Chicagská škola a česká sociologie ****************************************************************************************** * Jiří Musil ****************************************************************************************** Abstrakt Czech sociology in the period since 1925 has reacted to the Chicago School in four ways: ( type of reaction was represented by a group of authors who either dismissed this approach completely; (2.) The second reaction was represented by sociologists who knew about the ap basically referred to it in a neutral manner; (3.) The third reaction were attempts to int in the deeper context of the development of American sociology in the first half of the 20 reaction included both criticism and positive acknowledgment; (4.) The fourth reaction ess Its common factor is the acceptance of the basic theoretical or merely methodological tene They intentionally continued in the tradition of the Chicago School, and often complemente modified its approaches. All four of these reaction types stemming from the Czech environm chiefly to the Chicago School’s concept of urban sociology, and less to its urban ethnolog psychology. Klíčová slova Sociology – history of; Chicago school; Czech sociology; urban sociology; social ecology Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-931-version1-musil.pdf"] Ve věku nedožitých pětaosmdesáti let nás navždy opustil Jiří Musil (1928-2012), jeden z ne českých sociálních vědců druhé poloviny 20. století. Přestože dosáhl vysokého věku a byl t nepřestával akademicky pracovat. Musilovým pozdním, rozhodně však ne nevýznamným zájmem se české sociologie, které chápal jako splacení dluhu vůči předchozím (hlavně meziválečným) p současně jako interpretační rámec problémů a nedostatků soudobé české sociologie i dalších věd. V tomto smyslu se zapojil do práce na projektu Dějiny a současnost české sociologie, Sociologický ústav AV ČR od roku 2010. Usiloval mj. o pozitivní zhodnocení významu pražské školy a tomuto tématu se věnoval i ve své zřejmě vůbec poslední studii, jejíž definitivní odevzdal týden před svou smrtí. Redakční rada se po poradě s recenzenty rozhodla poslední Musila publikovat beze změn, jako hold této vynikající osobnosti, i jako pobídku pro Musil následovníky. Britský autor Robert E. Dickinson v knize The West European City poukázal na to, že Praha evropským městem, kde byly aplikovány principy empirické analýzy města v duchu chicagské s školy (Dickinson 1951). Měl tím na mysli kolektivní studii ze třicátých let o poměšťování vedenou Zdeňkem Ullrichem (Ullrich 1938). Studie vyšla vzhledem k požadavku Rockefellerovy ji sponzorovala - v němčině, jako světovém jazyku. Nikdy však bohužel nevyšla, ani ve zkrá angličtině. Bylo to těsně před začátkem druhé světové války a němčina nebyla jazykem, kter a stejně tak ani těsně po válce, všímala světová akademická obec. Této studii ostatně dosu velká pozornost ani v české reflexi vývoje vlastní sociologie. Je to škoda, protože v česk příliš mnoho děl, která by předstihla práce jiných velkých evropských sociologií. Protože znalosti o analogických zahraničních pracích, zejména empirických, nejsme schopni posoudit naší vlastní produkce. O analogickou aplikaci výzkumu Paříže pomocí modelu růstu města podle chicagského badatele se zasloužil až po druhé světové válce Paul Chombart de Lauwe (Chombart de Lauwe 1952). U studii týmu vedeného Z. Ullrichem stalo už ve třicátých letech 20. století. Dobře informov chicagské školy byl i Otakar Machotka, který stážoval u R. E. Parka a E. Burgesse během sv pobytu v USA. Výsledkem byl mimo jiné tehdy nejúplnější přehled literatury chicagské školy největší pravděpodobností v letech 1936-37 (Machotka 1937). Machotka byl rovněž důležitým práce o poměšťování pražského okolí. Zmínky o Verstädterung der Prager Umgebung (1938), zejména o Ullrichově úvodu a o jeho shr celého kolektivního díla, se vzhledem k tomu, že šlo o sociologa, který po komunistickém p 1948 emigroval, v české literatuře v období 1948 až 1989 neobjevovaly. Po roce 1989 si ho několik autorů, k nimž patřila například Helena Janišová (1998), Dušan Janák (2006) a Zden (2011). O studii se krátce zmínili i další čeští autoři, vesměs to však byly krátké poznám postihnout význam tohoto díla. Navíc naznačovaly, že autoři neměli možnost studovat tento původní německé verzi. Nedostatečné ocenění této, v tehdejší Evropě ojedinělé empirické práce, která patří k tomu vzniklo v české sociologii první poloviny 20. století, se však u nás neomezovalo jen na ch v sociologii města. Je zapotřebí rovněž uvést, že tato práce byla zároveň studií z oblasti venkova. Plyne to jak z jejího obsahu, tak i z analýzy publikovaných Ullrichových prací z třicátých let (zejm. Ullrich 1932) a také z analýzy jeho četby z této doby. Působení myšlenek chicagských sociologů se týkalo - a to je zapotřebí zdůraznit - také dal větví této školy, zejména metodologických přínosů Williama I. Thomase, městské etnografie, psychologie a teorie sociální dezorganizace. Ještě studenti sociologie na filosofické faku Vysoké škole politické a sociální v letech 1945-48 museli díky Machotkovi studovat rozmnož metodologického úvodu k dvousvazkové publikaci W. I. Thomase a F. Znanieckého Polský sedlá Americe (srov. Musil 2011). Řada z nich studovala také učebnici R. E. Parka a E. W. Burges to the Science of Sociology, původně z roku 1921, která byla v USA opakovaně publikována a letech dosáhl počet jejích výtisků 40 000 (Machotka 1938: 25). Proč je reflexe role této školy v historiografii české sociologie tak malá? Jak na tento d širší společenské podmínky? Jak na malou pozornost věnovanou vlivu chicagské školy působil teoretických a metodologických orientacích jednotlivých českých sociologických škol? Proč interpretacích chicagská škola chápe převážně jen jako analýza sociálně-prostorové struktu k příčinám podcenění vlivu chicagské školy rozdíly v myšlení generací sociologů? Proč v so hlavní díla zakladatelů chicagské sociologické školy ze začátku 20. století zažívají jakýs nejen ve Spojených státech, ale také ve Velké Británii, Polsku, Itálii a v jiných zemích v monografie o této škole - je zájem o „Chicago", i když jsme přitom patřili mezi válkami k protagonistům, u nás tak malý? Následující studie je skromným pokusem alespoň z části odpovědět na tyto otázky. Chce ukáz chicagské školy, popsat její širokou tematiku a poukázat také na to, čeho si nevšímala. Př současně stimulovat důkladnější prozkoumání myšlenek, ale také institucionálních rámců tét které její znalci opakovaně tvrdí, že byla jednou z těch, které zásadním způsobem ovlivnil sociologie. Chicagská škola a otázky, kterými se zabývala Jednou z příčin toho, proč byl a je u nás vliv chicagské školy podceňován, je zúžená inter čím se škola zabývala. Poměrně velká část českých komentátorů ji chápe pouze jako ekologic analýzu a interpretaci sociálně-prostorové struktury moderních velkoměst, případně systému podstatě omezuje chicagskou školu na to, co durkheimovská škola označovala pojmem sociální Jiná část našich soudobých autorů, například Jan Balon (2011), význam školy zužuje na „ekl kontextualismus" (srov. také Abbott 1997). Podle tohoto výkladu byl jádrem chicagské metod sociální fakta jsou lokalizována a že každá sociální skutečnost je obklopena dalšími konte To je ovšem nejelementárnější sociologická teze, která v Chicagu v období 1920-38 byla kon teorií humánní ekologie. Byl to