Výběrová edice archivních karet s vojvodovskou tematikou z výzkumu Ivy Heroldové na jižní Moravě v roce 1973 ****************************************************************************************** * Marek Jakoubek ****************************************************************************************** A Selected Edition of Archive Materials Concerning Vojvodovo from the Research Carried Out in Southern Moravia in 1973 Abstrakt This edition presents the transcription of several archive materials on Vojvodovo, represe research results of Iva Heroldová, carried out in villages with new settlers in Southern M Aside from the detailed formal and subjective characteristics of the source and the explan methods used to process it, the presentation of relevant archive material is preceded by a of the research activities of I. Heroldová and the place that Southern Moravian research a take in them. Emphasis is placed especially on the issue of (not) utilising this research studies dedicated to Vojvodovo. Klíčová slova Vojvodovo; Heroldová, Iva; Czech compatriots; Bulgaria Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-927-version1-jakoubek2.pdf"] Představovat Ivu Heroldovou českým čtenářům, zejména pak těm orientovaným na etnologii v š je patrně zbytečné. V souvisejících diskurzech české akademické scény působila tato „legen etnologie" (Moravcová 2006) velice aktivně po několik dekád, přičemž v příslušných oblaste její publikace náleží ke zlatému fondu (stran zevrubného zhodnocení profesní kariéry a výz badatelky viz Bittnerová - Hrdá 2005; Moravcová 2006). Ačkoli měla Heroldová poměrně širok záběr, lze patrně bez obavy ze zkreslení říci, že pomyslné těžiště jejích badatelských a p aktivit představovala zejména krajanská problematika a téma českých, resp. slovenských ree rámci se Heroldová v průběhu let opakovaně dotkla také otázky bulharských Čechů, respektiv vojvodovské krajanské komunity (k výčtu prací zaměřených na tuto oblast viz níže), na druh daná problematika nikdy nepatřila k profilačním tématům této autorky. Badatelé zabývající se tematikou Vojvodova - ať již se jednalo o profesionály s čistě akad či potomky Vojvodovčanů se zájmy smíšenými - čerpali do doby relativně nedávné z textů Ivy informace týkající se dvou odlišných, třebaže vzájemně úzce propojených kontextů. Za prvé zdroj informací vypovídající přímo o dané obci a jejích obyvatelích z „bulharského" období tedy z periody mezi lety 1900-50 (Heroldová 1976, 1986a, 1996), za druhé je pak využívali širších souvislostech, které se týkaly především buď období před samotným založením Vojvod pozdější zakladatelé pobývali v české banátské obci Svatá Helena (Heroldová 1986a, 1996), doby po opuštění obce v letech 1949-50, kdy se naprostá převaha členů místní krajanské kom poválečných reemigračních akcí usadila v regionu jižní Moravy (zejm. Heroldová 1975, 1978a 1992; příp. též Robek - Heroldová 1983). Kromě toho byly samozřejmě práce Ivy Heroldové vy zasazení sledovaných procesů do širšího balkánského kontextu či k orientaci v relevantních fenoménech (např. reemigrace či krajanská problematika) v širokém, respektive komparativní Heroldová 1964, 1983, 1986b, 1992, 1995). V prvním období „nové vlny" zájmu o vojvodovskou problematiku, za jehož začátek můžeme pov výzkumy v obci realizované v osmdesátých letech minulého století (Penčev 2010) a za konec Dějin Vojvodova (Jakoubek - Nešpor - Hirt 2006), byly oba uvedené okruhy textů Ivy Heroldo lidově řečeno, za bernou minci, a to v zásadě stejné hodnoty. Citace z obou souborů děl se v principu bez jakýchkoli výhrad vlastně ve všech textech, které se v dané době historie V a jeho obyvatel týkaly, přičemž uváděné informace byly považovány za spolehlivé a neproble Počínaje vydáním již uvedených Dějin Vojvodova, jejichž základ tvořil především překlad ro stejnojmenného rukopisu bývalého souseda vojvodovských Čechů N. P. Necova (Necov 2006), a v následujících letech, během kterých byla publikována řada studií vzešlých z terénních vý ve Vojvodovu samotném, či mezi (ex)Vojvodovčany na jižní Moravě (např. Budilová 2008; Jako Lenk 2008), se recepce uvedených dvou okruhů textů I. Heroldové začala značně odlišovat. P texty či jejich partie věnované pre- a postvojvodovské (bulharské) periodě, byly tyto nadá jako cenné a poskytující solidní informace o zachycených procesech a fenoménech. Naproti t anebo jejich části, ve kterých se Iva Heroldová věnovala Vojvodovu a místní krajanské komu 1900-50, začaly být pomalu nahlíženy mnohem rezervovaněji a odkazy na ně a na informace v přestaly mezi zainteresovanými ponenáhlu patřit k dobrému tónu. Hlavním a vlastně jediným posunu přitom byla skutečnost, že texty, resp. jejich sekce věnované danému období, vycház z druhé ruky. Herldová přitom čerpala na straně jedné z dostupné literatury všemožného raž ovšem její texty nebyly - pomineme-li autorčinu značnou erudici, díky které dokázala v lit informace kombinovat a kontextualizovat značně lépe než běžný čtenář - nijak výjimečné a v bylo možné nahradit vlastní četbou zdrojové literatury. Nadto (a právě to byl dlouhá léta měla ovšem Heroldová také přístup k pracovnímu (dnes nezvěstnému) překladu Necovova díla, příprav na sepsání své diplomové práce vyhotovil P. Kovařík (Kovařík 1982: 7) a který Hero Jaroslav Vaculík (Heroldová 1986a: 50, pozn. č. 32). Vzhledem k obecné nedostupnosti překl díla disponovala tedy v daném období Iva Heroldová zcela unikátními informacemi, které si spíše nemohl pořídit. Zájem o její texty byl tedy v daném ohledu zcela oprávněný. Že by př vedle dostupných publikací a práce N. P. Necova disponovala vzhledem k danému období vojvo ještě nějakou další informační základnou, se přitom zdálo nepravděpodobné, mimo jiné proto být zřejmé, že kdyby takový zdroj Heroldová měla, nepochybně by jej využila. Její texty ov zdroj dat o odpovídající periodě dějin Vojvodova nevyužívají ani nezmiňují. Vydáním kompletního překladu Necovovy práce v roce 2006 (Necov 2006; tentokrát z pera T. K Jakoubka) uvedený rozměr studií Ivy Heroldové pominul, což ovšem nemělo nijaký dopad na da ostatních zmíněných poloh jejích prací. Vzácný trumf se stal veřejně dostupným statkem a z již Herolodová nemá k dané problematice takříkajíc co dodat. Poměrně radikální obrat v uve ovšem přinesl rok 2007, kdy Lukáš Lenk během terénního, respektive archivního výzkumu spoj diplomovou prací na téma Reemigrace bulharských Čechů do Československa