Jiří Musil (1928-2012) nám bude výrazně chybět ****************************************************************************************** * Petr Skalník ****************************************************************************************** Jiří Musil si byl v poslední době vědom, že už mu nezbývá moc času. Přesto s neudolatelnou psal, vymýšlel nové projekty, žil současností. Letos to byla série přednášek o české moder inicioval spolu s Johannem Árnasonem. Českou modernitu považoval za specifickou a málo doc i v zahraničí. Když jsme společně slavili jeho 84. narozeniny, přednesl na gellnerovském s zajímavý příspěvek o židovském segmentu českého společenského a kulturního života. Jiří by přál si, aby to, co je v naší české společnosti cenné a zajímavé, bylo dostupné i ostatní Jiří Musil byl vzděláním sociolog a filosof, ale zajímala ho také minulost, demografie, po geografie. Pod vlivem svého vrstevníka Arnošta Gellnera (1925-1995), jehož poznal ještě v letech při návštěvě Londýna, se seznámil i se sociální antropologií. Té pomohl právě na pů seminářů tím, že vedle příspěvků sociologů vítal i semináře s tematikou antropologickou, z své výzkumy a teorie prezentovali mladí lidé. Založení permanentního gellnerovského seminá právě on, když jsme se v únoru 1998 po letech setkali na výroční konferenci Masarykovy čes společnosti. Protože i mně byl Arnošt Gellner velmi blízký, k této jeho iniciativě jsem se dosud jsme uspořádali 125 seminářů, z nichž mnohé hostily i zahraniční přednášející. Během čtrnácti let strávených po boku Jiřího Musila při organizaci gellnerovských seminářů možnost poměrně dobře poznat jeho povahu a osobnost: jemnost vystupování, eleganci, erudic povinnost, pracovitost, nevšední píli, a přitom lehkost pohybu v důležitých celospolečensk složitých akademických situacích. Staral se - až do jejího uzavření po roce 2000 - i o pra Středoevropské univerzity, jejíž pražskou pobočku v první polovině devadesátých let minulé Uzavření pobočky pak charakterizoval v článku pro The New Presence jako „squandered opport dával dohromady program každoročního havlovského Fora 2000. Na internetu si každý může pos úvodní proslov na loňském fóru. Veškerá činnost Jiřího Musila byla, pokud ne bojem, pak alespoň potýkáním se s českou malo konzervatismem a koneckonců i bolševickým cynickým utopismem. V dobách komunistické diktat osobně neznal, ale věděl jsem o něm jako o sociologovi města, jenž si vybíral nesnadná tém řešením nabourával antisociologický dogmatismus marxistické věrouky. Byl, stejně jako Gell ale také spolu s Gellnerem teoretik společnosti. Pamatuji si na jednu jeho přednášku, kde že se ze soudobé sociologie postupně vytratil pojem společnosti. Jiří se zabýval společens jako součástí postkomunistické skutečnosti. Proto se také v posledních deseti letech zapoj Národního programu výzkumu o sociální soudržnosti. Troufám si ho označit za levého liberála, protože jsem ho poznal jako člověka pevně ukotve přesvědčení, že bez sociální spravedlnosti nemůže být prosperující společnosti. Po masaryk nekradl, po gellnerovsku neustále kladl palčivé otázky a usiloval i o kvalifikované odpově mnoha zemích, které navštívil jako sociolog a kde přednášel o městě, teorii sociologie i o současnosti. Mezi jeho největší zájmy patřil Arnošt Gellner, jeho biografie, ale především jeho díla. Myslím, že nejlepším uctěním památky Jiřího Musila bude pokračování gellnerovsk tím i tvůrčího sepětí sociologie a sociální antropologie. Petr Skalník [ URL "LM-349.html "]