Ivan Murin: Neverbálna komunikácia v ritualizovanom správaní ****************************************************************************************** * Radek Trnka ****************************************************************************************** Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-885-version1-recenze.pdf"] Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica 2009, 143 s. Interdisciplinarita je pojem, který má v současné vědecké obci dobrý zvuk. Často se o ní m jí zaštiťují nejrůznější dokumenty, návrhy projektů, záměrů a podobně. Leckdy však zůstává reklamní nálepky a interdisciplinární přístup se nepodaří reálně uvést v život. Výzkumná p podle zaběhnutých, „osvědčených“ postupů jednotlivých disciplín. V případě knihy slovenské Ivana Murina tomu tak není. Kniha je zaměřena na analýzu svatebních a pohřebních rituálů u neromských komunit v oblasti středního Slovenska, kde autor od roku 1992 provádí rozsáhlý výzkum. Nejsilnější stránkou této studie je bezesporu metodologické pojetí. Autor se pohyb několika disciplín, zejména folkloristiky, etnografie, sociální a kulturní antropologie, l sémiotiky a mikrosociologie (symbolický interakcionismus). Kromě toho ale dokáže efektivně i z pozitivistických proudů, jako je například behaviorální psychologie nebo etologie člov metodologická syntéza vytváří interpretační rámec, který je inspirativní a koherentní; v ž nelze mluvit o násilném skloubení těchto disciplín. Murin si dobře uvědomuje silné stránky jednotlivých badatelských proudů a podle toho aplikuje ten či onen konceptuální rámec na z konkrétně na analýzu svatebních a pohřebních rituálů. Reflexivita použité metodologie tvoř součást centrální části knihy. O inovativní přístupy v interpretaci zde není nouze a Ivan dokládá, že interdisciplinarita nemusí zůstat pouze na papíře. Autor přistupuje k rituálu jako k formě symbolické komunikace tak, jak tento směr reprezen H. Mead. Proto je naprosto pochopitelný jeho zájem o kulturně stabilizované formy neverbál které svatební a pohřební rituály doprovází. Tyto expresivní projevy jsou při těchto rituá pozorovatelné a lze je také precizním způsobem zaznamenat. V lingvistické rovině se autor stabilizovanými texty a zároveň naivními naracemi účastníků rituálů. Pokouší se odkrývat s které se při rituálu neustále emitují. Domnívám se, že poměrně úspěšně, i když závěrečné i části knihy jsou poměrně stručné a mohli bychom zde očekávat poněkud rozvětvenější výklad. však, že výsledky jsou ploché. Ivan Murin si například velice dobře všímá symboliky a ikon v průběhu svatebních rituálů a poukazuje na nutnou míru redukce počtu významových prvků u rituálu: „Takovéto tvoření a odevzdávání znaku (semióza) natolik zúží pochopení, odkódován se téměř vždy z vysílatele stává osoba zájmu…nevěsta v roli ikony omezuje všechny mimoverb aby nevytvářela další pole symboličnosti, ikona má vysokou sémantickou hodnotu – která by vytvářením informací jen snižovala. Semióza při ikoně tedy funguje jako jakýsi filtr infor Stejně tak interpretace pohřebních rituálů velmi zajímavě rámuje smysl projevovaných emocí kontextu. Rozlišuje zde tři specifické expresivní fáze: (1.) dramatické zachycení smrti a ní; (2.) mezní období vypořádání se s odchodem, kdy se emoce zvolňují; a (3.) chladnutí em ikonické ztvárnění přetrvávajícího smutku. Dynamice jednotlivých fází a jejich funkcím v p rituálů se Murin věnuje s pečlivostí a terminologickou vyvážeností. Popisuje také specific u romských komunit, například fenomén hlídání mrtvého, afektivně přeexponovaných plaček či mrtvého v průběhu pohřebního rituálu. Kromě toho se studie zabývá závislostí společenských společenském konsenzu, autonomií etnických komunikačních schémat, lokálním významem narati expresivní symbolikou a dalšími fenomény. Jedná se o inspirativní počin, který jistě oslov zabývá ritualizovaným jednáním či romskou problematikou. Radek Trnka [ URL "LM-669.html "]