Marek Jakoubek: Vojvodovo - Kus česko-bulharské historie. Tentokrát převážně očima je ****************************************************************************************** * Gabriela Fatková ****************************************************************************************** Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Brno 2011, 284 s. Marek Jakoubek je sociální antropolog, který dlouhodobě působí na Západočeské univerzitě. dosud především jeho práce z prostředí sociálně vyloučených „cigánských" lokalit. Tato čás věhlasná pro svůj kontroverzní a polemický ráz. Druhá část Jakoubkovy tvorby, která se zam mluvící populace v Bulharsku v první polovině 20. století, je již o poznání přístupnější b Kniha Vojvodovo: kus česko-bulharské historie je tak zajímavá nejen pro veřejnost odbornou Již první strany prozrazují, že si klade za cíl především potěšit a poděkovat samotným inf nimiž autor po celé roky spolupracoval (s. 12). Celé dílo tím dostává osobní rozměr, který každý intenzivní a dlouhodobý terénní výzkum. Na téma Vojvodovo - česká ves v Bulharsku bylo v posledních letech napsáno hned několik mo Za první dílo nastavující současný diskurs o Vojvodovu bychom mohli považovat do češtiny p komentovanou kroniku Vojvodova z pera někdejšího vojvodovského starosty Neco Petkova Necov - Z. R. Nešpor -T. Hirt, eds.: Neco Petkov Necov: Dějiny Vojvodova, vesnice Čechů a Slovák Občanské sdružení Vojvodovo, Plzeň 2006). Důsledný čtenář se mohl seznámit ještě se starší z české produkce, které se zaměřovaly na problematiku „krajanů v zahraničí". V práci Marka výrazně odrazil vliv bulharského etnologa Vladimira Penčeva, který sám prováděl v osmdesát výzkum ve Vojvodovu a Jakoubka k danému tématu vlastně navedl. Všechny doposud zmíněné stu společné, Vojvodovo v nich je předmětem zájmu - objektem pozorování, ať už etnologa, nebo tato díla tedy mají jeden zásadní nedostatek, pojednávají „o Vojvodovčanech bez Vojvodovča Poslední Jakoubkova práce se proto snaží Vojvodovo ukázat z úhlu doposud opomíjeného, tedy jeho samotných obyvatel. Tato studie tedy v rámci série „vojvodovských monografií" bezezby reflexivní obrat v antropologii, který antropologům velí dát hlas svým informátorům. Namís převyprávění a interpretování zaznamenaných dat Jakoubek nechává promlouvat samotné aktéry Vzhledem k tomu, že „česká vesnice Vojvodovo" je fenoménem, který existoval mezi lety 1900 se v tomto případě o rekonstrukci něčeho již neexistujícího. Pro tento účel používá Jakoub záznamy svých informátorů, pamětní knihy, které byly věnovány nejčastěji potomkům jejich a Vojvodovčanů. Tyto egodokumenty mají bohatý informační potenciál. Autor každý z nich uvádí komentářem. Upozorní tak čtenáře na důležité pasáže v textu a vysvětlí problematická místa znalosti lokálních reálií. I na takto malém prostoru, neboť hlavní prostor v této publikac patří „Vojvodovčanům", se autorovi daří prezentovaný materiál adekvátně analyzovat a inter První text (s. 23-33) je napsán klíčovou informátorkou Barborou Čížkovou. Tento text „vykr to obraz velice komplexní a kompaktní) Vojvodova v jeho nejlepších dnech, v celé jeho sláv jej (ex)Vojvodovčané pamatují, resp. jak si jej chtějí pamatovat" (s. 17). Velkou část tex vojvodovské svatby, čímž se formálně blíží textům mnohých profesionálních etnografů, v jej byla svatbě v krajanských komunitách věnována zvýšená pozornost. Toto upřednostňování svat však není charakteristickým rysem jen výzkumů krajanských populací. Se stejnou tendencí se celé bulharské etnografii jako takové. Text Barbory Čížkové čtenáři ale nabízí kromě popis do struktury vojvodovského obydlí, do základních charakteristik vojvodovské stravy (za poz stojí pasáž o zabijačkách - s. 25), výčet a způsob pěstování plodin ve Vojvodovu, popis ob červená nit se celým textem vinou výroky vykreslující jejich hodnotový systém („Bohu dík, přec vytrvali v manželství, nerozváděli se" - s. 30). Téměř všechny texty vypovídají o religiozitě Vojvodovčanů. Výrazný přínos v tomto ohledu p Amálie Hrůzové (s. 46-55), Ester Karbulové (s. 63-69) a zvláště Aloise Filipa (s. 147-152) zmiňuje rozdílná působení jednotlivých kněží ve Vojvodovu. Z aktérské roviny tak lze nahlé a průběh štěpení v rámci vojvodovské evangelické