„Tleskací hry“ – ukázka variačního procesu

Dana Bittnerová

Abstrakt

Text se věnuje otázce podoby a proměny jednoho druhu dětských her – tleskacích her (v němčině Klatschspiele). Představuje a analyzuje materiál, který byl shromážděn na přelomu 20. a 21. století u dětí v Praze a dalších českých městech.

”Tleskací hry” jsou relativně nově vyhraněným a zároveň stabilizovaným druhem her, byť v nich lze vysledovat řadu genetických nebo formálních shod s hrami, které v minulosti zapsali sběratelé u dětí a mládeže v tradičních regionech Čech a Moravy (především říkanky a rozpočitadla, ale nejen ty). Výzkum tento druh dětských her doložil ve 30. letech 20. století v prostředí českého malého města. V českých odborných kruzích pak na něj poprvé upozornila Jana Pospíšilová v 90. letech 20. století.

Tleskací hry představují v současném herním repertoáru dětí jeden z mála druhů her, které propojují rozvinutou slovesnou složkou se složkou pohybovou. Základem hry je tedy rytmus, který určuje deklamace říkanky nebo zpěv písně. Rytmus a následně i tempo pak fázuje pohyb rukou – tleskání a figury (napodobovací gesta). Z hlediska práce rukou existují tři typy – tři způsoby hraní tleskacích her. Rozdíly ve způsobu tleskání ovšem nejsou pouze formální, ale souvisí také se smyslem (cílem) hry. Jedná se tedy 1. o hry hrané v páru stavící na harmonizaci pohybu spoluhráčů; 2. O hry, jejichž smyslem je vyřadit nepozorného hráče na konci hry a 3. o hry, které jsou soutěží kdo nejrychleji a přitom bezchybně odehraje sestavu tleskání rukou a figur.

Výzkum slovesné složky tleskacích her shromáždil řadu variant. Jejich analýza pak nabídla zamyslet se nad otázkou variačního procesu dětského folkloru a zhodnotit ho i v kontextu současného života folkloru v české společnosti. V tomto smyslu patří dětské hry stále k živému folkloru. Podléhají nadále zákonitostem a tendencím realizace, transmise a transformace folklorního díla. Nesou tak v sobě jevy, které tradiční ”velké” folklorní žánry ztratily. Skutečnost, že při realizaci dětských her neexistuje kanonizovaná podoba, dovoluje ”svobodný” rozvoj všech jejich složek. Z hlediska variací slovesné složky tleskacích her tedy dochází ke změnám jak na úrovni horizontální - podoba strof a veršů (mutace, afinita), tak na úrovni vertikální - řazení strofa a veršů v textu) (amplifikace, redukce, destrukce, kontaminace, kombinace).

I když je na jedné straně nesnadné interpretovat směr pohybu ve vývoji určité hry a určit sled jednotlivých kroků variačního procesu, na straně druhé je objevné sledovat všechny modality transformace slovesné složky her v kultuře dětí a jejich tendence. V tomto směru lze upozornit na dva významné poznatky. První je tendence ”počešťování” veršů – veršů ze smyšlených či zkomolených slov. Druhým zjištěním je hypertrofizace či košatění určitých vybraných motivů, a to jak formou opakování dle schématu, tak formou přidaných citoslovcí, jako obsahově gradačního prostředku.



"Tleskací hry" - ukázka variačního procesu



O pozici dětského slovesného folkloru v rámci folklorní tvorby na straně jedné a o jeho životaschopnosti na straně druhé bylo napsáno již mnohé. Badatelé si všímali obsahových a formálních specifik dětského folkloru. Uvažovali o reziduech původních kulturních jevů, které se uchovaly například v dětských hrách. Zároveň však ve svých textech zdůrazňovali funkci dětského folkloru v komunikaci dětí. Konstatovali, že na rozdíl od dospělých, v jejichž kultuře byla řada folklorních žánrů vytlačena jinými kulturními masmediálně šířenými nabídkami, je mezi dětmi repertoár her, vtipů, vyprávění, písní a psaných textů stále tradicí předáván, udržován a rozvíjen. Tato aktuálnost pak umožňuje řešit otázky podoby a funkce folklorních projevů dnešních dětí, zamýšlet se nad mechanismy transmise dětského folkloru, uvažovat o věkových limitách v procesu jeho transmise, ale také sledovat tendence ve variačním procesu folklorního díla, které je tradováno v rámci dětské kultury.


Myšlenka, že i dětský folklor lze analyzovat z hlediska variačního procesu, se objevila již v šedesátých letech, v době, kdy se tento badatelský přístup ve folkloristice těšil velké pozornosti. Tehdy otázku vnitřních transformací dětských dramatických her řešil Orest Zilynskyj na příkladu rozboru slovanského materiálu. Existenci jazykových mutací (redakcí) dětských říkanek pak na počátku 90. let využila Jana Pospíšilová. Tento projev variačního procesu položila jako základ pro vysvětlení provázanosti české a německé dětské kultury v meziválečném období. Problematika tendencí a mechanismů variačního procesu českých folklorních textů tradovaných mezi dětmi byla tedy dosud okrajovou a okrajovou zůstává nadále.


