Václav Hortvík

Počátkem května r. 2001 byla v laboratořích Státního okresního archivu Břeclav se sídlem v Mikulově zhotovena záchovná kopie rukopisné knihy vlastivědy obce Tvrdonic na Břeclavsku datované rokem 1927. Kniha o 465 stranách formátu 16 x 19,6 cm měla poškozen hřbet vazby, ale poměrně dobře zachované původní desky zhotovené z knihařského kartonu o síle 3 mm. Kniha neobsahuje ilustrace s výjimkou ornamentu u popisu domovního výklenku tak zvaného "žúdra". Původní grafická úprava předpokládala text pouze na lichých stranách. Záměr však byl dodatečně porušen pozdějšími vpisky na sudých stranách.Tato kniha byla náhodně objevena v jedné z četných břeclavských popelnic. Originál byl téhož měsíce odkoupen a uložen mezi rukopisy v knihovně Státního okresního archivu v Mikulově.

I když tato kniha nepřináší z hlediska historických bádání zvláště překvapivé informace, je přesto unikátním dílem, které si zaslouží pozornost odborné veřejnosti. Jde totiž o ojedinělý a následováníhodný projekt vedení vlastivědné práce, spojený s výukou českého jazyka, který byl organizován učitelským sborem obecné školy ve Tvrdonicích v průběhu r. 1927. Originalita projektu spočívá v tom, že se na jeho realizaci podílely děti 6. třídy obecné školy, které v rámci vyučování zpracovávaly zadaná vlastivědná témata. Činily tak nepochybně za pomoci svých učitelů, rodičů, prarodičů, případně sousedů-pamětníků. Úkolem žáků bylo sesbírat a zaznamenat místní pověsti, pamětihodné události, zvykosloví, dětské říkanky a texty lidových písní. Své zápisky pak mnohdy po velmi nezřetelné redakční úpravě pedagogů žáci znovu opsali v čistopis, který byl posléze vyvázán a uložen ve školní knihovně pod číslem 377.

Poněvadž se nedochovala příslušná školní kronika, ve které bychom očekávali zápis vysvětlující organizační podrobnosti tohoto počinu, můžeme pouze dovodit určité okolnosti z obecní kroniky. Zdá se, že duchovním otcem celého projektu byl Jan Mazůrek, řídící učitel obecné školy ve Tvrdonicích, který zde nastoupil 1. září r. 1926. Jan Mazůrek se narodil 2. června 1872 v Novém Podvorově v tehdejším politickém okrese Hodonín.Vystudoval matiční gymnázium v Uherském Hradišti a poté učitelský ústav v Brně. Do Tvrdonic přišel z Hrubé Vrbky na Strážnicku, kde působil rovněž jako řídící učitel. Jan Mazůrek byl 8. prosince 1929 zvolen obecním zastupitelstvem kronikářem obce Tvrdonice, jak dosvědčuje zápis na str. 5 v obecní kronice. Jeho kronikářské záznamy zřetelně ukazují souvislost s rukopisnou vlastivědou a s tímto dílem rezonuje i Mazůrkův rukopis. Jan Mazůrek však záhy pod vlivem nemoci rezignoval a 31.prosince 1931 se vzdal své funkce kronikáře. Nahradil ho Josef Darmovzal, rovněž učitel obecné školy ve Tvrdonicích, který se obecní kroniky ujal na základě volby zastupitelstva ze dne 22. ledna 1932. Zůstává otázkou, do jaké míry byli tito venkovští učitelé vedeni, respektive ovlivněni osobností známého historika profesora Ladislava Hosáka , který v té době vyučoval na břeclavském gymnáziu, kde mimo jiné pořádal i pilně navštěvované kursy pro kronikáře okolních obcí.Ve zmiňovaném rukopise lze vysledovat pasáže čerpající z Hosákova obšírného díla, podobně i z práce Jana Noháče, autora Vlastivědy Moravské, Okres Břeclav z r. 1911. Nicméně v naprosté většině však rukopis obsahuje vlastní práce žáků a učitelů obecné školy ve Tvrdonicích.

Nosným tématem jsou vedle zvykosloví popisy zemědělských prací, řemeslné výroby, fauny i flóry , ale i venkovské architektury, jejího vnitřního vybavení, hospodářských budov včetně plemen chovaného dobytka. Najdeme zde i recepty pro přípravu jídel pro všední dny i sváteční příležitosti. Popsané události zachycují časový horizont od poloviny 19. století do prvních dvou desetiletí minulého, tedy 20. století. Dokládají to příběhy prusko-rakouské války r. 1866, nebo i úsměvná historka pašeráků tabáku z let 1854-1855. Těžiště podstatné části příspěvků však spočívá ve dvacátých letech minulého století. Vzhledem k prodlévajícímu vývoji tradičních obřadů můžeme usuzovat, že například popis svatební veselky se v zásadě neliší od průběhu svatby uzavřené na sklonku 19. století.

Půvab díla umocňují nářečím psané texty , stejně tak jako střídání dětských rukopisů. V neposlední řadě čtenáře zaujmou i témata některých příspěvků, které bychom možná v podobné literatuře jen marně hledali. Za všechny uvádím alespoň jeden příklad ze strany 177, ilustrující rivalitu občanů Tvrdonic se sousední vsí Kosticemi. Cituji: "Ta kostická dědina, kdyby rači nebyua, sú tam lidé jako židé, nemajú tam kosteua" nebo "Ta kostická chasa nažraua sa masa, masa udeného z koňa skapaného". Kvalitu sousedských vztahů podlužáckých vesnic jak se zdá ovlivňoval i stav místních komunikací. Cituji: "Kostická silnica, posypaná čočkú, choďá po ní chlapci, smrďá všeci močkú !" a naopak "Tvrdonská silnica, posypaná kmínem, choďá po ní chlapci, voňá rozmarínem!" Nepochybně tyto popěvky značně iritovaly přespolní chasu, která nezřídka sahala k radikálním opatřením, jak tomu nasvědčuje jiná sloka písně : "Ty tvrdonský stárku, buď veselý , neboj sa ty facky uderení, jak sa budeš facky bát, budeme ustupovat!"

"Tož, tak." Nikoliv jako facka, ale nejspíše jako rodičovské pohlazení působí v záplavě nablýskaných obalů soudobých knižních titulů nesmělý počin někdejších venkovských kantorů a jejich žáků, kteří nám po letech umožnili nahlédnout do příbytků našich pradědů a nasát tu bezprostřední atmosféru dob dávno minulých. Myslím, že stejný účin je i smyslem naší vlastivědné práce . Tvrdonská vlastivěda je rozhodně příkladem hodným následování.

Prameny:

Vlastivěda Tvrdonic. Rukopis, Mikulov, SOKA 1927.

Kronika obce Tvrdonice 1924 - 1964. Mikulov, SOKA, MNV Tvrdonice inv.č. 1

Václav Hortvík