské Domowině; dnes je v jeho jemu věnované muzeum. Meziválečné lužickosrbské časopisy a sokolská myšlenka Meziválečná doba byla v dějinách srbského národa a jeho kultury velmi složitá (Scholze 199 republika v článku 113 své ústavy zaručovala svobodu kulturního rozvoje pro národnostní me byli Lužičtí Srbové, bohužel ale většina těchto práv byla zaručena nedostatečně nebo se up papíře, nikoli v každodenní praxi. Negarantovaná byla kupříkladu možnost vystupování u sou ani školní výuka srbštiny nebyla dostačující. Německý nacionalismus však na druhou stranu reakci Srbů a projevy srbského vlastenectví. V období po první světové válce byla pro srbské národní vědomí velmi důležitá žurnalistika (Völkel 1983). Ty vycházely v dosti velkém počtu, který svého času zahrnoval více než dese nějrůznější tematikou. Kupovat pravidelně nové knihy si mohl dovolit málokterý Srb, ale sr jako bylySerbske nowiny nebo Serbski dźenik vycházející v Běłej Wodźe, odebírala více nebo většina těch, kteří byli s to v srbštině číst. Časopisy byly hlasem národa, možná spíš hla samozvaných) vůdců, byly zbraní v boji proti germanizaci a zároveň významným projevem kult srbského národa. Objevily se časopisy pro děti Raj nebo přílohy v časopisech věnované děte vzdělávat mladou generaci Srbů. V časopisech byly publikovány básně, próza i grafiky. Záro bojovník za udržení srbského národa a skoro každý umělec této doby - jmenujme z nich alesp Jana Skalu, Jakuba Lorence-Zalěského, Minu Witkojc, Romualda Domašku, Józefa Nowaka, Jurij Kubašec a v neposlední řadě Měrćina Nowaka - spolupracoval alespoň s jedněmi novinami. Výz meziválečné doby Jan Skala proto napsal, že „noviny jsou všední chléb každého národa, jsou k boji a štít k obraně všech práv" (Skala 1922: 12). Hlavně léta 1920 - 1933 proto můžeme věk lužickosrbské žurnalistiky. Meziválečná doba byla příznivá pro rozvoj kultury a umění národů, ale v případě Lužických Srbů to ve srovnání s předcházejícím i následujícím období Pro srbskou kulturu bylo významné to, že do roku 1933 existovala svoboda tisku a skoro neo srbských organizací, které se vyvíjely velmi dobře a plodně. Dějiny a vývoj sokolského hnutí jistě není třeba podrobně popisovat, je však důležité před poznámek o vývoji sokolské myšlenky a vzniku sokolských spolků v Lužici. Srbský sokolský s Łužisko-Serbski Sokołski Zwjazk, byl založen 9. listopadu 1920 v Budyšíně (Rajš 1992). Sva 10. dubna 1933, kdy se pod tlakem tehdejších poměrů v Německu dobrovolně rozpustil a dopor které v něm byly sdružené, aby svou činnost rovněž ukončily. Počet sokolských jednot v Luž jednadvaceti, ale ne všechny vydržely po celou dobu fungování Sokola. Účastnily se všesoko takže například na všesokolský slet v Praze v roce 1926 přijela delegace přes 150 Srbů. So zároveň vydával i časopis s názvem Sokołske listy. Lužickosrbský Sokol byl v meziválečné době organizací, ke které nejraději přistupovali ti, ke slovanské vzájemnosti a rozhodně odmítali velkoněmecké ideje a další projevy toho, co p německý šovinismus. Někteří z nich Sokol chápali jako společnost pro mladé a nespokojené s Serbské na srbskou politiku nebo s vlivem církví, hlavně římskokatolické církve. Tyto názo prezentoval především právě Měrćin Nowak (např. SL 6, 1929: 88), který dával ostentativně antiklerikální postoj. Sokol přitom byl v