Jan Bouzek

K věcem samým. Sborník Zdeňku Pincovi k šedesátým narozeninám, připravili Josef Kružík, Jakub Marek, Jaroslav Novotný, Sára Ungárová a Richard Zika, Universita Karlova, Fakulta humanitních studií, Praha 2005

Je velmi těžké psát recenzi o sborníku natolik pestrém a napsaném k poctě jubilanta, jehož působení je jen velmi těžko uchopitelné z hlediska tradičních odborných studií. Sám Zdeněk Pinc, který dokázal neobyčejně úspěšně překonat svůj handicap a obrovskou energií a záběrem překonal výsledky své činnosti většinu svých současníků, dosáhl mnohé v praxi, v úspěšném vedení studentů i v založení nynější Fakulty humanitních studií. Tu vytvořil především svou vůlí a jako odpověď na legitimní požadavek obecného humanitního vzdělání, které příliš specializované obory poskytnou jen stěží. Poté, co uviděl situaci na Filosofické fakultě jako pro podobný projekt nevhodnou, vystavěl FHS prakticky z ničeho v jednom z mála momentů, kdy to bylo možné. Inspirační základ Pincův spojuje různé filozofické tradice s vědami o antickém starověku, kulturní antropologií a dalšími obory a přístupy a je také ve své rozsáhlosti a množství přístupů těžko uchopitelný tradičním způsobem.

Jan Sokol přemýšlí o způsobu počítání do dvanácti a šedesáti novým způsobem, podle článků prstů - jistě zajímavý nápad. Já jsme kdysi četl, že to souvisí s mesopotamským kalendářem, - dvanáct měsíců, 60 dní v dvouměsíci; rozhodně tam byla velice rozvinuta astrologie i astronomie. Hynek Bartoš ve svém výměru člověka nestihl připomenout samotný řecký název - anthrópos značí vzpřímený, a tím jazyk definuje z řeckého hlediska podobný předpoklad svobody dosažené harmonií sil, podobně jako řecká architektura toho dosahuje harmonickou vyrovnaností protichůdných sil tíže a vztlaku. Tím je dána i možnost svobody u člověka; toto pojetí je ostatně blízké i Platónově definici. Z eseje L. Benyovského s výklady několika Heideggerových pojmů se mi při diskusích s posluchači nejvíce osvědčila paseka: jen část mé paseky je dostupná i tomu, se kterým chci komunikovat, a jinou část paseky poznám jedině skrze někoho jiného. Pindarova areté (F. Horáček) mohla být i podle toho, co mu kdo zaplatil: připomněl bych ódu, ve které oslavuje Xenofóntův dar svatyni v Korintě (frg. 122):

Nejpřátelštější mladé dívky, služebnice Peithó v bohatém Korintě,

vy, které často necháte v zeleném kadidle vyrazit žluté slzy,

zatímco vaše myšlenky vylétají vzhůru k matce touhy lásky, božské Afroditě,

vám je určeno, ó dcery, abyste bez výčitek trhaly na rozkošném lůžku

plody hýřivé mladosti. V nutnosti je všechno krásné..

.vládkyně Kypru, Afroditě, sto tělem obratných dívek

věnoval Xenofón svatyni, a bohyně splnila přání jeho modlitby.

Ivan Chvatík připomněl diskusi o rozumnosti v Charmenidovi, ale také zmíněný tam obdiv k thrácké moudrosti Zalmoxidově, tedy onen vztah mezi Platónem a mystériemi, jejichž moudrost se Platón snaží uchopit jinak, svým způsobem, ve kterém ovšem byl proti pozdějšímu racionálnějšímu Aristotelovi teprve na půli cesty. Kružíkova analýza zlomku z Aristotelova spisu Protreptika potvrzuje, jak blízko byl ve svém mládí Aristotelés Platónovi - vždyť se i podle tradice rozešli v dobrém. Petříčkova úvaha o myšlení malířském, které se projevuje přímo obrazem a neprochází tak destilací abstrakce na povrchu mysli, je vhodnou připomínkou k rozšíření úhlu pohledu na tento pojem. Malba je poněkud jiná forma myšlení, než pro nás obvyklá filozofická, ale bližší jiným formám - myšlení srdcem, nebo tzv. dreaming australských domorodců či některých amerických Indiánů. Článek je podnětem, abychom pojem myšlení rozšířili i na takové jeho způsoby, které dnes pro nás nejsou v běžném paradigmatu do myšlení zahrnuty.

K čemu má být dnes universita podává ve svém přehledu podle H.-G. Gadamera Ondřej Skripník: všichni o tom přemýšlíme a hledáme cestu z dnešní její krize. Prof. Gadamer přednášel před časem i v Praze, ale byl už opravdu starý a čekal jsem od něho víc. Sám bych se také ale - podobně jako on - přimlouval, aby více pozornosti bylo věnováno metodě vědecké práce, řemeslu bádání. I když nebudu sám badatelem, naučím se užitečnému způsobu přístupu k jevům, jejich rozložením, analýze utřídění a znovusložení faktů, interpretaci. Taková vlastní zkušenost pomůže každému ke zlepšení myšlení i mimo vědecké bádání. Vlastní přístup k přehlcení informacemi, reklamou, pseudoinformacemi, infotaitmenty (je to nová složenina informace a bavičství, entertaimentu) a dalšími šumy vyžaduje zjasnění vědomí, ke kterému by měla dnešní universita především vést. Jistě nemá jít o sdělování encyklopedických znalostí, které jsou dnes i na internetu, ale o konfrontaci s vyzrálou osobností učitele, podle které - a proti které - se může student naučit své zralosti, své svobody pro, svéprávnému občanství, proti puberťácké svobodě proti, která dnes ve světě bohužel převládá. Ovšem něco se studenti naučit musí, jinak bychom se spolu nemohli bavit ve společném kulturním kontextu a nerozuměli bychom si navzájem: taková situace bohužel dnes hrozí. Nová globální solidarita je zatím jen ideálem, uskutečňovaným malými minoritami, ale přesto jsem našel přátele, se kterými si rozumím, i v exotických zemích a jsem rád, mohu-li si zaemailovat z přítelem z Filipín či Ekvádoru o něčem, co nás oba zajímá a pomoci tak vytvářet síť (network), ve kterém tkáme své myšlenky dohromady, i když se jistě hned tak spolu nesejdeme.

Rád jsem si přečetl i článek o bogomilech Dimitrije Dospíšila. Je na něm sympatické, jaké úsilí věnuje autor své kauze, ale přece jen tak extrémní stanovisko popírající mnohé z toho, co bylo bogomilům přičítáno, je výlučné a tedy mimo pravděpodobný prostor hledání. Sine ira et studio se sice nemá přehánět, aby nás nesežrala Skylla, ale při příliš volné interpretaci pramenů nám hrozí z druhé strany Charybdis, která spolkne nikoli jen část posádky, ale celou loď.

Jan Bouzek