Konference Twenty Years and More: Research into Minority Religions, New Religious Movements and the New Spirituality. ****************************************************************************************** * Zdeněk R. Nešpor ****************************************************************************************** Konference Twenty Years and More: Research into Minority Religions, New Religious Movement Spirituality. London School of Economics and Political Science, Londýn 16. - 19. dubna 200 Jednu z nejdůležitějších otázek současných náboženských studií představuje výzkum (v západ společnostech) nových minoritních náboženství. Nejde přitom jen o tzv. nová náboženská hnu religionisté a sociologové náboženství v posledních desetiletích věnovali snad až příliš, moderní formy etablovaných církví (především letniční protestantismus a charismatický kato nejrůznější projevy tzv. spirituality, shrnované pod pojmem New Age, a v neposlední řadě o imigrantů, neboť například islám v některých evropských zemích dnes už tvoří druhé až třet deklarované náboženství. Žádná z těchto religijních forem - možná s výjimkou detradicional individualizované spirituality, pokud její nástup budeme považovat za jednotné hnutí - sic se stala většinovou, výrazně však rozšiřují náboženskou pluralitu západních společností a majority na náboženství. Obzvlášť v západní Evropě, která podle Josého Casanovy vstoupila do postkřesťanské fáze se ateismu jako implicitního náboženství. Většina Evropanů totiž věří, že náboženství budou „ vědeckým poznáním, a jejich současné obnově moc nerozumí, zatímco Američané (obyvatelé Spo nedovedou představit život bez náboženství, natož nevěřícího prezidenta své země. Výsledke k minoritním náboženstvím se stává jakýmsi lakmusovým papírkem náboženské tolerance, často mnohem menší míru v případě těch, již se považují za „vyspělejší", tedy nenáboženské osoby militantně či kriticky vůči novým i etablovaným náboženským skupinám. Titíž lidé současně na trhu s tzv. spiritualitou („duchovní" literatura a působení v médiích, léčitelské a man magické kameny, některá „duchovní" tělesná cvičení a bojové techniky atd.), kterou nepovaž religiozity, což je jev dobře známý z řady západoevropských zemí a neméně i z České republ Všechny formy nové religiozity a jejich ne/akceptace v různých společnostech byly diskutov konferenci INFORM (Information Network Focus on Religious Movements) a CESNUR (Centre for Religions) pořádané ve spolupráci s ISORECEA (International Study of Religion in Eastern a Association) u příležitosti dvacátého výročí vzniku první uvedené organizace, založené bri Eileen Barkerovou jako nezávislá platforma věnující se nehodnotícímu studiu nových nábožen Barkerová ve své knize Stvoření moonisty. Volba nebo brainwashing? (Oxford 1984) ukázala, náboženských sekt nemívá charakter „vymytí mozku", jak se nám snaží namluvit jejich kritic nebo málo znalí novináři, a svoji další kariéru zasvětila objektivnímu informování veřejno skandalizovaných skupinách. V činnosti INFORMu, podobně jako v případě italského CESNURu v Introvignem, se tak snoubí pregnantní (převážně kvalitativní) sociologický výzkum a analýz angažovaností, aniž by tyto organizace podporovaly aprioristickou platformu „protisektářsk bohužel známe i z českého prostředí (starší publikace a mediální vystoupení členů Společno sekt a nových náboženských směrů, od jejichž rétoriky tato organizace naštěstí postupně us Úspěch tohoto skutečně vědeckého a zároveň aplikovaného přístupu přitom byl tak pronikavý, protagonisté mohli dovolit pozvat i své „sektobijné" kolegy (Henri de Cordes, Michael Krop Langone aj.) a otevřeně s nimi diskutovat - což je také jediná cesta, jíž se mohou sociáln ožehavém poli vydávat. Tyto diskuse, jakkoli důležité a orientující i náboženskou politiku zemí (neboť obě skupiny badatelů v oblasti nové religiozity bývají zastoupeny mezi experty ministerstev), nicméně netvořily vlastní podstatu vědecké konference, jíž bylo informování náboženských skupinách a pluralitní religijní situaci v jednotlivých zemích světa. Hlavní jednání, které obvykle probíhalo v pěti až šesti paralelních sekcích, aby se dostalo na ví padesát referátů, přitom zahrnovala nová náboženská hnutí a kontroverze kolem nich, nové f církví, New Age, západní esoterismus, novopohanství a náboženská hnutí inspirovaná asijský jakož i religijní pluralismus v současné střední a východní Evropě. Mezi referujícími se k objevily známé postavy James A. Beckford, George D. Chryssides, J. Gordon Melton či Steven Velké mezinárodní konference tohoto typu leckdy mají více charakter sociální události než a nelze zastírat, že to platilo i v případě londýnského setkání. Kvalita jednotlivých přís velice různorodá a některé zjevně nesloužily než k sebeprezentaci z důvodů „vykazování věd neboť mezinárodní konference