obce. Text Aloise Filipa již ve svém názv jak jsem se stal křesťanem - dítkem Božím" nese informaci, že jeho hlavním námětem bude př obrácení na víru a vyznání víry (srov. M. Pavlásek: „Hledání vojvodovské Pravdy ve světle hnutí." Lidé města 13, 2011, 1: 27-49). Další skupina textů vypovídá o raných dějinách Vojvodovčanů, tedy o období příchodu na Voj období ještě před založením Vojvodova. V pořadí druhý text Amálie Hrůzové je jedinečný tím odchod z Banátu a krátký pobyt v lokalitě Sesek (s. 46-55). Jakoubek v úvodu textu vysvětl hypotéz o motivacích přesunu ze Svaté Heleny do Bulharska. Zjednodušeně řečeno, důvody k o dle jednotlivých autorů buď sociálně-ekonomické, nebo náboženské. Odkaz Amálie Hrůzové je jedinou přímou výpovědí na toto téma a dokládá hypotézu o náboženských motivacích odchodu. text Bedřicha Dobiáše také popisuje příchod do Vojvodova, ten však na rozdíl od Amálie Hrů Vojvodova jako dítě, a to čtyři roky po jeho založení (s. 121-123). Protože pan Dobiáš poc poměrů, strávil patnáct let svého života námezdní prací na statku nedaleko Orjachova. Tent vojvodovských obyvatel také nebyl doposud podrobně popsán, text Bedřicha Dobiáše i text Al (s. 136-147) tedy oprávněně čtenáři ukazují, že ne všichni obyvatelé Vojvodova byli sedlác disponovali půdou a nemovitostmi. Další část knihy tvoří texty typu „Vojvodovo očima různých kategorií jeho obyvatel". V poř Ester Karbulové přináší podrobný pohled především na období reemigrace na jižní Moravu (s. k tomu, že paní Karbulová v tu dobu měla třítýdenní dcerku, máme před sebou vyprávění o tý vlakem a následných peripetiích pohledem matky pečující o novorozeně. Další, neméně zajíma Vojvodovo dětskýma očima Petra Klepáčka (s. 155-216). Petr Klepáček ovšem napsal ucelené a vyprávění, které nelze zjednodušit jen jako vzpomínky na dětství. Věnuje se podrobně také zmiňuje doposud zcela opomíjenou kategorii vojvodovských obyvatel - ruské emigranty, tzv. Podobně dětskýma očima je vykresleno Vojvodovo také ve čtvrtém textu od Kateřiny Králikové ještě strukturován podle ročních období a tím pohled na místní život dostává další rozměr Jedinečný je tento text také v tom, že vypovídá o konfesionální skupině nazarenů, k nimž p Kateřiny Králikové. Další obraz Vojvodova nabízí text Márie Strýčkové a Andreje Strýčka, a vojvodovských Slováků (s. 108-115). Již jsme zmínili téma reemigrace v případě textu paní Ester Karbulové (s. 57-69) a Petra K 155-216), další výrazný pramen k tomuto tématu představuje text Aloise Filipa (s. 136-147) pro Vojvodovčany znamenala nejen změnu prostředí, ale především ekonomický propad, neboť v a finance za odkup polností a majetku byly v ČSR převedeny na tzv. vázané vklady, které je znemožňovaly s vlastními financemi volně disponovat. Další, respektive definitivní ekonomi znamenala měnová reforma roku 1953. Kromě vyprávění o reemigraci je text pana Filipa zaměř období, kdy sloužil jako pomocník ve mlýně a v lékárně, a na období vojenské služby. Na samý závěr zařadil autor memoárový text Tomše Hrůzy, který na rozdíl od textů předchozí byly psány až po reemigraci, vznikl ještě ve Vojvodovu (s. 229-251). Text začíná chronolog „drahoty", tedy přehledy cen v daném roce. Hrůza evidoval podrobné seznamy základních suro aktuálními cenami od roku 1929 do roku 1944. Další část Hrůzova textu tvoří kratší komentá událostem ve Vojvodovu, zejména v kontextu jeho vlastní rodiny. Vzhledem k tomu, že sám au již není mezi živými, rozhodl se Jakoubek pro doslovný přepis, takže text by mohl v budouc jako předmět lingvistické analýzy. Ostatní texty doposud žijících autorů Jakoubek na zákla informátorů upravoval směrem k normě spisovné češtiny. Ačkoli edice podobného typu se na českých knižních pultech čas od času objevují (např. J. Liúpo naše selo. Paměti jihomoravského Chorvata. Aequitas, Praha 2005), postrádají obvykle kvalitu předkládané Jakoubkovy publikace - a to důsledné vysvětlující komentáře vycházejíc terénní práce. Teprve komentáře totiž čtenáři umožní text pochopit v širším kontextu. Nevý práce ovšem je, že ač se snažil v sebraných textech identifikovat a nabídnout čtenáři obec témata, stále je jeho kniha určena relativně omezené cílové skupině čtenářů. Gabriela Fatková [ URL "LM-145.html "]