I oni byli proti. ****************************************************************************************** * Roman Vondra ****************************************************************************************** I oni byli proti. Sborník z mezinárodní historické konference Dokumentace osudů aktivních nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními u Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu. Muzeum města Ústí nad Labem + Albis Ústí nad Labem 2007, 452 s. Sborník I oni byli proti, který vyšel v roce 2007 zásluhou Muzea města Ústí nad Labem a na Albis international Kristiny Kaiserové, shrnuje průběh a výsledky konference se stejnojmen která se v metropoli ústeckého kraje uskutečnila ve dnech 13. - 15. 11. 2006. Konala se v „Dokumentace osudů aktivních odpůrců nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války p souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatels iniciovala vláda České republiky svým usnesením č. 1081 ze dne 24. 8. 2005. Svým rozsahem rozpětím otištěných příspěvků přitom sborník pokrývá celé spektrum jednotlivých problémů v k problematice výzkumu životů, působení a perzekuce aktivních odpůrců nacismu z řad tzv. s Rozsahem více než 450 tištěných stran se přitom sborník stal rozsáhlým a mnohovrstevnatým lze označit za monografii sui generis. Jedná se navíc o dílo mimořádně hodnotné, neboť poj které bylo v někdejším Československu po řadu desetiletí z politických důvodů důsledně tab se dotýká palčivých otázek, které se totalitnímu komunistickému režimu z ideologicko-propa důvodů vůbec nehodilo ventilovat. Sborník je navíc autentickým dokladem toho, že po téměř dvou desetiletích od obnovení plur vědecký výzkum v této oblasti výrazně pokročil a dospěl k podstatně ucelenějšímu pohledu n politické zvůle a bezpráví z doby před více než šesti desetiletími. Výše zmíněné vládní us této oblasti ještě zintenzivnilo. Jednotlivá konferenční vystoupení byla ve sborníku otišt mnohem větším rozsahu, než v jakém byla přednesena, s podrobným poznámkovým aparátem a odk prameny a literaturu. Dílo se tak pro hlouběji zainteresované čtenáře zároveň stává pobídk studiu. I když všechny přípěvky byly zajímavé a podnětné, pokusím se v této recenzi konkré těch, které mě svým rozsahem, zkoumanou tematikou i závěry oslovily nejvíce, aniž bych tím těch ostatních, ke kterým se, z důvodu nedostatku prostoru, blíže nedostanu. Dosti rozsáhlý a faktograficky nesmírně bohatý byl příspěvek Jiřího Kociana z Ústavu pro s Akademie věd ČR pod názvem Současný stav bádání k osudům německých antifašistů v Českoslov roce 1945. Autor se zabývá rozborem tehdejších právních norem a důsledky jejich uplatňován antifašisty i nacionálně vyhroceného a nenávistného ovzduší v osvobozeném Československu. ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., na jehož základě byli příslušníci n kolektivně zbaveni československého státního občanství, a dalších z hlediska přirozeného p sporných norem s dalekosáhlým dopadem. Zachycuje i odsun německých antifašitů do sovětské na základě výnosu Ministerstva vnitra ČSR z 26. 11. 1945 a ponižující zacházení, jakému by uskutečněním vystaveni v důsledku krátkozrakého uplatňování principu kolektivní viny a lac státních orgánů vůči tehdejší hrůzami války vyvolané davové antiněmecké psychóze. Stranou ani dřívější mnohaletý deficit ve zkoumání této problematiky. Kocian se snaží v chronologi čtenářům přiblížit ty práce, které v průběhu času, mnohdy za nelehkých společenských podmí tehdejší tabuizaci problematiky perzekuce německých antifašistů československými státními válce a staly se průkopnickými díly v bádání na toto téma. Oceňuje i výsledky výzkumu, kte společenských podmínkách v devadesátých letech uskutečnila československo-německá, posléze komise historiků a které se odrazily v pojednání Konfliktní společenství, katastrofa, uvol Zdeňka Kokošková a Alena Nosková ve vystoupení pod názvem Archivní prameny vrcholných stát politických orgánů k problematice poválečných osudů německých antifašistů a zajišťování re vlády č. 1081 z 24. 8. 2005 v Národním archivu zhodnotily rozsah a vypovídací hodnotu pram problematice, které ve svých depozitářích schraňuje Národní archiv ČR (dříve Státní ústřed Za vůbec nejvýznamnější v tomto směru označují fondy Ministerstvo vnitra - Nová registratu předsednictva vlády. Referát Zdeňka Radvanského se věnoval problematice Postavení německýc v Sudetech a v Protektorátu. Zabývá se v něm mimo jiné problematikou konkrétních odbojovýc v pohraničí a jejich spoluprací s domácím českým odbojem v období okupace. Dokumentuje ji životních osudech některých německých antifašistických osobností a jejich perzekuci v lete války. Tematicky na něj plynule navázalo vystoupení Davida Kovaříka Němečtí antifašisté v roce 1945. Zachycuje trpkou realitu, že zhruba 150 000 německých antifašistů (cca 5 % někd obyvatelstva ČSR), kteří zažili tvrdý útlak od nacistů za války, pak v mnohém podobné form vytrpět i po osvobození od československých státních orgánů. Autor tuto hořkou pravdu dokl konkrétních lidských osudů. Jako příklad vyhroceného poválečného protiněmeckého nacionalis zemích pak uvádí knihu Ivana Herbena z roku 1945 s příznačným názvem Ďábel mluví německy. Mnohdy nelehké osudy těch Němců, kteří odsunu unikli a zůstali na území