Město jako kultura a jako produkt kultury, (XXI. Mezinárodní kongres historických věd Am ****************************************************************************************** * Luďa Klusáková ****************************************************************************************** Článek v PDF ke stažení [ URL "LM-955-version1-zpravy.pdf"] Jednu z hlavních sekcí světového kongresu historiků pořádala Mezinárodní komise pro dějiny organizovala a zasedání řídila Marjatta Hietala. Komentátorem příspěvků v této sekci byl R Hietalová dala své sekci dvojjazyčný (vědomě ambivalentní) anglicko-francouzský název The Culture - La ville produit culturel. Každá z jazykových podob nabízí úmyslně jiný výklad a poukazuje na dvojí roli kultury ve vztahu k městu: v první poloze je město tvůrcem a dárce druhé je samo produktem kultury jako systému sdílených hodnot. Roger Chartier tuto ambival jako otevřenou výzvu, jako reakci na vývoj urbánní historie, jejíž badatelské pole doznalo desetiletích významných změn. Chartier zdůraznil, že urbánní historie se v kontextu cílů a historie" zaměřila na dva hlavní cíle. Byla to především konstrukce statistických datových kvantitativní analýzy demografických pohybů, ekonomických konjunktur, sociální stratifikac měst a městských sítí. Druhá linie bádání sledovala, jak se pod tlakem politických zájmů, soukromých aktérů a jejich spekulací formoval prostor měst. Studovala zájmy jednotlivých a se projevovaly přítomností moci a sociálními rozdíly, utvářením forem každodenního života událostmi, slavnostmi, rituály, ale i sociálními bouřemi a konflikty. Základní sociografic vytvořily předpoklady pro formulaci nových otázek. Urbánní historie, stejně jako další pro historie, v posledních desetiletích přirozeně reagovala na velké tzv. metodologické obraty jazykový či naposledy prostorový. Podle Chartiera se vývoj a proměna přístupů urbánních hi v referátech všech jedenácti účastníků, chronologicky rozložených od středověku po současn příspěvků a jejich prostorovým a tematickým spektrem zdůraznili pořadatelé obecnou srozumi příbuznost problémů v globálním měřítku. Roger Chartier podtrhl společná východiska - expl nebo implicitně obsažená v analýze. Především to byla snaha překonat omezení monografickéh prostřednictvím komparace či studia městských sítí, propojení nebo křížení historie, pouka mezi regiony a jejich obyvatelstvem, na cirkulaci nebo transfery forem a vzorů v politické i obecně kulturní rovině. Druhým společným rámcem příspěvků bylo užívání konceptu reprezentace, chápaného trojím způ dobový, který je také nejstarší, odkazuje na hmotné znaky a symboly, jež měly něco zpřítom pomníky, ale i občanské nebo aristokratické rituály a slavnosti jsou příkladem reprezentac moci, komunitní identity nebo slavné historie. Za druhé byla reprezentace chápána jako myš pozitivní či negativní hodnocení vnější skutečnosti. Do třetice pak jde o pojetí, které je ve francouzském názvu sekce: jde o reprezentace produkující reálné sociální nebo genderové hierarchie, kolektivní představy a loajalitu, politické autority či internalizované identi prostor, jako společnost, jako historie je schopné formovat zkušenosti, emoce a myšlenky. přinášejí také konfliktní reprezentace, které tvarují městskou krajinu, definují sociální a konstruují historii města, respektive jeho vzájemně si konkurující historie. Ačkoliv se v sekci sešly převážně příspěvky věnované moderním a současným městům, Francesc v referátu Innovation and Improvement in Infrastructures and Services as a Cultural Produc Medieval Cities věnovala kultivaci městského prostředí ve středověku. Její analýza komunál italských měst 13.?-?14. století ukázala, že italská středověká města zdaleka nebyla jen c špinavá. Připomněla, že hledání počátků zavádění inovací a kultivace infrastruktury městsk počátku modernizace až od 18. století je chybné, a představila celou řadu regulačních naří které zlepšovaly hygienické podmínky pro obyvatele měst. Ukazují, že autoři této legislati sanitárními problémy, jako byl odvod odpadních vod veřejnou kanalizací či vystěhování zneč řemesel za hradby města. Jestliže Norbert Elias viděl počátek civilizačního procesu v rané Francesca Bocchi dokazuje, že v některých částech Evropy můžeme jeho počátky sledovat o je století dříve. Regulační legislativa prosazuje nové vnímání města jako veřejného prostoru veřejné moci (městské správy), která jej chrání před nekontrolovanou privatizací a formulu reprezentaci města přesahující sociální rozdíly a partikulární zájmy. Ústředním problémem příspěvku, který představily Maria Pia Donato a Marina Formica (Métamo ville-témoin. La (re)création de Rome