po druhé světové v studie jedné skupiny (Lenk 2008) narazil v archivu Etnologického ústavu AV ČR (k detailům sekci „Charakteristika pramene") na archivované poznámky Ivy Herlodové z terénního šetření letech 1972-73 v novoosídleneckých obcích jižní Moravy, tedy v obcích, kde se v rámci reem usídlili také vojvodovští krajané (na něž byl mj. tento výzkum též zaměřen). Pokud jde o vojvodovskou tematiku, je obecně známo (mj. z výše uvedených studií věnovaných problematice), že se Heroldová během svých jihomoravských výzkumů věnovala situaci vojvodo komunity po reemigraci jejích členů do ČSR (ke specifikaci záměru výzkumu viz níže). Jak o dále, získala Heroldová (a to zcela cíleně) během těchto výzkumů od svých informátorů - me byla i řada (ex)Vojvodovčanů - také nemalé množství dat týkajících se „bulharského" období daného společenství, tj. periody mezi lety 1900 a 1950. Jak je již jen z letmého pohledu n materiál zřejmé, již v době, kdy byla tato data shromážděna, byla řada získaných informací hodna zveřejnění. To mimo jiné znamená, že Heroldová nejenže k problematice Vojvodova a je komunity v době jejího pobytu v obci měla co říci, ale že její příspěvek k dané problemati ze zmíněného materiálu by byl značně přínosný a zcela nepochybně výrazně originální. Dnes, mezi živými nejen nikdo z jejích informátorů, ale bezezbytku ani celá generace jejich vrst hodnota Heroldovou zaznamenaných informací samozřejmě ještě vyšší. Domněnka, že Heroldová informací z prací jiných autorů neměla k danému tématu co dodat, byla tedy jako taková chy nashromážděný materiál nikdy nevyužila a ve svých textech k dané problematice se i nadále zpracování sekundárních zdrojů, popřípadě Necovovy práce, zůstává samozřejmě otázkou. Pokud můžeme soudit, zdá se, že od archivace odpovídajícího materiálu po skončení uvedenéh v sedmdesátých letech minulého století až do roku 2007, respektive 2008, nikdo dané archiv nepoužil. Od jejich objevení roku 2007 pak posloužily pouze jako jeden z významných podkla objevitele (Lenk 2008) a o dva, respektive tři roky později byly opakovaně užity v textech (Jakoubek 2010a,b; Jakoubek 2011); kromě toho zaznamenané informace využila také Lenka Bud kompletaci zatím ovšem nepublikované vojvodovské genealogické mapy. Výrazně nízká vytěženo je přitom podle všeho způsobena především jeho nedostupností. Edici výboru z přepisů původ lístků z jihomoravského výzkumu Ivy Heroldové z let 1972-73 tak přinášíme právě proto, aby pramen k vojvodovským dějinám zpřístupnili ostatním badatelům a zájemcům o danou problemat tak jeho využití, které si tato pozoruhodná kolekce dat bezpochyby zaslouží. Charakteristika pramene Pramen samotný, tedy původní archivované poznámky Ivy Heroldové ve formě popisných lístků jí samotnou jako „reemigrační karty"), nalezl v archivu Etnologického ústavu AV ČR Lukáš L materiálů ke své diplomové práci (Lenk 2008), přičemž na obecnou existenci odpovídající sl upozorněn Jiřím Woitschem. Materiál je součástí osobního archivu Josefa Vařeky v Etnologic ČR, a to konkrétně složky Záchranný etnografický výzkum na jižní Moravě, etnografický výzk obcí osídlených po r. 1945. Samotných nečíslovaných 94 karet velikosti A5 se pak nalézá v Reemigrace z Bulharska, Novosedly, Nový Přerov, okres Břeclav, kraj jihomoravský. Jak naznačuje již samotný název složky, materiál pochází z výzkumu reemigrantů, respektive novoosídleneckých obcí v jihomoravském pohraničí, který pracovníci tehdejšího Ústavu pro e folkloristiku ČSAV realizovali v letech 1972-73 (Heroldová 1975: 119, pozn. č. 1). V popře výzkumu stálo několik hlavních oblastí, a to konkrétně: 1. Proces adaptace a akulturace reemigrantů, kteří se před pětadvaceti lety vrátili do vla ve zdejším kraji, 2. Studium změn, které nastaly v jejich způsobu života vlivem združstevn těchto změn se současným stavem českých osad v jinonárodním prostředí, odkud reemigranti p k tomu materiál), 3. Komparace shromážděných sběrů s výsledky dosaženými v českých pohrani zvláště pak na Horšovskotýnsku a Tachovsku (Heroldová 1974: 120). Výzkum byl prováděn v okresech Znojmo a Břeclav, přičemž komentovaný soubor popisných líst informace týkající se druhého z uvedených okresů, ve kterém byly zkoumány obce Nový Přerov Novosedly, jejichž výběr byl motivován skutečností, že se jednalo o obce, kde byli usazeni Bulharska (Češi z Vojvodova a Slováci z Gorne Mitropolije) a Rumunska (Heroldová 1974: 120 Charakter informací zaznamenaných na popisných lístcích je v principu dvojí. Na straně jed karty informace získané z četby, na straně druhé od informátorů. Co se týče excerpovaných o:Jižní Morava 1970; Míčan 1931; Michalko 1936; Příruční slovník naučný 1962; Strejček 193 kroniku obce Nový Přerov, kroniku MNV Novosedly a kartotéku MNV. Těmto výpiskům je věnován karet a jediný, v rámci celého souboru zcela výjimečný, list velikosti A4 obsahující výpis obce Nový Přerov. Ačkoli je možné, respektive pravděpodobné, že Iva Heroldová v průběhu vý i další relevantní literaturu, přeci jen nám uvedený seznam umožňuje takříkajíc nahlédnout či výzkumnou „pokličku" a spatřit (byť možná jen výsek) zázemí výzkumu, které obvykle zůst odkázaným až na finální produkt výzkumu (ať již je jím publikace, či výzkumná zpráva), skr Pokud jde o tematickou skladbu celého souboru, lze v něm identifikovat tři hlavní okruhy. do počtu zaarchivovaných karet (pouhé 4) je v celé kolekci nejmenší pozornost věnována zvy slovenské obci Podem (dříve Mrtvica) nacházející se cca 80?km od Vojvodova, přičemž vešker informace k dané problematice pocházejí od jediného informátora, bývalého obyvatele Podemu manžela vojvodovské Češky). Výraznější počet karet (25 z celkového počtu) je věnováno živo chorvatských obyvatel obcí ve zkoumaném regionu v období před druhu světovou válkou. Veške informace z této části souboru přitom pocházejí od dvou informátorek - starousedlic, z nic chorvatského původu. Zcela největší zastoupení má ovšem v celém souboru tematika vojvodovs věnováno ostatních 56 karet (včetně výše uvedených, obsahujících excerpta z textů). Nejvyš zastoupení v celé kolekci odpovídá též nejvyšší počet informátorů. Mezi nimi přitom nacház (ex)Vojvodovčany, tak jejich manželské partnery, místní občany - sousedy a činovníky místn státního aparátu (předseda MNV, tajemník MNV). V dané skupině pak jednoznačně převládají k počtu se jedná o 21 kusů) se zápisy výpovědí Rudolfa Hrůzy, jehož v daných souvislostech p označit za klíčového