výrazně teoretický koncept, jehož hloubka i šířka je patrn teoretických publikací a také empirických studií. Stačí prolistovat kompendiem A. G. a G. (Theodorson - Theodorson 1969) nebo se seznámit s rozsáhlými diskusemi mezi sociálněpsycho ekologickými autory (např. Rossi 1959) a seznámit se se soudobou prací Johna D. Kasardy (K Sociální morfologie měst v humánněekologické verzi tvořila důležitou a originální větev ch sociologie a lze vyslovit hypotézu, že tento přístup získal i u nás největší pozornost a b českými autory aplikován. Nejdůležitější částí tohoto přístupu byla koncepce sociálně-pros měst, teorie koncentrického růstu měst a výklad této struktury pomocí sociologicky interpr ekologických procesů invaze a sukcese. Metodologickým přínosem humánní ekologie byla řada statistických postupů umožňujících srovnávání sociálně-prostorové struktury měst v různých a kulturních kontextech. Myslím, že je málo příkladů v dějinách sociologie, které by doklá počet aplikací určitého přístupu v různých podmínkách. Ekologických analýz měst pomocí chi bylo provedeno na všech kontinentech pravděpodobně několik set. K jedné z prvních mimo USA analýza Prahy a jejího okolí. Neméně významné byly však práce školy zabývající se etnografií města, chováním obyvatel mě psychologií a kulturou města. Zde byla ovšem vazba na historické a kulturní podmínky USA t difúze metod urbánní etnografie do světa omezenější. Město bylo - jedním ze zakladatelů šk Parkem - již v manifestu z roku 1916 označeno za laboratoř („city as laboratory") studia c Problémy sociální disorganizace v různých typologicky se opakujících částech měst, problém vztahů a různých fenoménů sociální patologie by byly bez sociální teorie města, jak ji for nesrozumitelné. Škola tak ve své době významně přispěla k formování sociologie jako vědeck jak ve smyslu obsahovém, tak i metodologickém. Krátké dějiny školy a její základní konceptuální znaky Dnes, díky řadě rozsáhlých a pečlivých monografií, je zřejmé, že dochází k jakémusi znovuo „chicagské" orientace sociologie. Obnova soudobého zájmu o díla prvních dvou generací chic celosvětovém měřítku vyvolává i u nás potřebu připomenout některé skutečnosti z dějin škol závěr výkladu o této škole - charakterizovat její základní konceptuální rysy. Oddělení sociologie na Chicagské univerzitě bylo zřízeno roku 1892. Jeho vedoucím se stal Small (1854-1926). Studoval mimo jiné historiografii v Berlíně a Lipsku. Jeho znalosti něm ekonomické historické školy, shrnuté v knize Origins of Sociology (Small 1924), byly mimoř z kořenů empirické sociologie považoval právě německý historicismus. Small rovněž založil redigoval American Journal of Sociology. I když mu někteří američtí komentátoři vytýkali e a moralismus (např. Janowitz 1970), není pochyb, že pochopil potřebu odklonu od spekulativ sociologie, pěstovaného takovými autory, jako byli Lester F. Ward, Franklin H. Giddings či V prvních fázích vývoje tohoto oddělení, tj. od roku 1910, se stal její vůdčí osobností Wi Thomas (1863-1947). Byl to především on, kdo prosadil v Chicagu kombinaci teoretických hyp empirického ověřování. Thomas absolvoval postgraduální studia na univerzitách v Berlíně a na začátku 20. století začal studovat otázky asimilace přistěhovalců do Spojených států a vyústila do pionýrského díla The Polish Peasant in Europe and America 1918-1920, které zpr Florianem Znanieckim (Thomas - Znaniecki 1918-20). I když byla práce podrobena kritickým p pochyb o tom, že to byla jedna z prvních empirických studií v sociologii. Thomas a Znaniec tomto díle vyvinuli řadu nezvyklých postupů empirického sociologického výzkumu. Formuloval teoretických pojmů jako „sociální dezorganizace", „definice situace" , „organizace života" „čtyři základní lidské potřeby", které byly v meziválečném období v sociologii velmi popul Nejplodnější dobou chicagské sociologie bylo období, kdy byl členem oddělení Robert Ezra P Park se stal učitelem sociologie v poměrně vysokém věku padesáti let, zatímco předtím byl novinářem a prošel řadou jiných povolání. Pro správné posouzení orientace chicagské školy skutečnost, že tak jako Small a Thomas, také Park prošel postgraduálním studiem v Německu, univerzitě v Heidelbergu (srov. Park 1904). Ve svých ranných pracích cituje novokantovce H Rickerta, ale nezmiňuje se příliš o Maxu Weberovi. Zcela zřejmé je rovněž to, že se během důkladně seznámil s dílem Georga Simmela a to se projevilo v jeho četných pracích, zejména sociologie z roku 1921 (Park - Burgess 1921). Už v roce 1915 napsal programovou studii „Mě zkoumání chování lidí v městském prostředí", která následujícího roku vyšla v American Jou (Park 1916) a znovu byla vydána společně s pracemi E. Burgesse, R. McKenzieho a L. Wirtha později (Park et al. 1925). Kromě toho Park publikoval celou řadu dalších prací, zejména o studiu města. Jeho hlavním přínosem, jak se shodují E. L. Farris, M. Janowitz i Ch. Bidwel stimuloval a systematicky vedl velký počet postgraduálních studentů. Ti pak ve dvacátých a minulého století publikovali pod jeho vedením několik desítek empiricky orientovaných mono tzv. druhou generaci chicagské školy. Pro správnou interpretaci díla zakladatelů chicagské školy je na prvém místě důležitá jeji evropské sociologie. Zejména skutečnost, že všichni tři na základě bezprostřední zkušenost sociologii, zejména Simmelovu. Kromě toho pečlivě studovali také práce Durkheimovy. Členov školy měli již ve dvacátých letech intenzivní zájem o práci svých chicagských kolegů, o če studijní pobyt Maurice Halbwachse v Chicagu a jeho pozitivní komentář o studiích chicagské skupina amerických sociologů byla tak „evropská" jako první generace chicagské školy. Ale právě ona, která nejvíce způsobila „amerikanizaci" sociologie, jak zdůraznil již Machotka Druhou důležitou skutečností bylo nábožensko-etické rodinné a často i osobní zakotvení řad první i druhé generace členů školy. A. W. Small, G. E. Vincent, Ch. R. Henderson, W. I. Th E. Burgess a E. Farris byli silně ovlivněni optimismem tehdejší liberální americké protest Řada z nich studovala teologii, někteří byli krátce pastory. Je však zároveň zapotřebí zdů náboženské prvky v jejich biografii nedeformovaly jejich základní úsilí o objektivní pozná světa. Úsilí o objektivitu bylo již silnou součástí myšlení A. W. Smalla, který vývoj soci charakterizoval jako „drive k objektivitě" (Faris 1970: 12). Toto úsilí o objektivní pozná vyjadřovaly všechny vůdčí osobnosti školy při současném vědomí Thomasova konceptu „definic kterým autor zdůrazňoval skutečnost, že při poznávání sociálního světa je důležité to, jak definujeme tento svět. Nebyl to však sociální konstruktivismus v současném relativistickém spíše upozornění na potřebu kritického přístupu ve vědě. Třetím obecným rysem práce školy byla intenzivní komunikace jejích členů s kolegy z jiných oborů. Byli v trvalém kontaktu s takovými osobnostmi, jako byli politologové Charles Merri D. Laswell, metodolog L. L. Thurstone či sociální antropolog Edward Sapir. Chicagské škole porozumět, aniž bychom si uvědomili, že k jejím úzkým spolupracovníkům patřil George Herbe psychologie byla důležitou součástí jejich koncepcí. Za nejkreativnější období školy se obvykle považují léta 1920 až 1932 (Faris 1970). Já se je to spíše období 1920 až 1937-38. V roce 1938 byla totiž v American Journal of Sociology Louise Wirtha „Urbanismus jako způsob života" (Wirth 1938). Ve zkratce ji lze charakterizo