ŕ l'époque moderne), byly proměny kolektivní repreze studované na základě porovnání vlivu politiky papežů, zdůrazňujících kontinuitu antického Říma, s obrazem, jenž vytvářeli návštěvníci města, cestovatelé, příslušníci evropské elity do poloviny 19. století. Vlivné byly zejména zkušenosti a dojmy Britů absolvujících svou „Grand Tour", kteří „dechr město tím, že upřednostňovali památky na starověký republikánský a císařský Řím. Důsledkem obliba klasických pozůstatků a sběratelská mánie, ale také folklorizace římských lidových ony byly vnímány jako ti, kdo udržují náboženské rituály i různé pověry. Tyto reprezentace opozice slavný populus Romanus a folklorní tradice současného lidu a byly posléze internal římskými elitami. Následně tak vznikalo silné politické napětí mezi světskými elitami a ka církví, jež ve skutečnosti vytvářely dvě proti sobě stojící městské identity. Pád římské r 1799, restaurační a represivní režim papeže Lva XII. znamenal vítězství znovu sakralizovan sekulárním. Analýza zdůraznila, že městské kulturní identity nejsou nikdy pevně dány a vžd konkurujících si vjemů a reprezentací. Autorky naznačily, že vhodnější než koncept „reprez a pochopení toho, co jednotlivci, komunity nebo autority s městem a uvnitř města činí, by „přivlastnění si města" v plurálu. Lidské působení dodává památkám a místům různý, dokonce historický význam. Autorky dospěly k tomuto závěru, když sledovaly itineráře pozorovatelů nabité konfliktními politickými a symbolickými významy. Roger Chartier závěrem vyvodil, že do badatelského pole urbánní historie perspektivu (metodu) vztahové analýzy (relational an Catherine Horel představila první výsledky svého rozsáhlého výzkumu, v němž nabízí uplatně perspektivy na příkladu měst habsburské monarchie v druhé polovině 19. století, resp. do p války. (Le multiculturalisme dans les villes de l'empire des Habsbourg autour de 1900). Je komponovaná jako komparace souboru větších a významných měst (např. Bratislava, Kluž, Krak Lvov, Záhřeb, Terst), jejichž etnicky a nábožensky pestrá společnost ovlivnila podobu kult i fyzickou podobu města. Přesně definovaná kritéria sledují výskyt a působení kulturních a institucí a postojů aktérů, jejichž role lze klasifikovat jako soutěžení, konfrontace či a (dominance) implikující různé vazby mezi aktéry. Catherine Horel poukazuje i na význam vzt městům monarchie: Vídni, Budapešti i Praze. Zvolená skupina měst jí poskytla materiál pro dvou modelů multikulturality a plurikulturality. Na jedné straně koexistence a na druhé st a stírání různorodosti. Roger Chartier vidí tento výzkum jako model, který by bylo na míst materiál pro severeoamerický „melting pot" v 19. století, případně i na příklad raně novov říše, která nabízí dialektický vztah mezi radikální akulturací a četnými kulturními křížen métissage). Také Katia Pizzi ve svém příspěvku analyzovala multietnickou a multikulturní městskou spol na příkladu Terstu v první polovině 20. století. (The City as Cultural Laboratory: Trieste Její analýza poukázala na komplexní situaci ve městě na hranici, které charakterizovala ja laboratoř". Terst zosobňuje jak sociální, kulturní či náboženské tenze, které byly přítomn habsburské monarchie, tak i vnucení jediného italského národního vědomí a cítění prosazova fašismem. Výsledkem je nutné a nelehké vyjednávání mezi různými a dokonce proti sobě stojí V habsburské monarchii zůstal i Ferdinand Opll se svým příspěvkem věnovaným Vídni, pojatým poukazuje na dvojí chápání konceptu kultury, dvě linie působení obyvatel města, jak deklar (Urban Culture - Cultural City: A Case-study with Regard to Vienna). Také v tomto příspěvk o případ konstrukce identity města prostřednictvím občanské „municipální" kultury, uměleck budování intelektuální prestiže. Autor nabídl analýzu kulturních aktivit spojených s Vídní do současnosti, které měly podobu jak tvorby uměleckých intelektuálních děl, tak sdílených či mýtů zasazených do širšího kontextu. Jin-Sung Chun (Prussian Classicism as Postcolonial Lieux de Mémoire: A Transnational Persp Korean Metropolis Seoul) analyzoval rozdílný význam téže neoklasické estetiky na příkladu použitého v Berlíně v 19. století do Soulu na stavbu vládní budovy v období japonské kolon se autor zamýšlel nad definicí kultury a nad problémem estetických forem použitých v odliš a historické situaci. V Berlíně představovala tato architektura přivlastnění si řeckého ar modelu. V Japonsku byla přivlastněním si pruského modelu, který postaven v Soulu se stal s japonského imperialismu a podmanění Koreje. Po válce byla stavba zachována i interpretován evropské architektury, místo paměti se mělo stát místem zapomnění. Nestalo se, v roce 1995 zbourána jako přežívající bolestná připomínka koloniální minulosti. Adrian Gorelik (The Idea of „Latin American City") spojil sociálněhistorickou analýzu teor když hledal koncept latinskoamerického města ve 40.