informátora Ivy Heroldové. Ačkoli karty bližší specifikaci daného informátora neposkytují, z jiných zdrojů můžeme dop vztahu k celkové populaci vojvodovských reemigrantů R. Hrůza skutečně vykazoval celou řadu které jej pro pozici výborného informátora takříkajíc předurčovaly. Na tomto místě zmíníme nich. Za prvé, R. Hrůza (nar. 1891 na Svaté Heleně), jemuž bylo v době výzkumu 81 let, pat nejstarší generaci (ex)Vojvodovčanů, jehož paměť založená na osobní zkušenosti sahala ješt založením obce, disponoval tedy jako jeden z mála informacemi z první ruky k celým dějinám Vojvodova. Navíc k tomu R. Hrůza ve Vojvodově vykonával uznávanou a žádanou profesi tesaře (specifičtěji pak kolovrátkáře) - odtud též jeho přezdívka Drvodelec - a v rámci vojvodovs se těšil obecnému respektu. Zda si ovšem I. Heroldová zvolila R. Hrůzu za klíčového inform základě uvedených skutečností, anebo byl kontakt s ním jen výsledkem souhry předem nepláno danou pozici R. Hrůza získal teprve ad hoc, samozřejmě nevíme. Ediční poznámka Základem naší edice je výbor z přepisů původních popisných lístků (v dikci jejich autorky karet") z jihomoravského výzkumu Ivy Heroldové z let 1972-73. Princip výběru se řídil dvěm nezávislými kritérii, v jejichž průsečíku se nachází níže prezentovaný soubor přepisů. Poz (dvoj)kritérium bylo tematické - vybrány byly pouze karty s vojvodovskou tematikou, týkají a fenoménů před odchodem dané komunity z Bulharska, tedy před rokem 1949/50. Naopak vyřaze karty obsahující excerpta z literatury apod. Aplikace uvedených principů vedla k selekci 2 přepis prezentujeme níže. Ačkoli co do obsahu a formulací se při přepisu držíme co možná nejvíce originálu, výsledný přísným transkriptem. Vzhledem k podle všeho ryze praktickému záměru vyhotovení karet, kte patrně jako základní informační báze pro další zpracování, nebylo záznamům, které obsahují zdaleka tolik pozornosti, kolik je obvyklé při tvorbě textu určeného pro veřejnou prezenta byly vytvářeny zjevně s cílem vyhotovit odpovídající záznam co nejrychleji, nehledě příliš stránku zápisu; je přitom zcela zjevné, že nedůslednosti daného typu nejsou záměrem autork zachycení žádných ve vztahu k výzkumu relevantních informací. Záznamy na jednotlivých kart vznikly přepisem z dnes nedostupného zdrojového materiálu, zdá se přitom, že přinejmenším zápisů (u těch, kde je informace ze strany informátora uváděna jako přímá řeč v uvozovkách být zvukový záznam. Kritéria, podle kterých bylo ze zdrojového materiálu vybíráno, co bude na popisné lístky (a takto archivováno), a co nikoli, nejsou známa. Vzhledem k výše uveden přepisu upravili formální stránku záznamů tak, aby nekomplikovaly četbu, rovněž tak jsme s úpravě zdrojového textu ve smyslu spisovné formy jazyka; při nejasných či sporných momente doplněno vysvětlující poznámkou pod čarou. Poznámky byly doplněny rovněž všude tam, kde js že jejich zařazení buď usnadní porozumění dané partii, anebo čtenáři poskytne rozšiřující odpovídající tematice. Kromě obecné formální stránky textu se níže prezentované přepisy od originálu liší též usp odlišnost zde spočívá samozřejmě především v organizaci všech vybraných přepisů do jednoho zatímco samotné archivní popisné lístky obsahují vždy jen jednu delší či kratší výpověď k tématu. Originální popisné lístky obsahují kromě zaznamenané výpovědi samotné vždy ještě ( odkazující k odpovídajícímu výzkumu (Reemigrace z Bulharska; Novosedly; Nový Přerov; okres kraj jihomoravský. Výzkum 1972 - 1973, Heroldová); (2.) informace o informátorovi (jméno, narození, místo narození, místo pobytu v Bulharsku, současná adresa); (3.) specifikaci tém záznam pojí (např. rodinné zvyky - narození; náboženství reemigrantů; osídlování Vojvodova k tomu, že první dva údaje se na každé kartě opakují, byly v našem výboru vypuštěny. Ponec jméno a příjmení informátora, které, doplněné o tematické vymezení a společně tvořící vlas odpovídající subkapitolky, dohromady oddělují přepisy z jednotlivých karet. Vzhledem k tom jaké bylo původní řazení karet v celé kolekci (byla-li vůbec kolekce nějakým způsobem stru je pořadí, ve kterém jsou jednotlivé subkapitolky v našem souboru řazeny za sebe, arbitrár součástí záznamu také otázka či přímý komentář I. Heroldové, uvádíme tyto v kurzívě. * * * Založení Vojvodova Rudolf Hrůza Předtím než osídlili Vojvodovo, usadili se Helenští na Seseku v Bulharsku. „Byli sme na Seseku v Bulharsku, tam sme přišli nejdřív. Nebylo to daleko od Vojvodova, ta stojatý, tam byla malárie. První transport, co šel do Bulharska, tak přišel na Sesek a tam roky a bylo to nezdravý místo, tak se roznemohli, a žádali jinam a my se vrátili na Helenu zůstali a my sme přišli pak". /Paní Hrůzová:/ „Tam sme přišli na trávníček a ve Vojvodovu zas. Víte, jak sme bydleli? Vy tak asi metr hluboká, pěkně se to udělalo, takhle se daly dřeva a pokrylo se to palachem a zem; v jednom koutě se udělala komora a tak sme žili než se to udělalo. Vevnitř byly poste „To voni tak měli, my sme měli jámu tak metr vykopanou do země, pak bylo vytruplovaný až m omítnutý vobílený, jedno vokýnko,..." Jak se tomu říkalo? „Putriť (sic.) nebo zemljanka. B asi tři roky, než sme přišli na Vojvodovo, tam si potom už stavěli pěkný." /Hrůzová:/ „Udělal tatínek Rudův ze žitný slámy takový jako tahle kuchyň a tam sme spali a na dvoře, pršelo, pak byly tři roky neúrodný, sedmej, vosmej a devátej nebylo nic, pšeničk vymetala klásek, pak přišel rez, jen to posekali na seno a tak, stát hned jim dal práci, d tak tatínek chodil na jednu stranu a chlapci na druhou." Tak jste ty stavby stavěli jako na Heleně? „Naše je už pěkný, z cihel, fundamenty pěkný ka pokrytý. Z Heleny přicházeli eště pátej rok, eště jedna řada se přistavěla, sedmej rok při se jedna ulice. Vojvodovo je z Heleny daleko, šífem se jelo, po Dunaji, do Oršavy je to je parníkem a Oršava do Heleny je 90?km. Do Bulharska jsme jeli šlépama. Parník nás táh a jel sme vezli, nábytek, moc sme toho neměli, ale každej si vez jednu skříň a ňáký postele, ňák židli." Poznámka na okraji: „Pak sme stavěli a přišli Bulhaři s rýčema a motykama a šli nám to bou chtěli. Co sme zkusili! A tady nám řeknou: Vy ste Bulhaři!" Osídlování Vojvodova Rudolf Hrůza „Já nesouhlasím s cizinou, já chci být jen ve svojí vlasti. Aj moje rodina. Máme devět dít tady, všechny jsou zaopatřeny, všechny krásně česky uměj a všecky mají řemeslo. Jedna holk ve třicátýmšestým roku. V Heleně jsem se narodil a v Bulharsku sem byl 