chicagských koncepcí a empirických studií a myšlenek Durkheima a Simmela. Byla to nejčastě sociologická studie v americké sociologii a lze ji zároveň považovat za pokus o syntézu vš myšlenkových proudů působících v chicagské škole. Wirthova studie vyšla rok po zveřejnění Talcotta Parsonse The Structure of Social Action (Parsons 1937), což byl podle většiny his přesunu ideového vedení americké sociologie z Chicaga na Harvadovu univerzitu. Široký záběr chicagské školy je patrný již ze struktury kapitol manifestu školy, tj. publi vydané R. E. Parkem a E. Burgessem (Park et al. 1925). První kapitola, kterou napsal Park, programem studia chování lidí v městském prostředí. Druhá kapitola, kterou napsal Burgess, měst a ústí v známý model koncentrických zón města. Ve třetí kapitole podal Roderick McKen prvních výkladů ekologického přístupu ke studiu lidských společenství. Čtvrtá kapitola, je je opět R. E. Park, se zabývá přirozenými dějinami novin, pátá, napsaná týmž autorem, zkou zločinností mládeže a organizací lokálních společenství, šestá, opět z pera R. E. Parka, z mezi organizací společnosti a romantickým naladěním, na ni navazuje Parkova stať s pozoruh obsahem „Magika, mentalita a život města". Autorem deváté kapitoly je E. Burgess, který se zda sociální práce v sousedství může mít vědeckou základnu. Desátá kapitola, napsaná opět „mysl tuláka" a závěr publikace tvoří bibliografie studií o městské komunitě, kterou připr student Louis Wirth. Tato poměrně stručná publikace se stala východiskem několika desítek vznikly v průběhu dvacátých a třicátých let; vedle sociálněekologického výzkumu města, kte našich sociologů patří k nejznámějším, byla přitom chicagská škola nejproduktivnější ve tř V první oblasti šlo o výzkum sociálního chování a etnografie města. Je zapotřebí uvést zej sociální asimilaci černošského obyvatelstva, o vztazích mezi rasami a o sociální distanci. o sociální distanci nesou zřetelné známky vlivu Georga Simmela. Z konkrétních prací jsou t o tulácích (hobo) a bezdomovcích, které vedly k výzkumu a teorii sociální dezorganizace. V prací byla podrobně zkoumána dezorganizace rodin, zejména černošských. Patří sem také Wirt židovském ghettu (1956). Velkou oblastí byl výzkum zločinnosti, zejména mládeže, výzkum ga amerických historiků sociologie to byly právě tyto studie dezorganizace rodin a celých měs které způsobily, že se americká empirická sociologie rozšířila do celého světa. V rámci vý chicagská škola vytvořila také pojem „zločinnosti bílých límečků". Další velkou oblastí byly studie hotelového bydlení a jeho různých důsledků v podobě sebev duševních nemocí, prostituce a dalších. Jejich součástí byl také výzkum bezdomovců, zvlášt pak byly Parkovy práce o sociologii novin. Ty měly velký vliv na formování sociologie veře Významnou součástí prací školy byl rovněž výzkum sousedství a takzvaných přirozených oblas výzkumy propojovaly obecné koncepce fungování společností, formulované již v Parkově a Bur sociologie, s ekologickou teorií struktury měst. Chicagská škola přispěla rovněž ke vzniku sociální psychologie. To byl důsledek intenzivní pragmatického myslitele Johna Deweyho a psychologa Georga Herberta Meada. Zejména Mead byl širšího okruhu chicagské školy. Nezanedbatelná je také spolupráce Herberta Blumera s R. E. Důležitým důsledkem vlivu sociologie bylo u Deweyho a Meada jejich soustavné vyvracení bio a fyziologizujících koncepcí - např. instinktivismu, behaviorismu a také částí freudismu - psychologie. I v této oblasti byl zřejmý vliv Simmelův, který se konkrétně projevil napřík operacionalizací jeho pojmu sociální distance, tj. vytvořením škály distance Emery Bogardu Nelze se nezmínit ani o vlivu další osobnosti chicagské školy z pozdější doby. Je to Willi Ogburn (1886-1959), jehož práce o sociologii vynálezů a zejména jeho obecná teorie sociáln poznamenaly vývoj nejen americké sociologie. Zkušenosti s empirickým výzkumem sociální změ přivedly ke koncepci velkých zpráv o vývoji americké společnosti (Recent Social Trends) (s 1927). Pokusme se shrnout dosavadní rozbor do několika nejobecnějších bodů charakterizujících výz školy v dějinách oboru. (1.) V americké sociologii, především právě díky pracím chicagské školy, došlo v této době metodologickému posunu. Byl to posun od převážně spekulativního uvažování o společnosti a - od toho, co američtí autoři nazývali armchair sociology - k sociologii opírající se o em společenské reality. Bylo to rovněž období formování řady konkrétních metod a technik soci výzkumu, které jsou dnes součástí běžného instrumentária sociologického bádání. To vedlo n hlubokým institucionálním změnám, tj. k vzniku nového typu oddělení sociologie na univerzi katedra sociologie byla pravděpodobně jedním z prvních oddělení oboru, která byla schopna intenzivní spolupráce studentů, rozsáhlejší empirické výzkumy. Někteří autoři v této souvi hovoří o vzniku „výzkumné univerzity", jejímž cílem byla především výchova postgraduálních pracujících za intenzivního vedení profesorů na konkrétních výzkumných projektech, které m publikovány (Bidwell 1992: 10). (2.) I při zdůrazňování objektivity sociologického výzkumu chicagská škola jako hlavní rep americké sociologie ve dvacátých a třicátých letech 20. století dokázala současně udržet ž mezi sociálním výzkumem a sociální praxí. Členové oddělení sociologie chicagské univerzity svém energickém důrazu na vědecké postupy, na potřebu objektivity sociologie, včetně odmít hodnocení jako součásti empirické práce - trvale motivování sociálněreformními podněty. Ne že jedna z nejlepších analýz chicagské školy, jejímž autorem je britský sociolog Dennis Sm přímo jako „liberální kritiku kapitalismu" (Smith 1988). Výzkum konkrétních problémů nesmí rostoucího velkoměsta vyznačujícího se velkými a rostoucími rozdíly v životních podmínkách lidí členům chicagské školy neustále připomínal nebezpečí sociální dezintegrace společnost však byli tvrdými kritiky „eticismu" v sociologickém výzkumu. Vytvořili tak specifickou fo sociologickým poznáváním a hodnotově orientovanou praxí. Je nutno přiznat, že ne vždy jasn kritické prozkoumání. (3.) Sociologie chicagské školy byla sociologií sociálních procesů. „Jejím hlavním cílem b povahy sociální změny" (Bidwell 1992: 16). Sociální změnu chápali jako produkt aktivit lid v určitém osobním, organizačním a institucionálním kontextu. Toto konkrétní chování lidí j médiem, které určuje jak stabilitu sociálních struktur, tak i jejich změnu. (4.) Čtvrtým obecným rysem chicagské školy byl její důraz na metodologický pluralismus. Vě klasických prací se vyznačuje tím, že při výzkumu určitého problému jeho autoři použili ob několika metod a technik, přičemž tyto metody byly určovány především povahou zkoumané otá Závěrem tohoto výčtu je zapotřebí uvést i jeden z vážných nedostatků školy. Nezabývala se ekonomickými stránkami sociálních procesů, nebo alespoň jejich ekonomickým rámcem, a to ja teoretického, tak i praktického. To ji - zejména v době velké hospodářské krize počátku tř odsouvalo stranou pozornosti politické i širší veřejnosti. Deficit vnímání ekonomických st změn otevíral spíše dveře strukturálněfunkcionalisticky orientovaným autorům (Parsons, Sme způsobil postupný ústup chicagské školy z její dominantní pozice v americké sociologii. Formy reakce na chicagskou školu v české sociologii Reakce české sociologie na chicagskou školu v období od roku 1925 až do současnosti měla č První forma byla