Materiál, který je zde prezentován, si proto klade za cíl připomenout dnes již české folkloristice "neaktuální" přístup právě na příkladu rozboru jednoho druhu dětských her. Jeho ambicí ovšem není podat ucelenou analýzu specifik variačního procesu dětského folkloru. Nicméně na příkladu tleskacích her sebraných v druhé polovině 90. let 20. století a v prvních letech 21. století chce zdokumentovat některé z jeho tendencí.




Kategorizace tleskacích her




"Tleskací hry" (nebo také "tleskačky") jsou relativně nově vyhraněným a zároveň stabilizovaným typem her, byť v nich lze vysledovat řadu genetických nebo formálních shod s hrami, které v minulosti zapsali sběratelé u dětí a mládeže v tradičních regionech Čech a Moravy (především říkanky a rozpočitadla, ale nejen ty). Výzkum tento typ dětských her doložil ve 30. letech 20. století v prostředí českého malého města.Podle výpovědi informátorek narozených v 60. letech se za jejich dětství hrály nejednou textové a pohybové varianty dnešních tleskacích her. V české odborné literatuře pak na ně poprvé upozornila Jana Pospíšilová v 90. letech 20. století.


Tleskací hry představují v současném herním repertoáru dětí jeden z mála druhů her, které propojují rozvinutou slovesnou složkou se složkou pohybovou. Základem hry je tedy rytmus, který určuje deklamace říkanky nebo zpěv písně. Rytmus a následně i tempo pak fázuje pohyb rukou - tleskání a figury. Z hlediska práce rukou bychom mohli hovořit o třech typech tleskacích her. Rozdíly ve způsobu tleskání ovšem nejsou pouze formální, ale souvisí také se smyslem (cílem) hry.


1. Prvním, v dnešní době nejrozvinutějším typem je tleskání v páru, jehož smyslem je sladění pohybu obou hráčů a prožití si harmonie pohybu. Jde vlastně o tanec rukou, při němž hráči chtějí společně "odtančit daný kousek". Pár stojí naproti sobě a podle zvolené sestavy tleská (postavení dlaní je buď vertikální nebo horizontální) o dlaně své a dlaně spoluhráče. Často jsou sestavy tleskání doplněny o další mimické figury (například vykreslení srdce rukou do vzduchu, zamávání, cucání si palce atd.). Dnes mezi nejfrekventovanější hry tohoto typu patří: Aj rom bibi, Oma ma ma ma (nazývaná také Mickeymaus), Měl jsem ženu, Ribana, Jak se tak dívám). (Ukázky některých textů srov. také níže.)




RIBANA


slovesná složka

pohybová složka

Jede Ribana na koni a šátkem zamává,

Základní sestava: tlesknout k sobě, křížem pravou na pravou (*); k sobě, křížem levou na levou (**); k sobě, obě na obě (***)

pá pá pá.

Mávání

Vinetu ji dohání a dopis jí podává,

ruce křížem přes prsa a úklona hlavou ; následuje *; **; ***

ná ná ná .

ruce naznačují podávání

Moje milá Ribano, mám tě strašně rád.

*; **; na rád - ve vzduchu nakresleno srdce

Jsem tvůj Vinetu a chci ti pusu dát.

***, na Vinetu ruce křížem přes prsa a úklona hlavou; k sobě, obě na obě překříženě, mlask




MĚL JSEM ŽENU


slovesná složka

pohybová složka

Měl jsem ženu, neměla mě ráda,


měl jsem druhou, měla kamaráda,


měl jsem třetí, měla hodně dětí,


měl jsem čtvrtou, praštila mě botou,


měl jsem pátou, chodila s mým tátou,


měl jsem šestou, utekla mi cestou,


měl jsem sedmou, umřela mi chřipkou,


měl jsem osmou, praštila mě botou,


a devátou jsem neměl, protože jsem zplesnivěl,


a desátá u stolu obědvala mrtvolu,


a jedenáctá za ledem líbala se s medvědem,


a dvanáctá u koše vybírala langoše.

tleská se cyklicky sestava: na svoje stehna, k sobě, obě na obě, křížem přes prsa a opět na stehna


2. Druhým typem jsou párové či skupinové tleskací hry, jejichž smyslem je vyřadit protihráče. (Např. Šli tři opice, Un bai vari vari.) V případě dvou hráčů stojí děti opět proti sobě, v případě skupiny tvoří hráči uzavřený, rukama propojený kruh. Tleskání je zde štafetou, při které si hráči předávají stigma potencionálního vyřazení. Rozuzlení celé hry je tedy koncentrováno na konec, kdy musí protihráč, na kterého vyšla poslední slabika textu, uhnout nastavenou dlaní. Jinak by byl vyloučen ze hry on, a nikoli protihráč, který jeho dlaň mine. Hry tohoto typu zpravidla nemají rozvinutou pohybovou složku, mimické figury nebyly zaznamenány.