38 roků. Už sem měl Heleny sme odešli, že tam byla špatná voda, moc národa a málo pozemků a malý ourody, kamen Kolik odešlo z Heleny do Vojvodova? „To vám nemůžu říct, to se tady píše v tý knize /Míčan vezdejším/, protože já sem šel až potom. My sme přišli s otcem, matkou a se vším prvně sme do Bulharska, ale potom se roznemohli a vrátili se zas na Helenu. Sami sme si stavěli bará dohromady naše rodiče a stavěli. Pomáhali si. To bylo všechno jen nabíjený, zem, truplovin tam byli. Naše prarodiče odešli odtud, když byla ta bělohorská válka /Tuto větu má naučeno vyčtenou/. To ty prarodiče, co byli /Neodpovídá pravdě, protože si pamatují, odkud prarodi Vysekávali les a dělali si tam. Tam byly lesy, a voni jim to pohraničí dali. Vono to bylo Maďarsko, tak jim to dali, co si vyčistěj, tak jim dali ornou půdu. Bylo to hodně na kopci tam měli velkou dřinu a málo úrody, tak potom dyž se osvobodilo Bulharsko vod Turků, tak v šli několik rodin. My sme založili, přišli sme na holej trávníček, to bylo trápení, dostal na číslo. Úrodná půda tam byla, a potom, dyž Bulhaři přišli, tak viděli, co je to úrodný p jako lesy, pšenice jen se houpala. Voni neuměli pracovat, vona to byla eště celina. Za to přivedlo, že umíme my pracovat v zemi. Taky studně se dala vykopat pěkná, 24 metrů hluboká chodili pro vodu do studánky, do potoka, co já vím kam. U nás sme měli každej studni." Název Vojvodova? „To voni dali Bulhaři. Tam došel ňákej vojvoda. Tam byli ti revolucionáři pozemek, tak tomu říkali, že sou vojvody. Tak to vokřtili Vojvodovo. Takže my sme eště zas revolucionáře, eště byli tam. Stavěli sme na stejnej způsob jako na Heleně. Sami sme si vy dostal zahrádku, stavební místo a na tom sme stavěli. Byli jsme evangelíci, českobratrský, Tam v Bulharsku byla metodistská víra. Bulhaři sou pravoslavní, ale ta víra, co se tam slo metodistská - měli sme metodistský faráře. Byli to Bulhaři, ale metodistskou víru měli." „Já sem přišla tříroční do Vojvodova. Já sem byla za svobodna taky Hrůzová, to je dlouhá t Pan Hrůza má na odlišení přídomek „Václavů"/, takže po rodičů máme hodně Hrůzovi tady. Bap na Heleně, baptisti tu nejsou, jen metodisti a my se jmenujeme křesťanský sbor. Voni maj k scházíme jinde, to je směrem ke hřbitovu, tam je jedna chalupa, byla sama ..." V čem se liší vaše víra? „Pán Ježíš řek, jdouce po všem světě, učte všechny národy křtít v i Syna i Ducha svatého. - No a my sme ten křest přijali a voni ho nepřijímaj. Bez peněz js peněz dáváme, a voni maj faráře, metodisti maj. My sami. Tedy, kerej z nás je spůsobnej a mluví a potom přídou z Brna taky, z Brna choděj bratří. Ty celej tejden pracujou a tak vám boží, že sme nikdá neslyšeli. Nás je víc než metodistů. Eště na Vojvodově to bylo, co sme Byla taková, a jeden začal kázat vo křtu. No a potom tam asi dva bratři vstali proti křtu. a my sme potom už šli, metodisti nepřiznávaj velkej. No a potom sme se shromáždili pod mor sme si na zimu objednali jeden barák, tam sme chodili do toho baráku, no a pak sme se doml stavební místo, vystavěli sme si krásnou modlitebnu. A teď tam je kino. Voni to koupili Bu máme, byl tam Karbula, ten je v Novosedlech a my sme tam koupili barák od něho. Hodně se n Každej tejden se scházíme, máme v neděli lámání chleba, Večeři Páně a dopoledne máme evang děti. Hřbitov nemáme, sme tam mezi nima. Při úmrtí přídou bratří z Brna." Výroční zvyky u Čechů v Bulharsku Žofie Filipová? V Bulharsku se slavily velikonoce, koleda /= vánoce/. Na Štěpána při koledě děti zpívaly d dostávaly peníze, ořechy. O vánocích mívali doma ozdobený listnatý strom a dárky pro děti. V kostele stával veliký v dárky pro děti. V kostele se scházívali navečer, na Štědrý den a po vykonaném obřadu se ro které si navzájem koupili. Zpívalo se. K večeři bývaly ryby, buchty /vánočky/, koláče, kom Výroční zvyky, vánoce Rudolf Hrůza Říkali „vánoce" Bulhaři „koleda" „Půst se u evangelíků nedržel, půst je to, jak nevynáší špatný řeči, to je půst a dyž nemá to, co mu slina na jazyk přinese. Na Štědrej den sme mívali, to sme si uvařili kompot ze s - pak sme šli do kostela - k tomu kompotu sme měli něco z masa, říkali, ,nejezte, nebudete prasátko', měli sme klobásy, měli sme všeličeho." Stromeček? „Měli, šli do lesa, uřízli hrušku a to se nadělaly růže z papíru, pak takový ře to nastrojili stromeček až potom dyž sme chodili do hořejšího shromáždění, jak sme říkali, oddělili od metodistů, tak potom bratří ze Sofie nám posílali na stromeček. Dárky se dával „U nás se zpívalo moc, sešly se sestry, měla sem tři sestry. Já sem byla čtvrtá, bratří ty některá držela druhej hlas, ten zas první hlas a tak zpívali: Kristus boží syn opustil otc z trůnu, aby hledal... to se u nás zpívalo každej večír" /Hrůzová/. „Tatínek čet z bible a modlil se s námi, tak vodtenkrát já sem nešla do světa, už sem vědě Štědrej den sme se všichni scházeli po večeři. Před večeří sme byli šichni v kostele. Půln nedrží. Taky zpíváme: Čas radosti, veselosti nastal světu nyní... pak Narodil se Kristus P městečku Judově v Betlémě... tu taky a tak bylo vánočních písniček. Pak děti chodily koled měli veršíčky a měli básničky všelijaký. Potom už byl tam kazatel, nám je dával, už mně, j eště mladá, tak sem dostala takovou knížečku a tam byly samý vánoční říkánky. Pšeničky nás Štědrej večer ani nešli domů, tam sme si oblomovali písničky, to sme chodili od domu k dom ty vánoční písně, to bylo krásné moc. To byly bulharský písničky, učil nás farář, Slovák, Turé,byly to nábožný písně - my sme nesměli zazpívat takovou ňákou národní. Šly sme s kama na zpěv a zpívaly sme, jakou sme to zpívaly? Ani si vám nevzpomenu. A než sme došly, už sm a dostaly sme vypucováno od faráře, že proč zpíváme takový písničky. Ale my sme jich hodně - až potom přišel náš syn, přišli čeští učitelové. Dyž sem byla malá, ty český národní pís naučili vod rodičů, tak dyž sme jeli sem, transport, přišli sme do Parkáně, tam - ,Jak bud Bulharama mluvit?'. A dyž se šichni vysypali z těch vagonů a voni k nám tam drželi taky ře sme každej třista korun a naši začali zpívat bulharský písničky Šumí Marica a eště jiný, s písničky a dyž potom spustili Čechy krásné, Čechy mé..., tak se babičky křižovaly: ,Paní, zachovali svoji řeč?' Dyž voni řekli, že Bulhaři jedou. Tak potom povídám ,Bible králická nás drželo.'