Mirjam Moravcová

Na posledním vědeckém zasedání Etnologického ústavu AV ČR v Praze v říjnu 2002 vystoupila s tradičním elánem etnografka PhDr. Olga Skalníková, CSc., vědecká pracovnice, která svůj odborný zájem cíleně orientovala na studium dělnictva, průmyslové oblasti a města.

Vědecké obci etnologů a sociokulturních antropologů se představila nezměněná, energická jako před dvaceti a více lety, neuvěřitelně svěží i ve svém obdivuhodném věku, jež pro nás znamená zadostiučinění i příslib. Bilancující zastavení je naší povinností.

Olga Skalníková vstoupila na půdu Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze v roce 1947, dva roky po skončení druhé světové války. Tehdy, již jako vdaná žena a matka syna Petra, zvolila studijní obor filosofie a estetika. Ovlivněna názory svého středoškolského učitele prof. PhDr. Emanuela Siblíka chtěla se orientovat na teorii tance s cílem stát se taneční kritičkou. Již po roce svou volbu revidovala: vůle dostat se do bezprostředního kontaktu s živou dynamicky se proměňující společností současnosti, direktivně řízenou i živelně reagující, ji přivedla ke studiu historie a národopisu. Dostala se do akademického prostředí dvou různých výchozích modelů. V historickém semináři kultivovaného Václava Husy získávala první zkušenosti s orální historií, v té době ještě formulované jako sběr orálních pramenů lidové provenience. Zde byla vtažena do doposud nekonformních metod práce, do hledání nových přístupů a nových výkladových souvislostí. Zde se naučila kruticky pracovat s písemnými a ikonografickými prameny. V národopisném semináři Karla Chotka, na katedře v té době označované za baštu tradicionalizmu a klasicky pojímaného vědního oboru, byla konfrontována se studiem malých lokálních skupin a společností, nazíraných z pozic pozitivizmu, strukturalizmu a evolucionizmu. Oba studijní zdroje poznamenaly její budoucí vědeckou dráhu.

Oslovena odborným vlivem V. Husy a dobovou euforií z programového sociálního vyrovnávání společnosti, orientovala se na problematiku způsobu života dělnictva. Zvolila z hlediska českého národopisu počátku 50.let 20.století problematiku nekonvenční, některými soudobými českými národopisci zpochybňovanou v podstatě samého objektu studia. Programovému odbornému zacílení zůstala věrna po celou svou vědeckou dráhu. Úkroky stranou od vytčeného objektu studia a úskoky k jiným problémům, znamenaly rozšíření tématu a nikoli opuštění či popření zájmu o svébytnou sociální vrstvu českého obyvatelstva.

Již na počátku odborné činnosti se Olga Skalníková zaměřila na otázky způsobu života horníků. Inspirovaly ji oslavy 700 let hornictví v českých zemích (1949). Ovlivnil ji však i rodinný vztah k Příbramsku, který ji zprostředkoval autentické poznání života hornických domácností 30.a 40.let 20.století. Svou disertační práci zpracovala na téma Život a sociální poměry horníků na Příbramsku v druhé polovině 19.století (1952). V následujících letech svůj odborný zájem orientovala na důlní oblast kladenskou. V rámci šíře koncipovaného týmového výzkumu si zvolila otázku společenských vztahů a některých materiálních stránek způsobu života hornických rodin ve vesnických obcích tohoto důlního revíru. V počátečních fázích své badatelské práce vycházela metodicky ještě z pojetí klasických národopisných monografií. Přijetí zavedeného modelu národopisné monografie umožňoval sám terén - typické rozmístění hornického obyvatelstva ve vesnických obcích v blízkosti šachet. Novým byl objet studia a vysoký důraz položený na společenské vztahy. Výzkumem Kladenska začala O. Skalníková formovat jeden ze dvou směrů výzkumu dělnictva, který se prosazoval v české etnografii v 50.letech 20.století. Proti historicky orientovanému studiu této sociální třídy, které prosazoval Karel Fojtík, vytýčila pojetí orientované na současnost, ovšem současnost ukotvenou v kontinuitě žijících generací. Výsledy takto pojatého výzkumu prezentovala v jí editované týmové monografii Kladensko, Život a kultura lidu v průmyslové oblasti (1959) a v kandidátské disertační práci Národopisný obraz kladenských horníků koncem 19.a na počátku 20.století (1961).

Montánní problematika zůstala stěžejní oblastí vědeckého zájmu O. Skalníkové po celou dobu její vědecké činnosti. Rozvíjela ji i v letech, kdy se podílela na přeformulování etnografického studia dělnictva na studium průmyslové oblasti a průmyslového města. Postupně ji zaujal důlní revír svatoňovický (60.léta) a průmyslová oblast ostravská (60.léta, rukopis týmové monografie dokončen v roce 1967). Týmové výzkumy v těchto oblastech, které koncipovala a vedla, vycházely již z částečně inovovaného pojetí klasické národopisné monografie. Důraz byl opět položen na otázky společenského života, ovšem do centra pozornosti se dostala také rodina, a to v širším kontextu otázek jejího fungování. V rámci takto pojatého studia rodiny pracovní tým sledoval způsob získávání finančních zdrojů, hospodaření rodiny, systém jejího stravování, struktury, vnitřní vztahy v ní, postavení žen a dětí a ovšem také proměňující se rodinnou obřadnost. Vlastní autorskou doménou O. Skalníkové ovšem zůstala společnost, společenské vztahy a široká škála společenských aktivit, jež se staly příznačné pro život průmyslových oblastí a jimiž horníci (a dělníci) reprodukovali svou identitu.