ŠLI TŘI OPICE

slovesná složka

pohybová složka

Šly tři opice


do porodnice.


Do jakého patra šly,


to nám povíš třeba ty.


Do pátého 1-2-3-4-5

Hráči stojí proti sobě. Paže jsou podél těla ohnutá v předloktí v pravém úhlu s tělem. Střídají se v tleskání na položenou pravou ruku protihráče. Volba čísla patra závisí na rozhodnutí dotázaného, tedy na tom kdo naposledy byl tlesknut. Pak se odpočítává, na dané číslo (zde pět) hráč se snaží dlaní uhnout.




UN BAI VARI VARI


slovesná složka

pohybová složka

Un bai vari vari vari vasinbo


un bai qui a un bai quo.


Un bai vari vari vari vasinbo


un bai qui qua, quo.


Přes řeku přeletěla kráva,


za řekou zapískal slon, písk, písk, písk,


prase je překrásné ptáče,


slepice snesla citron.

Hráči stojí v kruhu. Paže jsou podél těla ohnutá v předloktí v pravém úhlu s tělem. Pravá dlaň hráče leží v levé dlani protihráče. Dlaně jsou otočeny vzhůru, pravá tedy vždy nahoře. Do rytmu střídavě tleská pravá ruka hráče po pravici pravou ruku hráče po levici (tedy dokola po směru hodinových ručiček). Levá dlaň je pouze podpěra. Na písk písk písk se netleská. Na poslední slabiku se uhýbá.





3. Tleskací hry třetího typu jsou hrami agonálními. Jsou měřením sil v přesnosti, rychlosti a soustředění. Hrají je většinou dva hráči, i když opět existují hry pro větší počet hráčů postavených do kruhu. Soutěží se, kdo hru zahraje bez chyby. Proto se také hra opakuje v několika návazných kolech do okamžiku pohybové chyby či přeřeknutí jednoho z protihráčů. Často se také tempo pohybu a řeči či zpěvu zrychluje, aby se hra - soutěž ztížila. Po chybě následuje vyhlášení vítěze soupeřícího páru nebo vyloučení jednoho z hráčů. V čisté formě třetího podtypu tleskacích her hráči koordinují jen své vlastní tleskání, jsou soustředěni jen a pouze na svůj výkon. Nezáleží na sladění s pohybem protihráče. V sestavách se proto často uplatňují nejrůznější figury. (Např. Cyklická tleskací hra pro dva hráče - Máma mi dala korunu; nebo opakující se říkání a pohyby ve hře Ram se se.)






MÁMA MI DALA KORUNU


slovesná složka

pohybová složka

Máma mi dala korunu, abych koupil rybu

zapsáno v torzu: při hře dva hráči sedí proti sobě, tleskají do svých dlaní, tleskají do svých kolen, šahají si na své lokty,

a já místo ryby, ryby koupil velerybu.


Co dělá ryba? Ocasem hýbá.

Horizontálně hýbou dlaněmi s roztaženými prsty při ocasem hýbá

Proč? proč? Protože je ryba, ryba.




RAM SE SE

slovesná složka

pohybová složka

Ram se se ram se se

Děti stojí dokola. Tleskají sestavu cviků viz níže: 1,2,3,1,2,3,

duli duli duli duli

4,4,4,4

ram se se.

1,2,2

ararak jú ararak jú

5,6,5,6

duli duli duli duli

4,4,4,4

ram se se.

1,2, 3


seznam cviků:


1. každý hráč klepne prsty obou rukou do sousedova ramene vlevo


2. klepne prsty obou rukou sobě na ramena (křidýlka)


3. klepne prsty obou rukou do sousedova ramene vpravo


4. naznačuje se pohyb jako škrábání prsty na vrata


5. zvedne ruce a dlaně obou rukou stočí k nebi


6. přiloží dlaně ke kyčlím






Zde popsané tři typy jsou ovšem ideální kategorizací. V realitě hraní dětských her jsou hráči bez sebemenších obtíží schopni uzpůsobit původní či dominující schéma hry okamžité situaci v komunikaci. Tedy i ryze párové hry hráči hráli ve skupině a naopak. Hry, které měli hrát s důrazem na koordinaci pohybů obou hráčů dohromady (typ 1), hráli na rychlost a přesnost pohybu (typ 3), nebo je využili jako vyřazovací hru (typ 2). Stejně tak soutěživé (agonální) tleskací hry dokázali proměnit v společně sdílený pohybový a deklamační (zpěvní) okamžik.