. No a potom sme přišli do Novosedel, tady nás čekali s obědem, voni se báli, mluvit. Naši pocházejí vod Pardubic a jeho od Kolína" /Hrůzová/. Výroční zvyky - Mikuláš Rudolf Hrůza „Mikuláš chodil, dárky nosíval dětem, dyž sme mu je dali." Výroční zvyky - velikonoce Rudolf Hrůza „Říkalo se pomlázka, ale šlohat nechodili, děti choděj koledovat bez pomlázky. Měli říkank doprovody, dejte vajíčko červený, nedáte-li červený, dejte aspoň bílý...'. K rodinám a tak šlohají. Tady je život docela jinej, to my říkáme s tátou dyž máme něco lepšího, tam sme r jen co sme si upekli. A stačilo nám to. Co sme se napekli chleba. Upekla sem tady dyž se O jinak sme kupovali" /Hrůzová/. Výroční zvyky - hody Rudolf Hrůza Posvícení se ve Vojvodovu nedrželo „Tady držej hody, to svazarmovci pořádají. Voni choděj zvát, hrajou, po ulici tančej a my shromáždění." „To sme nosili v Bulharsku v neděli bílou pentli a modrej kříž a chlapi měli kříž vpíchnut sou abstinenti. Můj tatínek byl abstinent až mu to škodilo. Pak přišel doktor a povídá: ,S máte pít' a von chudák si držel svoje" /Hrůzová/. Výroční zvyky - máje Rudolf Hrůza „Máje se stavěly, šli do lesa a uřízli ho a von potom přišel Bulhar a hledal ho, hledal te kde je. To byl šupec, hodit ho honem za stoh. Stavěl se před domem, ňákej šátek tam dali, zábavy žádný nebyly. Chodili na zábavu do bulharskejch vesnic naše synové a céry." Rodinné zvyky, svatba Rudolf Hrůza „Tady se připravujou na svatbu, já nevím jak dlouhou dobu. Tam byla svatba, předvečír se p přinesli přídavky a třetí den byla svatba. Družba chodil zvát, měl prut pěkně okytěnej, vo eště dva s ním a kávu nosili ve sklínce, jeden měl jednu, druhej měl druhou. Nejstarší mlá a potom eště jeden chodili a pak dyž ráno byla svatba, tak zase chodili eště zvát; na svat přídavek, takovej hrnek sádla, asi půlitr, 10 vajíček, cukr, mouka, slepice, to se tam při to nesnědlo. To nosil šecko jeden, každej tolik. A dárky se dávaly taky. To se nosilo k ne se pekly koláče, buchty. Kolik bývalo hostů? Kolik my sme měli - 80 bylo na naší. Svatby b pod šátorem, pod těma dekama velkejma. To sme přišli jeden den dřív a udělali šátor venku, mládenci a družičky nádobí." Předvečer svatby nebývalo žádné rozloučení ani u mužů ani u žen - Dárky ženicha nevěstě a už dávali, všem členům v domě ona dávala, nevěsta koupila a darovala, každému něco, to už se nedávalo. Později trochu se zdvíhli, už byli bohatší. To se dávalo košile, halenka, kaž jí koupil oddávací šaty. Nevěsta chodila v kroji takhle jako já, některá měla bílý šaty, u černý šaty, na hlavě měla věneček a tyl. Hosté se scházeli u nevěsty, pak se šlo pro ženic nejsou - ani muzika nebyla. U nevěsty se udělala snídaně, požehnání bylo a šlo se do koste byla bílá káva a buchty. Potom se šlo po celý vsi, po ulici, aby viděli nevěstu, vona ta v velká - doma už je čekaly kuchařky /žádné zvyky!/. Přišli a sedli k jídlu, seděli uprostře maso slepičí, potom bylo guláš, maso s rejží, pak byla pečeně, k tomu chleba, kdepak knedl dost a naposled byla černá káva." Netancovalo se. Věneček se nesundával. „Už na samej večír si přišla nevěsta sednout v šátk pořád šátek. Tam nechodili tak jako vy tady. Druhej den už nic nebylo, už sme si chodili j depak jako tady, tady to táhnou dva dni." Rodinné zvyky, svatba Žofie Filipová Zvát na svatbu chodil družba /ženatý, svobodný/. Byl ozdoben pentlemi a ozdobeným prutem; džbánek s kávou /kořalka se nosí až tady/. Doprovázeli ho tři kamarádi, někdy i více. Pozvaní hosté posílají na svatbu přídavky /20 vajec, 10?kg mouky, 1?kg sádla, slepice - to rodiny jde na svatbu/. Pozvané ženy chodí pomáhat vařit. Od pondělí se pečou koláče = cukroví, buchty /s mákem, t se škubají slepice, husy a v sobotu bývá svatba /někdy i v pátek/. Hostina bývá na dvoře „ obědu bývá slepice s nudlemi, guláš s brambory, plněná paprika, sarma, rajská omáčka nebo a navrch jogurt, /jogurt buď kupují nebo si ho sami dělají/, kuře, řízky. Ke všemu se jí c pečená, zelí a chleba/. Předvečer svatby scházejí se chlapci a děvčata u nevěsty a zpívají náboženské písně. Celá svatba se odbývá u nevěsty. Družičky a mládenci jdou pro ženicha a vedou ho k nevěstě rodiče, aby mu ji dali. Požehnání. Do kostela se jde pěšky. První jde družba, nevěsta s ml s družičkou, svědci. Cestou do kostela ženy nabízejí koláče = cukroví kolem stojícím. Teď době dávají i připít. Po obřadu rozhazuje nevěsta cukroví. Při příchodu z kostela jsou dve Domácí ženy se přestrojí za cikány ap. Nevěsta musí zamést koštětem a ženich musí /někdy/ štípat dřevo. Při obědě zpívají náboženské písně, netančí se. Po večeři družba rozděluje d snoubencům. Oznamuje, od koho je který dar a rozbaluje jej. Potom přijde nějaká starší žen vybírá na košilku, plínky /peníze pro nevěstu/. Sundávání věnečku není. Nevěsta se jde pře sundá věneček. Svatba končí mezi 10-1 hodinou. U Bulharů trvají svatby 2-3-7 dní. Bulhaři nevěsta byla pannou. Druhý den po svatební noci musela se ukázat zakrvácená košile. Která velkou ostudu. Narození: Do kouta se nosilo jídlo ve speciálně k tomu určených ubrusech: polévka v hrnci, koláče, buchty. Výbava ve Vojvodově: peřina a šest polštářů, větší dvě peřiny, kráva a 10 měr půdy. Rodinné zvyky, narození Barbora Hrůzová? „Dítě nemá kmotry, rodiče jsou, ani se nedělá žádná hostina. Na Heleně byla, ale tady ne. to dělali eště po staru, podle jejich rodičů, tam ve Vojvodově ne. Do kouta se nosilo slep napeklo, ale smaženice s hrozinkami nosili, to byly koblihy, a sypaný s cukrem, slepičí po opečená, vokolo ní brambůrky; kerá šla na snídani, nesla kávu. Některá nesla snídani a něk to už se domluvili, aby toho nebylo najednou moc. Někdy se stalo, že se sešly dva obědy ne Nosilo se tak dlouho, dokaď se nevyřadily, mohlo třeba 14 dní trvat, jak byla velká rodina hodně početné rodiny - 10 dětí i více. „Dyž děvčata vyrostly, tak šly sloužit do Sofie, některý na řemeslo, některý do zahrady, j k zahradníkům, doma sem dělala, dokaď byla kukuřice a jak byla hotová, tak sem šla." Dětem příběhy z bible, pohádky /naučené od babičky, z knížek/. Rodinné zvyky - úmrtí Rudolf Hrůza „Když někdo umře, nesedí se u mrtvého - to dělali Slováci - pohřeb byl hned druhej den, ko nemohli stačit, nemohli sehnat desky, často sem i v noci pracoval. Farář mluvil na hřbitov muzika žádná nebyla/." Společenský život ve Vojvodově - náboženství Rudolf Hrůza „Maškary nechodily, tam sme měli katolíky a ty starobulhary, ty dělali. - Tam se nekouřilo tam se netančilo. Až přišli sem, pak začali kouřit. Jeden děda Karbula kouřil a druhý se m Karbulová, hoří vám záchod' a von tam děda kouřil. Nepilo se, rakije se