Thomas Hylland Eriksen: Etnicita a nacionalismus. Antropologické perspektivy ****************************************************************************************** * Eva Šerá ****************************************************************************************** Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 2012, 352 s. Kdo se seznámil s některou z předcházejících u nás vydaných knih T. H. Eriksena, může se o jeho čtivý populárně naučný styl, doplněný množstvím empirických příkladů. Díky vydání pře a nacionalismu se tak do českého prostředí opět dostává práce, která může oslovit jak běžn odborníky a studenty z oblasti humanitních věd. První jmenované skupině může tato četba ro takových pojmech, jako je etnicita a nacionalismus, jež rezonují v aktuálním společenském termíny jsou sice dnes v jazyku médií dost populární, nicméně veřejnost má podle všeho spí představu o jejich významu. Českého čtenáře tak může tato kniha přímět k úvahám o etnicitě jemu zatím neznámých. Současně s tím přitom může získat jisté ponětí také o vědecké discip sociální antropologie, o které je u nás obecné povědomí stále ještě značně mlhavé, takže v národa si spojuje cokoliv antropologického s „vědou o kostech", jak to vystihl Marek Jakou (s. 323). Ten také poukazuje na skutečnost, že i odborná a vědecká obec vnímá antropologii a jak dále říká, překlad knihy může vést k tomu, že bude o knize diskutováno. Proto by Eri mohla hlouběji proniknout i do příslušných akademických kruhů a rozpoutat debatu o možnost antropologie jako vědeckého oboru (a to nejen ve vztahu k problematice etnicity). Podle sa je totiž účelem knihy ukázat, jaké otázky si antropologie vůči etnicitě klade a jaké postu na druhé straně rovněž upozorňuje na přístupy a perspektivy, kterých by se měl antropolog všechny jmenujme pozice beroucí za platný koncept „rasy"). Kniha začíná třemi předmluvami (k dvěma předcházejícím a tomuto novému vydání), které dopl exkluzivní úvodní slovo k českému převodu díla. V rámci této předmluvové série T. H. Eriks jiné upozorňuje na posun a proměny v badatelských agendách, které odrážejí vývoj moderní s od devadesátých let 20. století. V první a druhé kapitole autor posuzuje klíčové aspekty e interpersonální úrovni. Začíná základními definicemi, od nichž přechází k procesům utvářen skupin a kategorizaci na základě distinkce „my a oni". Zdůrazňuje, že charakteristickým ry procesu je implikace podobnosti na straně jedné a odlišnosti na straně druhé. Dále se zabý stereotypů, potlačováním a zdůrazňováním etnické identity nebo etnickým stigmatem a spřízn Třetí kapitola ukazuje, jak může antropologie odhalit účelovost etnických skupin, jejich r situace nebo případy, kdy je etnická identita situační volbou a kdy je vnějším imperativem zde vystihuje organizační potenciál etnicity, založený na zájmech skupiny a soutěži o zdro kapitola dokládá, na jakých ideologických základech jsou etnické identity utvářeny. Naráží přístup antropologů a historiků: historikové se zaměřují na užívání historických popisů ja formování identit a pro politické účely; antropologové zase vycházejí z toho, že dějiny „n minulosti, ale odpovědí na požadavky současnosti" (s. 124). Tím upozorňuje, že výklady etn mohou vycházet z více perspektiv, a proto mohou být značně odlišné. Kromě toho se v této k dotýká ideje evropanství, respektive klade si otázku, proč chceme být raději „občané evrop evropští občané" (s. 131) nebo proč jsme ochotní položit život za národ, nikoli však za mě Pátá kapitola se pak zaměřuje na utváření etnické identity v souvislosti s historickými a makroprocesy. Empirickými příklady (převážně z mimoevropského prostředí) ilustruje jak roz podobnosti mezi různými typy koloniálních a postkoloniálních vztahů. Konstatuje, že etnici studovat jak z ekonomické, tak i kulturní pozice, čímž se ovšem může projevit její histori relativita. I když je v titulu knihy uveden i termín nacionalismus, Eriksen mu v knize vymezuje menší by se dalo očekávat - šestou kapitolu. V odborných pracích se nacionalismus často pokládá etnicity, neboť etnická ideologie je předpokladem vytvoření národa. Eriksen ale upozorňuje