Lucie Procházková

Budova, která zastřešuje dvoupatrové muzeum moderního umění, knihovnu, středisko designu, filmotéku, středisko experimentální hudby a další společenské prostory, byla postavena v sedmdesátých letech 20. století s úmyslem odpoutat se od kultury minulých dob a oslovit mladé lidi s poselstvím: „umění nemusí být nudné". Po šoku, který stavba ve staré čtvrti Paříže vyvolala, se zde realizované projekty staly nejnavštěvovanějšími ve městě.

Muzeum moderního umění zaujímá v budově dvě patra, což dokazuje velkou rozsáhlost muzejního fondu. Svou sbírkotvornou činností se zaměřuje především na popis vývoje výtvarného umění 20. století a tím tak návštěvníky seznamuje s dobou, ve které malíři žili a tvořili a zároveň sledováním posloupnosti různých uměleckých směrů představuje společnost minulého století ve městě a na venkově. Všechny zájemce o dějiny umění také zaujmou velmi zajímavě architektonicky zpracované prostory, které bez obtíží umožňují přehledně sledovat vývoj uměleckých trendů ve společnosti od počátku 20. století, kdy umění ovládli fauvisté (Matisse, Vlaminck, van Dongen, Nolde, Kirchner a další), kubisté svým geometrickým ztvárněním světa kolem nás (Picasso, Braque, Legér) až k abstraktnímu umění surrealistů, dadaistů, poválečnému umění, pop- artu a hyperrealismu.

Muzeum se ve své činnosti orientuje i na nejnovější trendy moderní společnosti. Ve svých sbírkách soustřeďuje také díla umělců posledních dvaceti let a může se pochlubit i řadou mimořádných exponátů, které právem reprezentují tak špičkové umělecké centrum světového významu. (Např. díla Chagalla, Kandinského, Ernsta, Moora, atd.)

Vedení muzea spolupracuje na přípravě kulturních akcí pro veřejnost, které se odehrávají v dalších prostorách tohoto společenského centra, zejména pak představuje tvorbu současných výtvarníků a studentů výtvarných oborů. Velký úspěch zaznamenávají také prodejní výstavy umělecky pojatých předmětů každodenní potřeby, které se od těch stereotypně používaných liší zejména rozmanitostí svého zpracování a netradičností použitého materiálu.

Národní muzeum moderního umění v Centre George Pompidou dokumentuje umístěním své sbírky způsob myšlení architektů, kteří ve své době zavrhli stavby rozsáhlých obdélníkových sálů a upřednostnili menší a důmyslněji členěné prostory. Exponáty, které jsou v muzeu vystaveny, znamenaly pro tehdejšího člověka také velmi výraznou změnu v uměleckém vyjádření a výtvarném popisu reality. Umělecká hnutí, která počátkem 20. století radikálně ovlivňovala tvorbu výtvarníků, básníků i spisovatelů, byla podnětem k pokusu o přehodnocení zaběhlých a neustále se opakujících společenských stereotypů a životního stylu . Zmiňované pařížské muzeum se tak stalo objektem neustále ovlivňovaným myšlenkami umělců na změny pojetí života a nového způsobu vnímaní světa.

Lucie Procházková