V částečně jiné výkladové poloze přistoupila O. Skalníková k montánní problematice na konci 70.a na počátku 80.let 20.století. Tehdy si kladla především otázky dotýkající se hornických tradic a jejich přeměny. Zaměřovala se sice zejména na vývoj probíhající v 19.a 20.století, avšak respektovala i období starší. Osobitosti, které mapovala a analyzovala se vztahovaly k hornické práci, práci žen v hornictví (1981), ke způsobu bydlení (1982), k obyčejové tradici (1977, 1989) a dalším stránkám hornické každodennosti. Významná je její publikace Pět století hornického kroje (1986), v níž poprvé v uceleném pohledu podala výklad o vývoji pracovního, slavnostního a stejnokrojového oděvu horníků rudných a uhelných dolů v českých zemích. V pracích z oblasti montánní etnografie, které vznikly v tomto období, směřovala O. Skalníková k postižení charakteristických rysů a zvláštností ve způsobu života, jimiž se horníci a hornické rodiny odlišili v kontextu lokální a regionální společnosti. Hledala a definovala „etnografika" této profesionální, vnitřně sociálně a etnicky různorodé profesní skupiny.

Svým celoživotním dílem O. Skalníková konstituovala montánní etnografii jako specifickou oblast vědeckého zájmu etnografů. Tato oblast však nezůstala v jejím odborné práci jedinou.

Problematika dělnictva ji zaujala v širším kontextu průmyslové oblasti (1965, 1969) a také v kontextu města jako specifické sídelní jednotky (1968). I v souvislostech takto definovaného objektu se ovšem zabývala především otázkami rodinného (1964, 1968) a společenského života. Významné jsou její práce o sousedství a spolkovém životě. Sousedství pochopila jako specifický fenomén života města a domů hromadného bydlení (1969, 1981, 1990). Naproti tomu společenský život vykládala v jeho sociálním ukotvení a proměnách vázaných na ekonomický, společensko-politický i kulturní vývoj, a to s ohledem na české dělnictvo jako specifický sociální subjekt i s ohledem na českou národní společnost jako celek. Její pohled, slučující pozice sociální a národní, znamenal osobité východisko studia dělnictva. Promítl se transparentně do výkladů o společenském životě pražského dělnictva (1978, 1981, 1987) i do teoretických úvah o výzkumu velkoměsta (1971, 1981). Její studie o pražském dělnictvu přinesly řadu nových pohledů. Z nich nejinspirativnější je právě analýza účasti dělnictva na národně-politickém životě české společnosti.

Další oblastí odborného zájmu O. Skalníkové se stal výzkum „současnosti", tedy přítomnosti z hlediska konkrétního etnografického výzkumu. Otázky takto definovaného etnografického výzkumu sledovala O. Skalníková v konkrétních souvislostech témat, která patřila do okruh jejího badatelského zájmu. Rozpracovala je však také v teoretické rovině. Své závěry formulovala v publikaci K teorii etnografie současnosti (1971), kterou vydala společně s K. Fojtíkem. V tomto dnes již téměř zapomenutém díle naznačila vodítka metodiky etnografického výzkumu města. Vypracovala tak ve své době v podstatě výjimečnou instrukci terénního výzkumu městských sídel.

Vědecký zájem O. Skalníkové byl vždy orientován prioritně na český prostor. Přesto se dotkla i problematiky dalších zemí a kulturních oblastí. Etnografické postřehy z Guineje vznikaly sice v souvislosti s pobytem její rodiny v těchto zemích (1961 - 1962), ovšem výjimečné situace O. Skalníková využila k etnografické práci. Výsledky svých výzkumů prezentovala také na mezinárodní půdě - na 1. Afrikanistickém kongresu v Ghaně. Ovšem zájem o africký kontinent, vyvolaný životní situací, zůstal v jejím vědeckém díle okrajovou záležitostí, i když záležitostí neopominutelnou.

Naopak výzkum banátských Čechů připravovala O. Skalníková spolu s týmem etnografů a folkloristů Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze cíleně. Měl být prvým ze systematických výzkumů krajanských komunit v zahraničí. V českých kovozemědělských obcích v rumunském Banátu studovala ty stránky každodennosti, které se dotýkaly rodiny v široké škále jejího života materiálního, vztahového a obřadního. Výsledky výzkumů z počátku 60.let 20.století publikovala v dílčích studiích (1962, 1963) a uceleně v týmové monografii České vesnice v rumunském Banátě (1992). K problematice české menšiny v zahraničí se navrátila v 90.letech. Opět využila možnosti dlouhodobě pobývat v Libanonu (v souvislosti s působením syna Petra v diplomatických službách). Realizovala dlouhodobý výzkum postavení, způsobu života a kulturní seberealizace Češek provdaných za Libanonce a více či méně izolovaných od českého kulturního prostředí (1993 - 1996).

V roce 2001 vyšla v rámci monografie Těšínsko stať O. Skalníkové o rodině a společnosti v tomto kulturně svébytném regionu. Stať, která symbolicky spojuje její vědeckou minulost s vědeckou přítomností.

Celým svým dosud otevřeným vědeckým dílem zůstala O. Skalníková ukotvena v problematice montánní etnografie, v problematice etnografie města a průmyslové oblasti. Tyto oblasti etnografického zájmu, jehož počátky jsou v české etnografii svázány s 50.léty 20.století, pomáhala konstituovat svou prací výzkumnou i metodickou. Věříme, že této problematice zůstane i nadále věrna.

K biografii Olgy Skalníkové:

Mayer, J.:

Moravcová, M.: Jubileum PhDr. Olgy Skalníkové, CSc. (11.5.2002.) Český lid, 79, 1992, s. 275 - 277. Zde je uveden kariérní postup O. Skalníkové v letech 1947 - 1990 a výběrová bibliografie.

Mirjam Moravcová