roce 1930 rozdělen na dvě župy (Wićaz 1990). Jed pro katolické sokolstvo a fungovala pod jménem Sokol župa Ćišinski, čítala sedm jednot, a dostala název Lubin a měla deset jednot. Katolická církev nerada viděla účast Lužických Srbů v Sokole a útoky církve na sokolskou o opakovaly. Podle představy vedení církve s ní totiž každá organizace měla úzce spolupracov nedělala, pak byla většinou pro katolíky zakázaná. S neutralitou se vůbec nepočítalo. I kd oficiálně nepřiznávala, důvodem nepřízně k sokolské myšlence byl hlavně český původ sokols za to, že katolická církev nechtěla podporovat cokoliv, co by mohlo povzbudit nebo posílit Lužických Srbů, a za takové byly považovány právě české názory. Jak totiž psal známý meziv Jan Skala už v roce 1922, „sokolství je mezikonfesní organizací, která chce podle uvedenýc tělo a duši, samozřejmě obzvlášť k službě národu" (Skala 1922: 10), což se neslučovalo s c primátu religiozity. Útoky katolických kněží na sokolskou organizaci proto časem jen zesíl Jak už jsem zmínila, Sokolský svaz vydával časopis Sokołske listy s podtitulem Časopis ser organ Łužiskoserbskeho sokołskeho zwjazka(Völkel 1983: 102-107). Od roku 1924 byl časopis Serbských nowin. Jeho prvním redaktorem se stal Herman Šleca, který formuloval základní cí „Za prvé rozvíjet a utvářet sokolskou myšlenku, naši lužickosrbskou sokolskou myšlenku, a lužickosrbskou tělovýchovu na základě lužickosrbského tělovýchovného názvosloví" (Völkel 1 Časopis nevycházel pravidelně a finanční problémy nutily redakci k omezování počtu stránek deseti čísel ročně s každým číslem po šestnácti stranách se podařilo až v roce 1930, ale t roku 1927 - šéfredaktorem Michał Nawka. Časopis se obohatil o novou tematiku a nové spolup byly přetiskovány články z jiných časopisů. Jejich počet však stále nebyl dostatečný, i kd tak významní autoři jako třeba Jan Skala (např. SL 1927: 57). Vznikly i pravidelné rubriky sokolského života, Ze svazu, Slovanské sokolstvo či Rozmanitosti; příležitostně se objevov svérázné rubriky jako Manželství ve svazu [Kwasy w zwjazku]. Pro Měrćina Nowaka bylo sokolství totožné s lužickosrbským vlastenectvím, a proto byl horl organizaci přistoupil v roce 1926 a byl jí plně oddán. V Sokole viděl hlavně jeden z prvků meziválečné doby v Lužici, ale Sokol pro něj znamenal i pokrok v nejobecnějším smyslu. O v k sokolské organizaci píše Jurij Młynk: „v Sokole Nowak viděl nosnou sílu svého ‚mladosrbs 1969: 7). Sokolská myšlenka mu byla velice blízká také proto, že jejím prostřednictvím moh své antiklerikální a socialistické názory. Je třeba upozornit na fakt, že hodně mladých lu vlastenců v té době zastávalo socialistické názory. Nowakovu spolupráci se Sokołskými list to, že psal také do Serbskich nowin; jeho texty proto byly pro tento časopis zásadní. Do r listů přistoupil v roce 1929, zpočátku pomáhal vedoucímu redaktorovi Michału Nawkovi, ale se Nowak stal hlavním redaktorem časopisu a zůstal jím až do zastavení činnosti lužickosrb (10. dubna 1933). Tento den předsednictvo Sokola informovalo v Serbských nowinach, že je n práci přerušit, listy však přestaly vycházet už v roce 1932. Rok 1933 tak byl nejenom posl práce Sokola v Lužici, ale i skutečným koncem svobody tisku a možnosti fungování všech ost organizací v Sasku. Nowak byl zatčen a dva měsíce vězněn, potom