reprezentována skupinou autorů, kteří buď její přístup odmítali, anebo ne Druhou formu představovali sociologové, kteří o její práci věděli a víceméně neutrálně o n (3.) Třetí formou byly pokusy interpretovat školu hlubším způsobem v kontextu vývoje ameri v první polovině 20. století; tato forma zahrnovala jak kritiku, tak i pozitivní ocenění; forma je poměrně různorodá. Jejím společným jmenovatelem je přijetí základních teoretickýc jen metodologických principů školy. Vědomě na pojetí sociologie chicagské školy navazovala postupy doplňovala či je modifikovala. Všechny tyto čtyři proudy v českém prostředí reagov chicagskou koncepci sociologie města, méně pak na její urbánní etnografii a sociální psych který následuje, není historický. Pokouší se o jakousi typologickou analýzu. Opírá se o vý autorů, kteří danou formu představují, a nečiní si nárok na rozbor všech reprezentantů dan (1.) Kritický postoj k chicagské škole u nás Pro naši studii se nabízí neobyčejně instruktivní srovnání. V roce 1914 vyšla v nakladatel v Praze Bláhova kniha Město: Sociologická studie (Bláha 1914). O rok později napsal Robert citovanou studii v American Journal of Sociology (Park 1916), která pak s úpravami, inspir seznámením s německou literaturou - zejména s prací Oswalda Spenglera Untergang des Abendl 1919) -vyšla v roce 1925 znovu jako úvodní kapitola knihy prostě nazvané The City (Park et Práce I. A. Bláhy a R. E. Parka tak poskytují vhodný doklad o dvou rozdílných, ale zčásti přístupech. Není pochyb o tom, že Bláhovo Město patří mezi vynikající a pionýrskou sociologickou monog publikována v nějakém světovém jazyce, byla by uváděna dodnes jako jedno ze zakladatelskýc sociologie města. Díky tomu, že propojila francouzské, analyticky orientované přístupy s n spíše historicky orientovanou literaturou, dosáhla pozoruhodné sociologické syntézy. Je je Bláha neseznámil s bohatou britskou literaturou o městech. Není jasné, proč k takovému opo ale pravděpodobné, že důvody byly jazykové. Bláhovo Město mělo ovšem ve srovnání s programovým dílem chicagských sociologů, podle mého tehdy nejen klady, ale také deficity. Ke kladům patří skutečnost, že se Bláha snažil města hlediska obecných společenských procesů. Kladným znakem jeho pojetí je rovněž důraz na his města. Svědčí o tom dvě rozsáhlé kapitoly knihy, jedna o dějinách vzniku a vývoje města a vzniku města a jeho funkcí. To vyjadřuje silný vliv německých autorů, zejména Gustava Schm Büchera a Wernera Sombarta. Třetím nesporným kladem je tvořivě modifikovaný durkheimovský a jeho důraz na rozdíl mezi příčinami vzniku a změn města na jedné straně a funkcemi města Bláha přitom rozlišuje sociální, hospodářské, politické a psychické funkce města. Nesporný rovněž jeho úvahy o správě města a o různých politických variantách řízení města. Bláha se zabýval jako sociolog a překročil tehdy obvyklé deskriptivní a právní pojetí otázky. K nedostatkům patří především pátrání po obecné, nehistorické podstatě města, tj. „městsko chápal jako filosofickou konstantu. Nebyl v tomto ohledu sám a řada známých a vlivných aut např. Lewis Mumford, také usilovala nalézt obecnou „městskost". Mumford to vyjádřil v názv knihy The City in History (1961), což je o to zajímavější, že kniha má silně historizující co jsme označili za klad - tj. vnímání historické dimenze města, je současně díky příliš v na historii i u Bláhy také určitým nedostatkem. Nevnímal dostatečně sociální konflikty v s městech. Dalším deficitem Bláhovy sociologie města bylo slabé vnímání sociálněmorfologický Mohl při své dobré znalosti francouzské sociologie aplikovat sociální morfologii v Durkhei Halbwachsově pojetí. Řada prací, např. Pfautzův úvod k anglickému vydání Halbwachsovy Soci přitom naopak poukazuje na podobnost chicagské „human ecology" a durkheimovsko-halbwachsov morfologie" (Pfautz 1960). Bláha nevnímal dostatečně ani teritorialitu jako sociální fenomén a také vnitřní sociálně- diferenciaci měst, a proto nevěnoval pozornost metodám zkoumání měst, které by vzaly v úva města jako sociálně-prostorové organizace. Toto nedostatečné vnímání sociálněmorfologické bylo pravděpodobně důsledkem jeho posunu od durkheimovského objektivismu k stále většímu d interpretativní pojetí sociologie. Malou pozornost věnoval také tomu, co bylo v chicagské označeno pojmem sociální dezorganizace. Nevnímal dostatečně sociální rizika spojená s rych velkých měst. To bylo způsobeno pravděpodobně tím, že jeho pohled byl etnocentrický, evrop také tím, že dobře znal spíše problémy malého města než problémy velkoměsta. Nereflektoval v dostatečné míře rizika spojená s migrací rozdílných etnických skupin do velkých měst, an skupin obyvatelstva s odlišnými způsoby života a s odlišnými hodnotovými orientacemi. Důra a evropskou zkušenost způsobil, že nevnímal dostatečně specifika měst v mimoevropských civ kulturních okruzích, i v americké kultuře. Přes teoreticky proklamovaný důraz na význam ku ve své knize nerozvinul kulturněantropologický přístup. V té době přitom v USA tento příst rozvíjeli Franz Boas, Alfred L. Kroeber či Alexander Goldenweiser a cílevědomě jej přejíma chicagské školy. Nadto i když měl Bláha osobní zkušenost s aplikací empirických postupů z vlastního výzkumu města, který byl podstatou jeho disertace „Duše malého města" z roku 1908, v knize Město z metodologickými otázkami nezabýval. Dušan Janák (2006) přitom správně poznamenává, že Bláh první evropské sociology, kteří použili při výzkumu města dotazníky. K metodám a technikám výzkumu města se nicméně vrátil až po druhé světové válce. Bláha se sociologií města zabýval nepřímo ještě v knize Sociologie sedláka a dělníka z rok konceptualizaci a programování velkého sociologického výzkumu Brna po roce 1945 (Bláha 192 Uceleně se k vyjádření svých teoretických koncepcí sociologie města vrátil znovu také ve s Sociologie (Bláha 1968). Kapitola učebnice nazvaná „Sociologie města" uvádí jeho zralé náz jeho obecnou koncepci města jako sociálně-kulturního fenoménu. Kapitola to není příliš pod vezmeme-li v úvahu, že v té době byly již k dispozici četné zahraniční texty inspirované p školy. K nim patřila i práce českých sociologů sdružených kolem empirických výzkumů Prahy Bláhův nezájem o chicagskou školu je dokumentován například i tím, které práce Bláha recen Sociologické revui. Například ve velké recenzi o urbánní sociologii v USA, otištěné v roce studiích chicagské školy ani zmínka. Bláha díky svému zájmu o rodinu recenzoval alespoň kn autorky Ruth S. Cavanové The Family and Depression, která vyšla s předmluvou Ernesta Burge tak v roce 1939), ale to bylo vše. K důvodům kritických ohlasů činnosti školy z prvních de století patřila jak v amerických, tak i v evropských komentářích tvrzení, že americká soci sociologie města obzvláště postrádá hlubší teoretická a metodologická východiska. Příklade úvod k anglickému vydání Weberových studií o městě (Martingale 1958). Některé české reflex kritiku převzaly a pravděpodobně i Bláha myslel obdobně. Ze soudobých autorů zastává toto Janák, jak o tom svědčí jeho studie o Bláhově sociologii města (Janák 2006). Tato kritika skutečnost, že problémy města v USA na začátku 20. století byly zcela jiné než problémy hi města, kterým se věnoval Weber. Navíc studie chicagských sociologů ve dvacátých a třicátýc století přinesly změny v pojetí sociologie, které měly hluboký teoretický a metodologický změny v obecném pojetí oboru a v jeho metodách. Mezi příčiny