Patrick Purcell (ed.): Networked Neighbourhoods. ****************************************************************************************** * Jan Sládek ****************************************************************************************** Patrick Purcell (ed.): Networked Neighbourhoods. Springer, London 2006, 430 s. Recenzovaná publikace má podle editora být interdisciplinárním fórem pro prezentaci a krit sociálně-technologických problémů spojených s vývojem současné společnosti. Za tímto účele shromážděno patnáct textů od celkem 44 autorů. Z jejich seznamu je jasně vidět široké spek profesí a organizací, které se zdaleka neomezují jen na akademickou sféru, byť ta převažuj Kniha je rozdělena na čtyři sekce. Na úvodní editorskou sekci (první kapitola) navazuje dr šest spíše teoreticky zaměřených článků. Dalších pět článků je zaměřeno na výzkum a experi části se ve čtyřech příspěvcích můžeme seznámit s několika spíše uměleckými experimenty, k propojení komunity a technologie. Kapitoly jsou členěny do podkapitol, což text zpřehledňu délka a logika se u různých autorů liší. Bibliografie je uvedena pro každou kapitolu zvláš vybavena rejstříkem. Není bohužel možné zevrubněji představit a podrobit kritice všechny p byl rozsah pozornosti věnované jednotlivým příspěvkům určen podle jejich relevance pro spo disciplíny. Autoři Peter Day a Douglas Schuler otevírají druhou kapitolu výhradou vůči Castellsovu náz společnosti sítí s sebou podle interpretace autorů nese rozpad lokalit. Naopak, snaží se u „komunita existuje". Udržet ji při životě a případně rozšířit ji do podoby mezinárodního s by měl obor „analýzy sociálních sítí" (social network analysis), který by měl být jak nást tak podporou kolektivní akce. Autoři vědomě rezignují na požadavek objektivity při zkoumán představují své pojetí jako normativní - cílem je „zdravá" komunita. Jedním z prostředků k cíle má být i autory nabídnuté nové paradigma „občanské inteligence", které má spojovat st společnosti, informačních technologií a jednotlivých kauz (např. životní prostředí). Třetí kapitola je převzata z knihy Howarda Rheingolda The Virtual Communities z roku 2000. se sebekriticky oprošťuje od romantické nostalgie po tradiční komunitě a v duchu (sebe)kri klade otázku, zda je internet novou nadějí na demokratizaci států, či jde jen o další z pr „sebehypnotizujícího" kulturního průmyslu (v této souvislosti zmiňuje Adorna a Horkheimera diametrálně odlišné trajektorie vedou Rheingolda k opuštění technologického determinismu, zdravé předpokládat, že nemáme volbu". Pro uskutečnění této volby je nezbytná „veřejná sfé „virtuální" podoby, kterou přinesla nová média. Vzápětí uvádí (bez odkazu na H. Arendtovou se ve fragmentované společnosti USA probouzí až v reakci na krizi. To, že se tak opravdu d autor seznamem několika internetových adres, kde aktivní komunity můžeme nalézt. V centu zájmu Petera Birkina, autora čtvrté kapitoly, stojí role „komunitní informatiky" ( informatics) v rozvoji komunity. Komunitní informatikou je myšlen přístup, který spojuje k a konkrétní geografický prostor. Jde tedy spíše než o substituci komunikace o rozvoj komun existující v konkrétní „fyzické lokalitě - sousedství". Birkin nabízí příklad, jehož se v zúčastnil jako organizátor. Šlo konkrétně o online publikování dat o problematických městs (včetně slumů), která měla varovat před případným zhoršením situace v lokalitě. Cílem bylo komunity od úpadku zachránit, nejlépe ve spolupráci s jejich obyvateli. Při kritice projek jeho metodologické, filozofické a ideologické problémy, které plynou většinou z přílišného determinismu (optimistického). Pro plánovače z toho plynou čtyři doporučení: zapojit se do informačních technologií ve společnosti, uvědomit si sociální a politický kontext technolo svobodu přístupu k informacím a otevřít prostor pro přímou demokracii. Spíše žurnalisticky se kriticky zamýšlí nad myšlenkou univerzálního přístupu k internetu A z Connected