bývají přístupné všem, kdo zaplatí relativně vysoký konferenč Z tohoto důvodu i pro nemožnost navštívit všechny paralelní sekce se omezím pouze na bližš tří diskutovaných témat, která pokládám za nejdůležitější (pro českého čtenáře) - některé přitom zveřejnil CESNUR na svých internetových stránkách (http://www.cesnur.org/2008/londo což je jistě lepší forma prezentace než u nás stále obvyklé sborníky, které (prakticky) ni Obrovský ohlas mezi účastníky měla sekce „Patnáct let po Wacu", diskutující tragický konec - odštěpené skupiny adventistů vedené Davidem Koreshem (Vernonem Howellem), která na počát jednapadesát dní vzdorovala obléhání amerického Úřadu pro alkohol, tabák a střelné zbraně, krvavým útokem na komunitu. Především proto, že se sekce zúčastnil jeden z nemnoha přeživš duchovní Livingstone Fagan. Uplynulých patnáct let přitom strávil v americké věznici, do n za údajné modifikace poloautomatických zbraní na automatické, respektive za nezaplacení da za tuto činnost. Potíž byla v tom, že změny zbraní, které davidiáni skutečně (legálně) vla nebyly prokázány, a i pokud by byly, verdikt za neplacení daní měl být mnohem menší - soud sledovala média celého světa, sloužil především k tomu, aby americká vláda ospravedlnila s zásah proti „sektářům", respektive následnou tragédii. Přeživší davidiáni neměli nejmenší prezentovat svojí verzi celé události, kterou dodnes chápou v náboženském smyslu jako apok odstupem se tak bohužel ukazuje, že viníkem tragédie ve Wacu, která stála životy osmdesáti založených osob, byl mnohem spíš ostrý antikultovní kurz americké vlády, která pouze našla než jednání členů extrémní náboženské skupiny, včetně jejího psychotického vůdce Davida Ko Teoreticky nejvýznamnější sekce si kladla otázku „Ne-li New Age, co tedy?" a její klíčovou diskuse mezi Georgem Chryssidesem a Stevenem Sutcliffem o relevanci sociologické kategorie O změnách, jimiž moderní západní religiozita/spiritualita prochází, přitom nepochyboval an referentů, zatímco ale Chryssides hájil v literatuře zažitou práci s uvedeným pojmem, doko jej za svůj přijala (malá) část těch, již tak jsou sociology náboženství označováni, teolo ní podnikl mnohem frontálnější útok. Připomněl, že humanitní a společenskovědní klasifikac jsou založeny na kategorii tzv. světových náboženství, která je západním etnocentrickým ko systematicky zkresluje naše pojetí mimoevropských (zejména ne-monoteistických) náboženství ukázat na reálně neexistujícím „hinduismu" (tento problém v české literatuře nedávno přibl Fárek - Religio 14, 2006, 2). Táž taxonomie, která fenomény současných alternativních spir zařadit jinak než jako reziduální kategorii New Age, přitom zjevně systematicky zkresluje západních společností, a proto by měla být podle Sufcliffa co nejrychleji opuštěna. Jde př teoreticky dobře odůvodněný, avšak do té doby, než budeme mít k dispozici lepší kategoriza tomu vůbec dojde -, je asi lépe držet se zavedených pojmů, při vědomí jejich nedostatků a ideálnětypické platnosti, než abychom se všichni pokoušeli vytvářet nějaké alternativní. Poslední sekce, již bych na tomto místě rád připomněl, pojednávala o náboženských formách proměnách v postkomunistické střední a východní Evropě. Její zařazení přitom více korespon organizačním podílem ISORECEA a hojnou účastí východoevropských badatelů na londýnské konf jsem jich plných 24) než s obsahovým přínosem značné části jejich příspěvků, ačkoli bych v důležitosti tématu i osobní zainteresovanosti raději sděloval opak. Zdá se, že náboženské našich zeměpisných šířkách a délkách nejsou tak špatně: jejich představitelé si mohou dovo dost nákladnou účast na mezinárodní konferenci, přičemž hlavním přínosem je leckdy jen to, viděni" a „vykázali činnost". Z mezinárodně známých badatelů, publikujících v impaktovanýc přitom na konferenci vystoupili pouze Aleš Črnič (Slovinsko), Siniša Zrinščak (Chorvatsko) příspěvku, zatímco chyběli Irena Borowiková (Polsko) či Miklós Tomka (Maďarsko), „zastoupe menšího významu. Přesto je třeba přivítat, že alespoň někteří badatelé ze střední a východ berou mezinárodní vědeckou komunitu a její fungování vážně a zapojují se do její činnosti, že mohou prezentovat všeobecně vysoce zajímavou problematiku (různých forem) náboženské ob protinábožensky zaměřených komunistických režimů. Jakkoli na ně sotva můžeme vzpomínat v d kdy opět získáme podobnou příležitost - pokud se jí nechopíme teď. K tomu je ale třeba, ab z této oblasti dosahovaly patřičných mezinárodních kvalit a byly prezentovány na relevantn Vystoupení na konferencích, za které pléduje Roman Vido (Sociologický časopis/Czech Sociol 2007, 4 a Religio 15, 2007, 2), je sice dobrým „prvním krokem", samo o sobě však rozhodně především publikovat impaktované studie a knihy v prestižních zahraničních nakladatelstvíc Zdeněk R. Nešpor [ URL "LM-269.html "]