akceptace a naopak opomíjení chicagské školy patřilo v meziválečném období na brněnskou a pražskou školou české sociologie. Bylo způsobené, jak bylo již často dokumento rozdílným pojetím sociologie obecně. Vliv chicagské školy byl otevřeně akceptován pražskou školou zdůrazňující objektivní přístup ve výzkumu, brněnskou školou byl ale tento přístup odmítán jako příliš naturalistický a důraz byl kladen na kulturní a hodnotové dimenze měst Těsně před válkou už nebylo dost času ani na hlubší diskusi o Ullrichově díle, které právě reprezentovalo akceptaci principů chicagské školy u nás. Scházela ale i seriozní věcná kri Silný důraz na kulturní a hodnotovou orientaci se v brněnské sociologii, ale nejen v ní, p pozdějších obdobích a také v současnosti. Jednak zřejmě působila Bláhova tradice a rovněž světové sociologie k interpretativnímu pojetí a ke kulturologickým výkladům společnosti. (2.) Informativní a neutrální referování o chicagské škole V krátkém období let 1945-48 se sice v Praze díky Otakaru Machotkovi studenti mohli seznám metodologickými zásadami sociologického výzkumu, jak je formuloval W. I. Thomas, a zájemci studovat také zkrácené české znění Ullrichovy studie o poměšťování okolí Prahy, která tehd skript (Ullrich 1948). Bylo to však velmi krátké období a v době hegemonie marxismu po úno výuce společenských věd na univerzitách a ve výzkumu v akademických institucích chicagská ztratila. Přežívala jen z části v rámci toho, co označujeme pojmem „sociologie na periferi V akademické sféře se prvním krokem k jejímu znovuobjevení stalo zejména dvousvazkové komp Klofáče a Vojtěcha Tlustého Soudobá sociologie (Klofáč - Tlustý 1965-67). Krátká zmínka o je už v páté kapitole prvního svazku a ve druhém svazku kompendia je rozsáhlá kapitola „Od empirismu" obsahující poměrně podrobné a ucelené informace o studiích chicagských sociolog Tlustý věnovali rovněž pozornost Florianu Znanieckému a Robertu S. Lyndovi, jeho pracem o V příloze nazvané „Hlavní oblasti empirické sociologie" je pak přehled literatury o sociál komunitních studiích a o sociologii města (ibid., II.: 50-60). Seznam byl inspirativní, př spočívající například v zařazení prací regionalisty (A. Lösche), geografa (P. George) či l do sociologické literatury. Klofáč a Tlustý rovněž rozlišili tři hlavní větve sociologického studia města. Jsou to pod zkoumání komplexu všech, nebo většiny jevů společenského života ve městech; (2.) zkoumaní stránek městského života, např. sociální patologie; (3.) zkoumání sociálněekologické struk tomto třídění bylo podnětné vědomí plurality možných přístupů k sociologickému výzkumu měs později v evropských konceptualizacích sociologie města stalo běžným. Na uvedeném kompendi záslužné to, že autoři upozorňovali na pozitivní roli Parkovy a Burgessovy učebnice sociol 1921, dále je zapotřebí ocenit jejich analýzu sociálního konfliktu a jejich důraz na proce sociálním jevům. (3.) Pokusy o interpretativní výklad školy Existují dva příklady úsilí interpretovat specifika školy pomocí rozboru širších sociálníc podmínek Spojených států. Prvním je studie Otakara Machotky Americká sociologie, která vyš (Machotka 1937), druhým je současná knížka Jana Balona Sociologie v USA (Balon 2011). Obě kvalitní sociologie vědění a obě se mimo jiné zabývají vznikem a rolí chicagské školy. Kaž způsobem. Machotka, který ve třicátých letech minulého století strávil delší dobu ve Spojených státe následující sociální a kulturní podmínky rozvoje americké sociologie: specifické rysy amer kteří svým pragmatismem a způsobem života odpovídali obecným rysům obyvatel USA; specifick vzorce americké intelektuální práce a její organizace, explicite konstatoval těsný vztah k life" v USA; přechod od koncipování společnosti jako „systému" k empirickému výzkumu konkr novými metodami - v této souvislosti ocenil zejména přínos W. I. Thomase a R. E. Parka; am života jako faktor rozvoje sociologie, k jehož rysům počítal: veliký počet zahraničních im „rasovou" různorodost přistěhovalců, prudký růst amerických měst, zejména velkoměst, sociá měst podle skladby obyvatel, problémy tzv. amerikanizace, sociální a etnickou diferenciaci specifické rysy americké kriminality, gangsterismus a konečně hledání praktických opatření zvládnout. Machotka konstatoval, že američtí sociologové viděli povahu sociálního života i sociálních realističtěji než evropští sociologové. Zároveň však měl za to, že tento rozdíl mezi oběma postupně zmenšuje. Je zajímavé, že se nezabýval podrobněji teoretickými otázkami, které ře společenští vědci na Chicagské univerzitě té doby, například G. H. Mead či H. Blumer. Stud speciální kapitolu o chicagské škole. Je však zřejmé, jak z přehledu použité literatury, t výkladu a z rozboru témat, že celá do značné míry přijímá chicagskou perspektivu. Cenné js konkrétní metodologické komentáře a zejména postřehy o nezbytnosti distance sociologa od s kterou zkoumá. Není také pochyb o tom, že Machotkova empirická práce v českém prostředí, n rodinách v Praze, byla silně ovlivněna americkou sociologií, a to zejména v její chicagské Machotka 1932). Kniha Jana Balona z roku 2011 je pravděpodobně nejpodrobnější analýzou soudobé americké so literatury dosud u nás publikovanou. Zdůrazňuje se v ní „historická kontextualizace" socio se přitom opírá především o pečlivé studium literatury a také institucionálních podmínek, sociologové pracovali. Naproti tomu odkazy na souvislost sociologických analýz s reálnými změnami americké společnosti jsou zde slabší. Je rovněž škoda, že Jan Balon neregistroval podívat se na vývoj americké sociologie z pozice sociologie vědění. V seznamu literatury n Machotkova práce vůbec uvedena. A přitom existuje celá řada amerických analýz, např. v obo studií, které poukazovaly právě na vliv urbanizace, byrokratizace a řady jiných obecných s procesů na optiku výzkumu měst. Na rozdíl od Machotky, Balonova publikace obsahuje samostatnou podkapitolu o Chicagu: „Chi dominance". Autor v ní vysvětluje úspěch školy tím, že se jí zdařilo získat velkou finančn Rockefellerovy nadace, díky níž se ustavila velká, výzkumně orientovaná univerzita, dobře počtem pedagogů a také doktorských studentů. Vznikla tak rovněž největší katedra sociologi která publikovala v období „zlatých let" každý rok několik odborných studií. Kromě toho dů její dominance byl časopis American Journal of Sociology, který vydávala právě Chicagská u založil již Albion Small. Jestliže Machotka nevěnoval dostatečnou pozornost symbolickému interakcionismu, Balon napr redukoval věcný význam chicagské školy téměř úplně na koncepce G. H. Meada a H. Blumera. J významu chicagské sociologie se tím výrazně liší od standardních amerických i evropských v produktů školy. Neuvádí rozvoj teorie urbánní sociologie a desítky empirických studií o mě jejichž teoretickým základem byla „human ecology", jak ji koncipovali R. E. Park, R. McKen Burgess. Balon se sice zmiňuje o metodologické inspiraci v rostlinné a animální ekologii, animální ekologie mezi inspirace je nesprávné. Za výstižné lze naopak považovat jeho akcep (1997) pojmu „kontextualismus" pro vyjádření teoretického jádra urbánní sociologie chicags ve svém zamyšlení nad relevancí chicagské školy podle mého soudu správně zdůraznil čas a p vztahu prostoru k sociálním jevům a naopak, která se rozvinula v rámci školy i mimo ni (na patřila k významným teoretickým otázkám americké sociologie. O té se však Balon nezmiňuje. ocenění