Město a společnost v evropské historii ****************************************************************************************** * Jaroslav Ira - Linda Kovářová ****************************************************************************************** 10. mezinárodní konference urbánních dějin v Gentu (1.-4. září 2010) potvrdila, že v rámci získává na důležitosti téma sociálního rozměru reprezentace urbánní minulosti a jejího spo užití i využívání. Tato problematika se stala jak předmětem kritických analýz, tak otázkou metodologickou. Část akademické pozornosti se proto zaměřila na otázky, jak nejrůznější so ovlivňují psaní a prezentaci městských dějin, jak se utvářejí obrazy minulosti města v kon konfliktů či formování kolektivních identit, resp. jak se s městskou minulostí a historick nakládá v dnešní době. Část odborných diskusí naproti tomu akcentuje spíše problémy, které společenské relevanci urbánněhistorického bádání a sociálněpragmatickému využití urbánní e také k otázce, jak adekvátně zprostředkovat městskou minulost pro různorodá publika v soud Průsečík obou těchto směrů představovala hojně navštívená sekce Cities Represented: Writin Exhibiting Urban History, kterou společně organizovali Anja K. Nevanlinna (Helsinky), Dona (Benátky) a Carlo M. Travaglini (Řím). Bezpochyby největší ohlas vzbudil Paul Van de Laar se svým provokativním a teoreticky podnětným příspěvkem New Paradigms in City Museums: Exh Unrepresented and the Knowledge Gap. Městská muzea nabízejí podle Van de Laara ve většině „vítězů“, tedy středostavovské dějiny města, utvrzené tradiční posedlostí hmotnými artefak buržoazní provenience. Muzea jsou nadto oddělena jak od vědění laické veřejnosti, tak i od života měst. Jako taková tedy nedokáží výrazněji oslovit širší publikum, a to navzdory vel poznávání měst například v rámci turismu. Podle Van de Laara je proto zapotřebí výrazně př tradice městského muzejnictví a ve jménu kulturního obratu v urbánních dějinách zásadně tr dosavadní přístupy a koncepty v muzejní praxi. Jako konceptuální východisko navrhl Van de rozšíření pojmu heritage nejen o nehmotné, ale také o mentální dědictví. Kulturní dědictví jako dynamický prvek, určitý řetězec, který přesouvá pozornost od hmotných dokladů ke kont kulturní praxi, jež dědictví formuje a přetváří. Agenda postmoderního městského kurátora s od pouhého sbírání předmětů například k dokumentaci emocí imigrantů, které mohou v rámci m přetrvávat i v podobě kolektivních pocitů méněcennosti a vyloučení. Pracovníci muzeí by mě využít urbánněetnologických metod studia města, bezprostředně pozorovat městskou společnos příklad uváděl autor projekt zaměřený na dokumentaci populární kultury a životního stylu e a sociálně zaostalé přístavní čtvrti v jižním Rotterdamu. Nedílnou součástí paradigmatické zásadní proměna samotné ideje muzea, jehož hranice vůči městské společnosti a městu se roz samotné se má stát laboratoří a pracovním polem muzejnictví, přičemž městský kurátor by mě heritage broker, na pomezí mezi expertním urbánněhistorickým věděním a městskou společnost Na Van de Laarovo strhující exposé bezprostředně navázala Sandra Schürmann (Lüneburg), kte příspěvku The Free and Hanseatic City Represented: The Historical Museum of Hamburg proved rozbor expozice hamburského muzea, jednoho z řady městských muzeí, které podle této německ již neodpovídají teoretickým a společenským nárokům současnosti. Poukázala především na ge hamburského muzea v 19. století, kdy k důležitým motivacím patřila snaha zachránit upomínk mizející podobu města, které prošlo výraznou urbanistickou proměnou. Odtud architektonické zničených měšťanských domů, ale také populární modely města, které nadále fascinují návště avšak podobně jako měšťanské interiéry prezentují idealizovaný obraz města, bez možnosti p rovinu jeho sociálních dějin. Schürmann nicméně také podotkla, že od městského muzea se ča poskytne v první řadě ucelený, přehledový a jednotný obraz dějin města. V komparativní perspektivě přistoupil k rozboru městských muzeí i německý historik Marc Sc (Helsinky) v příspěvku Back to the Future: Recent Representations of Urban History in Vien Dresden, který si položil otázku, zda a jakým způsobem se v posledních dvaceti letech prom barokní, klasicistní a předbřeznové epochy tří německojazyčných metropolí. Výhody i