Příklady variačního procesu



V současné době jsem mezi dětmi zachytila na dvě desítky her, které lze označit jako tleskací. Některé jsou frekventovány méně, naopak jiné se těší velké popularitě. Svědčí o tom nejen jejich rozšíření, ale také počet variant, jež byly při výzkumu zaznamenány.


Zaměřím se nyní na otázku variačního procesu slovesné složky jedné tleskací hry prvního podtypu. Ilustruji na jejím příkladě, jaké změny textu proces transmise indukuje.




AJ ROM BIBI




Hru Aj rom bibi zaznamenal výzkum ve dvou verzích, celkem ve 14 variantách.


První verze byla dosud zapsána ve čtyřech variantách. Jednu z nich představuje hra dívek ve 4. třídě ZŠ v Praze v roce 1998.


slovesná složka

pohybová složka

Aj rom bibi,

Základní pohyb (*): Hráči stojí proti sobě, ruce v horizontále, levá dlaní nahoru pravá hřbetem, ruce do rytmu tleskají současně

aj rom bibi,

*

holy doly.

obě ruce v postavení svícnu, pěstě se vztyčeným prstem točí nad hlavou

Aj rom bibi,

*

Šaša bydlí v Mexiku.

ruce zkřížené přes prsa

Džimi džimi aguára.

*

džimi džimi úva.

ruce vzhůru, k hlavě

Džimi džimi aguára,

*

ty jsi ale sůva, sůva.

2 x okulár - pulzuje

Aj rom bibi,

*

zabiju se.

propíchnutí hrudi

Aj rom bibi,

*

podříznu se.

podříznutí krku - naznačeno pohybem ruky

Si si si,

propnuté ruce na sebe dlaněmi narážejí

du du du,

totéž hřbety

dáme klukům přes hubu.

pravá ruka uchopí loket levé ruky, levá dlaň je sevřena v pěst, levé předloktí se podtočí o 360°, čímž vznikne gesto vyjadřující "rozbití huby"




Druhá verse, s největší pravděpodobností starší verse, se liší jiným začátkem říkanky, kde Aj rom bibi nahrazuje Den den delí. Zaznamenána byla celkem v 10 variantách. Dokumentovat ji může jedna z variant, kterou na požádání předvedly dívky ze 4. a 5. třídy ZŠ v Čimelicích v roce 2003.


slovesná složka

pohybová složka

Den, den, deli,

Základní pohyb (*):Hráči stojí proti sobě, ruce v horizontále, levá dlaní nahoru pravá hřbetem, ruce do rytmu tleskají současně

pojedeme po prdeli.

do podřepu, naznačen pohyb švihem pokrčených rukou v lokti - jako skluz

Saša bejby,

*

Saša bejby,

*

Mexiko, Mexiko.

2x ruce zkřížené přes prsa, asi se vyměňují, překládají levá s pravou

Džimi, džimi jaguár,

*

džimi, džimi sůva.

na sůva pěstě s natrčeným palcem kmitnou do zadu v úrovni ramen - jako když se stopařům ukazuje, že je auto plné

Džimi, džimi jaguár,

*

babička je sůva, úva.

prsty brýle ruce vyvrácené o 180°- vypadá jako karnevalová škraboška

Aj rom bejby,

*

Aj rom bejby,

*

horolezec

naznačuje se plynulý pohyb nahoru z leva do prava

Aj rom bejby,

*

Aj rom bejby

*

spad.

ruce v poloze ptačích křidélek, prsty ruky jakoby načechrávaly cosi na ramenou



Porovnání již výše uvedených verzí říkanek ukazuje řadu shod a řadu rozdílů v obsahové a formální výstavbě slovesné složky hry. Posouzení variačního procesu na základě 14 variant obou verzí pak nabízí vypracování hypotetického modelu textu hry Aj rom bibi.




Den, den, delí,


dene, dene,


hory doly.


Saša bibi,


Saša bibi,


Mexiko, Mexiko.


Džimi džimi Aguára,


džimi džimi úva.


Džimi džimi Aguára,


džimi džimi úva.


Aj rom bibi,


Aj rom bibi,


zabiju se.


Aj rom bibi,


Aj rom bibi sa.




Tento model poslouží k ilustraci forem transformací. Přičemž ne vždy je jisté, v jakém sledu transformace proběhla; která verze či varianta je ve vztahu k modelu starší a která novější. Na úvahy v tomto směru bude tedy rezignováno.

Slovesná složka hry Aj rom bibi podléhá mutacím - změnám v rovině horizontální, tedy změnám v jednotlivých verších. Mutace probíhají v několika úrovních.


1. Na úrovni hláskových změn dochází k transformacím v rytmických slabikách smyšlených slov. Např. bibi - bebe, dene - deve, aj rom - aj ron.