kontextualismu - který implicite, myslím, vede k pluralismu metod - Balon končí po „Chicagu" kritickým konstatováním o „chaosu bez teorie" - vše ovšem záleží na tom, co se v pojmem teorie. Cenné na Balonově publikaci je, že poukázala na to, kolik soudobých americk vrací k relevanci chicagské školy v současné době. (4a.) Pozitivní přijetí chicagské školy v meziválečném období Interpretace vztahu české sociologie k chicagské sociologické škole v meziválečném období způsobeno především tím, že dílo této školy bylo vnitřně bohatě diferencované, a také tím, komentátoři vnímali chicagskou sociologii pouze jako sociologii města, nebo dokonce pouze principů humánní ekologie na studium města. Tento zúžený pohled na produkci školy byl u ná jak těmi, kdo se vědomě k dědictví chicagské sociologie hlásili, například i autorem této těmi, kdo ji kritizovali. Při hodnocení vlivu chicagské školy na vývoj české sociologie nelze znovu nepřipomenout sk naše sociologie byla v Evropě první, která aplikovala principy této školy na empirickou an prostorové struktury velkého města a také na urbanizaci jeho okolí. Silným obdobím vlivu c byla léta 1927 až 1937, kdy působila především na díla členů pražské sociologické školy. T zakončeno vydáním kolektivní práce Soziologische Studien zur Verstädterung der Prager Umge 1938). Díky novým objevům je zapotřebí obvyklé názory na vznik této práce doplnit. Zdeněk odchodem do exilu po únoru 1948 předal některé své knihy svému asistentovi Ferdinandu Kole opět při vlastní emigraci v roce 1951, je předal - společně s dalšími publikacemi - autoro Pro přesnější výklad vzniku a smyslu práce o poměšťování pražského okolí, o který se snaží dvě následující knihy, které Ullrich vlastnil a studoval ke konci 20. let minulého století První, Recent Developments in the Social Science (Ellwood - Wissler - Gault 1927), obsahov současném vývoji sociologie, jejímž autorem byl Charles A. Ellwood. Ullrich kapitolu pečli do knihy studoval, podobně zpracoval některé další kapitoly, zejména o psychologii. Lze vy že jeho koncept „komponentální metody" jako nástroje analýz složitých sociologických fenom 1932) byl inspirován Ellwoodovou podkapitolou „Composite scientific method". Podstatou kom a také komponentální metody byla analýza složitějších sociokulturních fenoménů pomocí něko se doplňujících výzkumných technik. Druhá kniha, Trends in American Sociology (Lundberg - 1929), obsahovala kapitolu o urbánní a rurální sociologii v USA. Ullrich věnoval velkou po kapitole o sociologii venkova. Text v knize je pečlivě označen, na okraji knihy jsou opět poznámky. Naproti tomu Andersonově kapitole o urbánní sociologii věnoval mnohem menší pozo vede k vyslovení hypotézy, že zájem Ullrichův směřoval především k porozumění tomu, jak pr proměňovaly venkovskou (příměstskou) společnost. Názor, že rozsáhlý soubor studií o poměšťování je především příspěvkem k urbánní sociologi pravděpodobně způsoben dlouhými kapitolami Zdeňka Ullricha o sociální ekologii pěti koncen Prahy a tří zón za administrativními hranicemi Prahy. Na těchto kapitolách je přímý vliv c zřetelně patrný. Zaměření studií bylo ovšem nepochybně širší a týkalo se sociálních a kult osídlení za hranicemi velkého města. Ullrich dobře vnímal etnografickou větev chicagské šk orientace a aplikace komponentální metody je ve studiích patrna z jejích témat: Morfologie Ullrich), Obyvatelstvo obcí (Z. Ullrich), Fluktuace obyvatelstva (Z. Ullrich), Povolání ob zdroj obživy (Z. Ullrich), Zemědělství (E. Dellin), Mravní jevy (O. Machotka), Vyznání a n Ullrich a O. Machotka), Politický život (J. Mertl), Výživa obyvatelstva v jednotlivých obc Bytová kultura v jednotlivých obcích (A. Bocková), Zábava (J. Souček), Spolkové aktivity ( Vedle bohatého empirického materiálu studií Ullrich v shrnujících kapitolách přinesl řadu Hned na počátku například odmítl oddělování a protiklad venkova a města a prosazoval myšle města a venkova, tak jak to v sociologii bylo později označeno pojmy „urbs in rure". Tím, že studie o poměšťování pražského okolí vyšla německy a v roce 1938, nedočkala se zas pozornosti ani v době, kdy vyšla, ani po roce 1945. Skladba autorského týmu prakticky vylo čeští sociologové tímto dílem zabývali. (4b.) Obnovení zájmu o přístup chicagské školy za socialismu K obnovení zájmu o principy a metody chicagské školy došlo již v padesátých letech minuléh periferií akademické sociologie. Byly to praktické problémy spojené se stavebním a hygieni centrálních částí českých měst, které vytvořily potřebu soustavnějších informací a interpr struktury českých měst. Oddělení hygieny sídlišť Ústavu hygieny vedené Václavem Burianem začalo provádět analýzy z hygienických podmínek historických jader měst českých zemí, zejména Olomouce, Prahy, Brna, Vedle deskripce situace hledalo vhodné metodické a interpretační postupy. Autor této studi v tomto oddělení - usoudil, že vhodnými postupy by mohly být sociálněekologické analýzy vn měst v duchu chicagské školy. Z počátku přitom z politicko-ideologických důvodů nebylo mož pojmu „ekologické", a proto první práce o struktuře tehdejších českých měst používaly pojm hygienická struktura". Nicméně v roce 1958 byla již publikována v časopise Statistický obz studie „Statistické rozbory demografické a sociálně-hygienické struktury městských sídlišť výslovně odvolávala na chicagské autory (Musil 1958). V dalších letech její autor pracoval práci na toto téma a publikoval výsledky, které se snažily postihnout nejen zdravotnické p změny ve vnitřní sociální strukturaci našich měst za socialismu. Srovnával přitom stav Pra a 1960. Šlo tu vlastně o srovnání ekologie Prahy za kapitalismu a socialismu. Tyto práce v zahraničí a byly publikovány ve Velké Británii, Spolkové republice Německo, Maďarsku i jin Hledání specifických rysů sociální ekologie měst za socialismu pomocí sofistikovaných stat metod rozvinuli v šedesátých a dalších letech další čeští autoři (Petr Matějů, Jiří Večern se stalo závažným i v zahraničních diskusích (R. E. Pahl, I. Szélenyi). Zejména v rámci ve mezi neomarxistickým a neoweberiánským výkladem sociálně-prostorové diferenciace kapitalis socialistických měst, tj. v diskusích v rámci tzv. nové urbánní sociologie (Castells, Pahl empirická data z Československa stala součástí mezinárodního diskurzu. Naproti tomu reformní a akademické marxistické sociology v době obnovy sociologie v Českos šedesátých letech více přitahovala sociologie strukturálněfunkcionalistické školy Talcotta Roberta K. Mertona. Funkcionalismus byl politicky průchodnější než ostatní směry západní s Byl totiž interpretován jako teoretický princip a nástroj, který by mohl pomáhat zajišťova fungování společnosti s centrálně plánovanou ekonomikou a ideokraticky chápanou politikou. chicagská škola obsahovala koncepce, které zdůrazňovaly existenci soutěže, napětí a konfli rizika dezorganizace ve společnosti. To souviselo s tím, že škola mezi své axiomy zahrnula obecné ekologie. Ve zkratce to vyjádřil R. E. Park poukazem na to, že velká část vztahů me institucemi - zejména ve městech - má povahu „soutěživé symbiosy". Tyto principy se ovšem s orientací hnutí usilujícího o odstraňování „sociálních rozporů" a o potlačení společensk sociálních konfliktů. Přesto i v období reálného socialismu v české sociologii vznikaly, zejména v rámci jedné z periferii", tj. v sociologii bydlení a města, empiricky orientované práce, které principy přijímaly. Byly však doplňovány