dostal zákaz veškerého pub texty mohl uveřejňovat pouze pod šifrou nebo ve spolupráci s polským časopisem Młody Polak [Mladý Polák v Německu]. Průřez tematikou Nowakových článků publikovaných v Sokołských listech V době, kdy Nowak byl vedoucím redaktorem Sokołských listů, v žádném čísle nechyběly jeho občas psal celý obsah čísla skoro sám. Jednalo se o reportáže, odborné články z oblasti sp zastoupený byl fejeton, setkáváme se však i s uměleckou pohádkou plnou vtipů a narážek na politická témata nebo satirickými texty, které měly za úkol zesměšnit odpůrce lužickosrbsk myšlenky a zároveň čtenáře pobavit. Skoro všechna číslaSokołských listů začínala textem šé věnovaným národní tematice, jeho texty se ale časem měnily, a to hlavně pokud šlo o poměr, určitá tematika zastoupena. V pozdějších letech se více jednalo o informační články, zatím politická a kulturní tematika byla zastoupena méně často. Nepříznivá doba nutila autora, a občas podepisoval nějakým pseudonymem, nejčastěji Wóhnjoš. Čtenáři však stejně věděli, kdo pseudonymy skrýval, jelikož vedoucí redaktor psal svým snadno rozpoznatelným stylem. Nowak Sokołske listy chápal především jako časopis určený národně uvědomělé a vzdělané mla označoval termínem młodoserbstwo. Listy měly být hlasem organizace a formou propagace soko která podle Nowaka s młodoserbstwem úzce souvisela. Právě proto své články prvotně věnoval sokolské myšlenky ztotožněné s národní myšlenkou a šířením vlasteneckých názorů. Nowak pře aby masově vstupovala do řad sokolské organizace. Měrćin Nowak se proslavil tím, že ostře kritizoval staré metody národního boje; zastával n možností, jak zachránit lužickosrbskou národnost a kulturu, bude vést otevřený boj proti g Popisoval tento problém například v článku Serbska duša wotuć! (Probuď se, lužickosrbská d Náše kubłarske dźeło: Wohlad a wuhlad (Naše vzdělávací práce: Popis a výhled; SL 6, 1931: dokonce viděl Sokoly jako bojovníky, kteří mají skoro posvátný cíl zachránit Lužické Srby. myšlenky uzavřel v článku My serbscy Sokolojo, my Boži wojownicy!! (My lužickosrbští Sokol bojovníci!!; SL 1, 1931: 1-2). Často lze pozorovat, že autor sám sobě dával za úkol mluvit národa. V jeho textech se běžně nesetkáváme s použitím zájmena „já", Měrćin Nowak většinou „my" - myšleno „my Sokolové", ale i „my Lužičtí Srbové". Tím opětovně potvrzoval svůj názo určit opozice „my a oni", to znamená Sokolové a protivníci sokolské organizace, jak lužick němečtí, nebo i opozici Lužických Srbů a Němců. Ve svých textech se redaktor časopisu snažil propagovat sokolská hesla. Jako příklad lze u „Ani dobytka ani sławy", které autor prezentoval v článkuSława Njesławnym (Sláva neslavným nebo titulní heslo výjevu Skrućmy so! (Posilujme!; SL 9, 1931: 129-131). Je zřejmé, že sok do lužickosrbské kultury uvedl právě Nowak. Zároveň posílil vliv dávných národních symbolů vlajka nebo údajné staroslovanské znamení lípy. Výhodou přitom bylo, že sokolský časopis j lužickosrbské periodikum ve větším počtu publikovalo obrázky a fotografie. Proto nepřekvap právě Měrćin Nowak, kdo zpracoval znak lužickosrbského Sokola nebo slavnostní podobu sokol Zatímco u žen propagoval nošení národního kroje, srbští muži měli podle jeho mínění nosit uniformu. Příkladem takové propagace může byt článek s názvem Serbski Sokoł znowa w swjedź (Lužickosrbský Sokol zase v svátečním kroji; SL 4, 1932). Na tomto místě je třeba připomen nejen spisovatel a žurnalista, ale též vzdělaný výtvarník a malíř, a proto mu nejen Sokołs podstatě i celé tehdejší národní hnutí z velké části vděčí za svoji „grafickou podobu" (sr 1). Hodně článků Nowak věnoval problematice lužickosrbsko-německých vztahů, přičemž zvlášť ost vše, co považoval za pokusy německé vlády germanizovat Lužické Srby. Jeho články mají obča či bajek, ve kterých zvířatům dával lidské rysy, aby tak mohl kritizovat nebo zesměšňovat bajce Knot a sokoł (Krtek a sokol; SL 8, 1929) byly obě titulní postavičky alegoriemi - Ně krtek a Lužické Srby sokol. Krtek z pohádky přitom chtěl učit děti sokola správně létat, c na germanizování lužickosrbského školství, a pohádka končila tím, že sokol ukázal krtkovi jeho názory skoncoval. Rozhodně to však nebyl to jediný příklad kritiky Němců v Sokołských časopise se často objevovaly polemiky s německými periodiky. Příkladem může být text Čěske (České peníze...!; SL 2, 1930), ve kterém se autor posmíval německé propagandě tvrdící, že organizace financují cizí země, hlavně Československo. V Nowakových textech se setkáváme také se srovnáváním německé a lužickosrbské národnosti, samozřejmě vycházeli ve značně nepříznivém světle. V jednom ze svých článků Nowak píše, že Lužické Srby svým měřítkem" a vyčítá Němcům, že Lužické Srby posuzují podle sebe, a proto Slované mají finanční zisk z toho, že se zastávají svého národa a tak vlastně reprezentují států a jsou zrádci německého státu (SL 2, 1930: 17). S tímto tématem souvisela i propagac Lužických Srbů s ostatními slovanskými národy a hlavně s Československem. Nowak považoval lužickosrbskou kulturu v návaznosti na ostatní slovanské kultury, od sousedních národů cht a inspirace pro vlastní kulturu. Sám ostatně hodně čerpal nejen z české, ale i z polské a Velice důležité bylo Nowakovo upozorňování na Dolní Lužici, například v článku A što Delnj Dolní Lužice; SL 3, 1929). Nowak byl velkým zastáncem pomoci dolnolužickým Srbům a úzké sp Lužic ve dvou lužickosrbských jazycích. Proto dokonce sepsal příručky k výuce dolnolužické V Nowakových textech byla poměrně bohatě zastoupena kulturní tematika a autor se s oblibou lužickosrbské tradice, kupříkladu v textuNjezanjechajće naše pěsnički! (Nezapomeňte naše p 39), nebo Serbski Sokoł znowa w swjedźenskej drasće (Lužickosrbský Sokol zase v svátečním 1932). Měl za to, že udržení „pravých" lužickosrbských tradic zaručí budoucnost národa, a krajany, aby rádi zpívali své tradiční zpěvy a nepodléhali novým módním trendům. Upozorňov význam tradičního lidového kroje, který podle něj symbolizoval jednotnost a samostatnost S publikoval i články, které upozorňovaly na správné sladění, sestavení a nošení lidového kr vycházel z národních tradic. Sledujeme-li Nowakovy články, nelze pominout, jak dalece se v jeho textech odrážela sociál Příkladem může být velice svérázný článek Samson a Delila (SL 1, 1930: 41). Text tohoto čl se odvolává na známou pověst o pádu velkého bojovníka Samsona, srovnával Samsonův osud s l vlastenci. Podstatné je, že podrobil ostré kritice německo-lužickosrbské manželství, což s této doby objevovalo naprosto výjimečně. Bylo to téma velice kontroverzní, protože individ život byl v meziválečné době „zakázané