ČSR, přiblížil ref Dvořáka Mezi národnostní a politickou asimilací. K postavení německých antifašistů v Česko ukončení hromadného odsunu do konce padesátých let. Příspěvek názorně dokládá násilné přes vnitrozemí a jejich nucenou asimilaci rozptýlením mezi českojazyčnou majoritní populaci. O lehké pozici nebyli ani ti němečtí antifašisté, kteří odešli do sovětské okupační zóny (po demokratické republiky), svědčí v němčině přednesený referát Michaela Schwartze nazvaný Zw Stühlen? Deutsche Antifa-Umsiedler aus der ČSR in der SBZ/DDR. Ani tam nebylo vysídlencům si uchovali své kulturní povědomí a svou společnou paměť. Většina z nich se začlenila do ř historické kořeny pod tlakem majoritní společnosti brzy zapomněla. Zajímavé jsou rovněž sondy do osudů německých antifašistů v jednotlivých českých regionech seznamují příspěvky Němečtí antifašisté na Liberecku od Kateřiny Kočové-Lozoviukové a Něme na Ústecku od Václava Houfka. Jako příklad lze uvést náčrty životních příběhů ekonoma, mez poslance a senátora za DDFP a starosty Liberce Carla Kostky (1870-1957) a ústeckého (místo sociálního demokrata Leopolda Pölzla (1879-1944). Sborník na svých stránkách přináší i pre dlouhodobých a střednědobých výzkumných projektů, které byly účastníkům konference přiblíž dalších referentů. Zprávu o projektu „Zapomenutí hrdinové" přednesl Martin Krsek, který po dějin 20. století představuje širší veřejnosti prostřednictvím životních osudů konkrétních nad tímto projektem drží Muzeum města Ústí nad Labem, které bylo jedním z pořadatelů konfe podobnou náplň i poslání má společný projekt redaktorů českého vysílání BBC, Českého rozhl humanitních fakult Univerzity Karlovy „Příběhy 20. století". Na rozdíl od předchozího proj soustředí na pořizování audiovizuálních nahrávek přímých účastníků historických událostí, nás dosud spíše opomíjený žánr oral history, kterým se na konferenci i ve sborníku ve svém Mikuláš Kroupa. O problematice rozhlasových a televizních záznamů autentických výpovědí po Bok a Josef Brož v příspěvku Letopisy - audio - video databáze. Martin Hořák pak účastníky činností společnosti Živá paměť. Ústecké konference se nemohl osobně zúčastnit historik Vilém Prečan, který její účastníky rovněž ve sborníku otištěným, otevřeným dopisem. V něm pozornosti svých kolegů doporučil ž Johanna Wolfganga Brügela a Wenzela Jaksche a upozornil i na některé dosud systematicky ne a literaturu. Naše generace je poslední, která má jedinečnou příležitost přímo vyslechnout výpovědi očit události z doby před více než šedesáti lety prožili na vlastní kůži. Biologické hodiny neú poslední zlomky životů přímých účastníků, každým rokem z nich významné procento ubývá. Úst měla jedinečnou příležitost vyslechnout výpovědi několika dodnes žijících německých antifa ani v přímé konfrontaci se zrůdným nacistickým režimem nepodlehli totalitní ideologii a za přitom sami po válce pocítili krutou nespravedlnost, tolik příznačnou pro tolika zvěrstvy století. Ve sborníku jsou zachycena poměrně dlouhá svědectví pěti pamětníků - Gerharda Bla Knorra, Ernsta Schmutzera, Waltera Tschapka a Herberta Löwita. Už kvůli těmto cenným vyprá konference i její průběh odrážející sborník svůj smysl. Není to však jejich jediný přínos. Desítky dalších referátů jsou do této doby asi nejucele kolektivním výstupem výsledků bádání věnovaného problematice německých antifašistů žijícíc území Československa. Jejich široké spektrum odráží plnou míru tragiky vzájemně navazující událostí ponuré doby třicátých a čtyřicátých let 20. století, jejich příčiny, průběh a důs doznívaly dlouhé desítky let a fakticky je překonal až zásadní zvrat ve vývoji evropského který přinesl rok 1989. Odsun Němců z Československa byl tragickým důsledkem zla, které vy nacistická ideologie. Až do posledních dnů okupace páchali okupanti násilné zločiny proti obyvatelstvu. Významné místo mezi pohlaváry okupačního režimu měli i sudetští Němci, stačí děsivý přízrak Karla Hermanna Franka. Zdaleka ne všichni sudetští Němci však byli stejní. psychóza vyvolaná hrůzami války vedla k nové sérii křivd a perzekucí. Paradoxně na ni dopl kteří s Hitlerovým režimem nechtěli mít nic společného, aktivně vystupovali proti němu a d perzekucí, která byla vůči nim buď z důvodu politického přesvědčení nebo rasového původu u funkcionářů Revolučních gard a Revolučních národních výborů si na krutém zacházení s němec zcela bezostyšně budovala vlastní politickou kariéru. Mnozí z těchto lidí brzy pronikli me elitu poválečného Československa. Bylo proto v zájmu politického establishmentu zamést důk Názorným příkladem toho je i zákonná norma, která promíjela a zahlazovala všechny zločiny odsunu. Neméně důsledně se o napáchaných křivdách mlčelo i po více než čtyři desítky let komunisti Jak by ne, když řada těch, co měli máslo na hlavě, si stále udržovala vlivné funkce a celý na celém velkém souboru zločinů proti lidským právům, demokracii a osobní svobodě jednotli devadesátých let nastal v tomto směru významný posun a sborník I oni byli proti je toho zá Jedinou jeho dílčí slabinou jsou občasné tiskové chyby a překlepy. Ty jsou však logickým d obrovského rozsahu redigovaného textu a nikterak nesnižují převratný význam tohoto díla a přínos jak pro odbornou, tak i pro širší veřejnost. Roman Vondra [ URL "LM-423.html "]