Magazine. Internet totiž může potkat stejný osud jako automobil: ten s postupn přestal sice být privilegiem (a svobodou), ale stal se nutností, neboť například zmizely l a nákup v nákupních zónách je dnes bez automobilu prakticky nemožný. Podobně tomu může být kamennými knihkupectvími, takže „odstřižení" od internetu bude zároveň znamenat i „odstřiž McCluskey se táže, zda budou mít následující generace vůbec svobodu říci internetu „ne". Text Federica Casalegna se týká kolektivní paměti vázané na sousedství. Mimo možnosti využ technologií k uchovávání paměti uvažuje autor o „žijící paměti" (zmiňuje stejnojmenný proj komise), tedy o poskytnutí technologií (sítě, internetové kavárny) samotným občanům, aby m a tvořit sociální paměť lokality. Casalegno nabízí třetí možnost - zapojení mobilních tech ukazuje na konkrétních příkladech (umělecké instalace, experimenty, vědecké projekty), jak využití mobilních médií pro budování sociální koheze na bázi sdílení a společné tvorby pam společné vize. V závěru teoreticky orientované části publikace lze nalézt práci torontské socioložky Jenn která kriticky rozebírá různá pojetí komunity ve společenských vědách. I když nenabízí svů přístup, její rekapitulace a shrnutí argumentů zastánců i odpůrců pojmu „online komunita" diskuse, které se jednotlivé kapitoly dotýkají. Oddíl věnovaný výzkumu otevírá zpráva z výzkumného projektu Connected Lives, který uspořád univerzity pod vedením v knize hojně citovaného Barryho Wellmana, klasika zkoumání sociáln je obsáhlý (cca 60 stran), zahrnuje jak teoretické úvahy, tak prezentaci dat z dotazníkové velmi obsáhlou bibliografii. Hlavním cílem je ukázat, že pojem komunity není nutně vázán n zároveň popřít teze o erozivním působení informačních technologií na mezilidské vztahy. Kv kvantitativní data z výzkumu reprezentují torontskou část East York a jsou v souladu s hyp Dalším zástupcem sociologického výzkumu je práce týmu okolo Andrey Kavanaughové. Tématem j užívání internetu na blízká a vzdálená (local and distant) sociální pouta. Jedná se klasic navazující na obdobné již vykonané empirické výzkumy. Datová báze, ze které autoři vycháze několika výzkumů pořádaných technickou univerzitou ve Virginii a probíhajících v letech 20 statistických analýz ukazuje tým výzkumníků, že počítačová komunikace je spíše aditivní, t aktivity již aktivních občanů, a dále, že i pro dlouhodobé a intenzivní uživatele internet pro udržování sociálních vazeb. Desátá kapitola knihy představuje zlom, po kterém se jednotlivé práce týkají spíše kreativ experimentů. Sedm kapitol knihy, tedy zhruba její polovina, je věnováno představení různýc které spojuje zájem na využití technologie ke zvýšení pocitu sounáležitosti v sousedství. nekopírují akademický styl, spíše různými způsoby ukazují možnosti lidské kreativity. Čten mohou dočíst o komunitních chatovacích programech, počítačových kavárenských stolcích či i komunikačním nábytku. I když mají tyto projekty leckdy nádech sci-fi, jsou zajímavé svým p hranicemi jejích sociálního (ne)přijetí - i dobrý nápad může narazit na nezájem. Jak recenzovaná kniha naplnila své cíle? Pokud jde o pestrost, pak jistě uspokojivě, byť m výhrad. První je, že jen jeden článek (McCluskey) se orientuje na kritiku všudypřítomné ap technologií. Mírnou vadou na kráse je též to, že v celé knize není zastoupen názor ekonomi vědců, což je škoda vzhledem k vytyčené interdisciplinaritě. Publikace je také výrazně ori anglosaský kontext, a tak je třeba být při zobecňování opatrný. Recenzovaná kniha se nevyh problému sborníků, tedy velkému rozptylu kvality jednotlivých příspěvků. V tomto ohledu by větší tlak editora. I přes výše zmíněné výhrady je publikace Networked Neighbourhoods dobr pro čtenáře, který se již v tématu pohybuje. Seznamuje s aktuálními trendy na tomto výzkum rozsáhlý bibliografický materiál, včetně internetových adres, je velmi užitečný každému, k problematikou podrobněji zabývat. Jan Sládek [ URL "LM-354.html "]