2. Daleko častěji však dochází k "počešťování" - záměně smyšlených slov za slova, jež mají v češtině význam. Např. bibi - bejby nebo bugy, aguára - jaguár, úva -sůva, doli doli - hory doly.


3. Někdy je tendence "počešťování" zřetelná i v celých slovních spojení. Např. Saša bibi Mexiko -Saša bydlí v Mexiku; Džimi džimi úva - vypadáš jak sůva; Den den delí dene dene hory doly - Den den deví dennodenně vaří kaši nebo Den den delí pojedeme po prdeli. V těchto zaznamenaných variantách hry tedy původně formální transformace, která měla vyhovět nároku rytmu a požadavku rozumět textu, se ve svém důsledku promítla do transformace motivu.


4. Text jedné strofy je druhotně rozšiřován o citoslovce, které často nerespektují rytmus verše a stojí nezávisle jako "ornament" (srov. výše Un bai vari vari - citoslovce písk). Např. Aj rom bebe podříznu se, zabiju se, pif paf.


5. Dochází samozřejmě i k záměně slov při dodržení rytmu pohybové složky hry. Příkladem může být právě užití citoslovce pif paf v jiné variantě hry Aj rom bibi, kde se stalo součástí rytmu: Džimi džimi pif paf, džimi džimi pif paf. Pif paf nahradilo smyšlenou aguáru.


6. Některé záměny slov v textové složce hry vedou k změně motiviky strofy. Text je modifikován. Příkladem takové mutace - modifikace může být nahrazení Aj rom bibi zabiju se.. veršem Aj rom bibi horolezec... Logika návaznosti zde nespočívá v nahrazení slova jeho synonymem či slovem blízkého významem. Staví ovšem jak na celkovém obsahu verše, tak na gestech (figuře - pohybové složce hry) s tím spojených.




Další transformace textu se uplatňují v rovině vertikální. Tedy odchylky mezi variantami spočívají také v řazení veršů a strof.

1. K zásahům do vertikální podoby slovesné složky tleskací hry Aj rom bibi patří amplifikace strof, a to replikací zvoleného motivu verše či strofy. Kýžený motiv je vyjádřen opakovaně v několika dalších verších či strofách, je "hypertrofizován". Obsahem blízká vyjádření v zásadě gradují celý text. Podobně by bylo možno interpretovat i výše uváděné užití citoslovcí (viz bod 4), které však zůstává v rovině horizontální, v rovině verše.




Aj rom bibi,


Aj rom bibi,


podříznu se.


Aj rom bibi,


Aj rom bibi,


zabiju se.


Aj rom bibi,


Aj rom bibi,


uškrtim se.


Aj rom bibi,


Aj rom bibi,


utopim se.


Aj rom bibi,


Aj rom bibi.




2. Dále dochází k přesouvání strof a veršů v rámci textu - tedy ke kombinaci. Jakoby tam, kde původní slovní spojení "vypadlo", nebylo přeneseno, nebylo zapamatováno, bylo nahrazeno textem který se objevuje i na jiném místě říkanky. Takto se na počátek říkanky místo Den den delí dene dene hory doly dostalo Aj rom bibi aj rom bibi hory doly nebo dokonce útržek ze závěrečné části textu Aj rom bibi, aj rom bibi horolezec.


3. Naopak podoba závěrečných strof a veršů říkanky hry Aj rom bibi dokládá konglobaci (kontaminaci), zkřížení dvou textů. V tomto směru byly zaznamenány čtyři další verze závěrečné části slovesné složky hry, které mohou existovat i samostatně, nebo se objevují jako součást jiných říkanek.


a) Několik zaznamenaných variant hry Aj rom bibi, končilo strofou




Si si si


bu bu bu


si a bu


a drž hubu




a jejími variantami (viz výše s. 5). Rytmus této části hry i její pohybová složka jednoznačně potvrzují, že se jedná o dodatečně připojený text.


Důkazy o kontaminaci závěru slovesné složky hry (samozřejmě i složky pohybové) pak lze podat v následujících třech variujících závěrech říkanky Aj rom bibi.


b) Dvě varianty závěrečných strof jednoznačně odkazují na jinou samostatně (autonomně) hranou tleskací hru Vinetu.




Varianta 1:




Ri ri ri,


ba ba ba,


ri a ba je Ribana


vi vi vi,


ne ne ne,


vi a ne je Vinetu




Varianta 2:




Si si si,


na na na,


si a na je Ribana


si si si,


du du du,


si a tu je Vinetu


si si si,


du du du,


si a du a drž hubu.