i nacionalismy „neetnické", založené například na občanských právech. Podle něho je tedy p předpoklad, že se jedná o dva samostatné koncepty, přičemž je spojuje jedna společná zásad národa nebo etnické skupiny, a to: „objevení, že máme kulturu" nebo „vynalezení své kultur Toto pravidlo implikuje hledání a studium mýtů, respektive tedy znaků odlišných od většino Jejich distinkcí je pak odlišný vztah ke státu (národ požaduje vlastní stát). Dále autor z že antropologická perspektiva je pro porozumění nacionalismu zásadní. Díky komparativnímu předmětu studia mohou totiž antropologové objasnit povahu nacionalismu, a to srovnáváním n společnostmi typu small scale. V sedmé kapitole se Eriksen věnuje modernizačnímu procesu, který na jedné straně omezuje r rozmanitosti, ale na druhé straně posiluje uvědomování kulturní odlišnosti. Antropology up to, že výzkum menšin může být ideologicky či politicky podbarven, neboť badatelé se většin konflikty ve vlastní společnosti. Mimoto by si měl antropolog uvědomovat, že neexistuje př kulturními odlišnostmi a etnicitou. Právě naopak - někdy může být totiž etnická diferencia kulturní hegemonizace. Antropologové by se tedy neměli ptát „na kulturní odlišnosti, ale n procesy" (s. 220), jinak zdůrazňováním kulturních rozdílů přispívají k utváření a zakotven stereotypů a diferencujících ideologií. Osmá kapitola knihy se soustřeďuje na problémy kul etnického pluralismu a multikulturalismu a jejich vztahu k liberálnímu individualismu. Zab která stát poskytuje menšinám, čímž na jedné straně prosazuje rovnost, ale na druhé straně odlišnost těchto skupin. Napadá zde klasické gelnerovsko-andersonovské konceptualizace, pr slučitelné s rostoucí etnickou diverzitou. Rovněž podotýká, že očekávaná roztavitelnost ku odlišností v rámci globalizačního procesu dostane záhy nálepku fikce minulosti. Etnické sk nadále úspěšně vymezují pomocí transnacionálních sítí a globálních médií. Znovu zde naráží coby nástroj kategorizace společnosti, neboť „rigidní udržování hranic v rámci politiky id smysluplné uspořádání světa a zároveň slibují přístup ke zdrojům" (s. 261). V podstatě se stávají odlišnými a současně podobnějšími, neboť všechny vycházejí z identického konceptu Díky komparativní metodologii a holistické perspektivě se znovu ukazuje antropologie coby analýzy této kontradikce. V poslední kapitole, nazvané „O tom, co není etnické", autor poukazuje na relativní platno perspektiv etnicity. Etnicitu totiž nelze vždy spojovat s kulturou, neboť skupinová příslu založená i na jiných faktorech, jako například genderu. Svou knihu Eriksen uzavírá doporuč by měla být posuzována na základě toho, kam směřuje, a nikoliv odkud pramení. Proto je důl analytické perspektivy, neboť „jestli antropolog etnicitu hledá, najde ji" a měl by být na že když se z konceptu etnicity namísto „nástroje poznání ... stane svěrací kazajka" (s. 27 jej. Antropologie sice reflektuje a analyzuje vztah mezi kulturou, identitou a sociální ka vztah mezi strukturou a jednáním, zároveň se ale může stát i nástrojem konsolidace kulturn Přínosem je, že Eriksen všechny uvedené teze a přístupy ilustruje na konkrétních empirický (svých i kolegů), jejichž množství a vypovídací hodnota dokazují obdivuhodnou orientaci au problematice. Doslov českého antropologa a vedoucího překladatelského týmu Marka Jakoubka výstižně pouka problematické postavení kulturní a sociální antropologie v českém vědeckém i laickém prost rozvoj a stav studia etnicity v České republice, a to s ohledem na silnou základnu studia prezentovanou Ernestem Gellnerem nebo Miroslavem Hrochem. Myslím, že se jedná o dost význa knihy, která alespoň stručně vztahuje koncept etnicity a kulturní a sociální antropologie prostředí. Pozitivní je rovněž to, že překladatelský tým tvořili přední antropologové a da kteří se konceptem etnicity zabývají jak v teoretické, tak i v empirické rovině. Předem ta vyloučeno „překladatelské barbarství" jako v případě jiné přeložené Eriksenovy knihy Sociá antropologie. Příbuzenství, národní příslušnost, rituál (Portál, Praha 2008; srov. recenzi Antropowebzin 2009/1: 59-62). Eva Šerá [ URL "LM-382.html "]