weberovskými metodologickými postupy, zdůrazňujícími roli v sociálně-prostorové strukturaci společnosti (Musil 1977). Sociální aspekty ekologické zó rovněž studie Jiřího Linharta, Vladimíra Raka a Jiřího Voženílka (Linhart - Rak - Voženíle na výklad procesů sociální diferenciace a rezidenční segregace měla studie Petra Matějů, J Hynka Jeřábka, aplikující metodologii faktorové ekologie (Matějů - Večerník - Jeřábek 1979 V této studii a v Musilově práci (Musil 1968) se formoval nový akcent. Byl to srovnávací p při kterém se porovnávalo nerovnoměrné rozložení jednotlivých demografických, sociálně-eko statusových, vzdělanostních, etnických a jiných kategorií obyvatelstva v prostoru téhož mě odlišných celospolečenských podmínkách. Konkrétně šlo o srovnání sociálněekologické strukt socialismu a kapitalismu. Obě empirické studie prokázaly, že změny celospolečenského systé strukturu měst. Na druhé straně však upozornily na to, že sociálněekologické struktury zdě mají neobyčejnou setrvačnost. A konečně na třetím místě naznačily, že města průmyslových s - ať již kapitalistických, nebo socialistických - mají řadu podobných znaků. Rozdíly mezi částmi českých měst byly za socialismu určovány ve větší míře fázemi rodinného cyklu domác urbanizace jednotlivých čtvrtí, státní bytovou politikou, a méně příslušností k sociálním tomu bylo za kapitalismu. V Praze první Československé republiky sociálně-prostorovou podo finanční situace domácností. Situace po roce 1989 Po roce 1989 došlo k zvláštnímu vývoji, pokud jde o nositele tradic chicagské školy. Byl t rozvinut geografický výzkum sídelních a regionálních struktur České republiky v duchu konc bych označil za strukturálněfunkcionalistickou verzi sociální geografie. Zpočátku se opíra o teoretická východiska formulovaná vedoucím katedry sociální geografie na pražské přírodo Martinem Hamplem (Hampl 1988, 1989), postupně se však rozšiřoval o další metodologická a t Martin Hampl vytvořil myšlenkovou školu, jejímž jádrem bylo hledání a také nacházení „řádu osídlení. Ekologická orientace v sociální geografii ovšem nezbytně zahrnovala i soutěž, ko dezorganizaci. Význam chicagské školy zdůrazňoval na téže katedře Přírodovědecké fakulty UK Petr Dostál v přednáškách o teoretických východiscích sociální geografie. Již během svého exilu v Nizoze inspirován některými sociálněekologicky orientovanými českými pracemi a tento přístup si z po návratu do Československa. V rámci Hamplovy teorie rozvinul Luděk Sýkora z téže katedry orientované přístupy, které zahrnovaly i studium sociálně diferencovaných částí měst. V je empirických studiích o proměnách sociálně-prostorové struktury Prahy a ve studiích o rezid segregaci a o suburbanizaci českých měst je patrný vliv chicagské školy a starších českých sociálněekologických analýz měst. Zhruba od poloviny devadesátých let minulého století se přírodovědecké fakultě formovala další skupina, která se již explicite hlásila k modernizo sociálněekologických principů analýzy měst a osídlení a k chicagské škole. Tato skupina ve Ouředníkem kladla stále větší důraz na otázky nerovnosti v sociálně-prostorové dimenzi. Tí sociologickou dimenzi svých analýz. Výzkumu sociálně-prostorových stránek sídel a regionů se tak po roce 1989 do značné míry „ sociální geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zájem většiny pražských města se přesunul do jiných oblastí. Sociálně-prostorové změny struktury českých měst po z komunistického režimu v roce 1989 začaly být patrné zhruba po deseti letech. Proto se mohl studie sociálních geografů o proměnách Prahy a Brna až v roce 1999 a 2000 (Sýkora 1999; Sý - Hauptmann 2000). Sociální geografové pak v těchto analýzách pokračovali řadou prací, kte zkoumáním městských mikro- a mezojednotek, ale také celým pražským městským regionem a sou suburbanizace (Sýkora 2003; Ouředníček 2006; Ouředníček - Temelová 2009; Temelová 2007). J tak i ve studiích Ouředníčkových a Temelové je zřejmé, že jim jde mimo jiné o srovnání soc struktury Prahy z doby reálného socialismu se strukturou vznikající v důsledku politické a transformace české společnosti po roce 1989. V novější Sýkorově práci je to vyjádřeno přím V podstatě lze říci, že sociálněekologický a empirický výzkum vnitřní struktury měst a sub po roce 1989 v pražském akademickém životě stal doménou sociální geografie. Pokud se socio ekologií, tak to bylo spíše na teoretické úrovni. Jiná situace vznikla v Brně. Tam se o me tradici chicagské školy opíraly již v sedmdesátých letech některé socioložky. Nelze opomen analýzu Brna, kterou zpracovala Lenka Žižková již v roce 1972. Byla obsahem její disertačn na brněnské filosofické fakultě, a vliv chicagské sociologie je v ní zřejmý. Také analýzy socioložky Miluše Pazderové, pracující ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury, byly i postupy chicagských sociologů. Brněnští sociologové a sociální geografové se soustředili n mikroprostorových dat o Brnu ze sčítání lidu, domů a bytů v roce 1991. Zachytili tak sociá strukturu Brna na začátku transformačních procesů (Stefosis 1995; Mikulík - Vaishar 1996; Kellnerová - Toušek 1997). Německá socioložka Annett Steinführerová (2003) uvedla na zákla těchto brněnských sociálněekologických analýz, že existují čtyři dimenze určující vnitřní První jsou socioekonomické nerovnosti, druhou je „demografická selektivita přílivu obyvate obytných zón", třetí je etnicita a čtvrtou je protiklad vnitřní město - bývalé venkovské o V době, kdy někteří brněnští sociologové prováděli sociálněekologická studia města, se vša začala formovat také interpretativně, antropologicky a kvalitativně orientovaná skupina ur a studentů městské kultury. Tu již stará chicagská škola a zejména její ekologicky oriento nepřitahovala. Lze vyslovit domněnku, že tato skupina chce navázat na funkcionalisticky a Bláhovu sociologii města kombinující kvantitativní metody s kvalitativními. Jejím cílem je urbánních studií, které by nebyly omezeny jen na sociologickou optiku. Výsledkem tohoto vývoje nejnovější české urbánní sociologie, který zde mohl být popsán jen je riskantní situace. Podle názoru autora tohoto textu dochází k ohrožení sociologie města komplexním pojetí, jež formulovali především evropští autoři již před několika desetiletím Atteslander - Hamm 1974; Hamm 1977; Friedrichs 1977; Schäfers 1988). Ti prosazovali pojetí sociologie opírající se o souběh analýz morfologických, institucionálních, sémiotických a dimenzí měst. Autor tohoto textu je v tomto úsilí plně podporoval. Hlubší porozumění tomu, vůdčí osobnosti chicagské školy, by ovšem dokumentovalo, že tato škola si byla také plně v takového pluralitního a komplexního přístupu. Vývoj, který pozorujeme u nás v současné dob naopak k tomu, co by bylo možné nazvat fragmentarizací sociologie města. Na jedné straně t geografie, přes svou současnou „sociologizaci", nepostihuje v dostatečné míře kulturní, sé také behaviorální dimenzi města, a na druhé straně funkcionalistická, převážně kulturněant a interpretativně orientovaná koncepce urbánní sociologie odřezává tuto disciplínu od morf (ekologických) a institucionálních dimenzí města. Tím sociologie města ztrácí možnost apli praktických oborech, které zodpovídají za správu a vývoj měst, jako je urbanismus a veřejn Vydání: 14, 2012, 3 Zdroje Použitá literatura Abbott, Andrew. 1997. „Of Time and Space. A Contemporary Relevance of the Chicago School." 75, 1997, 4: 1149-1182. Atteslander, Peter - Hamm, Bernd (eds.). 