nepálila. Hospoda ňákej Bulhar, Slovák. ,Karty?' To sme nevěděli ani vo kartách, Naše mládež, to byla mládež Kde se mládež bavila? „Nikde, na zpěvy chodili, měli sme nedělní školu, my větší, pak byla malá. Naše mládež nechodila k muzikám, jen Bulhaři. Ani muziky tam nebejvaly." Jak se bavila? „Chodili takhle na nádraží, tam zpívali, vlak zastavil, ani se mu nechtělo se bulharský písničky, co sme se učili v kostele a teď prej tam přišli takový lidi, házeli deky a stavy na tkaní, že železničáři se křížili, kde je ten jejich zlatej národ prej, co přišlo. Tam se chodilo na nádraží, jinam nebylo kam. Mládež se scházela na dračkách, až po přišla muzika a mládež se vodtrhla, už tancovaly už naše céry tancovaly. Muzikanti byli Bu týhletý válce se tam začalo, ve škole měli sál, tak tam tančili, tam byly divadla, kašpárk postavili školu českou, to byla Masarykova, to byl asi 36 rok. Pak hráli Lešetínského ková naše synové." Společenský život ve Vojvodově Žofie Filipová Bulhaři pořádali o masopustu maškarní ples. Ve Vojvodově byl hostinec, „ale naši nebyli ni Tancovat se učila mládež až v české škole. Staří tančit neuměli. Podomácká výroba ve Vojvodovu - konopí, vlna Rudolf Hrůza „Já sem pracoval kolovraty, to je můj kolovrat, moje výroba. Já sem byl kolář, ty sem děla nám nedali železo na vozy, tak z nedostatek sme museli dělat, co sme mohli. Tam se hledaly a já sem měl soustruh, tak sem udělal jeden, dva, tři a potom sem jich dělal hodně." „Pěstovali sme konopě." Sami ste si tkali? „Ne, to Bulhar, my sme nevěděli, dávali sme si kupovali látky, bylo jich dost, před válkou byly jaký ste chtěli, i vocaď z Čech." Kožichy ste nosili? „Málo, spíš soukený šaty. To bylo sukno ručně pracované, to bylo silný pološubu. Už ji nenosím, ale dyž je velká zima, tak je teplá. Já sem ty kolovrátky dělal, ale měl sukno, no tak mi vodměřil, druhej neměl peníze, ale měl vlnu, tak mě vodměřil vlnu peníze, měl vobilí, no tak mně dal - to sem taky potřeboval, my sme byli velká rodina, pot živobytí, nám nestihlo. Potom sem měl eště pracovníci u nás, takže sem potřeboval víc jídl prasata do roka sme zabili. Dělali sme šecko, my sme cvičení vod našich předkův, itrnice,k sme, udělali si opánky z kůží. Já sem je nenosil, ale maminka je nosila, protože tam střev byly, tak byly strašně drahý. - Když sme se stěhovali, tak sme se před barákem sešli, voni kolovratem a vyfotili." „Dyž sme měli vodcházet, tak sme měli 40 kilo vlny, tak předli, ve dne v noci a dělali. To sebou, jenom 50 kil péřího sem koupil." Údaje o Vojvodovu Rudolf Hrůza Vojvodovo mělo 120-130 čísel. Nebyly velké rozdíly ve výměrách. „Vod 100 dekárů nikdo nemě nejvejš měli 40-50 dekárů. Byli řemeslníci, já jsem pracoval 56 roků v řemeslu. I tady sem Pěstovali sme všechno, my sme měli 2 ha půdy, to sem pracoval sám, měli sme i víno i kukuř šecko. Měli sme krávy, sami si to obdělávali." Vojvodovo a druhá světová válka Rudolf Hrůza Přes Vojvodovo neprocházela fronta. Bulharští Češi nebojovali jako partyzáni; účastnili se rukování ve vojsku. Život ve Vojvodově a osídlování Rudolf Hrůza „Já sem neměl žádný školy, to co umím, sem se naučil sám" /Hrůza/. „Já sem chodila čtyři r do bulharský sem nechodila, učila nás jedna paní Kopřivová, potom nás učil ňákej Hrůza, mů nás učil Černík, Vincenc Černík, pak nás učila Anička Poláčková, i to už byly čtyři roky, škola." /Hrůzová/ Máte příbuzné ve Vojvodově? „Já tam mám sestru /Hrůza/." Na Heleně? „Máme tam vod bratra s „Mám tam blízko Heleny sestru taky." Srovnání Vojvodova a Nového Přerova. „Tam to bylo lepčí, půda lepčí než tady, tam se šecko trošku ne. Taky se rodí tady, nemůže se říc." Proč ste se vrátili? „My sme šli domů, do naší vlasti, i když tam bylo dobře. Do naší vlas já sem tam měl práce a chtěli mě tam. Kdepak! Chtěl sem domů." Dříve se nebylo možno vrátit po první válce? „Nemoh. Já sem tady měl syna za Masaryka, to rok, sem přišel syn do učení, no a potom přijel druhej, potom céra a tak, že sem šecky dět a pak sme přišli sami." Osídlování Heleny Rudolf Hrůza Sf. Elena, Rumunsko: „Voni napsali domů moc krásně, že maj zelený vokenice a modrý stropy, zelený vokenice - le - nebe. Tak vono se jich vypravilo vodtaď víc, nalákali se, no a dyž přišli na hranice, ta není vono, tak jako se chtěli vrátit, ale už je nepustili." Kolonisace po r. 1945 Rudolf Hrůza Hrůzovi měli bulharské státní občanství. „Repatrjací komis byla vyslána vodtaď. Nejdřív sme dostali noviny vod zetě, ty noviny nám poslali: ,Krajani, kde jste kdo, vraťte se domů!' Kdo chce se vrátit, může přijít a kdo ne zůstat. Bulhaři nás neradi pouštěli. Potom, když sme šli, voni tak plakali a dyž sme přišl břehu, tak muzika začala hrát. Z naší vesnice jedna část se vodělila a chtěla jít a my sme voni pak přišli za námi. Jaký to bylo smutný, to si můžete pomyslit, říkal můj bratr, že p mňouraly a všude tma, tak pšenečka se dokutálela za plevama - my sme byli plevy." Marek Jakoubek je kulturní a sociální antropolog. Přednáší na katedře antropologie Fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se cikánskými/romskými skupinami, česko-bulharskou problematikou a obecně otázkami spojenými s teorií etnicity. Kontakt: jakoubek@ksa.zcu.cz „Karty", na nichž etnologové zaznamenávali své výzkumy, se řídily pravidly ÚEF ČSAV; jejic povinné pro každého pracovníka v terénu, bylo jinak pojatou zprávou z výzkumu (proto zahrn z literatury). Karty samozřejmě obsahují nejen přepisy magnetofonových záznamů, ale i rege dnes mohli nazvat terénními záznamy, které byly do karet přenášeny z terénních poznámek. T výzkumníci pracovali. Karty badatel vyhotovoval ve dvou kopiích, jednu si ponechával, druh sedmdesátých let (nástup A. Robka) byly preferovány přepisy magnetofonových záznamů a ve f pasportizaci sjednocené výpisy z literatury; karty se neosvědčily (poznámka, za niž autor úpravou komentáře jednoho z anonymních recenzentů). Samotná Heroldová (např. Heroldová 1975: 119, pozn. č. 19) odkazuje na Archiv ÚEF ČSAV, f. Pouze v případě, že se více karet pojí ke stejnému tématu, jsou tyto číslovány, a to v rám paketu. Zejm. v Novém Přerově. Zejm. v Novosedlích. Na odpovídající díla je na kartách odkazováno pouze prostřednictvím autora a názvu, plné b údaje byly doplněny. Z bulharského ?????????? - tesař/truhlář. K problematice jmen a přezdívek u vojvodovských 2012. Rudolf Hrůza, nar. 1891 na Svaté Heleně v Rumunsku. Patrně Olga Hrůzová, manželka R. Hrůzy. Ačkoli na několika kartách paní Hrůzová