Autonomní hra:




VINETU


slovesná složka

pohybová složka

Vi vi vi

hráči proti sobě- ruce (levá a pravá) propnuty a 3x hřbety tleskají (*)

tu tu tu

propnuté ruce 3x tleskají dlaněmi (**)

vi a tu

na vi * na tu **

je Vinetu,

1. pravá křížem přes prsa2. levá křížem přes prsa, 3. Pravá se podvlékne a vztyčuje do Vinetuova pozdravu.

Ri ri ri

totéž jako u první strofyu

ba ba ba



ri a ba



je Ribana





Zároveň druhá varianta závěrečných strof dokládá afinitu uplatňující se ve variačním procesu. Ilustruje situaci, kdy spojením dvou textů došlo ke změně vedoucí k organickému propojení dvou částí - původně dvou odlišných textů. (Viz varianta 2.)


V pořadí třetí (c) a čtvrté (d) zakončení hry Aj rom bibi je ukázkou téhož. Ve výzkumu byly ovšem varianty sledované hry s tímto zakončením zaznamenány vždy pouze jednou. V obou případech existují samostatné hry, z nichž byly převzaty uvedené strofy.


c) Bohužel zápis hry Esis bejby, která byla zachycena ve výzkumu v roce 2000, podlehl zkáze.




ajne muk


esis bejby


esis bejby


šárenate


kopenáte


ajne muk




d) Naopak závěrečné strofy šim, šam, šom...odkazují na velice rozšířenou tleskací hru Oma má má má (Mickey maus) (text viz níže). Ve výzkumu byla tato varianta hry Aj rom bibi zaznamenána pouze jednou a vykazovala podstatné redukce a dvojnásobnou kontaminaci textu.



Den, den, delí,


dennodenně,


doli doli.


Saša bibi,


Saša bibi,


Mexiko, Mexiko.


Či či či,


na na na,


či a na a Ribana.


Či či či,


du du du,


či a du a Vinetu


náčelník Apaču.


Šim šam šom.


Ona má má má.


Ona tá tá tá.


Ona epe epe epe.


Ona cepe cepe cepe.


Ona má uzlíček,


natahuje budíček


clik clak. Ahoj.




Autonomní hra:




OMA MÁ MÁ MÁ


slovesná složka

pohybová složka

Šim šam šóla.

Ruce zaháknuté za malíčky se houpají do rytmu v úrovni pasu

Ona má má má.

K sobě tlesknout a křížem 3x pravou na pravou)

Ona tá tá tá.

K sobě tlesknout a 3x levou na levou

Ona cepe cepe cepe.

K sobě a 6x levou na svou hruď

Ona epe epe epe.

K sobě a 3x překříženýma rukama plácat na svou hruď

Ona raus raus raus.

Ruce v bok za otáčení těla vpravo a vlevo

Mickey maus maus maus.

Dlaněmi dělá každá uši na hlavě sobě a otáčení těla z prava do leva

Mickey mauzíček

Jakoby šroubování či čištění uší

natahuje budíček,

K sobě a naznačuje na dlani natahování hodinek

pak si cucá prstíček

K sobě a v náznaku cucá prst

a pak řekne čau.

3x K sobě a pravá na pravou

Au

Levá na levou

Mňau

Obě na obě






4. Slovesná složka hry Aj rom bibi není jen rozšiřována. Stejně tak podléhá redukci (krácení), jak je také doloženo v ukázce na s. 10.


5. Texty pak mohou být ve své krátké verzi značně zkomoleny. Po zásadní redukci, či dokonce destrukci, textu ovšem vznikají texty nové a tedy i nové tleskací hry. Příkladem mohou být dvě tleskací hry: Džimi džimi a Ema.




DŽIMI DŽIMI


slovesná složka

pohybová složka

Džimi džimi,

dlaně tleskají o dlaně protihráče (*)

hory doly.

kroužení rukama v zápěstí, vztyčený prst u hlavy

Džimi džimi,

*

ementál.

rukama krouží kolo

Džimi džimi,

*

Mexiko.

ruce křížem přes prsa

Džimi džimi,

*

tak je to.

tlesknutí pravýma rukama křížem




EMA


slovesná složka

pohybová složka

Ema, Ema, zabiju se


Ema, Ema, podříznu se


Ema, Ema, uškrtim se


Ema, Ema, utopim se


Ema, Ema, já, já.


pohybová složka nezaznamenána




Dětské hry patří stále k živému folkloru. Podléhají nadále zákonitostem a tendencím realizace, transmise a transformace folklorního díla. Nesou tak v sobě jevy, které tradiční "velké" folklorní žánry ztratily. Skutečnost, že při realizaci dětských her neexistuje kanonizovaná podoba, dovoluje "svobodný" rozvoj všech jejich složek. I když je na jedné straně nesnadné interpretovat směr pohybu ve vývoji určité hry a určit sled jednotlivých kroků variačního procesu, na straně druhé je objevné sledovat všechny modality transformace slovesné složky her v kultuře dětí a jejich tendence. V tomto směru lze upozornit na dva významné poznatky. První je tendence "počešťování" "pseudomakarónských" veršů - veršů ze smyšlených slov. Druhým zjištěním je hypertrofizace či košatění určitých vybraných motivů, a to jak formou opakování dle schématu, tak formou přidaných citoslovcí, jako obsahově gradačního prostředku.