téma" a národnostně smíšená manželství naopak běžno z jednoho takového ostatně pocházel i Měrćin Nowak/Martin Neumann. Nowak překonal i toto t že jedním z největších lužickosrbských národních problémů, je fakt, že lužickosrbská intel za manželky Němky. Podle Nowaka to bylo velké nebezpečí, které spočívalo v tom, že německé svého muže nepodporují v práci pro lužickosrbský národ, ale hlavně vychovávají své děti v Zároveň poukazoval na nedostatečné vzdělání Lužických Srbek, které jistě bylo jednou z pří ve srovnání s Němkami nebyly pro vzdělané muže dostatečně atraktivními manželkami. Aby tom autor přemlouval lužickosrbské ženy, aby se učily, zdokonalovaly a také aby se podílely na své vlasti. Jak jinak než prostřednictvím účasti v Sokole. Přitom lze ale říci, že Nowak n feministických článků, ve kterých se zastával rovných práv žen a mužů - hlavně pokud se tý ve společenském životě s přihlédnutím ke cvičení v Sokole. Nowak doporučoval takový životn to bylo církví odmítáno jako nemravné. Měrćin Nowak psal v Sokołských listech i na jiná témata. Je obtížné je všechna jmenovat a cílem mé práce. Důležitější je závěr, že Měrćin Nowak-Njechorński měl jako redaktor Sokołs publicista v dalších periodikách a v neposlední řadě jako malíř klíčový podíl na formovaní vrstevníků v meziválečném období a dokonce vzdělával lužickosrbskou mládež v duchu sokolst zaměřeného vlastenectví. Kinga Kijová (Kijo) vystudovala bohemistiku a sorabistiku na Varšavské univerzitě a práva Kardynała Stefana Wyszyńského ve Varšavě. V současné době studuje doktorské studium slovan na Karlově univerzitě v Praze a připravuje doktorskou práci věnovanou Měrćinovi Nowakovi-N Zabývá se Lužickými Srby, především v meziválečném období. Byla redaktorkou časopisů Zeszy Českolužický věstník, je autorkou třináctidílného cyklu věnovaného lužickosrbským lidovým 2007-08) a řady článků věnovaných Lužici. Zkráceně citovaná periodika SL - Sokołske listy SN - Serbske noviny SSt - Serbski student Další použité prameny a literatura Kašpar, Měrćin. 1976. Stawizny Serbow wot 1917 do 1945. Budyšin: Domowina. Měrćinowa, Marija. 2000. Měrćin Nowak-Njechorński. Grafiske tworjenje. Budyšin: Domowina. Młyńk, Jurij (ed.). 1969. Měrćin Nowak Njechorński. Polemiske nastawki. Wuběrk z publicist 1924-1934. Budyšin: Domowina. Rajš, Franc. 1992. Serbske towarstwa hač do lěta 1937. Přehlad. Budyšin: Domowina. Scholze, Ditrich. 1998. Stawizny serbskeho pismowstwa 1918-1945. Budyšin: Domowina. Skala, Jan. 1922. Wo serbskich prašenjach. Přispomnjenja k serbskemu programej. Praha: Spo Lužice. Wićaz, Alfred. 1990. Serbski Sokoł. Budyšin: Domowina. Völkel, Měrćin. 1983. Serbske nowiny a časopisy w zašłosći a w přitomnosći. Budyšin: Domow Veškeré prameny vydané v periodické literatuře jsou citovány prostřednictvím zkratek, jeji připojen na konci studie. Po roce 1989 byl lužickosrbský Sokol obnoven a znovu začaly vycházet i Sokołske listy (jak Serbských Nowin), stejně jako tomu bylo nakrátko po druhé světové válce; dnes však už list jeho posledním redaktorem byl Křešćan Krawc. Na druhou stranu je potřeba říci, že periodik mají velký význam pro zachování kulturní svébytnosti Lužických Srbů. Kvůli nedostatku mode přístupných v lužické srbštině jsou noviny jejím nejdůležitějším komunikátorem. Kinga Kijová [ URL "LM-210.html "]