ve výpověd manželovi zdatně sekunduje, je I. Heroldovou jako informátor uváděn vždy jen R. Hrůza. Ačk může být chápán přinejmenším jako nevyvážený, respektujeme jej. Tj. rákosím. Tj. zbudované nabíjenou technikou. Ve „vojvodovštině" je správná forma daného slova „putryk" - malé, nuzné obydlí (hanlivě, s takovym putryku"); z maďarštiny (putri - /nuzná/ chýše, zemjlanka). ???? - bulharsky vlečná loď. Poznámka na okraji: Pardubicko, Kolínsko. ????? (bulharsky) = deset arů, 1000 m2. ?????? - bulharsky panenská, neobhospodařovaná půda. Bulharismus; ??????????? - bulharsky metodistická. Na daném místě lze pochybovat o spolehlivosti záznamu daného termínu. Jedním z typických z „vojvodvštiny" je totiž mj. to, že pád množného čísla podstatných jmen končí často na -ch. tedy „...rodičůch"; otazník je ovšem třeba položit nad celou vazbu „po rodičů". Oproti uve bychom spíše předpokládali, že původní vazba zněla „vod rodičůch"; (více k dané problemati Jakoubek 2010b: 147). Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Mt 28, Žofie Filipová, roz. Karbulová. Narodila se r. 1888 „v Ungárii, v Banátsku, ve Veršic /=Vr přišli nejdříve na Sesek, pak do Vojvodova (informace byla doplněna podle zápisu z jiného - pozn. MJ). Tj. do darbistického kostela. Tj. opakovali. Dotyčným byl Martin Roháček. Párkány - maďarsky Štúrovo; pro odpovídající transport první železniční stanice na území Č Tj. zvadlo. Tj. hned. I. Heroldová užívá soustavně a ovšem chybně termín „šátor", ve vojvodovštině je ovšem daný středního - šátro (srov. Jakoubek: 2010b, kap. „Vojvodovština - jazyk Čechů z bulharského 123-176). Tj. závoj. ???? - bulharsky (po čísl.) člověk, tj. kolik lidí/osob. Nutno uvést, že Heroldovou položené rovnítko mezi uvedené dvě položky nemá ve vojvodovské a to proto, že, lapidárně řečeno, koláče byly ve Vojvodově koláče a cukroví bylo cukroví, o dvě zcela různé položky vojvodovské kuchyně. ????? - závitek ze zelných nebo révových listrů plněný masem a rýží; tradiční bulharské (r jídlo. Dlužno doplnit, že Heroldovou užívaný termín „jogurt" je anachronismem - ve Vojvodově se d neužíval a namísto něj sloužil důsledně termín „podkvašený mlíko". Viz pozn. č. 30. Tzv. koutnících. Barbora Hrůzová (roz. Hrůzová), nar. 1893 na Svaté Heleně. Tj. smažené plněné šišky z koblihového těsta. Na několika polích podél řeky Skety, protékající nedaleko Vojvodova, pracovali každoročně do podzimu bulharští zahradníci, kteří zásobili zeleninou jak samotné Vojvodovo, tak i sou Krušovica. Některá vojvodovská děvčata, ať již Češky, či Bulharky, si výpomocí zahradníkům přivydělávala. Pavlikjani - původně označení sekty s dualistickým učením ovlivněným manicheismem a vazbou verzi markionismu vzniklé na konci 7. století v Arménii, Sýrii a Malé Asii (název sám je s Pavlovi ze Samosaty). V průběhu 8. a 9. století byli její stoupenci Byzancí deportováni do Bulharska (zejm. na Plovdivsko), kde jejich učení rychle zapustilo kořeny, šířilo se a výz vznik sekty bogomilů. Po porážce čiprovského povstání bulharských katolíků proti turecké n odcházejí pavlikiáni s bulharskými katolíky do Valašska a posléze do Banátu, kde zakládají vesnice. Do Bulharska se vracejí po osvobození (1878) na základě zákona o osídlování neoby května 1880. Pro svůj odlišný jazyk a folklorní zvláštnosti tvoří výraznou skupinu označov původ „banátští Bulhaři". Sami sebe nazývají pavlikjany (Palkene). V okolí Vojvodova se na pavlikjanských obcí, jako např. Gostilja či Bărdarski geran. Po vystěhování vojvodovské české komunity z Vojvodova v letech 1949-1950 byla obec v rámci přesunu dosídlena obyvateli z obce Belica na Ichtimansku (z důvodu stavby přehradní hráze) Dolno Ujno na Kjustendilsku (z důvodu ostrahy hranic - obec se nacházela v hraničním pásmu Tj. křižovali. Budova Národního domu T.G. Masaryka, ve Vojvodovu zvaná česká škola, byla slavnostně otevř Na daném místě lze pochybovat o spolehlivosti záznamu daného termínu, který má ve všech ná případech formu konope. ????????? - bulharsky krátký pánský kožich. Bulharismus: c????? - bulharsky, stačit, postačovat; tj. nestačilo. Na daném místě lze pochybovat o spolehlivosti záznamu daného termínu; motivací k „záznamu" byla snad skutečnost, že pro vojvodovštinu je typické, že pád množného čísla podstatných j na -ch (...z nás Čechůch; ...to sou vod synůch; ...ty čtverce kamenůch;, ...melounůch i pa sadili ...), takže daný termín měl ve skutečnosti podobu „vod našich předkůch" (více k dan Jakoubek 2010b: 147). Znak i-/í- proti spis. ji-/jí- na počátku slova je pro vojvodovštinu charakteristický (Jak Vydání: 14, 2012, 3 Zdroje Archivní zdroje Archiv Etnologického ústavu AV ČR Praha, osobní archiv Josefa Vařeky, složka Záchranný etn na jižní Moravě. Archiv Ústavu pro etnologii a folkloristiku s Etnografickým muzeem BAV, sg. AIF No. 195, Folklorni materiali ot s. Vojvodovo, Vračanski okrăg, zapsal V. Penčev. Použitá literatura Bittnerová, Dana – Hrdá, Judita. 2005. „Černá stužka ke jménu PhDr. Ivy Heroldové, CSc.“ Č 2006, 1: 92-95. Budilová, Lenka. 2008. „Některé aspekty příbuzenství a sňatkových vzorců u ‚vojvodovských lid 95, 2008, 2: 127-142. Budilová, Lenka. 2010. Vojvodovo, česká vesnice v Bulharsku. Příbuzenství, manželství a dů disertační práce na katedře antropologických a historických věd FF ZČU v Plzni. Budilová, Lenka J. 2011. Dědická praxe, sňatkové strategie a pojmenovávání u bulharských Č 1900-1950. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Budilová, Lenka J. 2012. „Původ, význam a používání přezdívek u bulharských Čechů.“ Anthro 3, 2012, 1: 51-59. Dobiáš, Bedřich. 2011. „Na tý Vojvodově to bylo takový vzácný…“ Pp. 121-123 in Marek Jakou kus česko-bulharské historie. Tentokrát převážně očima jeho obyvatel. Brno: Centrum pro st a kultury (CDK). Findeis, Jan. 1929. „Vojvodovo.“ Pp. 220-225 in Jubilejní ročenka československé kolonie v 1928. Sofie: Čs. dům T. G. Masaryka. Folprecht, Josef. 1937. Československé školské obce v evropském zahraničí. Praha: Českoslo zahraniční. Folprecht, Josef. 1947. Studie o povaze zahraničních krajanů. Praha: Československý ústav Heroldová, Iva. 1964. „Etnografická problematika českých národnostních menšin.“ Český lid 366-378. Heroldová, Iva. 1974. „Etnografický výzkum reemigrantských osad na jižní Moravě.“ Pp. 120- Frolec – Miroslav Krejčí (eds.): Tradice lidové kultury v životě socialistické společnosti Jihomoravský krajský národní výbor. Heroldová, Iva. 1975. „Adaptace a akulturace reemigrantů z Jugoslávie a Bulharska v jihomo pohraničí.