Marek Hrubec: Od zneuznání ke spravedlnosti. Kritická teorie globální společnosti a ****************************************************************************************** * Jiří Olšovský ****************************************************************************************** Filosofia, Praha 2011, 562 s. Kniha českého sociálního vědce a politického filosofa Marka Hrubce je obsáhlým úvodem do t a kritické teorie - s výhledem až k problémům zneuznání a nespravedlnosti v globálním kont lidí vládne boj o uznání a Hrubec výstižně podává vývoj myšlenky uznání od Rousseaua, Fich až k současným pohledům Nancy Fraserové, Iris Youngové, A. Honnetha a Charlese Taylora. Ži válkami a krizemi, kolapsy a novými obnovami žití, které v lidských jedincích usiluje o uz na slunci. Všechno lidské hemžení je v objemné knize viděno z hlediska podnětně rozvíjené teorie (frankfurtská škola). Nástin jejích dějin patří k tomu nejzajímavějšímu v celé kniz kritické teorie totiž patřili myslitelé typu Adorna, Horkheimera a Marcuseho, jejichž myšl oplodňují zkoumání současných sociálních a politických myslitelů - obsahují materialismus prvky, jsou neseny radikální společenskou kritikou usilující o spravedlnost, pokusem o vys sociální skutečnosti a nastíněním normativity jako výhledu k tomu, jaké hodnoty by se měly lidských pospolitostí. To vše je naším autorem kriticky přejímáno a rozvíjeno, stejně jako předchůdců je ohledáván prostor boje za lepší společnost, za plnější sebeuskutečnění člově Někdy se ovšem i sám autor v množství informací přehlédne a zapomene, že Jean Hamptonová j (nikoli autorem) významného příspěvku k politické filosofii. To jsou ale maličkosti oproti poznatků o současné společnosti a civilizaci. S Markem Hrubcem je možno učit se myslet vsk a univerzálně. Citlivě totiž sleduje i existenciální prvek uznání. Ten vlastně předchází v druhům uznání: existenciální uznání vlastním způsobem zakládá intersubjektivitu vztahu vzá bytostí. Takto autor výstižně uvažuje i o lásce a přátelství jako formách uznání. S Axelem zkoumá i samu sebedůvěru jednotlivce, formování sebedůvěry, důvěry v sebe sama, zakládá i uspokojení a uznání. Odtud mohou vznikat i opravdové city lásky a přátelství, jež hledají naplnění v získávání uznání od druhých. Náš autor spěje ke komplexnímu přístupu, zkoumá ta politické příčiny zneuznání. Nelze se omezovat jen na psychologické podmínky uznání a zneu však vidí vždy konkrétnost druhé osoby, se Seylou Benhabibovou uznává výsostné postavení d v jeho konkrétnosti a jinakosti. Na druhého nelze promítat své vlastní fantazie ústící do S Iris Youngovou pak Marek Hrubec konkretizuje své pojetí recipročního uznání, přijímá jej asymetrické reciprocity vzájemně se uznávajících osob: mezi subjekty existuje nepřekonatel každý je sám sebou ve své jedinečnosti, přesto a právě proto mezi jedinci může vznikat rec vzájemného uznání. Autor si konečně všímá i úsilí o odstraňování zneuznání v globálním kontextu, kritizuje ne liberálního pojetí společnosti a politiky, hledá alternativní teorii spravedlnosti, a to n kritické teorie uznání. Skutečný Hrubcův myšlenkový univerzalismus pak vynikne při úvahách jež by se mohla týkat celého lidstva; lze uvažovat s Majidem Tehranianem o mnoha vzájemně kulturách v rámci jedné lidské civilizace. Lze takto respektovat pluralitu jednotlivých ku přitom k jedné osvícené civilizaci. To by vyžadovalo podle Marka Hrubce otevřenost jednotl mezikulturní dialog a hledání transkulturální shody a vzájemného uznání, čehož lze dosahov překonávání globální nespravedlnosti a s ní spjatého zneuznání mezi národy. Nová civilizac vzejít pouze z živého mezikulturního a transkulturálního uznání, kdy by se dosáhlo takové již by sdílela celá lidská civilizace. Jiří Olšovský [ URL "LM-283.html "]