1974. „Grundzüge einer Siedlungssoziologie." Pp. Atteslander - Bernd Hamm (eds.).: Materialen zur Siedlungssozilogie. Köln: Kiepenheuer & W Balon, Jan. 2011. Sociologie v USA. Historické kontextualizace. Praha: Sociologické naklad Bidwell, Charles E. 1992. „Chicago Sociology and the Future of Sociological Research." Pp. Kazimierz Wodz - Krzysztofa Czekaja (eds.): Szkola chicagowska w socjologii. Katowice: Uni Bláha, I. Arnošt. 1914. Město. Sociologická studie. Praha: Melantrich. Bláha, I. Arnošt. 1925. Sociologie sedláka a dělníka. Příspěvek k sociologii společenských Orbis. Bláha, Arnošt et al. 1949. „Sociologický výzkum Brna." Sociologická revue 15, 1949: 33-67. Bláha, In. Arnošt. 1968. Sociologie. Ed. J. Obrdlíková. Praha: Academia. Burjanek, Aleš. 1997. „Urbánní deprivace." Sociální studia 1997: 167-183. Dickinson, Robert E. 1951. West European City. A Geographical Interpretation. London: Rout Ellwood, Charles A. - Wissler, Clark - Gault, Robert H.1927. Recent Developments in the So Philadelphia - London: J. B. Lippincott. Faris, Robert E. L. 1970. Chicago Sociology, 1920-1932. San Francisco: Chandler. Friedrichs, Jürgen. 1977. Stadtanalyse. Soziale und räumliche Organisation der Gesellschaf Westdeutscher Vg. Hamm, Bernd. 1977. Die Organisation des Städtischen Umwelt. Ein Beitrag zur sozialökologis Stadt. Stuttgart: Huber. Hampl, Martin. 1988. Teorie strukturální a vývojové organizace geografických systémů. Prin Praha: Geografický ústav ČSAV. Hampl, Martin. 1989. Hierarchie reality a studium sociálněgeografických systémů. Praha: Ac Chombart de Lauwe, Paul-Henry. 1952. Paris et l'agglome?ration parisienne. Paris: PUF. Janák, Dušan. 2006. „Inocenc Arnošt Bláha a počátky sociologie města u nás." Sociální stud 11-34. Janišová, Helena. 1998. Zdeněk Ullrich. Příspěvek k dějinám československé sociologie z le Praha: Sociologické nakladatelství. Janowitz, Morfia. 1970. „Introduction." In: Robert E. Park - Ernest W. Burgess: Introducti of Sociology. Chicago: University of Chicago Press. Kasarda, John D. 2000. „Aerotropolis. Airport-Driven Urban Development." ULI on the Future 21st Century. Washington: Urban Land Institute. Kellnerová, Hana - Toušek, Václav. 1997. „Brno from the Viewpoint of Factor Ecology." Mora Reports 5, 1997, 1: 45-51. Klofáč, Jaroslav - Tlustý, Vojtěch. 1965-67. Soudobá sociologie I.-II. Praha: NPL. Linhart, Jiří - Rak, Vladimír - Voženílek, Jiří. 1977. „Sociální aspekty ekologické zónace Prahy." Sociologický časopis 13, 1977: 94-102. Lundberg, Georgie A. - Bain, Read - Anderson, Nels (eds.). 1929. Trends in American Sociol London: Harper. Machotka, Otakar. 1932. K sociologii rodiny. Příspěvek k metodám empirické sociologie - me a individuální. Praha: Státní úřad statistický. Machotka, Otakar. 1937. Americká sociologie. Sociální podmínky vzniku a rozvoje. Praha: Me Martingale, Don. 1958. „Introduction." In Max Weber: The City. Glencoe: Free Press. Matějů, Petr - Večerník, Jiří - Jeřábek, Hynek. 1979. „Social Structure, Spatial Structure of Urban Research: The Example of Prague." International Journal of Urban and Regional Res 181-202. Mikulík, Oldřich - Vaishar, Antonín. 1996. „Residential Environment and Territorially Func of the Brno City in the Period of Transformation". Geografie 101, 1996: 128-142. Mumford, Lewis. 1961. The City in History. Its Origins, its Transformations, and its Prosp Harcourt, Brace & World. Musil, Jiří. 1958. „Statistické rozbory demografické a sociálně-hygienické struktury městs Statistický obzor 38, 1958, 12: 544-553. Musil, Jiří. 1968. Housing Situation and Perspectives for Long-Term Housing Requirements i Countries. Geneva: Economic Commission for Europe. Musil, Jiří. 1977. Urbanizace v socialistických zemích. Praha: Svoboda. Musil, Jiří. 2011. „Poslední ročník studentů sociologie po únoru 1948." Lidé města 13, 201 Nešpor, Zdeněk R. 2011. Republika sociologů. Zlatý věk české sociologie v meziválečném obd druhé světové válce. Praha: Scriptorium. Ogburn, William F. 1927. Recent Social Changes in the United States since the War. Chicago Chicago Press. Ouředníček, Martin. 2006. Sociální geografie Pražského městského regionu. Praha: Univerzit Ouředníček, Martin - Temelová, Jana. 2009. „Twenty Years after Socialism. The Transformati Inner Structure." Studia Sociologia 54, 2009, 1: 9-30. Park, Robert E. 1904. Masse und Publikum. Eine methodologische und soziologische Untersuch Grunau. Park, Robert E. 1916. „The City. Suggestions for the Investigation of Human Behavior in Ur American Journal of Sociology 20, 1915, 5: 577-612. Park, Robert E. et al. 1925. The City. Chicago: University of Chicago Press. Park, Robert E. - Burgess, Ernest W. 1921. Introduction to the Science of Sociology. Chica Chicago Press. Parsons, Talcott. 1937. The Structure of Social Action. A Study in Social Theory with Spec a Group of Recent European Writers. New York: McGraw-Hill. Pfautz, Herold W. 1960. „Introduction." In Maurice Halbwachs: Population and Society. Intr Social Morphology. Glencoe: Free Press. Rossi, Peter H. 1959. „Comment." American Journal of Sociology 65, 1959, 1: 146-149. Schäfers, Bernard. 1988. „Stadt und Kultur." Pp. 95-110 in Jürgen Friedrichs - Bernard Sch Soziologische Stadtforschung. Opladen: Westdeutscher Vg. Small, Albion W. 1924. Origins of Sociology. Chicago: University of Chicago Press. Smith, Denis. 1988. The Chicago School. A Liberal Critique of Capitalism. New York: St. Ma Spengler, Oswald. 1919. Der Untergang des Abendlandes. Umrisse einer Morphologie der Weltg München: Beck. Stefosis, Dimitris 1995. Sociálně demografická analýza územních částí města Brna. Brno: Ma univerzita. Steinführerová, Annett. 2003. „Sociálně prostorové struktury mezi souvislostí a změnou. Hi současný pohled na Brno." Sociologický časopis/Czech Sociological Review 39, 2003, 2: 169- Sýkora, Luděk. 1999. „Processes of Socio-spatial Differentiation in Post-communist Prague. Housing Studies 14, 1999: 679-701. Sýkora, Luděk. 2003. „Suburbanizace a její společenské důsledky." Sociologický časopis/Cze Review 39, 2003, 2: 217-233. Sýkora, Luděk. 2008. „Revolutionary Change, Evolutionary Adaptation and Path Dependencies. Capitalism and Transformations in Urban Spatial Organizations." Pp. 283-295 in W. Strubelt (eds.): City and Region. Papers in Honour of Jiří Musil. Opladen: Budrich UniPress. Sýkora, Luděk - Kamenický, Jiří - Hauptmann, Petr. 2000. „Changes in the Spatial Structure Brno in the 1990s." Acta Universitatis Carolinae - Geographica 2000, 35: 61-76. Theodorson, George A. - Theodorson, Achilles G. 1969. A Modern Dictionary of Sociology. Ne Temelová, Jana. 2007. „Flagship Developments and the Physical Upgrading of Post-socialist Golden Angel Project in Prague." Geografiska Annaler B: Human Geography 89B, 2007, 2: 169- Thomas, William I. - Znaniecki, Florian. 1918-20. Polish Peasant in Europe and America 191 Chicago: University of Chicago Press. Ullrich, Zdeněk. 1932. „Komponentální metoda a studium venkova." Sociální problémy 2, 1932 Ullrich, Zdeněk (ed.). 1938. Soziologische Studien zur Verstädterung der Prager Umgebung. und Soziale Probleme. Ullrich, Zdeněk. 1948. Nástin sociologické analysy pražského okolí. Praha: Vysoká škola po sociální. Wirth, Louis. 1938. „Urbanism as Way of Life." American Journal of Sociology 44, 1938, 1: Wirth, Louis. 1956. The Ghetto. Chicago: University of Chicago Press. Jiří Musil [ URL "LM-264.html "]