-70. letech 20. století, v době, kdy ko demografický růst a rozšiřovala se i města. Gorelik nazval tuto etapu „explosión urbana". tehdy intenzivně věnovaly společenské vědy a města se stala jakousi sociální a kulturní la odehrály pokusy o uskutečnění utopie, jako tomu bylo v novém hlavním městě Brasilii. Urbán města v rámci paradigmatu teorie modernizace, město bylo objektem urbánního a regionálního Bylo považováno za základní nástroj plánovaného ekonomického a sociálního vývoje, jenž měl marginalizace a chudoby imigrantů, rostoucí populace chudinských čtvrtí či měst, tzv. fave miseria. Urbánní studia se od šedesátých let pohybovala mezi demografií, politikou a sociá a reagovala na tři podněty: především na nový konceptuální rámec opřený o teorii dominace který nahradil teorii modernizace. Dále reagovala na antiurbánní ideologii a ztrátu důvěry jako nástroje růstu a stírání sociálních nerovností. Do třetice byly použity nové kategori habermasovský koncept veřejného prostoru. V tomto intelektuálním kontextu se pak urbánní s do současnosti. Autorka zprávy ve svém příspěvku studovala strategie revitalizace malých periferních měst Cultural Heritage - Transfers Between Urban and Rural Culture. European Experience). Analý na komparaci procesu významného pro evropské postindustriální společnosti, tzv. rurální re třech regionálních případových studiích. Její komparace byla vedena v prostorových měřítcí mikroregionu, města a místa. Vedle Gaskoňska, departementu Gers a jeho měst analyzovala Vy Třebíčsko na česko-moravském pomezí, východoslovenský Šariš, poddukelský kraj, jeho města příkladu kulturních památek zařazených na seznam UNESCO sledovala strategie sebeprezentace měst a historických památek. Roger Chartier v této souvislosti poukázal jednak na soutěžen diskursivními formami prezentace minulosti v současnosti a na nebezpečné stírání hranic me pamětí, fikcí a historií. Komparativní analýzu „kulturní krajiny" Dublinu a Helsink, hlavních měst nových národních formovaly svoji národní identitu, předložila Marjaana Niemi (Urban Cultural Diversity and National Unity: Helsinki and Dublin in the 1920s and 1930s). Obě země získaly nezávislost vymanily z nadvlády impérií. Jejich hlavní města se snažila zbavit symbolů minulosti a dát Roger Chartier nabízel zvážit srovnání s diskutovaným případem pruské architektury v korej Další téma vnesl do diskuse Lars Nilsson (From an Industrial to a Post-industrial Urban Cu příkladu analýzy vývoje průmyslové čtvrti na jihu Stockholmu. Studoval dopad deindustriali prostředí, na obyvatelstvo a jeho způsob života. Poté co se namísto textilního průmyslu za služby včetně finančnictví, se proměnila sociální struktura čtvrti. Dělnictvo bylo vystříd střední třídou, která místo do hostince směřovala do nových nákupních center a místo sociá volila konzervativní nebo nové politické strany. Výsledkem potom byla sociálně segregovaná v urbanismu, který vystřídal sociálně smíšené typy předměstských čtvrtí, obvyklé v desetil světové válce. Olusoji Oyeranmi se zaměřil na studium růstu nigerijského Ibadanu (Globalization, Migratio Development in Nigeria, Ibadan Example), přičemž sledoval demografický vývoj, respektive s imigrace do města, se sociálními dopady a politickými důsledky růstu města. Ty se podle Oy projevují ve způsobu, respektive v absenci urbánního plánování. Příspěvek vnesl do diskuse na konceptem globalizace, který byl na kongresu diskutován v celé řadě sekcí. Roger Charti na ztotožňování globalizace s procesem propojování světa prostřednictvím toku kapitálu a i propojováním trhu, migracemi, novými technologiemi a „světovou kulturou". Vznesl otázku, z vzít v úvahu distinkci, již formuloval francouzský historik Serge Gruzinski, když při anal vytváření provázanosti a reciproční závislosti v globálním měřítku navrhl rozlišovat mezi a mondialisation. V tomto pojetí by globalizace byla definována jako posílení provázanosti situacemi a historiemi bez nutného setření kulturních specifik v důsledku akulturace, tj. okcidentalizace. Spojení světa ve smyslu mondializace by označovalo tu sféru, která je v k ovládána prostřednictvím vnuceného nebo přivlastněného dominantního ekonomického, sociální modelu. Přestože všechna města na světě dnes sdílejí společné charakteristické rysy, probl zůstává jim jejich historie, patrné originální kulturní dědictví a v důsledku i rozmanitos zajímavými. Luďa Klusáková [ URL "LM-214.html "]