Literatura:


Bartoš, František: Naše děti. Vyšehrad, Praha 1949.


Bittnerová, Dana: Transmise dětských formalizovaných her v herním repertoáru dětské skupiny. Český lid, 86/1999, č. 4. s. 310-324.


Bittnerová, Dana: Tendence ve vývoji dětského herního repertoáru. Příklad sociálně stratifikačních her 10 až 11letých dětí. Národopisná revue, 12/2002, č. 2. s. 72-78.


Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla. 1. věk dětský, písně a říkadla výroční. (Ed. Zdenek Mišurec) Panton, Praha 1984.


Gelnar, Jaromír; Sirovátka, Oldřich: Faktory variačního procesu v lidové písni. Národopisný věstník československý 2 (35)/1967, s. 183-198.


Hájková, Táňa: Lidové hry a tance pro mládež. Mladá fronta, Praha 1952.


Holý, Dušan: Úvaha nad terminologií vztahů mezi folklórními útvary. Slovenský národopis 20/1972, s. 103-139.


Holý, Dušan: Variační procesy v lidové písni a jejich proměřování. In: O životě písně v lidové tradici, UJEP, Brno 1973, s. 15-43.


Jelínková, Zdenka: Dětské taneční hry z Horácka. Okresní kulturní středisko B. Václavka, Třebíč 1987.


Jelínková, Zdenka: Dětské hry a říkadla z Horňácka. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1954.


Leščák,Milan; Sirovátka, Oldřich: Folklór a folkloristika. Smena, Bratislava 1982.


Pospíšilová, Jana: Folklór a život dětí. In: Sirovátka, Oldřich a kol.: Město pod Špilberkem. Brno 1993, s. 110 - 122.


Pospíšilová, Jana: O hrách a zábavách dnešních dětí. In: Národopisné studie o Brně. Brno 1990, s. 172-184.


Pospíšilová, Jana (ed.): Rajče na útěku. Brno 2003.


Sirovátka, Oldřich: Kdo udržuje současný folklór? Slovenský národopis, 31, 1983, s.


Zilynskyj, Orest: Hra na Žalmana a jiné lidové hry o namlouvání nevěsty. Československá rusistika 1/1956 s. 261-295.


Zilynskyj, Orest: Proměnlivost lidových dramatických her. Národopisný věstník československý 2 (35)/1967, s. 199-214.








Např. Zilynsky, Orest.: Hra na Žalmana a jiné lidové hry o namlouvání nevěsty. Československá rusistika 1/1956 s. 261-295.


Např. Hrabalová Olga., Jelinková, Z., Pospíšilová, J., Šrámková, M., Troncová, M.: Jak žije folklór mezi dětmi. Národopisné aktuality 17, 1980, s. nebo Marholdová, R.: Volný čas a hry školáků z východních Čech. In: Společenství dětí a kultura. ÚLK, Strážnice 1997, s. 87-92.


Sirovátka, Oldřich: Kdo udržuje současný folklór? Slovenský národopis, 31, 1983, s.


Např. Pospíšilová, Jana (ed.): Rajče na útěku. Brno 2003.


Bittnerová, Dana: Transmise dětských formalizovaných her v herním repertoáru dětské skupiny. Český lid, 86/1999, č. 4. s. 310-324.


Bittnerová, Dana: Tendence ve vývoji dětského herního repertoáru. Příklad sociálně stratifikačních her 10 až 11letých dětí. Národopisná revue, 12/2002, č. 2. s. 72-78.


Zilynskyj, Orest: Proměnlivost lidových dramatických her. Národopisný věstník československý 2 (35)/1967, s. 199-214.


Pospíšilová, J.:


Systematický sběr tleskacích her probíhá od roku 1996, kdy se v rámci longitudinálního výzkumu tento typ her objevil. Sběr zahrnul především děti z Prahy. Podle příležitosti však byly osloveny děti i z jiných regionů českých zemí (opakovaně např. v okr. Písek). Texty byly buď zapsány, nebo nahrány na magnetofon. V několika případech byly děti při tleskací hře i nafilmovány. Některé zápisy her pořídili studenti FHS jako součást svých seminárních prací.


00[10] Informátorka narozená v roce 1931 uvedla, že s kamarádkou tleskaly na rozpočitadlo En ten týky.


Řada tleskacích her byla původně písní z repertoáru dětí, např. Měl jsem ženu, Číňánek, Hurvínek. Objevují se i přejímky a komolení písní populární hudby, např. Makaréna, Jak se tak dívám, tak kvete jíva.