“ Pp. 112-119 in VI. Mikulovské sympozium. Osvobození a nové osídlení jižní Mora Heroldová, Iva. 1976. „Etnická a etnografická problematika českých enkláv na Balkáně.“ Stu bohemoslovaca 2, 1976: 204-216. Heroldová, Iva. 1978a. „Národopisná problematika novoosídleneckého pohraničí.“ Český lid 6 195-206. Heroldová, Iva. 1978b. „Novoosídlenecké pohraničí a etnografie.“ Zpravodaj KSVI, příloha 6 procesy. Referáty z pracovní konference. Praha 1.3.1978: 11-28. Heroldová, Iva. 1983. „Čeští reemigranti z rumunského Banátu.“ Český lid 70, 1983: 240-244 Heroldová, Iva. 1985. „Etnické procesy v pohraničí, společnost a kultura.“ Pp. 124-131 in procesy II. Etnické procesy v pohraničí českých zemí po r. 1945. (Společnost a kultura). P etnografii a folkloristiku ČSAV. Heroldová, Iva. 1986a. „Vystěhovalectví z českých zemí. Balkán II. – Rumunsko, Bulharsko.“ 1986, 1: 45-51. Heroldová, Iva. 1986b. „Příchod slovenských reemigrantů do českých zemí.“ Český lid 73, 19 Heroldová, Iva. 1986c. „Reemigrace zahraničních Čechů a Slováků po 2. světové válce.“ Pp. Stanislav Brouček (ed.): Češi v cizině 1. Praha: Ústav pro etnologii a folkloristiku ČSAV. Heroldová, Iva. 1992. „Reemigrace po druhé světové válce.“ Pp. 43-47 in Češi v cizině 6. P etnologii a folkloristiku ČSAV. Heroldová, Iva. 1996. „Vystěhovalectví do jihovýchodní Evropy.“ Pp. 67-95 in Stanislav Bro v cizině 9. Praha: Ústav pro etnologii a folkloristiku AV ČR. Hirt, Tomáš. 2003. „Meziválečné krajanské hnutí ve světle konstruktivistického pojetí náro Vojvodovo.“ Pp. 132-144 in Ivo Budil – Marta Ulrychová (eds.): Antropologické symposium II 5. 7. 2002. Plzeň: A. Čeněk. Hirt, Tomáš – Jakoubek, Marek. 2005. „Idea krajanského hnutí ve světle konstruktivistickéh Proměny kolektivní identity vojvodovské náboženské obce.“ Český lid 92, 2005, 4: 337-366. Hradský, Ladislav a kol. 2003. Maďarsko-český slovník I.-II. Praha: Academia. Hrůzová, Amálie. 2011. „Odkaz mojím dětem, vnukům a pravnukům.“ Pp. 46-55 in Marek Jakoube česko-bulharské historie. Tentokrát převážně očima jeho obyvatel. Brno: Centrum pro studiu kultury (CDK). Jakoubek, Marek – Nešpor, Zdeněk, R. – Hirt, Tomáš (eds.). 2006. Neco Petkov Necov: Dějiny vesnice Čechů a Slováků v Bulharsku. Plzeň: Občanské sdružení Vojvodovo ve spolupráci se S vědeckou knihovnou Plzeňského kraje. Jakoubek, Marek. 2006. „Stručné dějiny Vojvodova (Lýdie Fabouková na motivy Jána Michalka) Sněžanka Jovova-Dimitrova – Lenka Majchrakova (eds.): Po pti km poznanieto. Sofia: Bochemi Jakoubek, Marek. 2010a. „Sesek – zapomenutá česká obec v Bulharsku.“ Český lid 97, 2010, 2 Jakoubek Marek. 2010b. Vojvodovo – etnologie krajanské obce v Bulharsku. Brno: Centrum pro demokracie a kultury (CDK). Jakoubek, Marek. 2010c. „Kňiha pamňetni Tomše Hrůzy, žitele Vojvodofského.“ Lidé města 12, 147-178. Jakoubek, Marek. 2011b. Vojvodovo – kus česko-bulharské historie. Tentokrát převážně očima Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Jakoubek, Marek. 2012. „Krátký diskurz na téma jedné věty I. Heroldové.“ Dějiny – teorie – (v tisku). Jech, Jaromír – Secká, Milena – Scheufler, Vladimír – Skalníková, Olga. 1992. České vesnic Banátě. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Jižní Morava. 1970. Jižní Morava 6. Ročenka Okresního archivu pro okres Břeclav v Mikulově Okresní archiv pro okres Břeclav. Kovařík, Petr. 1982. K historii banátských a bulharských Čechů a jejich reemigraci na Jižn diplomové práce na Katedře dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Lenk, Lukáš. 2008. Reemigrace bulharských Čechů do Československa po druhé světové válce. jedné skupiny. Rkp. diplomové práce na Katedře antropologických a historických věd FF ZČU Míčan, Vladimír. 1931. Za chlebem vezdejším. Evangelizační návštěva československých osad Rumunsku. Brno: Biblická jednota. Michalko, Ján. 1936. Naši v Bulharsku. Pädesiat rokov ich života, práce, piesne a zvykov. Panický. Moravcová, Dana. 2006. „Legenda české etnologie – Iva Heroldová.“ Lidé města 8, 2006, 1(8) Necov, Neco Petkov. 2006. „Dějiny Vojvodova.“ Pp. 27-89 in Marek Jakoubek – Zdeněk R. Nešp (eds.): Neco Petkov Necov: Dějiny Vojvodova, vesnice Čechů a Slováků v Bulharsku. Plzeň: S knihovna Plzeňského kraje. Nešpor, Zdeněk R. 1999. „Banátští Češi jako potomci tolerančních sektářů.“ Religio, Revue religionistiku 7, 1999, 2: 130-143. Nešpor, Zdeněk, R. – Hornofová, Martina – Jakoubek, Marek. 1999. „Čeští nekatolíci v rumun Bulharsku. Část první – Počátky Svaté Heleny.“ Lidé města 2/1999: 66-88. Nešpor, Zdeněk, R. – Hornofová, Martina – Jakoubek, Marek. 2000. „Čeští nekatolíci v rumun Bulharsku. Část druhá – Rozkol na Svaté Heleně a další náboženský vývoj obce.“ Lidé města Nešpor, Zdeněk, R. – Hornofová, Martina – Jakoubek, Marek. 2001. „Čeští nekatolíci v rumun Bulharsku. Část třetí. Vojvodovo, obec denominačního typu.“ Lidé města 5/2001: 62-86. Pavlásek, Michal. 2010. „Případ Svatá Helena. (Re)interpretace náboženských dějin české ob Český lid 97, 2010, 4: 363-382. Pavlásek, Michal. 2011. „Hledání vojvodovské Pravdy ve světle probuzeneckých hnutí.“ Lidé 1: 27-49. Penčev, Vladimir. 2006. „Tempus edax rerum aneb O minulosti a současnosti vojvodovských Če in Marek Jakoubek – Zdeněk R. Nešpor – Tomáš Hirt (eds.): Neco Petkov Necov: Dějiny Vojvod Čechů a Slováků v Bulharsku. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Penčev, Vladimir. 2010. „Vojvodovský triptych aneb Pokus o předmluvu.“ Pp. 5-9 in Marek Ja Vojvodovo. Etnologie krajanské obce. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Příruční slovník. 1962. Příruční slovník naučný. Praha: NČSAV. Robek, Antonín – Heroldová, Iva. 1983. „K etnické problematice Československa, zvlášť česk druhé světové válce.“ Český lid 70, 1983, 1: 3-10. Steiner, Georgie. 2010. Po Bábelu. Otázky jazyka a překladu. Praha: Triáda. Strejček, Karel. 1938. Průvodce po čs. zahraničí. Praha: Komenský, spolek pro podporu čs. zahraničních. Matějovská, M. 1924. „Slováci v Bulharsku.“ Naše zahraničí 5, 1924: 58. Školl, Jaroslav. 1970. „Vývoj obyvatelstva okresu Břeclav v letech 1938-1947.“ Pp. 37-57 i Ročenka Okresního archivu pro okres Břeclav v Mikulově. Mikulov: Okresní archiv pro okres Večerková, Eva. 1985. „Rodinné a společenské svátky v nově osídlené obci jižní Moravy.“ Pp Frolec (ed.): Čas života. Rodinné a společenské svátky v životě člověka. Brno: Blok. Marek Jakoubek [ URL "LM-191.html "]