teoretické aspekty srovnávacího rozboru reprezentací městské minulosti zhodnotil (Praha). V příspěvku Comparative Approach and the Historical Representations of Towns přen od muzeí k jinému typickému žánru, kterým se již tradičně prezentují urbánní dějiny odborn publiku, a sice historickým monografiím jednotlivých měst. Zatímco Van de Laar se dotknul publikací, kterým vyčítal určitou neschopnost konceptuálně začlenit témata soudobých kultu jednoho příběhu města, Ira se zaměřil na rozbor publikací starších, z druhé poloviny 19. s poukázal na roli národního, ale i občanského paradigmatu jako rámce, jenž ovlivňoval jak s lokálního městského dějepisectví, tak i jeho obsah. Pokusil se ukázat, že míru vlivu národ lze pozorovat na dílčích prvcích městských vyprávění, jako je např. periodizace městských historické postavy či topos rozkvětu a úpadku města. Konečně Anat Falbel (z brazilského Campinas) se v příspěvku Anatole Kopp, the Militant His obecněji nad otázkou společenské a politické angažovanosti (urbánních) historiků, kterou n konkretizovala na příkladě radikálního architekta a historika rusko-židovského původu, jed francouzských intelektuálů padesátých a šedesátých let 20. století působících v komunistic architektuře a urbanismu spatřoval jednu z forem revolučního boje. Časově i tematicky navazovala sekce The Public Use of Urban History (19th–20th centuries), vedli Denis Bocquet (Drážďany) a Filippo de Pieri (Turín). V té ovšem organizátoři výrazně vysloveně instrumentální, a to především politické využití urbánních dějin. Například D. B příspěvku The Grand Paris Debates and the Public Use of Urban History tematizoval čtyři ro se urbánní historie zapojuje do veřejného diskursu a administrativní praxe, přinejmenším v debat o současném rozvojovém plánu tzv. Velké Paříže. Podle Bocqueta lze vnímat urbánněhis jako rezervoár argumentů (např. odkazy na „haussmanizaci“) a legitimizačních strategií, al třeba vzít také fakt, že veřejné debaty o rozvoji francouzské metropole vytvořily široký t urbánněhistorické publikace a projekty a v neposlední řadě i příležitost pro přímou angažo historiků. Francesco Bartolini (Macerata) pak přenesl pozornost na otázku historického obrazu města v politického diskursu. V příspěvku Urban History and Political Militancy: Rome in the 1950’ alternativní obrazy italské metropole, které formulovala dvě hlavní politická uskupení. Po křesťanskodemokratické strany prezentovala město v duchu slavné minulosti jako caput mundi věčné město, resp. město s civilizačním posláním, s čímž koincidoval i ustálený obraz měst lokálním římským dějepisectvím, jež kladlo důraz na velkou minulost a význačné památky. Na komunistická strana a levicová inteligence vykreslovaly město v negativních barvách: nejen pasivní a vyčkávající v době protifašistického odboje, ale také jako město parazitující, n stagnující, profilované administrativně a turisticky, jehož rozvoji směrem k modernímu prů brání spekulace, život z pozemkové renty a veřejných financí. Zatímco v lokální politické spolu s liberálními stranami volala po překonání pout minulosti a příklonu k plánování bud města, v rovině historie podnítila kritický výzkum dějin města na novém základě, jenž se t o historický materialismus a zčásti odpovídal soudobým přístupům francouzské historické šk V sekci The Interplay of Global, National and Local in the City since 1800 upozornil Peter na rozdíly mezi jednotlivými státy v chápání vztahu mezi globální, národní a lokální úrovn navrhl vyjádřit pojem krajiny (landscape) termínem mindscape. Clark hovořil o soutěživosti mezinárodní úrovni a ilustroval ji na příkladu snahy stát se organizátorským městěm olympi dostat se na prestižní seznam světového dědictví UNESCO. Samotné UNESCO vnímá Clark jako p jenž určuje urbánní politiku na globální úrovni. Vyslovil tezi, že role a důležitost UNESC politice bývá nepřímo úměrná velikosti a významu daného města. Tematikou měst se statutem místa světového dědictví UNESCO se posléze zabývala Tanja Vahti v příspěvku The Interplay of Global, National and Local in the Management of the World Her Vyslovila názor, že ačkoli UNESCO operuje na mezinárodní a globální úrovni, jeho současná upřednostňuje lokální úroveň skrze proklamované úsilí o ochranu světové rozmanitosti. Carl (New York) ve svém příspěvku Segregation is Everywhere: The History of Urban Color Lines o na téma segregace v urbánních dějinách. Koncept segregace obyvatel podle barvy pleti podle dříve než princip segregace dle rasy, který datuje do doby britské koloniální expanze v 18 té době se segregace na základě rasy stala prostředkem vládnoucích institucí a tehdy se o otevřeně hovořit. Olavi K. Fält (Oulu) promluvil o volnočasových aktivitách jako o prostře a mezikulturní komunikace, a to na příkladu západních přistěhovalců do Yokohamy v sedmdesá století. Ačkoliv byla Yokohama od chvíle, kdy se otevřela cizincům, jasně rozdělena na čás část obývanou cizinci, měly sportovní aktivity, zájmové kroužky, dobrovolné spolky cizinců vliv na japonskou společnost. Shuichi Tahashima (Aoyama) ve svém příspěvku A Land Readjust and Local Community in the Interwar Tokyo Suburb představil projekt rozvoje tokijského pře místní komunitou v meziválečném Japonsku, vycházející z dobových západních teorií rozvoje Sekce Fabrizia Nevoly (Bath) a Giorgie Clarkové (Londýn) Street Life and Street Culture: B Modern Europe and the Present nabídla tematiku sémantiky městského prostoru. Guido Rebecch podal na příkladu Říma v době papeže Clementa VII. rozbor toho, jak se mocenské posuny odr prostoru, jak příslušné autority využívají veřejný prostor k manifestaci své moci, a upozo trend urbánních dějin směřující k přechodu od symbolické interpretace města k praxi hmotné prostoru. Na příklad Říma navázal John Foot (Londýn) s příspěvkem Rome and Divided Memory. and the Fosse Ardeatine 1944-2010 věnovaným tématu veřejné paměti a jejích „míst“ v městsk Termín a koncept „míst paměti“ (lieux des memoire), který do historické praxe zavedl v osm 20. století Pierre Nora, nahrazuje konceptem memoryscapes Lisy Yoneyamy. Memoryscape předs utvářený veřejnou pamětí, která je souhrnem veškerých památečních aktivit, přičemž velikou utváření takto pojímaného „památečního prostoru“ sehrávají média a rozličné lokální, polit a jiné faktory. Pro výzkum memoryscape v urbánních dějinách zdůraznil Foot význam zapojení mikrohistorie. Že sociální rozměr reprezentace městské minulosti stále přitahuje urbánněhistorickou veřej pohled na připravované sekce nadcházející 11. konference EAUH, kterou bude hostit FF UK v srpna a září tohoto roku. Tématu psaní a prezentace městských minulostí bude zasvěcen jede stolů, a hned několik sekcí se bude zabývat vztahem města a paměti, reprezentací specifick dějin měst či kulturním dědictvím. Co dalšího můžeme vyčíst z přehledu osmdesáti sekcí a k V první řadě skutečnost, že urbánní dějiny v současnosti představují značně různorodé pole vypozorovat některé trendy. Patří k nim rostoucí důraz na transnacionální přístup k urbánn v určitém smyslu navazuje na tradičně komparativní rozměr této disciplíny, nicméně výrazně vztahy, transakce mezi městy a urbánními společnostmi, vzájemné vlivy nebo třeba cirkulaci koncepcí. A to v globálním měřítku: nepřehlédnutelným rysem pražské konference je výrazný urbánní témata z mimoevropského světa, jak demonstrují například sekce zaměřené na urbaniz na vnímání islámského města, architektonické dědictví koloniální éry nebo na transfer evro do Afriky. Příprava pražské konference EAUH vyžaduje pravidelný kontakt se členy mezinárodního výboru Je potěšitelné, že „vedlejším“ (avšak velmi důležitým z hlediska rozvoje oboru i jeho výuk organizačních cest do Prahy je také účast předních zástupců EAUH – čelných protagonistů ur – na různých aktivitách v Praze. Vedle Petera Clarka, nestora urbánních dějin a duchovního jenž přednášel na FF UK již v roce 2009, je třeba zmínit seminář „Current Trends in Urban se konal 8. dubna 2011 v prostorách Clam-Gallasova paláce v rámci zasedání mezinárodního v během kterého představili aktuální směry urbánních dějin Roey Sweet, Gabor Sonkoly a Marja Korespondenční členka výboru a zástupkyně kanadské urbánní historie Michele Dagenais pak n v říjnu 2011 a zapojila se mimo jiné do výuky v rámci magisterského programu Erasmus Mundu kterém „město“ představuje jeden ze čtyř hlavních tematických pilířů. Setkání s M. Dagenai velmi užitečné i pro autory této zprávy, neboť přispělo k většímu obeznámení se s u nás do subdisciplínou, jakou je urbánní environmentální historie, a také s tzv. materiálním obrat dějinách. Jaroslav Ira [ URL "LM-189.html "] Linda Kovářová [ URL "LM-223.html "]