Názvy her jsou odvozeny od incipitů některých variant říkanek. Byly pokud možno voleny s ohledem na invariantní výskyt takové slovní sekvence v říkankách.


Tleskací hru Ribana jsem zapsala v šesti variantách. Tato varianta pochází od dívek ze 4. třídy ZŠ v Praze z roku 1998.


Tleskací hru Měl jsem ženu, jsem zaznamenala ve dvanácti variantách. Zde citovaná varianta je nejdelší zapsanou říkankou. Hrály ji dívky ve 3. třídě ZŠ v Praze v roce 1996.


Tuto hra jsem zaznamenala u 20 hráčských skupin, ovšem jen ve třech variantách. Zde představovanou variantu hrály např. dívky z 5. a 6. třídy ZŠ v Písku v roce 1988.


Tuto variantu hry jsem zaznamenala u dívky ze 4. třídy ZŠ v Praze v roce 1999. Kromě této verze jsem zapsala dalších devět variant. Tuto hru znaly i informátorky narozené v 60. letech 20. století.


Hra patří k poměrně neznámým tleskacím hrám. U dětí jsem ji zapsala pouze jedinkrát a to u dívek ve 3. třídě ZŠ v Praze v roce 2000.


Hru Ram se se zapsala Eva Presburgerová. Hrály ji dívky ze 7. třídy ZŠ v Praze na škole v přírodě v roce 2000.




Tvrzení, že se jedná o starší verzi odvozuji jednak z počtu zaznamenaných variant. Jednak tuto úvahu podporuje varianta říkanky, kterou původně znala a nyní ze vzpomínky rekonstruovala informátorka narozená v 70. letech.


Holý, D.: Variační procesy v lidové písni a jejich proměřování. In: O životě písně v lidové tradici, UJEP, Brno 1973, s. 19. Autor uvádí jako synonymu "ideální typ".


Tento stav do jisté míry rekonstruuji na základě výpovědí informátorek, které tuto hru hrály v 80. letech 20. století.


Pro výklad variačního procesu folklorního veršovaného textu vycházím z klasifikace Dušana Holého, který ho hodnotí v rovině horizontální a rovině vertikální. V rovině horizontální sleduje variace v rámci "řádky" verše a strofy. V rovině vertikální komparuje řazení strof a veršů. Míru horizontální variace, tedy mutace, stupňuje základními termíny mikrimutace-submutace-makromutace. Zacházení s těmito pojmy nabízí srovnání s jinými terminologickými systémy, kde by patrně slovu makromutace odpovídal termín modifikace. Pro vertikální rovinu textu používá Holý termíny kombinace, hybridizace a konglobace (tedy kontaminace), konjugace. Navíc se ovšem musí v rovině vertikální ještě zvažovat v jiných systémech používané termíny amplifikace (rozšíření) (já v kontextu analyzovaných dětských říkanek bych nabídla ještě termín hypertrofizace), destrukce a redukce (krácení). (Srov. Holý, D.: c.d. s. 15-43; Leščák, M.Sirovátka, O.: Folklór a folkloristika, Smena, Bratislava, 1982, s. 219-221.)


Holý, D. ... c.d.s. 41.


Zvolený motiv může být rozšířen i dalšími postupně se rozvíjejícími se motivy. U hry Aj rom bibi jsem však tuto situaci nezachytila. Lze ji ovšem dokumentovat na příkladu hry Měl jsem ženu, kde rámec tvoří pořadí po sobě následujících žen a v rámci tohoto schématu (postupné vyjmenovávání žen) je textová složka amplifikaci otevřená. Dalším příkladem je hra Oma má má má, kde se v zapsaných variantách původní verš natahuje budíček rozšířuje o následné sekvence veršů. Např: natahuje budíček, pak si cucá prstíček, pak si pije rumíček, pak si říká blbeček...(srov. také varianta s. 10-11).






Tuto hru hrály dívky z 2. třídy ZŠ v Praze v roce 1999. Samostatně byla hra zaznamenána v jediné variantě, jako součást hry Aj rom bibi ještě v dalších třech variantách.


Tuto variantu znal chlapec ze 2. třídy ZŠ v Praze.


Tato hra byla dosud zaznamenána ve 14 variantách. Zde prezentovanou hru hrály dívky ze 3. třídy ZŠ v Praze v roce 2002.


Hrály dívky v 1. třídě ZŠ v Praze v roce 1995.


Hrály dívky ve 2. třídě ZŠ v Praze, v roce 2000.


Dana Bittnerová


Poslední změna: 1. březen 2018 16:14 
Sdílet na: Facebook Sdílet na: Twitter
Sdílet na:  
Vydavatel

Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy


Kontakty

Časopis "Lidé města"

Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy

Pátkova 2137/5

182 00 Praha 8 - Libeň


e-mail:



Jak k nám